čtvrtek 24. prosince 2020

Krásné Vánoce

 moje milé čtenářky a milí čtenáři, chci Vám dnes popřát hezký Štědrý den. Všem Evám i Adamům všechno nejlepší k svátku. Úplně všem hodně zdraví, štěstí a pohody


Opatrujte se, Vaše Eva, překvapená tím, co nám Ježíšek vysypal do poloviny pokoje 

středa 9. prosince 2020

Adventní

 Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři,

od mého posledního příspěvku uplynul pomalu měsíc... Na Martina jsme si přiťukli na výročí svatby, dostala jsem nádherné růže (které jsem musela usušit, protože jim bohužel hlavičky spadly rychle dolů), užili si prodloužený víkend s revolučními vzpomínkami. A pak se mi podařilo dvakrát pořádně prostydnout. Tělo se mi odměnilo zánětem dutin, teď, po třech týdnech už konečně nehuhňám a nebolí mne hlava ani zuby... ale jinak mám ten čas trochu jako v mlze. 

Adventní věnce jsem tedy letos motala v kuchyni, kam mi můj muž přinesl dětskou vaničku s nastříhanými větvičkami.

Včera jsem byla na vánočním večírku - byl to model provedení 2020. Přes počítač. Na dálku. Přizvala jsem k obrazovce manžela i maminku a myslím, že jsme se všichni skvostně pobavili. Potkali jsme se s Ladislavem Ziburou, poutníkem, který své zážitky umí báječně zprostředkovat. Máme doma jeho knížky, ale naživo to bylo úplně jiné.




Advent je čas rozjímání a očekávání. Přemýšlím, co se to letos vlastně stalo? Přišli jsme o spoustu iluzí a jistot, na druhou stranu dostali jiné příležitosti. Měla jsem možnost strávit daleko víc čas doma, s blízkými, a jsem za to vděčná. Před rokem by nás ani nenapadlo, co se může odehrát...

Krásný advent a opatrujte se

Vaše Eva

středa 11. listopadu 2020

Třeba do Francie

 Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři! 

Asi za to může Netflix, ale naladila jsem se na francouzskou notu. Tedy, abyste tomu rozuměli, francouzsky neumím, viděla jsem krátce Paříž i Versailles, katedrálu  v Remeši a projela Štrasburkem a kouskem Alsaska. Když se jede Tour de France, tak jsem poctivý divák. Ale jinak jsem spíš anglofil.

Minulý týden jsem na Netflixu objevila nový seriál - Emily in Paris. Je to příběh mladé, ambiciózní holky z Chicaga, která se náhodou dostane pracovně do Paříže. Nečekejte žádné hluboké myšlenky, ale chcete-li se podívat na pěkné obrázky města na Seinou, trošku se zasmát střetu kultur, doporučuju. První řada má deset dílů, ale jsou krátké, tak na půl hodiny. A slibují i druhou řadu...


Hlavní hrdinka - užijete si i interiéry i trochu módy

A asi jsem se nechala ovlivnit i v kuchyni, takže o víkendu bylo francouzské menu:

Cibulačka

Asi pět velkých cibulí nakrájejte na kolečka a dlouho, velmi dlouho míchejte na trošce tuku(dávám trošku olivového oleje a trošku másla), až začne cibule karamelizovat (můžete jí pomoci trošičkou cukru) zalijte ji vývarem (měla jsem hovězí) a zvolna vařte, přidejte bobkový list, tymián a nové koření, dosolte podle chuti. Můžete přidat deci bílého vína. Nahoru patří toast se zapečeným sýrem, ale občas to šidíme a sýr přidáme nastrouhaný.

Králík na perníkovém koření

Kořenovou zeleninu nakrájím na malé kousky a opeču na  oleji. Králíka rozporcuju, osolím a opeču v kastrolu se zeleninou. V hmoždíři rozdrtím 2 hvězdičky badyánu, raději to vezmu pak přes sítko, přidám půl lžičky mletého hřebíčku a zázvoru, posypu tím králíka v hrnci. Zaliji trochou bílého vína a vodou a nechám pod pokličkou v troubě 45 minut. Pak odkryju a nechám trochu opéci. Můžete přidat lžíci švestkových povídel. Tentokrát jsme měli bramborové knedlíky, ale je to dobré i s bramborem, nebo bramborovými plackami. A úplně nejlepší je to druhý den, když se to všechno koření spojí.

Hruškový obrácený koláč - recept je tady a nenechte se zaskočit, že je švestkový.


Děkuji, že jste se tu zastavili, opatrujte se - Vaše Eva in Paris


pondělí 2. listopadu 2020

Svátek i nesvátek

 

Milé bloggerky a milí bloggeři, hezký den! Doufám, že se jste zdraví a máte se fajně, přes to všechno, co se okolo nás děje. Můj dnešní příspěvek je z rodu "deníkových", abych za čas věděla, jaký byl konec října.



Ve středu byl státní svátek - vždycky, když vidím nadšené Angličany slavící své státní svátky - tak jim závidím, jak si to užívají. U nás je to pro mnohé jen den volna, a nenapomáhají tomu ani média. My jsme se letos připojili k výzvě, která si našla mailem Český den s českými vlajkami naděje!

 Na jeden den jsme vytáhli starou, křehkou, českou vlajku, která pamatuje původní majitele domu a ozdobili s ní balkon.

 Vy, kdo mne sledujete delší dobu, víte, že dýně  a Halloween mám raději než českou dušičkovou tradici. Ale v letošním hrozivém roce, kde počty umírajících na covid každý den stoupají, kde s napětím sledujeme, zda nemocnice ještě zvládnou přijímat pacienty, letos jsem strašení, netopýry a bubáky omezila. Vchod nám hlídá čarodějnice, ve vřesech mám zapíchnutých pár netopýrů a v chodbě dýně, byla dýňová polévka i koláč a tím to skončilo.





u vchodu jsem přidala dýňová světýlka

na zahradě pořád rostou

Neblaze nesu, že jsme "best in covid",  nechápu , co se odehrálo za politické hry na Vyšehradě, nevím, proč je odborník na epidemie nahrazen dětským hematologem, který má problém spočítat i procenta. Začala jsem číst knížku, která mne nepřestává překvapovat 


Sem tam narazím na něco vtipnějšího - ale co za humor - máme zase výjimečný stav,  nově zákaz vycházení a omezit kontakty - už to prostě dlouho trvá



asi se nikdy nedozvíme, co se stalo, jen nechápu, že tak chytrý chlap, šachista, vleze do pasti


Tak se moc opatrujte, zůstávejte v bezpečí, Vaše nenaladěná Eva

 

 

úterý 27. října 2020

Malé zastavení v Novém Boru

Dobrý den, moje milé čtenářky a čtenáři! Včera jsem si při čtení novin uvědomila, že mám v telefonu pár fotek, které jsem tu ještě neukázala.

V polovině září jsem potřebovala do Kamenického Šenova. Normálně jezdím s firemním řidičem, nebo s objednaným taxíkem, nechtělo se mi sednout na skoro hodinovou cestu s někým cizím (však víte - covid), tak jsem poprosila muže, zda by mne tam neodvezl. Odvezl, a cestou zpět jsme odměnili  malou zastávkou v Novém Boru. Vyrostla tam podle mého soudu zajímavá stavba.


V těsném sousedství původní roubenky vyrostly dva domy - bílý a černý, jakoby pokryté rybími šupinami










A teď byla oceněná jako stavba roku libereckého kraje info, škoda, že se nedalo jít na prohlídku. Ale až ta nejrůznější opatření pominou, tak se i tam podívám... stejně jako na všechny ty pražské výstavy, na které mám zálusk (Mucha, Rembrant, Kintěra,  Medek, Sluneční králové, a...a...a....)

Opatrujte se, zůstaňte v bezpečí, Vaše Eva s vírou v lepší zítřky

neděle 25. října 2020

Sifónový štůdl

 pékávala moje maminka hodně často. Dostala jsem na něj minulý týden chuť a doma taky přišel vhod, hnedle jsem pekla druhou dávku. Tak si tady ten recept rychle napíšu, než ho někde založím:



40 dkg hladké mouky

1 Hera

špetka soli

8 lžic bublinkaté vody (měla jsem Magnézii)

asi 9 menších jablek, nastrouhat (poprvé jsem loupala, podruhé už jen vyndávala jadřinec, vždyť pod slupkou je nejvíc vitamínů)

podle chuti rozinky a skořice


Z mouky, nakrájené Hery, soli a vody vypracujte na válu hladké těsto. To rozdělím na polovinu a postupně vyválím na tenko, položím nastrouhaná jablka, posypu rozinkami a skořicí, zavinu. S druhou polovinou udělám totéž. Oba záviny potřu rozšlehaným vejce a peču asi 20 minut na 170 stupňů. Maminka hotový propíchávala špejlí a sypala moučkovým cukrem.


Nějak mne to pečení uklidňuje, minulý pátek jsem pekla ještě tvarohové buchty, zadělala jsem je z kila a naplnila tvarohem s  rozinkami



Jsou to buchty s příběhem - nainstalovala jsem si twitter - protože jsem měla pocit, že se stává nějakým oficiálním informačním kanálem, kterým politici řídí svět - vždyť americký prezident zdá se, řídí přes něj zemi. A jak jsem se tak s tou platformou  seznamovala, narazila jsem také na aktuální informace, jak je to u nás v nemocnici - takový apel, proboha zůstávejte doma. Odepsala jsem na  něj, že víc než ruce-roušky-rozestupy-rozum už víc dělat nemůžu, ale že bych mohla třeba upéci pro lidi, kteří pracují s c+, slovo dalo slovo a buchty v krabici jsem odnesla tam, kde udělaly radost. A radost jsem měla i já.... 
Opatrujte se všichni, Vaše Eva - radostně, zmateně, nejistě....



pátek 9. října 2020

Happy Birthday, John!

Dneska by se dožil 80tých narozenin John  Lennon. Vlastně jsem nikdy moc nepřemýšlela nad tím, že byl jen o čtyři roky mladší než moje maminka... 


The Beatles, to je moje srdcová kapela. Poprvé  jsem je viděla náhodou - bylo mi asi deset a šly jsme s Jaruškou od vedle do kina na dětský film Terezu bych kvůli žádné holce neopustil. Ale byla změna programu a místo šimpanze se na plátně objevily kreslené postavičky a žlutá ponorka. Nebyl internet, neměli jsme Google, ale nakonec jsem se dozvěděla, že to byli Beatles a už jsem byla chycená. Díky liberecké vědecké knihovně jsem  se dostala jak ke knížce Jiřího Černého Poplach kolem Beatles, tak k souboru textů Beatles v písních a obrazech. A začala jsem se učit anglicky, opisovat texty, poslouchat... sháněly se desky, plakáty. Nasyslila jsem si kde, co - knihy, desky,  CD, DVD, dokonce mám i látku s motivy Žluté ponorky i lego. A jednou, snad, bude i quilt na tohle téma - ten si ještě dlužím.

Album  Imagine mi můj táta koupil někdy v roce 1980 na inzerát v časopise Melodie, potajmu, k narozeninám - celý komplet CD Johna Lennona sousedí s kompletní diskografií československého Beatla ;.) a celé to hlídá "fab-four" z lega u  zaparkované ponorky, to jsou moje poklady

Odešel brzo,  jen ve čtyřiceti a myslím, že nám měl ještě mnoho co říci. 


John jako "švadlen" , to  jsem nevěděla do letošního jara, kdy se fotka nějak objevila v souvislosti s příspěvky o šití roušek


Opatrujte se, Vaše beatlesovská fanynka, Eva, dnes si prozpěvující s Johnem všemu na vzdory

P.S. Nabízím jednu písničku, jakoby pro psanou pro dnešní dne Isolation






středa 7. října 2020

Jablonecké fragmenty

 Hezký den, milé bloggerky i milí bloggeři!

Nejsou už nové, ale ještě jste je neviděli. Čekaly na duben, na cestu do Prahy, a co.... visí v mé kanceláři, nikde nebyly a nikdo je neviděl. Moje quilty s jabloneckými střípky:

Použila jsem sněhové batiky spolu s komerčními látkami. Doplnila jsem je fototiskem na látku, doma na inkoustové tiskárně.
Jablonecké "tři věže" opravdu stojí téměř v zákrytu, odspodu Stará radnice, nad ní nová a mezi nimi vykukuje věž kostela na Horním náměstí. Tady není fototisk, ale černobílý obrázek z tiskárny je pomocí transferového média přenesen na průhlednou polyesterovou látku. Prohledala jsem krabici s knoflíky a vybrala skleněné - na oblečení už bych je stejně nedávala (nemůžou do pračky) a tady ještě poslouží a potěší. 

Třetí, a zatím poslední, ze série je smutnější - spousta krásných secesních vlysů na fasádách je v hrozivém stavu. Mnoho jich už zmizelo pod polystyrénem, některé jsou stavebními úpravami. Původně jsem chtěla použít co nejvíc těch zdevastovaných fasád, možná ještě něco došiju, aby obrázky nebyly jen tři.

Takhle visí dohromady. Teď už vím, že ani v dubnu příštího roku výstava nebude. Jsem z toho - a nejen z toho - smutná. A ani mne netěší teď vymýšlet a pokračovat.

Opatrujte se, Vaše Eva


pondělí 28. září 2020

Švestkový hrníčkový

Krásné sváteční pondělí milí bloggeři a milé bloggerky!

Hrušky, jablka - to už tady bylo, takže zbývá poslední podzimní ovocná hvězda - švestky! Hledala jsem něco nového, protože upřímně řečeno, na kynuté klasické jsem neměla chuť. A tenhle recept splnil všechno, co jsem požadovala - je na plech, litý, hrnkový, s makem, bez vajec. Jediná jeho vada je, že se snad odpařuje ;-)

Máte-li chuť, recept je tady:

Připravte si vyloupané švestky, hrnek nemletého máku a drobenku (mouka, cukr, máslo).

Těsto:

1 hrnek hladké mouky (dala jsem špaldovou)

1 hrnek polohrubé mouky

1 vanilkový cukr

1 hrnek polotučného mléka

3/4 hrnku cukru (příště uberu)

3/4 hrnku oleje

1/2 prášku do pečiva

- všechno vymíchat do hladkého těsta a vlít do vymazaného a vysypaného plechu. Na těsto naskládejte švestky, zasypejte makem a drobenkou. Pekla jsem na 180 stupňů 15 minut a na 200 stupňů dalších 10.

Ať vám chutná, Vaše Eva, z bezpečí kuchyně



pondělí 21. září 2020

Jablečný koláč s ořechovou drobenkou

 Hezký den, moje  milé bloggerky a bloggeři! Je podzim - tedy oficiálně až zítra - ale já mám chuť na podzimní pečení. Vzpomněla jsem si, že jsme si před časem v Albertu koupili koláčovou formu a tak jsem ji  dnes poprvé vyzkoušela.



Na těsto:

2 vejce a 100 g třitinového cukru vyšlehat a k tomu  přidat 100 g změklého másla

pak postupně zašlehat

100 g špaldové hladké mouky

50 g kokosové mouky 

půl prášku do pečiva, trošku citronové kůry

Těsto rozprostřít do máslem vymazané a kokosem vysypané formy.

Oloupejte asi 4 jablíčka a nakrájejte je plátky, vyrovnejte na těsto.

Navrch drobenku z mletých ořechů, trošky másla, cukru a hrubé mouky.

Pekla jsem půl hodiny na 180 stupňů.

Tak ať vám chutná!


Opatrujte se, zůstaňte v bezpečí, Vaše Eva, obalující si nervy cukrem...

P.S. Jen deníkově pár poznámek - dnes byl obětován ministr zdravotnictví, v šíření jsme už druzí  v Evropě, už mne ani ty černé vtipy na internetu nebaví





neděle 20. září 2020

Hruškový koláč

 Hezký nedělní večer, milé bloggerky a milí bloggeři!

Je čas na hruškový koláč! bez  vajec a  bez cukru? tady je:



V míse smíchejte:

1 a 1/2 hrnku hladké špaldové mouky

1 čajová lžička prášku do pečiva

1/2 čajové lžičky sody

špetku soli

1/2 čajové lžičky skořice

3 polévkové lžíce dobrého kakaa


V druhé nádobě smíchejte:

1/2 hrnku javorového sirupu (z části jsem ho nahradila datlovým)

1/2 hrnku vody

1/3 hrnku olivového oleje

1 čajová lžička jablečného octa

Oloupejte 2 hrušky - jednu nakrájejte na malé kousky, druhou na osminky

Do  suché směsi vlijte tekutou a ručním mixérem  promíchejte. Do vymazané  a vysypané  dortové formy dejte polovinu těsta, posypejte pokrájenými hruškami a překryjte druhou polovinou těsta.  Na povrch dejte osminky hrušek. Pekla jsem na 180 stupňů s horským vzduchem asi 30 minut.

Tak ať vám chutná, oslaďte si život a opatrujte se, Vaše Eva, užívající si poslední sluníčkové dny





neděle 13. září 2020

Prstem po mapě

 Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři!

Letošní rok nedovoluje svobodně vytáhnout paty a odjet, kam srdce ráčí... nejsme sice úplně zamčení, ale rizika vnímám jako vysoká a nedokážu je podstoupit. Tak jsem vytáhla knížky a vyrazila na cestu za kanál La Manche


Začala jsem bichlí Krysy jejího veličenstva od Tuvia Tenenborna. V anotaci je uvedeno, že  jde o  mimořádně vtipnou a alarmující zprávu o Británii v čase  Brexitu. Můj smysl  pro humor se s autorovým tedy nepotkal vůbec. Autor pátrá během celého svého putování po izraelsko-palestinském problému a přistupu Britů k němu. Celé mi  to nějak nedávalo smysl...

Chuť ke čtení jsem si spravila na třech knížkách Aleny Damijo - fejetonově vtipné postřehy a porovnání české a anglické reality, lehké čtení, které jsem si užila.

Během srpna mi také dorazila nová knížka Lenky Požárové, která v Londýně žila a pracovala. Těžko říci, co je to za žánr, je to trošku kuchařka, trošku cestopis, trošku průvodce - ale stýská-li se vám po tézemi za kanálem, je to dobrý lék na stýskání.

S nelibostí sleduju  nárůst pozitivně testovaných v České republice

vývoj ve mne budí obavy a nejvíc ze všeho mi vadí, jak jsme nedůslední, neorganizovaní, neukáznění, neohleduplní jeden k druhému. Za celé září mám přiděleno 8 pracovních směn, chvilku  to vypadalo, že se zahraniční obchod opět rozeběhne, ale poté, co se staneme premiantem Evropy v covidu, tak  bude zase po  naději. A to máme pořád štěstí, že je pěkné  počasí, můžeme si aspoň užívat zahradu a nemusíme sušit boty a připravovat hrabla na sníh. Asi nás čeká složitý podzim...

Opatrujte se, Vaše Eva v očekávání věcí příštích

úterý 25. srpna 2020

Dvojitě negativní

 Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři!

V posledním příspěvku jsem psala, že vidím světýlko na konci tunelu a dny volna jsou na obzoru. Ano, volno se tu objevilo, ale všechno je to jinak, než jsem si představovala... Vypadalo to, že budeme mít krásný týden, kdy přijede syn a uděláme si pár výletů, jako když byl malý. Aneb chceš-li pobavit Boha, svěř se mu se svými plány ... Vy, co jste si myslely, že odmlka blogu značí dovolenou, jste nebyly na stopě...


Tento příspěvek se stane deníkem, den po dni,  zveřejněný až na konci:

Čtvrtek 13/8

Vezeme všechny podepsané závěrkové dokumenty do Prahy k auditorům. Jedeme autem, abych nemusela v roušce autobusem a metrem, hodinu do Prahy, hodinu přes Prahu a to  celé zpět. Cestou zpět se zastavujeme v Turnově na oběd a  já začínám mít pocit, že začíná dovolená. Pak nejdřív přišla zpráva - mami, asi nepřijedu. Pak další - v práci máme kolegyni s covidem. A další - v pátek jdeme na testy. 

Pátek 14/8

Raději zůstávám doma, i když mám pracovní  směnu, dneska tu měsíční závěrku uděláme na dálku. Je poledne, syn vyráží do Střešovic. Zhruba po čtyřech hodinách přichází zpráva: Mami, jsem negativní. Huráááá. Ještě čekáme na výsledky přítelkyně. Ona je pozitivní!!!???. Je skoro půl šesté večer, žádná telefonní  linka už není  aktivní, hledám informace na internetu, jak se izolovat v malém bytě? A co s námi, viděli jsme se v o víkendu...Z laboratoře dostali informaci, že je bude kontaktovat hygiena.

Sobota 15/8

Nemůžu dělat vůbec nic. Jen přemýšlet. Měřím si teplotu - 36,5. Jsem běsná ze systému. Vládní struktury stále říkají, že chytrá karanténa funguje. Kde? Svlékám postele v dětském pokoji, vytahuju poprvé parní čistič, který jsme koupili za body v Albertu v březnu, když TO začínalo.

 Neděle 16/8

Slečně se konečně odpoledne ozývá hygienická  stanice, ze Zlínského kraje, kde má trvalé bydliště. Jakmile zjistí, že žije a pracuje v Praze, telefonát ukončen s tím, že ji předávají k řešení do Prahy.

Pondělí 17/8

Hned po ránu volám na hygienu do Liberce. Velmi milá paní mne uklidňuje, zajišťuje nám testování v Jablonci, dává mi i telefon, kdyby něco nefungovalo. Během hodiny odjíždíme do špitálu, kde nám v červeném stanu vezmou vzorky. Výsledky budou druhý den. Odběr není tak nepříjemný, jak se píše. Kdo zažil vyšetření na ORL, tak punkce dutin je určitě horší. Obě zdravotnice v bílých kombinézách se štíty jsou velmi příjemné. Informuju kolegy a příbuzenstvo. Tomáše dosud nekontaktoval nikdo, Dominice volají během dne - nemá příznaky, má sepsat kontakty 7 dní zpátky a pokud zůstane bez příznaků, tak za dva týdny po prvním testu karanténu končí a vymalováno. Ruším program na celý týden, mimo  jiné  i kadeřnici, kam jsem objednaná od května - grrrrr.

Úterý 18/8

Vstávám brzo, čekáme na výsledky. Jsem tak napnutá, že mi stoupá teplota na 37. Řešíme, co budeme dělat, pokud někdo z nás tří tady doma bude pozitivní. Okolo deváté volá můj obvodní doktor, doplula k němu zpráva z KHS, informuje mne, že žádanku na druhý test vytvoří a že 24. mám jít do nemocnice na další test, pokud bude negativní, moje karanténa skončí. Včerejší výsledek ale  ještě nezná, na ten test mne poslala hygiena, tak výsledek bude mít ona. Čekáme. Před polednem telefonát z KHS, jsme všichni tři negativní. Aspoň že tak. Ještě pořád se  může stát, že to dostaneme, ale podle statistiky je ta pravděpodobnost už malá. Paní z hygieny se ptá, jak je to se synem, dávám jí číslo, protože dosud žádné instrukce nedostal. Tak konečně, už! Teprve teď oficiálně dostávají instrukce, že se musí zcela izolovat. Pozitivní ukončí karanténu bez testu. Ten druhý, negativní, má ale smůlu - jeho karanténa bude trvat déle a ve hře jsou ještě dva testy!!! Je mi Tomáše líto  

Středa 19/8

Snažím se fungovat, dopoledne strávím na dálku v práci. Mám vztek na systém. Na inzerovanou chytrou karanténu, která vůbec nefunguje. Za 5 měsíců existence problému to vážně vypadá takhle? Včera opět vláda nařídila roušky, takže až půjdu začátkem září konečně k té kadeřnici, už se mne to týká. Mimochodem, odpoledne bych už bývala byla ostříhaná...

Čtvrtek 20/8

Tak fajn, co včera nařídili, to už zase neplatí. Roušky ve školách a u kadeřnic nebudou - a nebo budou? do září je daleko a většina nařízení se mění několikrát. Jsem otrávená, hádavá, nepříjemná. Ještě, že máme zahradu. Objednáváme náš první nákup na košík.cz. Škoda, že nemají také noviny a časopisy. Potřebuju do trafiky! Když to dobře půjde, tak v úterý odpoledne... Prosím messengerem sousedku, která pracuje v centru, zda-li by mi nekoupila Reflex a Ženu a život. Volá mi večer a slibuje, že zítra. Večer je na artu báječný dokument o Ericu Claptonovi, některé osudy jsou k neuvěření.

Pátek 21/8

Vedro jako blázen, půl dne trávím v bazénu. Nákup z košíku dorazil jak slíbili po deváté, volám na kurýra z balkonu, ať to nechá za dveřmi. Nevím, jestli si domyslel, že jsme v karanténě. Každopádně, přivezli všechno, co jsme si objednali. Patizon se na nás tak směje, že se okamžitě rozhodujeme usmažit ho k obědu. Odpoledne dostávám přes plot ŽaŽ. V bazénu  jsem se připálila na ramenou.

Sobota 22/8

Reflex si kupuju v elektronické formě, bohužel na iPadu ho neotevřu a v telefonu na to zase pro změnu nevidím. Přečetla jsem si jen úvodník a mám potřebu diskutovat s šéfredaktorem. Popisuje situaci, kdy jel tramvají, v čase povinných roušek. Ale protože už věděli, že druhý den jsou  nepovinné, tak je také neměli. V tramvaji se ovšem na ně obořila paní (píše, že tělnatá, jakoby to bylo podstatné - grrrr) - úvodník vyústí do rozuzlení, že pokyny dodržují jen pitomci, paní je zlá. Jak já už toho mám plný zuby, jsem člověk pravidel a tihle mně normálně utrápí!!! Moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mne. Ale znám spoustu lidí, kteří na nějakou ochranu druhých kašlou zvysoka. Včerejší nárůst pozitivních je zdaleka nejvyšší za celou dobu - 506 kousků. 

Neděle 23/8

Nic mi není, ale jsem psychicky tak zmasakrovaná, že s bídou uvařím. Měla bych využít čas na tvoření, ale invence je někde v čoudu.

Pondělí 24/8

Konečně, jdeme na druhý test. Tentokrát je razantnější, ale není to nic, co by se nedalo vydržet. Výsledky prý budou u obvodního lékaře zítra. Můj má dovolenou, takže u zástupu.

Vyřizuju pracovní korespondenci, zabíjím čas, špatně se soustředím. U počítače jsem vymrzla, tak si odpoledne chci dát v teple postele dvacet, ale jako na potvoru přichází jeden pracovní hovor za druhým. Večer jsou v televizi Světáci, to neomrzí!

Úterý 25/8

Obvodní lékařka ordinuje v úterý až odpoledne, musíme čekat na výsledek. V 13 hodinu už manžel nevydrží a volá tam, nic tam nemají. Volám milé paní na hygienu - nachází nás v databázi a potvrzuje, že jsme opět negativní a tím pádem svobodní! Takže jdu publikovat tento dlouhý příspěvek. Omlouvám se Evě a Heleně, pokud už vyhlížely obálku s taštičkou - nebylo síly, jak to dostat na poštu, ale do konce týdne to napravím!

Opatrujte se, já se snad brzy naladím do pozitivna, i když jsem dvounásobně negativní, Vaše Eva

středa 12. srpna 2020

Snídaně v DOKu

Dobrý den, milé bloggerky i bloggeři!

Jak se máte, dovolenkujete se, schováváte se před vedrem, užíváte léto po svém? 

Můj poslední měsíc byl o tabulkách (excelovských a následně i čokoládových), spoustě času u počítače (střídám lokality kancelář-dětský pokoj-zahrada), o spoustě srovnávacích propočtů, mailů. telefonátů, sčítání i odčítání, kopírování a vkládání. Má hlava je jako včelín a čísla mi z ní už vylétají i ušima ;-) Ano, moje maminka říká, každý rok je to v tuhle dobu s tebou stejné, jsi nervózní, podrážděná, unavená. Ale projekt je už téměř u konce, vidím světlo na konci tunelu a konečně snad také pár dnů, kdy nebudu muset viset na telefonu a mailu. 

Tohle pondělí jsme si dovolili takovou "guilty pleasure" a jeli jsme okouknout do Liberce novou kavárnu, je tak nová, že je zatím jen ve zkušební provozu. Jeli jsme na snídani - čekalo se vedro a bouřky, tak ať jsme zavčasu doma. Nedaleko libereckého vlakového nádraží, v oblasti, kterou mám pro sebe zaškatulkovanou jako "stavebniny a špína" vzniknul nový podnik. Jmenuje se DOK, je spojen s libereckou pražírnou kávy Nordbeans a je to tady na severu jako zjevení. Pracovně to popisuju jako něco mezi karlínskou Eskou a holešovickým Vnitroblokem. Vřele doporučuji k návštěvě - detaily najdete na facebooku i na stránkách Nordbeans . Rozhodně máme v plánu snídani ještě zopakovat a pak zkusit také v poledne jejich obr ovocný knedlík, určitě ho tady pak ukážu...


Interiér je dílem studia ANUK, asi nejvíc mne zaujala svítidla

a jak jsem si později našla na webu, opravdu to jsou souhvězdí

zvenku by člověk nečekal....

skořicový šnek byl famozní


Dlužím také výsledky give-away. Protože do stanoveného termínu mi přistály v komentářích jen dva příspěvky - losovat nebudu. 

Evo (http://es-ideas.blogspot.com/ ) a Heleno (https://sincerehelena.blogspot.com/), máte u mne taštičku, na Helenu adresu mám, Evu poprosím o zaslání - někde jsem ji založila... Doufám, že budete mít radost! Já měla...

Tak hezké slunečné dny, nabijte se vitamínem D a opatrujte se

Vaše Eva, dokopávající projekt do finále