pátek 30. listopadu 2018

Hudba v baru i klášteře

Dobrý večer milé bloggerky a milí bloggeři! Zatímco z internetu na mne čím dál tím více vypadávají adventní světýlka, věnce, svícny, já se ještě v myšlenkách toulám ve vzpomínkách... Nevím, zda v neděli stihnu uvít věnce, určitě vím, že nebudu mít umytá okna a ani nic upečeného...Dnes mne čeká firemní večírek, zítra Praha a v neděli popojedeme tady po kraji...

Ale protože můj blog slouží i jako deníček, chci si tady dneska zaznamenat dvě hudební (a společenské) akce ještě  z konce října.



Ve čtvrtek 25. křtil Miro Žbirka v Lucerna Music Baru své nové album. Večer s příjemnou atmosférou v hudebním klubu ještě vylepšili hosté, producent alba Rob Cass (který jen tak báječně mimochodem vystřihl Can ´t buy my love od Beatles) a textař a hudebník Pete Brown. Oba pánové (vlastně všichni 3) mají vztah k Abbey Road. Tohle je moje krevní hudební skupina...

mám ho! Double album! i s podpisy

A za týden na to jsme jeli do Prahy na večer ještě jednou, naši auditoři nás pozvali na setkání klientů. To je nejpříjemnější část auditu ;-) Jednou za dva roky vyberou nějaké zvláštní místo, je čas si popovídat, ochutnat z rautového stolu a taky třeba něco zažít. Letos se večírek konal v Anežském klášteře. Místě magickém i ve dne, ale večer! A v lodi kostela uvedla program moderátorka z televize a tanečnice ze Stardance Daniela Písařovicová a pak přišla hvězda večera paní Dagmar Pecková. Zpívala pro mne zvláštní repertoár - převážně německé kabaretní písně, což se mi do toho ryze českého gotického kostela ale vůbec nehodilo. Navíc, protože je doba moderní, bylo elektricky ozvučeno - tj. mikrofon a bedny. Jsem si jistá, že ten veliký hlas a klenba kostela by postačily k zážitku dostatečně. Co bylo trochu horší, že část lidí si nebyl zřejmě schopná přestat povídat a tak rušili. Ale ani to mi dojem z pěkného večera nezkazilo.
cesta nasvícená svíčkami




Tak hezký začátek adventu a opatrujte se!
Vaše trochu rozlítaná Eva

neděle 25. listopadu 2018

Vila

Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři! Slibuju, dneska to bude bez jídla!

Nejvyhlášenější perlu moderní brněnské architektury jsme už navštívili před třemi lety, psala jsem o ní tady. Letos jsem chtěla vidět vilu rodičů Grety Tugendhat Löw-Beer . Už jsme u ní teda byli i tenkrát, a na místě zjistili, že jako napotvoru je v ní svatba a k tomu velmi neochotný personál, tak jsme poseděli v zahradě a zase šli.
Letos byla opět označená na mapě a mne týden před tím napadlo, podívat se na její stránky - a co myslíte? Od úterý byla zavřená kvůli klavírnímu festivalu. Není nám souzeno.... ale zase máme důvod pro další návštěvu Brna.

Nebyla jedna - byla druhá... Vila Stiassni. Jen fotky jsem si dnes pro vás povypůjčovala na internetu, snad mi to vy i jejich autoři prominete. Tak jsem si užívala prohlídku, že jsem zapomněla fotit.



Kousek od brněnského výstaviště, ve čtvrti Pisárky, uprostřed vilové čtvrti je ve veliké zahradě stavba z roku 1927-1929 architekta Ernsta Wiesnera. Rodina Stiassni (Šťasných) v ní ale moc dlouho šťastná nebyla. Po devíti letech museli uprchnout před židovskými pogromy a už se nikdy nevrátili, dokonce ani potomci dlouho nevěděli, co za skvost jejich rodina vlastnila.
Funkcionalistická čistá stavba navenek je uvnitř překvapivě zámecky zařízená. Paní domu totiž byla dědičkou uhlobaronů z Ústí nad Labem a dům zařídila, přes návrhy architekta, jako na zámku. A tak jsou tam vzácná dřeva na dveřích i kazetových stropech, brokátem čalouněný nábytek atd.
Expozice byla doplněná dočasnou výstavou módy z let 1958-78.
vstupní hala s monumentálním schodištěm

ložnice původního majitele domu pana Alfréda pohledem z ložnice paní domu

pánská šatna
koupelna pána domu, zpětně zrekonstruovaná do původní podoby

Po válce měla vila štěstí, protože začala sloužit jako vládní vila. Seznam vážených, i dnes méně vážených, hostů a delegací je dlouhý. Ale tím, že měla tohle využití, se zachovala dispozičně a i většinou materiálů. Jen koupelny byly předělány do kubánského mramoru v sedmdesátých letech minulého století. V roce 2014 prošla poslední rekonstrukcí a nyní slouží jako památkový objekt.
Ve služebním křídle, které je podle původního architektova návrhu je nádherné schodiště




 
 
Vila si "zahrála" i ve filmu o Lídě Baarové a naposledy se v ní točil nedávno film podle knihy Simona Mawera Skleněný pokoj, která je sice o vile Tugendhat, ale asi posloužily i interiéry odsud, těším se na něj.
Mějte se hezky, Vaše Eva, okouzlená prvorepublikovou noblesou

pátek 23. listopadu 2018

Jíst Brno

Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři! Dnešní titulek je parafrází na jméno politického uskupení, ale tento příspěvek nebude mít nic společného s politikou, je to jen můj pocit z prodlouženého víkendu. Čas od času jedeme do Brna, do města studií mého muže. A musím říci, že si Brno oblibuji víc a víc. Od špinavého města se postupně probouzí do místa, kde by člověk rád žil... Centrum se neustále proměňuje, je tam spousta nových kaváren, bister, obchodů s normálním oblečením... I večer jsou na ulicí lidé... Zatímco Jablonec i Liberec se uvnitř postupně vylidňují směrem k nákupním centrům na okraji a večer, abys domorodce v centru pohledal, v Brně je to naopak... Snad tím množství studentů, kdo ví? Ale je to fajn...

Přijeli jsme na noc a tak jsme hned vyrazili do centra dění na Náměstí Svobody. Probíhaly tam právě slavnosti vína.

Před odjezdem jsem připravila, jako obvykle před každým výletem, Google mapu. Do ní zapisuju všechna zajímavá místa, využívám internetu, hodně také gastromapu Lukáše Hejlíka a na místě se pak rozhodujeme, kam se podíváme.
příprava musí být ;-)
Večeři jsme si dali právě v jednom takovém vytipovaném podniku - máte-li rádi mexickou kuchyni - neměli byste ho minout. Přímo na Náměstí Svobody je Bistro Bastardo.



Po noclehu v Old town hotel, kde už jsme byli potřetí a pořád dobrý... se ráno vydáváme na túru do města. Začneme koštem na martinských slavnostech vína, vždyť Morava, ne? A pak už směrem na Zelný trh, kde nově ožívá dřívější škaredá betonová tržnice . A moc pěkně se v ní zabydlují malé provozovny - pekárna, cupcakekárna, bistro... začíná nám docházet, že nemůžeme zvládnout ochutnat všechno. A tak když vidíme, že legendární přívěs Bůchek (bůček), že bude od 11 prodávat, tak se rychle rozhodujeme, že tohle nemůžeme propásnout. A protože nám zbývá necelá hodina, strávíme ji v příjemné kavárně s výhledem na Zelný trh a výbornou kávou - Café Momenta. A ten vzdušný prostor!

za oknem právě stavěli vánoční tržiště, všichni jezdí do Drážďan, my bychom mohli za rok do Brna...
A jdeme na ten bůček - výborné pomalu tažené vepřové s mrkví a rozmarýnem v bulce a hranolky. Dali jsme si to napůl, a obsluha milá, vstřícná. Chci mít bůček v Jablonci!


Teď by to chtělo panáka - a v naší mapě je jedna zbrusu nová destilerie ginu. A leží tím směrem, kde chceme obědvat. Ta destilerka byla jedním z posledních přidaných bodů na mapě, shodou okolností o ní psali v novinách - tady. A tak jsme seznámili s panem Robertem Urbánkem, palírníkem, který s láskou dělá, co ho baví a dobré to je! Vzali jsme si domů... Kousek od Little Urban Distillery je Ocean 48, podnik, který jsme už navštívili předloni a který jsme MUSELI navštívit znovu. Nevím, jak to máte vy, já umím rybu usmažit, ogrilovat a upéci na másle. Žádné velké experimenty. Ale kvůli nim právě jsme museli do bistra Ocean 48 - vaří tam z ryb naprosto úžasně.
Losos na řepném rizotu

Rybí ragú s bramborovou kaší
Do centra jsme se vrátili okoštovat další vína - u nás vyhrálo vinařství Rauš.


V pátek jsme navštívili ještě velmi zvláštní cukrárnu Sorry pečeme jinak, jejich stránky jsou momentálně v přestavbě, ale moc pěkný článek je tady .
každý, kdo přijde nakukuje do vitríny

a ono je na co koukat!

můj mražený nanuk s kokosem a můj muž šel po syrečkovém dortu

a na stole je návod na origami jeřába

a vchodu si ho můžete i pověsit
V mapě nám zbylo spousta značek, budeme se muset brzo vrátit.
Ale nebylo to jen o jídle - jsou v Brně i jiná potěšení,  ale o tom zase příště
Opatrujte se - Vaše Eva

sobota 10. listopadu 2018

Taškařice

se pomalu chystá....
Dobré odpoledne milé bloggerky a milí bloggeři!

Konečně jsem zase po chvilkách poseděla u šicího stroje. Blíží se totiž termín odevzdání tašek v rámci akce "Ušij tašku, zaměstnáš člověka", kterou pořádá sdružení Kašpar.  Tak stejně jako loni - 4 nákupky.



A benefice bude koncem listopadu v krásných prostorách libereckých secesních lázních. Přijdete se podívat? Já to mám v plánu.


Opatrujte se, Vaše Eva s nákupní taškou

čtvrtek 8. listopadu 2018

Královna

tedy The Queen a nový film Bohemian Rhapsody -  vlastně životní příběh Fredie Mercuryho, frontmana britské kapely... V sobotu jsme vyrazili do kina, nalákáni příznivými recenzemi. Dokonce i Mirka Spáčilová filmu dala na iDnes 60% tady


Nejsem pravověrná fanynka právě skupiny Queen, mne kdysi daleko víc oslovili Beatles, ale moc jsem si film užila. A asi jsem nebyla sama, po dlouhé době úplně plný sál a 99% lidí vydrželo sedět i při titulkách. V závěru, kde jsou záběry z koncertu Live Aid a narvané Wembley, naskočila mi husí kůže a šly mi slzy do očí... Asi nostalgie - a taky lítost, že v tom roce 1985 jsme u toho nemohli být...

Rami Malek v roli Fredieho Mercury
naše první opravdu elektronické vstupenky do kina v životě, doteď jsme je vždycky tiskli


Za mne: DOPORUČUJU!!! Vyberte si kino s dobrým zvukem ;-)

Opatrujte se, Vaše Eva, poslouchající The Queen