středa 30. října 2019

Tašky - tašky - tašky

Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři!

Těšila jsem se na prodloužený víkend, který měl přijít po náročném týdnu s auditory a dvěma cestami do Prahy. Ale místo očekávaného báječného volna a v hlavě plánovaných výletů v tom krásném podzimním čase přišla rýma jako trám! A tak jsem aspoň sedla ke stroji a připravila tradičně čtyři nákupní tašky pro benefici Centra Kašpar.




a jak jsem tak lovila fotky z mobilu, přišly mi pod ruku ještě před měsícem ušité organizéry do kabelek. Už jsou (až na jeden) rozdané a doufám, že slouží, jak mají...
 
Kašpaří benefice bude za čtyři týdny v liberecké galerii, je to sobota odpoledne a bývá to fajn. Přijdete se podívat? Nebo možná ještě i stihnete ušít tašku a předat ji organizátorkám - termín je 15/11, překvapivě jsem v předstihu - a může za to ta rýma.
 
Šití jsem si užila, mám chuť sednout ke stroji a ještě něco vytvořit, tak uvidíme, jak to dopadne.
 
Mějte se krásně, opatrujte se - Vaše Eva s látkami a nitěmi
 


úterý 15. října 2019

Drobenkový - hrnkový

Hezký den milé bloggerky a milí blogeři!

Po dlouhé době zase jeden recept na koláč. Bleskovka! Minulý týden jsem ho pekla s borůvkami, tento týden se švestkami, po každé se jen zaprášilo. Na fotku jsem zachránila poslední kousek.



2 hrnky polohrubé mouky
1 hrnek cukru (dávám tak 3/4)
1 hrnek mléka
1/2 hrnku oleje
2 vejce
1/2 prášku do pečiva

Používám běžný čtvrtlitrový porcelánový hrnek, a plech mám velký a hluboký. Všechny suroviny smíchám v míse najednou. Pokladu ovocem a posypu drobenkou.

na drobenku
1/2 hrnku hrubé mouky
1/2 hrnku cukru
asi dvě lžíce másla

Peču na 180 stupňů asi 35-40 minut, záleží na ovoci, já měla teď dvakrát za sebou mražené, tak čerstvé může být asi i kratší dobu.

Ať vám chutná!

Vaše Eva, pro tentokrát od kuchyňské plotny

pondělí 14. října 2019

Toxic

Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři!
Dnešní příspěvek bude jiný, než obvykle píšu. Původně jsem měla v plánu ho zveřejnit už někdy v půlce září, byl by kratší… Stále přemýšlím, proč si lidé navzájem tak rádi ubližují? Nebo si toho nejsou vědomi a my si vytváříme jen své domněnky?
Muchomůrka, vyfocená náhodou při venčení. Byla krásná, ale druhý den ji někdo rozkopal. Proč? Komu vadila?
 
Nebojte se, nic strašného se mi neděje, jen jsem uvízla v síti myšlenek. A když mi Google Map nabídly ohlédnutí do září, řekla jsem si, že se zkusím z těch zážitků vypsat...

Návštěva 11 zajímavých míst - nemocnice! Ach jo, ta umělá inteligence



Pamatujete si na film Rain Man s Dustinem Hoffmanem a Tomem Cruisem? Raymond si v něm píše do sešitu tzv. vážná ublížení a můj blog bude dnes takovým sešitem. Příspěvek se jmenuje Toxic - a bude o neviditelném jedu zla, které se tak jednoduše šíří.

Vy už víte, že jsem na od srpna měla maminku v nemocnici. Protože jsem denně běhala mezi kanceláři, nemocnicí a domovem, potkávala jsem mnoho známých. Zaskočily mne reakce některých lidí. Jedna dlouholetá spolupracovnice mi po krátké konverzaci na téma „už jsme se dlouho neviděly“ řekla, že její maminka také umřela v září, to že je ten podzim a ona, že si to dobře pamatuje. Paní ze sousedství, která byla zvědavá, co se u nás děje, mi zase řekla, že také byli na pohřbu před dovolenou… Jistě, mnoho lidí mi řeklo, co bych ve 82 letech chtěla… A já nejsem naivní a vím, že je to už úctyhodný věk, ale… A tak si říkám, PROČ? Proč mi to ti lidé dělali? Proč jsou tak jedovatí? Dělá jim radost zraňovat druhé, nebo jsou jenom otrlí, okoralí, necitliví? Kde se to v nich bere? Proč raději nemlčí, když nezvládnout potěšit, či pochopit?

Naštěstí maminku v půlce září propustili. Její stav potřeboval, abych s ní zůstala doma. Měla bych nárok čerpat dávku na ošetřování po hospitalizaci. Nakonec jsem dostala možnost mít vzdálený přístup k zaměstnatelově počítačové síti a rozložila jsem si úřad dopoledne na kuchyňském stole a večer v dětském pokoji. Za tohle řešení jsem vážně pociťovala velký vděk a po více než třicetiletém pracovním úvazku i jako obrovský benefit, vlastně největší o který jsem stála – klidně se vzdám outdoorových akcí, příspěvků na dovolenou, stravenek…. Tohle mi opravdu pomohlo…. Ovšem jen do času… Po dvou týdnech jsem se vrátila do kanceláře s tím, že ještě jeden týden budu chodit na brzo ráno a v poledne domů, ohřát oběd a dohlédnout na pacientku, aby se najedla… A ejhle! Tohle řešení nebylo už možné. Nevím, kdo se staral, kdo mi hází klacky pod nohy. Ale vím, že na každého jednou dojde… 

A přišel říjen a s ním odchod Zlatého slavíka. Asi jsem podzimně přecitlivělá, ale když se po šesti hodinách od zveřejnění smutné zprávy, schází vláda a dělá tiskové konference, houpal se mi žaludek a na mysl rvalo jedině slovo – DISGUSTING. Myslela jsem na ty malé holky, jestli je možné je uchránit od toho mediálního šílenství. Na to, že i smrt je marketingově využitelná pro volební preference. Přišlo mi to všechno líto. Nebyla jsem mistrova fanynka, takové jsem znala z dob studia – chodily všechny koncerty i do vily na Bertramku. Odešel člověk, který měl nesmírně krásný hlas, byl velký profesionál, který obětoval pro práci, kterou miloval, vlastně celý život. A naše životy ovlivnil, i když jsme nechtěli. Je to konec jedné éry, písniček, které poslouchali naši rodiče, ještě před tím, než jsme se narodili/y, písniček, které nás provedly tanečními. Vlna diskusí mi připadala nepatřičná, nevhodná a zase ZLÁ. Ulevilo se mi až u slov Zbygniewa Czendlika
 
Nevím, zda jste obřad sledovali. Měla jsem obavy, jak to bude, ale velká poklona rodině, jak dokázala vybalancovat ty touhy politiků o zviditelnění, bylo to důstojné a dojemné.
 
Opatrujte se, užívejte babí léto, Vaše podzimně zamyšlená Eva

P.S. Máte-li chuť na koláč s drobenkou, zastavte se na blogu brzo, mám v rukávu další recept;-)

středa 9. října 2019

Čtyři válce - deset koní

Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři! Dneska konečně něco pozitivnějšího! V neděli proběhla v libereckém technickém muzeu v areálu bývalých Libereckých výstavních trhů vernisáž kolekce textilních obrazů Pradědeček automobil aneb první republika, kterou jste už mohli vidět na pražské patchworkové výstavě v dubnu. Moje autíčko jste viděly v příspěvku Blatník.

Bylo to milé setkání
 
v (pro patchworkářky) nezvyklém prostředí


 

 
a novými zážitky, v autě z roku 1912 jsem jela prvně v životě

 
 
 
A navrch ještě návštěva kavárny a popovídání - to jsem už tak potřebovala!
 
Obrázky budou v muzeu viset šest měsíců a návštěva jistě pobaví i muže i děti - k vidění jsou tramvaje, letadlo, modely budov. A muzeum  je kousek od liberecké galerie v lázních a vlastně i nedaleko zoo a botanické. A kdybyste opravdu jeli na výlet, pak jsou po ruce i dvě dobré restaurace nadohled - Zoo 1320 a Park, obě v bývalém pavilonu koberců (vzpomenete-li na LVT).
 
Romanu jsem chtěla vytáhnout na nejlepší kafe v Liberci do Jedno kafe, ale v neděli je zavřeno. Takže náhradní řešení, ale také dobré bylo v Kafe kytka.
 
 
Takže, Romčo díky, že jsi přijela z města hlavního a strávila se mnou neděli, moc jsem si to užila. A dík také patří osobě, která vymyslela téma kolekce, pečuje o její vystavení, všechno to krásně zorganizovala a ještě nás nechala povozit ve veteránu Charron z roku 1912, který řídil její muž. Děkuju, Marcelo Listíková - a jsem zvědavá, co nám vymyslíš na příště ;-)
 
Mějte se krásně i přes upršený podzim, Vaše Eva