středa 27. října 2021

Kvartál

Dobrý den milí bloggerky a blogeři! Dobrý den, ty můj blogu!

Nechala jsem tě tady sítím napospas celý jeden kvartál, bez příspěvku, bez podpory, opuštěný. Omlouvám se…

Jak jsem tak už tušila i druhá dávky Moderny vyvolala bouřlivou reakci, která nastoupila už 5 hodin po vpichu a trvala 2 dny. Covid v padesáti hodinách, jediná dobrá věc je, že víte, že to vyvolalo očkování a že si vaříte v těch teplotách okolo 40 stupňů snad opravdu dost protilátek.

Obracím zpátky listy v diáři, prohlížím fotky od konce července, kde jsou ty tři měsíce:

Začátkem srpna překvapivě vykvetla amarylka

Srpnová dovolená – museli jsme si dobrat loňskou nevybranou dovolenou a začali jsme zostra: Rozkopali jsme koupelnu. Opět se ukázalo, že nemá smysl v téměř stoletém domě nahrazovat materiály jinými, moderními. Před 10 lety jsme zrekonstruovali koupelnu, poprvé v životě jsem měla na podlaze dlažbu – bílou, krásnou, velkoformátovou, s podlahovým topením. Potíž ale byla v tom, že neležela na betonu. Máme klasické dřevěné stropy, na doporučení jsme stará prkna stáhli dřevovláknitými deskami, vyrovnali lepidlem, položili topné sítě a dlažbu. To by asi fungovalo. Ale chtěla jsem umyvadlo s velkým šuplíkem – odpad z něj vedl takovou vroubkovanou hadicí a jednoho dne se zřejmě při manipulaci se zásuvkou tahle hadice propíchla. Ne moc. Bohužel. Protože na to, že máme pod umyvadlem mokro jsme přišli pozdě. Vlhko napadlo ty zpevňovací desky, nejdřív vyskákaly spáry z dlažby a pak už se i podlaha začala pronášet. Uffff.

Takže pocit zmaru. Hledání řešení. 


Rozhodnutí, co všechno se musí vybourat a zničit. V době, kdy v obchodech není kloudně ani beton, jsem se vydala do prodejny podlahových krytin s nápadem, že bychom na tu podlahu tedy vrátili dřevo, a nejlépe pak nějaké exotické… Smáli se mi, až se za břicho popadali. Vlastně ještě jsme byli rádi, že měli aspoň modřínová prkna. Už je máme položená, navoskovaná a jsou krásná. A koupelna už čeká jen na zalištování krajů.

Do rozbouraného patra jsme si v polovině srpna přivezli jihlavskou babičku. Slibovali jsme jí to od chvíle, kdy byla naočkovaná. Aby přišla trochu na jiné myšlenky. To jsme jí myslím  za ten týden dopřáli plnou měrou. Cesta do Jihlavy a zpět, dvakrát za sebou, to byla jediná putovní akce naší dovolené.

Přemýšlím, co mám napsat o září: Postcovidový syndrom mi pořád bere spoustu energie. Absolvovala jsem pár vyšetření, asi chce všechno ještě čas. Zkouším akupunturu a bylinky. Mám-li si trénovat pozitivní myšlení, pak je pozitivem mých aktuálně mínus 17 kilo, počítáno od začátku ledna. Už bych moc chtěla zase tvořit, šít a všechno, ale běžné pracovní povinnosti mi dají zabrat natolik, že elán na nic moc dalšího nevyjde.

Posbírali jsme pár hub na zahradě. Třikrát jsem pekla ten stejný hruškový koláč. Pořídili jsme si novou pomocnici.

zahradní sklizeň ;-)

hruškový obrácený kořeněný koláč

dlouho jsme o sušičce přemýšleli, zatím se sžíváme, ale nic jsem ještě nesrazila ;-)

Nechali jsme propadnout vstupenky na Spirituál Kvintet. Čtyřikrát přeložený koncert, vstupenky jsem kupovala na podzim roku 19. Fotografie z prvního koncertu mne vystrašily, nacpaná Lucerna, žádné respirátory. Oželeli jsme to a poslední koncert přenášel Český rozhlas, tak jsme kousek slyšeli. Ti, na které bychom rádi šli, ti už tady nejsou - Olda, Karel, Dušan... a už ani František Nedvěd. Budu si je pamatovat v plné zbroji...

Říjen - byly volby. Po dlouhé době dopadly podle mých přání. Tenhle blog není o politice a nebude. Ale je mým zápisníkem o pocitech. Jen jsem jak Alenka v říši divů, často si říkám, že to, co politici předvádí je už to opravdické dno a ono to vždycky ještě může o něco spadnout... To, co se děje okolo Hradu je pro mne za hranou všeho.  Ale ten opojný pocit, kdy se počítané hodnoty na obrazovce najednou prohodily v neprospěch agrokoncernu, ten byl moc fajn. Nová vláda to bude mít nesmírně těžké, rozpočet je vydrancovaný...

Užívejte si barevný podzim, dávejte na sebe pozor a já příště napíšu ten recept na hruškový koláč

S podzimem už zase večer svítíme....


Vaše Eva, tak trochu jako králíček Duracell bez baterek ;-(

P.S. Omlouvám se také přispěvatelkám k give-away postu, losování nebylo, a slibuju, že  to pořeším.

4 komentáře:

  1. Evi; moc zdravím. Celou dobu jsem si říkala; co je s tebou. Jsem ráda; že ses vrátila.
    O koupelně bych mohla taky vyprávět. Momentálně je to u nás zapovězené slovo)))

    OdpovědětVymazat
  2. Evi, také tě zdravím a přeji hodně zdraví. Slyším to ze všech stran, manžel kolegyně už na post covidové zdravotní problémy dostal invalidní důchod. A politika? ... to jinde neuvidíš :-)
    Hodně sil a odpočívej. Jitka

    OdpovědětVymazat
  3. Evi, i já tě tady moc ráda vidím!
    Opatruj se a nezrozčiluj se!
    Přeji hezké podzimní dny, Helena

    OdpovědětVymazat
  4. Milá Evičko, ani nevíš, jak mám velikou radost, že tě čtu, že žiješ a jsi tu. Chvála Panu Bohu.
    Uf,moc se mi ulevilo. Odpočívej, buď v klidu, trápení bylo veliké,a!e vše se dá řešit, neboj( se mi to teď píše a melas mě vidět třeba minulou neděli, když jsem si v půlce cesty uvědomila, že jsem nevypla guláš a nešlo mi dovolat se nikomu domů, nervy, že bych kácela stromy holýma rukama). Ta koupelna mě moc mrzí, byla krásná a luxusní. Sušičku nemám, maminka ji má, už má velké problémy s nohami a pohybem, takže nemůže věšet prádlo ven a já k nim nemohu jezdit denně,takže něco si usuší, něco výletem, když k nim přijedu.
    Evičko, přeji ti hodně hodně zdraví, síly a chutí tvořit.
    Krásný den.
    Bohunka

    OdpovědětVymazat