Milý blogu,
moje záložní paměti, moje kuchařská kniho, můj deníčku, moje spojení s virtuálním světem, máš poslední jednociferné narozeniny! Tak všechno nejlepší! Doufám, že programátoři Googlu nepřijdou s nějakou extravagantní vymyšleností, která by tvoje stránky schovala či přepsala.
Červenec utekl mezi prsty, tři týdny jsem všechnu pozornost věnovala konsolidované závěrce a to málo sil, které mi zbývalo, spotřebovaly rodinné starosti. S velikou nadějí jsme 18. července s maminkou jeli na kontrolu do poradny pro rány - zrovna jsme jednu dostaly (přímo mezi oči). Místo pochvaly, jak se pěkně rána hojí a zaceluje, přišel křik a nevraživost a vyhrožování, kde až se ta noha bude muset uříznout. Jakoby na tom zákroku visely doktorovy prémie, nebo nějaká jiná odměna, neměl splněný plán výkonů pro pojišťovnu? Výsledek?
Vystresovaná stará paní podepisující další reverz, které se během dalších dvou dnů rozhodil cukr, tlak, tep, přemýšlení - všechno. A navrch antibiotika, u kterých se po 36 hodinách projevila intolerance - nikdy jsem neviděla antibiotika, která způsobují horečku... kromě dalších účinků jako jsou rudé fleky na kůži, fialová pokožka, oteklé klouby.... Naštěstí mne vyslechli v chirurgické ambulanci - protože všichni ošetřující lékaři mají dovolenou - napsali jiné prášky a nežádoucí účinky pomalililinku odcházejí.
Tak milý blogu, přeju Ti veselejší příspěvky. Vám všem děkuju za přízeň, moc ráda čtu vaše komentáře i příspěvky spřízněných bloggerek a bloggerů. Těším se, že se s Vámi budu dál potkávat na těchto stránkách
Opatrujte se, Vaše Eva
P.S. Chtěla jsem vám napsat o výstavách, ale zůstaly jen naplánované... Snad v srpnu... Snad i pár dnů dovolené... A taky snad i nějaké losování giveaway - to musí být, to už je tradice.
