Kycol – oficiálně straček Fuchsův – je typickou rostlinou jizerskohorských pasek a okrajových, neobhospodařovaných luk. Je snadno rozpoznatelný díky svým žlutým kvítkům a zvláštní „metlovité“ struktuře, ale stejně tak je velice často zaměňovaný se zlatobýlem, a to i v lékárnách. Zvláštní jméno je lidové a jeho původ lze spojovat s naším krajem. Údajně pochází z mluvy jizerských německých horalů - ze zkomoleného lidového názvu Kühzagel – krajská oháňka, které se rostlina podobá. Kycol platil u jizerských horalů po celá staletí za všemocnou bylinu, která dokázala vyléčit každou nemoc; celé rostliny byly sušeny na půdách a vyschlý kycol byl buď využíván v domácím lékařství, nebo prodáván do sousedního Německa, kde se těšil velké oblibě.
Letos je i u nás kycol v kurzu – na jaře si můj muž ufikl špičku palce na ruce, tak jsme to koupali po večerech a kombinovali s měsíčkovým olejem…. No a teď mám stále připravený odvar pro Sáru, které stříkačkou proplachuju ten kloubek.
Taky věříte na bylinky?
Hezký víkend, Vaše "bylinářka" Eva