Hruškový koláč

 Dobrý den, milé bloggerky a milí blogeři!

Dneska se s Vámi chci podělit o recept, který tento podzim peču stále dokola. Moje milá sestřenice nás zásobuje hruškami. Recept jsem našla na stránkách Kichennette, ale pro jistotu ho přepíšu přímo sem, aby se neztratil, až ho za rok budu hledat. Jde o recept z rodu "zamíchej v míse a nalej na plech", ty mám nejraději.

Původní rozpis byl na malý plech, skoro bych řekla plíšek (20x20 cm). U nás doma se vaří a peče ve velkém, takže na řezy pečené v normálním pekáči jsem původní suroviny zdvojnásobila. 

Oloupejte hrušky, rozpulte je a odstraňte jádřince. Pekáč vyložte pečícím papírem a na něj poskládejte půlky hrušek řeznou stranou dolů.

V míse smíchejte:

20 dkg povolené Hery

15 dkg třtinového cukru

10 dkg datlového sirupu (v původním receptu je melasa, ale umím si představit i javorový či čekankový sirup) a nemáte-li sirup, přidejte cukr

28 dkg hladké mouky - míchám pšeničnou a špaldovou

1/4 litru mléka

2 lžičky mletého zázvoru

2 lžičky mletého kardamonu

2 lžičky jedlé sody

2 vejce

Zalijte hrušky a pečte na 180 stupňů asi 25 minut. Zkouším špejlí, zda nelepí.

Po vychladnutí koláč vyklopte, hruškami nahoru. Ať vám taky tak chutná!

Tak hezké listopadové dny a opatrujte se, Vaše Eva

Kvartál

Dobrý den milí bloggerky a blogeři! Dobrý den, ty můj blogu!

Nechala jsem tě tady sítím napospas celý jeden kvartál, bez příspěvku, bez podpory, opuštěný. Omlouvám se…

Jak jsem tak už tušila i druhá dávky Moderny vyvolala bouřlivou reakci, která nastoupila už 5 hodin po vpichu a trvala 2 dny. Covid v padesáti hodinách, jediná dobrá věc je, že víte, že to vyvolalo očkování a že si vaříte v těch teplotách okolo 40 stupňů snad opravdu dost protilátek.

Obracím zpátky listy v diáři, prohlížím fotky od konce července, kde jsou ty tři měsíce:

Začátkem srpna překvapivě vykvetla amarylka

Srpnová dovolená – museli jsme si dobrat loňskou nevybranou dovolenou a začali jsme zostra: Rozkopali jsme koupelnu. Opět se ukázalo, že nemá smysl v téměř stoletém domě nahrazovat materiály jinými, moderními. Před 10 lety jsme zrekonstruovali koupelnu, poprvé v životě jsem měla na podlaze dlažbu – bílou, krásnou, velkoformátovou, s podlahovým topením. Potíž ale byla v tom, že neležela na betonu. Máme klasické dřevěné stropy, na doporučení jsme stará prkna stáhli dřevovláknitými deskami, vyrovnali lepidlem, položili topné sítě a dlažbu. To by asi fungovalo. Ale chtěla jsem umyvadlo s velkým šuplíkem – odpad z něj vedl takovou vroubkovanou hadicí a jednoho dne se zřejmě při manipulaci se zásuvkou tahle hadice propíchla. Ne moc. Bohužel. Protože na to, že máme pod umyvadlem mokro jsme přišli pozdě. Vlhko napadlo ty zpevňovací desky, nejdřív vyskákaly spáry z dlažby a pak už se i podlaha začala pronášet. Uffff.

Takže pocit zmaru. Hledání řešení. 

Rozhodnutí, co všechno se musí vybourat a zničit. V době, kdy v obchodech není kloudně ani beton, jsem se vydala do prodejny podlahových krytin s nápadem, že bychom na tu podlahu tedy vrátili dřevo, a nejlépe pak nějaké exotické… Smáli se mi, až se za břicho popadali. Vlastně ještě jsme byli rádi, že měli aspoň modřínová prkna. Už je máme položená, navoskovaná a jsou krásná. A koupelna už čeká jen na zalištování krajů.

Do rozbouraného patra jsme si v polovině srpna přivezli jihlavskou babičku. Slibovali jsme jí to od chvíle, kdy byla naočkovaná. Aby přišla trochu na jiné myšlenky. To jsme jí myslím  za ten týden dopřáli plnou měrou. Cesta do Jihlavy a zpět, dvakrát za sebou, to byla jediná putovní akce naší dovolené.

Přemýšlím, co mám napsat o září: Postcovidový syndrom mi pořád bere spoustu energie. Absolvovala jsem pár vyšetření, asi chce všechno ještě čas. Zkouším akupunturu a bylinky. Mám-li si trénovat pozitivní myšlení, pak je pozitivem mých aktuálně mínus 17 kilo, počítáno od začátku ledna. Už bych moc chtěla zase tvořit, šít a všechno, ale běžné pracovní povinnosti mi dají zabrat natolik, že elán na nic moc dalšího nevyjde.

Posbírali jsme pár hub na zahradě. Třikrát jsem pekla ten stejný hruškový koláč. Pořídili jsme si novou pomocnici.

zahradní sklizeň ;-)

hruškový obrácený kořeněný koláč

dlouho jsme o sušičce přemýšleli, zatím se sžíváme, ale nic jsem ještě nesrazila ;-)

Nechali jsme propadnout vstupenky na Spirituál Kvintet. Čtyřikrát přeložený koncert, vstupenky jsem kupovala na podzim roku 19. Fotografie z prvního koncertu mne vystrašily, nacpaná Lucerna, žádné respirátory. Oželeli jsme to a poslední koncert přenášel Český rozhlas, tak jsme kousek slyšeli. Ti, na které bychom rádi šli, ti už tady nejsou - Olda, Karel, Dušan... a už ani František Nedvěd. Budu si je pamatovat v plné zbroji...

Říjen - byly volby. Po dlouhé době dopadly podle mých přání. Tenhle blog není o politice a nebude. Ale je mým zápisníkem o pocitech. Jen jsem jak Alenka v říši divů, často si říkám, že to, co politici předvádí je už to opravdické dno a ono to vždycky ještě může o něco spadnout... To, co se děje okolo Hradu je pro mne za hranou všeho.  Ale ten opojný pocit, kdy se počítané hodnoty na obrazovce najednou prohodily v neprospěch agrokoncernu, ten byl moc fajn. Nová vláda to bude mít nesmírně těžké, rozpočet je vydrancovaný...

Užívejte si barevný podzim, dávejte na sebe pozor a já příště napíšu ten recept na hruškový koláč

S podzimem už zase večer svítíme....

Vaše Eva, tak trochu jako králíček Duracell bez baterek ;-(

P.S. Omlouvám se také přispěvatelkám k give-away postu, losování nebylo, a slibuju, že  to pořeším.

Sedm

 let je dneska tomu mému blogu. A zatímco já jsem výročí oslavila druhou dávkou vakcíny, i když s velikým otazníkem (v sobotu mne přepadla rýma a teplota, vyšilovala jsem, že je to delta, ale můj muž důrazně pravil, že nemusím mít taky všechno, mám vlastní protilátky, první dávku skoro měsíc v sobě), tak tento blog je tu dnes osamocen, protože já odpočívám po očkování.

Sedm let, to je víc než dvaapůltisíce dní. Za poslední rok jsem nebyla pilná přispěvatelka, blog se stal spíš blokem na recepty, které jsem nechtěla nechat zapadnout. Ale věřím, že se vracíme do lepších časů a zase budou filmy, výstavy, divadla, kavárny, výlety, šití, srazy... Už aby to bylo!

A abych dodržela tradici - vyhlašuji narozeninovou give-away, tentokráte s překvapením. Moje ruka nedovolila zatím, žádné velké tvoření. Ale nebojte, doženu všechno a taky tady o tom napíšu.

Do slosování zařadím všechny příspěvky pod tímto blogem. A losovat budu 8/8, první dovolenkovou neděli.

Tak hezkou středu Vám všem, dejte si něco na zdraví (já už mám ten Spikevax) a opatrujte se

Vaše Eva, s druhou tečkou v paži

Modern-a,í,ě

Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři!

Dnes po dlouhé době bez receptů. Zamyšleně. O stavu duše. O stavu těla.

Prvního července jsem dostala první dávku vakcíny proti covidu, Modernu. Měla jsem sice změřené protilátky po prodělané nemoci, ale protože nikdo neví, jak vysoká dávka protilátek člověka opravdu chrání, dala jsem na praktického lékaře a nechala se očkovat. Po 24 hodinách od vpichu přišly, zase, horečky jako při covidu, tentokrát jen na 2,5 dne. A chci věřit, že od teď se už všechny obtíže long covidu budou zmenšovat. Do konce července dostanu ještě i tu druhou, tak uvidíme. Třeba se dostaví i ty tvořivé nápady ;-)

Moje tečka, ze které se stala boule

Urputným homeofficem jsem si způsobila přetížení pravého předloktí - říkám tomu "myšitída". Pohyb prstů a dlaně pravé ruky je pro mne bolavým utrpením. Chodím na elektroléčbu a magnety, které tu bolest ještě rozparádí. Gel velmi reklamně propagované značky nepřináší jakoukoli úlevu. Prášky na bolest mám napsané, ale zase je tomu tělu nechci dávat. Zabírá tejpování a akupunkturní jehličky. A klid, který bohužel ještě dva týdny na klávesnici nebude.

Zvolnění po očkování mi dopřálo čas na čtení. O Šikmém kostelu už jste nejspíš slyšely, stejně jako o Listopádu. Není to veselé čtení, ale nemohla jsem knížky odložit, doporučuju. Mám hrozně velkou chuť odjet do onoho ztraceného kraje na Karvinsko. A teď bych si dala nějakou oddechovku - nemáte nějaký tip?

Jako každý rok touto dobou jsem už unavená ročními závěrkovými účetními pracemi, protahujícími se procesy okolo konsolidace. Energii mi berou také urputní antivaxeři, kteří spoléhají zřejmě na to, že většina populace bude očkovaná a oni se jen svezou, vadí mi bezohlednost těch, kteří covid prohlašují za chřipečku, bagatelizují úmrtí starých lidí s tím, že by stejně umřeli. Copak oni nemají rádi své babičky, maminky? Copak se nebojí, že se nakazí od svých vnoučat, která zatím očkovaná být nemohou, a tím to roznesou dál? Moc mne překvapilo, kolik takových lidí je v mém okolí - kašlou na nařízení a jako hrdinství mají porušení pravidel, je to velká deziluze.

Ode dneška za týden budu asi odpočívat s reakcí po druhém očkování, ale těším se. Mám sice ještě imunitu 180 dní po prodělané nemoci, tím pádem se nemusím testovat. Nicméně, stejně mne neláká zatím žádná akce, kde by bylo mnoho lidí. Jen se těším, že už bude dovolená a tak si vybereme nějakou výstavu, uděláme pár výletů, přivezeme jihlavskou babičku, kterou jsme neviděli rok a půl...

Opatrujte se, Vaše Eva

Bublanina

Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři!

Dostali jsme třešně. Obyčejně peču bublaninu jako piškot (podle dortového receptu - na 1 vejce 4 dkg cukru, 4 dkg polohrubé mouky a lžíci horké vody - bílky vyšlehat se špetkou soli, žloutky s cukrem a vodou na bělavou pěnu a pak všechno smíchat dohromady).

Letos mám ale nový recept a musím si ho tady uložit, jinou bublaninu už prý doma nechtějí

Recept je na formu o velikosti asi 20 x 30 cm

2 hrnky třešní

2 hrnky polohrubé mouky

1 hrnek cukru

1 prášek do pečiva

1 hrnek mléka

1/2 hrnku oleje

Všechny suroviny smíchat v míse a nalít do vymazané a vysypané formy. Třešně trochu posypu mouku v misce, aby se obalily a nepropadaly těstem tak rychle dolů a nasypu nahoru na těsto. Při 180 stupních peču asi 30 minut.

Tak ať vám chutná, Vaše Eva

Bleskový koláč

 Dobré odpoledne milé bloggerky a milí bloggeři!

Třeba vám přijde před víkendem vhod jeden recept. Už jsem ho pekla čtyřikrát, vyfotit jsem ho stihla jednou vcelku, na řezu vůbec - leda tak prázdnou formu ;-) Byl s rebarborou i s jahodami. Myslím, že kromě melounu na něj lze použít jakékoli ovoce, samozřejmě že lehce nakyslé bobule budou to pravé...

1 hrnek polohrubé mouky (používám trošku menší snídaňový hrnek)

1 hrnek cukru krupice (tady ale lehce šidím na množství)

1 vejce

1 kelímek zakysané smetany (cca 200 g)

1 prášek do pečiva

všechno zamíchat, vlít do vymazané formy, posypat ovocem a případně drobenkou (podle oka máslo, cukr, mouka - občas přidám ořechy, skořici nebo formu vysypu kokosem)

30 minut v horkovzdušné troubě na 180 stupňů

Tak snad vám bude taky chutnat

Opatrujte se, Vaše Eva

Medardovsky

 Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři!

Rok se s rokem sešel a zase bylo Medarda. A nepršelo. Telefony zvonily, emailové schránky se plnily - děkuju Vám všem za přání, zejména ta, která zmiňovala zdraví! Toho je potřeba všem!

Tento rok jsem narozeninový den zase strávila doma - trošku nedobrovolně, protože antibiotika, která mi naordinovali na ORL na naběhlou žlázu na krku v pátek, mi nedovolují opouštět bezpečí domova. Tak jsme se užily s maminkou (mrazí mne z myšlenek, kolik narozenin můžeme ještě spolu strávit). 

Dort jsem vytvořila podle nápadu z pinterestu, jen tam měli šikovnější ruce. Myšlenka byla - čmeláci a sedmikrásky.

Těsto do velké dortové formy - 5 vajec, 20 dkg polohrubé mouky, 20 dkg cukru a pět lžic horké vody - prostě piškot.

Krém: 2 šlehačky a ztužovač dotuha ušlehat a pak vmíchat zakysané smetany (dala jsem dvě od Kunína, ale nakonec bylo krému moc a musel ho manžel obětavě zkonzumovat s jahodami)

Poleva: šťáva z broskvového kompotu, dolitá vodou na 400 ml a jeden vanilkový puding.

Tím pomalu ukončuju sezonu narozeninových dortů, ještě spáchám něco na víkend, až přijede syn.

K mým narozeninám patří odmala pivoňky. A tak jsem dostala obrovskou kytici od manžela a i na záhoně jakoby zázrakem pár vykvetlo právě včas. Jinak zahrada má tak měsíční zpoždění oproti předchozím letům.

azalky kvetou jako o život

Reshmi stále střeží plot, ta vyběhaná dráha bývala trávníkem a vlčí máky ji naštěstí nezajímají

ranní světlo mi vlezlo do objektivu

Ještě pár dní a koule rododendronů budou pro čmeláky připravené

a ještě připomenutí posledního květnového dne - jeli jsme do Turnova pro kytky do truhlíků a zastavili se na výbornou zmzlinu na Malé Skále, výlet po dlouhé době lockdownu - jak málo někdy stačí....

Tak krásné dny, Vaše Medardka