neděle 30. prosince 2018

Vánoční tučňák

se stal hvězdou našeho 25. prosince... Hezký dobrý večer milé bloggerky a milí blogeři! Věřím, že jste si užili dosyta pohádek, dobrot, setkání, prostě Vánoc, jak mají být...

Probírám se tady fotkami  a myslím, že by Vám třeba před Silvestrem mohl přijít vhod tučňák, kterého jsem připravila na božíhodové  setkání se sestřenkami.

Potřebujete:
kelímek mozzarely Zott
plechovku černých oliv
jednu středně velkou mrkev
pár párátek

Oškrábanou mrkev nakrájejte asi na půlcentimetrová kolečka a vykrojte z kolečka malou trojúhelníhovou výseč. Tu vsunete do černé olivy jako zobáček. Druhou olivu na jedné straně rozříznete a vložíte dovnitř kuličku mozzarely. Spíchla jsem to půlkou párátka. A druhé, celé, párátko jsem použila na spojení hlavy, těla a mrkve jako podstavce. Nápad jsem našla na pinterestu a ač jsme měli i  jiné pohoštění, všichni si  stejně budou pamatovat jen ty tučňáky.

Přidám pár střípků z našich Vánoc, abych dodržela deníkový styl
Dostala jsem růže  k svátku a postavili jsem si první z betlémů:
 
 
Zatímco já stavím betlémy a zdobím, můj muž peče úžasné vánočky

sobi, ovce, ptáce a růžové a bílé ozdoby

a pak přišel Štědrý den

tak cukrové je nakonec dvanáct druhů, vosí hnízda na posledních chvíli, už ani ty piškoty nejsou, co bývaly. Ten ohromný pták v troubě je krůta, plním ji nádivkou z vinné klobásy a kaštanů
 
a ozdobeno je trošku i před domem i za domem - sníh slezl a věnec se zase objevil ;-)
 

 A uteklo to všechno jako voda... Ježíšek nám nadělil spoustu krásných dárků, ještě se k  nim určitě vrátím, spoustu knížek, vůně...asi jsme byli fakt hodní...

a zítra už je Silvestra, tak si ho užijte podle svého - já ho moc ráda  nemám, organizované veselí a rachejtle není nic, co by mne lákalo... tak se opatrujte, Vaše Eva, ještě si pouštějící koledy

pondělí 24. prosince 2018

Krásné Vánoce

Přeju Vám všem radosti plné, spokojené svátky vánoční. Ať se Vám vyvedou podle Vašich očekávání, tak jak je máte rádi, nebo jak jste si je představovali.

Stromeček je ozdobený, dárky zabalené, ještě udělám majonézu a obalím řízky. Odpoledne zajdeme na hřbitov posvítit těm, co mi tady tolik chybí … a pak ten nejmagičtější večer roku... a pohádky a taky Láska nebeská!
Tak se opatrujte, Vaše Eva už vyhlížející Ježíška

pátek 21. prosince 2018

Adventem ke slunovratu

Hezký páteční večer, milí blogeři a milé bloggerky! Dnes je nejdelší noc roku a konečně slunovrat! Sluníčko se k nám bude vracet a na to se moc těším!
Staroměstské náměstí a strom od nás ze severu

Stejně jako roky před tím se mi nepodařilo v adventu tiše rozjímat a těšit se na Vánoce, připravovat v klidu domácnost a najít klid i v sobě. Prostě prosinec je pro mne hektický, ale dělám si to z velké části sama. Musím líp plánovat...

Tak začneme plánováním - mám radost z nového diáře Koloběh. Mám jej už čtvrtý rok za sebou a těším se z jeho mouder i obrázků. Každý rok mi patřičně nabyde, protože si do něj vlepuju vstupenky a účtenky z míst, kde se mi líbilo. Ještě, že začali dělat tu kroužkovou vazbu větší.

tři už popsané a  polepené roky a navrhu nový 2019



Advent - to jsou pro mne svíčky a věnce. Věnce jsem letos kupodivu uvila zavčasu, jeden na branku, druhý k pověšení na schodiště a třetí pro radost do zahrady. A v adventu nám přibyly ještě další. Jeden jsem vytvořila pod dohledem předního české floristy Pavla Hrušky na milém workshopu pořádaném u nás v práci. A druhý jsem náhodou potkala v mém oblíbeném  papírnictví Optys a ten bude zdobit okno v kuchyni. Svíčky a svícny vytahuju postupně, v každém okně máme pyramidu. Propadla jsem také světýlkům na baterky, kterých je nyní všude velký výběr.
ten největší věnec nám visí na schodišti

tenhle máme v zahradě, ale je momentálně zapadaný sněhem


takhle dělají věnce mistři svého řemesla


a tenhle jsem si odnesla z workshopu já

O adventu jsme taky trochu pocourali - strávili jsme krásný víkend v Praze. Na výročí Johna Lennona jsem na Kampě byla po dlouhé době a bylo to moc dojemný. No a taky jsme viděli skoro všechny pražské zásadní vánoční stromy - na Staroměstském a Václavském náměstí, na náměstí Jiřího z Poděbrad i na Kampě. Jo a taky jsme stihli zimní Manifesto - a tam ochutnat teplý gin, rum,masala čaj s rumem, hmmmm.

Spižírna 1902 kousek od náměstí Jiřího z Poděbrad

a snídaně po-pražsku ;-)


Lennonova zeď na Kampě v den výročí 8. prosince

V Manifestu vyrostla iglů



A konferenci Národní účetní rady na VŠE (ještě že tam nebyla hlášená bomba jako včera). A taky výstavy Podolská a Kupka, ale ty už jste viděli. A taky Design Days Reichenberg - príma akci v libereckých lázních začátkem prosince.
galerie v libereckých lázních začátkem prosince jako tržiště designu

aula na VŠE před začátkem konference

A vánoční trhy na zámku Sychrov a před radnicí v Liberci. A firemní večírek v červeném, a prosincové setkání Bohemia patchwork klubu v Praze, a posezení s kolegyněmi z oddělení, a maminčiny narozeniny.....


V Brně jsem koupila látku a během týdne jsem to spíchla

 A dneska ještě jablonecké vánoční trhy a svátečně nasvícenou radnici, moc jí to letos sluší...

ěkoda, že lilo jako z konve

O adventu se také doma rozhodujeme v jaké barvě budeme mít stromeček. Letos padla volba na stříbrnou a růžovou a nekoupila jsem vůbec žádné nové ozdoby. Však jich mám na půdě plnou šatní skříň...ale stromeček budu zdobit až zítra.

A jaký byl Váš advent? Splnil vaše představy?
Užívejte si vánoční přípravy, Vaše Eva s plánem dnes zabalit vánoční dárky

středa 19. prosince 2018

Kupka

Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři! Zatímco v Umprum mají kustody, kteří vás rádi upozorní na krásnou výzdobu chodby, na to, že v prostorách za pokladnou je možné také vidět modely salonu Rossenbaum, tak strážní služba Národní galerie je jiná liga - tedy spíš pralesní....
Můj čerstvý sobotní zážitek z Valdštejnské jízdárny z mimořádně povedené souborné výstavy děl Františka Kupky byl poznamenán chováním personálu.
Nejdříve jsme sehráli velmi vtipnou scénku u pokladny, která mimochodem velmi nestíhala odbavovat frontu. Všimla jsem si, že kromě dospělého vstupného za 250,- Kč se nabízí také rodinné vstupné za 450,-. Ekonom ve mně se ozval a říkám paní - jsme dva dospělí ale jsme také rodina, takže rodinné vstupné. To jsem vyslechla, že nejsme žádná rodina, když nemáme sebou děti! Stejně jako fronta u pokladny se vlekla také dlouhá fronta k šatně. A protože můj muž řekl, že si rozhodně nebude prošacovávat bundu a přemýšlet kam co přendá, řekla jsem si, že vezmu kabát přes ruku. No ani náhodou!
Takže abyste věděli, kabát můžete mít oblečený, nebo volně přes ramena, ale v žádném případě přes ruku. Kabelku můžete mít jak chcete, ale jestli je vaší kabelkou malý batůžek, slečna vedle měla spíš pytlík na cvičky, tak ho v žádném případě nemůžete mít na zádech. A přesto, že tohle všechno se dá říci i pěkně, tak s tím nepočítejte. Cestou na schodech v metru jsem si všimla reklamy - staňte se přítelem Národní galerie - ale po tomhle mne to přešlo...






Ale výstava je nádherná a na počáteční příkoří jsem během chvíle zapomněla. Jde o soubornou, průřezovou výstavu dílem. díla jsou zapůjčena z věhlasných světových muzeí a takhle pohromadě už zase dlouho nebudou. Dosud jsem měla Františka Kupku spojeného jen s Amorfou, která sloužila jako inspirace oblečení pro olympiádu v Londýně, pak s vysokou dražební cenou obrazu Tvar modré. Jsem ostuda, jak jsem tohle mohla minout!
Plocha Valdštejnské jízdárny je předělena labyrintem kójí a tak jsem tam stála v úžasu, neschopná jít v časovém sledu vývoje díla od klasického romantického stylu, přes kubistické počiny k abstrakci a moderní malbě. Prolínání tvarů, barev - veliké ááách.
Máte-li chuť, podívejte se na pár fotek. Výstava končí 20. ledna 2019 a pak pojede do Helsinek. Myslím, že ji potřebuju vidět ještě jednou....














František Kupka 1871-1957

Tak krásný advent a opatrujte se, Vaše Eva, namotivovaná Kupkou k šití

pátek 14. prosince 2018

Podolská

Dobrý den milí bloggeři a milé bloggerky! Obvykle všechny výstavy stíhám tak, tak, na poslední chvíli - ale pozor změna - mám za sebou dvě, které budou otevřeny ještě nejmíň měsíc. Máte-li chuť pojďte dnes se mnou nakouknout do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, kde jsou nyní k vidění modely legendárního pražského módního domu Hany Podolské.




Sama budova Umprum stojí za vidění



Ve dvou místnostech je na 50 modelů šatů, a většina z nich by se dnes dala normálně nosit!





Život paní Podolské (1880-1972) by mohl být námětem pro hollywoodský film a bylo by to pořádné drama.

Johana Vošahlíková pocházela z rodiny s 12 dětmi a musela jako nejstarší doma velmi brzo vypomáhat, tatínek jí zemřel náhle, když jí bylo sotva deset let, v 44 letech na tuberkulózu. Vyučila se švadlenou a v roce 1907 se vdala za polského zemana Viktora Huga Podolského. Měli spolu 2 syny. Musela být velmi cílevědomá a velmi pracovitá. Po několika stěhování její salon zakotvil v roce 1914 v Lucerně. Pracovně velmi úspěšná, marketingově úžasně zdatná (ve starých českých filmech jako je třeba Kristián má šikovný product placement ;-)) V osobním životě ji stíhala rana za ranou - manžel zemřel nešťastnou náhodou na honu v roce 1928, v roce 1936 jí zemřel syn Miloš. Po válce jí salon sebrali a do toho zavřeli druhého syna, kterému emigrovala žena. A i on později odešel za hranice. Tak zůstala sama, jako zaměstnankyně, ve svém vlastním salonu. Zůstala sama jen s pečovatelkou, které odkázala svůj majetek a zemřela v roce 1972.
 Ta později prodala i náhrobní kámen a popel nechala rozptýlit.





tohle jsou moje favoritky




Součástí výstavy jsou také interaktivní zóny, kde je možné si osahat látky, nakouknout na střihy i na ručně ušité modely. Je možné také shlédnout filmovou smyčku, ve které je rozhovor s paní Podolskou někdy ze šedesátých let.



Je to taková holčičí výstavy, kdy si s úplně neznámými ženami notujete, jak byla ta moda krásná a jak by se to dalo ještě dneska nosit. Moc doporučuju - výstava trvá do 20. ledna. A jako bonus jsou v Umprum velmi příjemní kustodi a kustodky.... ale proč tohle píšu se dozvíte až příště...
tento model není už od Podolské, ale ze salonu Rossenbaum



Opatrujte se, krásné adventní dny, Vaše Eva v zajetí jehel a nití