Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři!
Vánoce, Silvestr i Nový rok jsou za námi a před námi celý další nový rok (doufejme). Jak jsem psala v novoročním příspěvku, naordinovala jsem si celé dva týdny (!) bez počítače. Samozřejmě, že jsem na síti byla, informace jsou má droga, ale jen prostřednictvím mobilu - a na tom spoustu věcí neudělám a tady na něj tak dobře nevidím. Prosinec mne svádí každoročně k bilancování, letos snad víc než jindy.
Rok 2020 si budeme asi dlouho pamatovat, donutil nás zpomalit a uvědomit si, co je důležité. Naivně jsem si na začátku myslela, že bude startérem nových možností, zejména technologických. Zatím to ale vypadá, že se jedinou cestou z nastalé krize je neustálé vymýšlení nových a nových dotačních bonusů a zdravý rozum už asi utekl.
Jsem účetní, tenhle systém jsem potkala před 40 lety a asi hodně ovlivňuje moje uvažování - má dáti/dal, příjmy/výdaje. Dívám se takhle i na ten uplynulý rok. Vážně, měl i plusy:
-předloni jsem Ježíškovi psala, aby mi nic nedával, ale aby mi proboha nikoho nebral - DĚKUJU - splněno
- dostali jsme čas, který jsme spolu mohli strávit jako rodina, kde bych si pomyslela, že budu s maminkou celé dlouhé dny
- užili jsme si štěněcího věku naší hedvábné krásky
- vrátila jsem se ke knížkám, k šití
- dopřáli jsme si v obýváku řadu streamovaných koncertů
Ale mínusy přece jen převažují:
- za celý rok jsem byla 4x v Praze (já!, která tam bývám i čtyřikrát do měsíce), asi třikrát v Turnově a možná desetkrát v Liberci - a to je všechno
- jeden film - ještě v Letním kině
- omezený příjem, nervozita v pracovním týmu
- zrušený Prague Patchwork Meeting jen týden před začátkem, a taky bohužel na rok 2021
- žádné divadlo, žádná výstava - takové plány to byly - Bořek Šípek v Tančícím domě, Pasta Oner a Alfons Mucha na Kampě, v Galerii Sklenář Kryštof Kintěra, u Kinských Rembrand, faraoni v Národním Muzeu.....
- uvědomění si vlastní konečnosti a těžko zvládaný strach o blízké, o budoucnost, o jistoty
Jsem introvert, izolaci snáším docela dobře a lituju lidi, jako jsou naši obchodníci, kteří neustálý kontakt k životu potřebují jako sůl. A dobře vím, že všechno mohlo být ještě horší, zatím jsme v pořádku, máme vodu, teplo, jídlo.
Aktuální stav nenaznačuje nic dobrého, začalo se očkovat, ale na plebs dojde kdovíkdy a denní nárůsty pozitivních nálezů jsou už přes 17 tisíc. Prostě Babišův "best in covid" v praxi.
A protože blog slouží jako deník, vrátím se k posledním třem týdnům pomocí obrázků, abych si časem vzpomněla, jaké to bylo:
Dost času v prosinci jsem strávila u šicího stroje, byla jsem bezradná s vybíráním dárků, moc mi chybělo, že nemůžu pocourat po ulicích (Prahy) a posbírat nápady na trzích. Takže jsem se rozhodla část dárků vyrobit. Na rozcvičení jsem si spíchla úpletové šaty - dlouhá sukně a triko, už jsem takové měla, jen tyhle jsou zevnitř počesané, takže teploučké
Když jsem se pocvičila v navlékání overlocku, pustila jsem se do mikyny pro syna - tu látku s legem jsem opravdu v eshopu nemohla nechat ;-)
a protože od mala ten náš synek má rád postavičky z knížky Medvídek Pú, a protože pyžama pro dospělé se s nimi vyrábějí jen pro velké holky a v pánské velikosti prostě nejsou, koupila jsem šedý úplet a pustila se do aplikace
Ještě jeden dárek jsem ušila, ale fotku nemám - zatím. Legrace okolo byla veliká. Moje maminka doma nosí buď zástěry nebo v zimě trika a kamaše. Napadlo mne, že ušiju domácí oblek, koupila jsem zateplený úplet s třpytivými vločkami a podobně mentolový jednobarevný na kalhoty. Plán byl, že si oměřím nejoblíbenější triko a střihnu. Jako na potvoru maminka odmítala triko dát do koše na prádlo. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si rychle poměřila velikost jeden večer, když usnula a nechala si ho na křesle.
Ale překvapení ty kousky nakonec přinesly a já měla radost.
Stromeček jsme si letos ozdobili už 19. prosince, abychom si ho užili, když jsme byli doma. Ozdoby jsou bílé, stříbrné, bílo-zlaté a maličko růžovo-stříbrných. A peříčka na ptáčcích a andělských křídlech.
Můj muž upekl vánočku (a před Silvestrem ještě jednu)
Vánočních dekorací jsem vytáhla z krabic jen málo, andílky, betlémy. Na Štědrý den nám vykvetla amarylka - úplně poprvé, jsem z ní paf, dneska - na Tři krále rozkvete její třetí květ.
 |
| Trnkův betlém je u nás nový |
26. prosince tradičně pečeme krůtu, ta letošní měla 9,5 kila a nadívala jsem tradičně vinnou klobásou a kaštany
 |
| před nadíváním je potřeba sundat hodinky, pamatujete si Mr. Beana? |
 |
| a za 10 hodin je hotovo |
Silvestr proběhl v poklidu, rachejtlí bylo o hodně méně a hlavně nám asi pomohl zákaz vycházení, i tak se ta psice docela bála a večer raději trávila v naší blízkosti
Dneska, na Tři krále bychom bývali měli psí oslavu, naší Sáře by letos bylo 15, tak aspoň rozsvítíme večer svíčku. Ale oslava bude, už příští týden - Reshmi budou dva!
Buďte v bezpečí, opatrujte se a snad už bude líp
Vaše Eva, s hlavou plnou bilancování
