čtvrtek 31. ledna 2019

Juta

to je letošní povinný materiál pro kolekci Art Quilt Club CZ. Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři! Po loňské tvídové kolekci se letos chystá na Prague Patchwork Meeting kolekce Juta a provaz.
Pokud si vzpomínáte na minulé příspěvky tak víte, že je vždy rok dopředu vyhlášený nějaký materiál, který není pro patchwork úplně obvyklý, jsou zadány rozměry budoucího díla a procentní podíl toho materiálu. Tyto quilty jsou vždy vystavovány v centrální hale na dřevěných malířských stojanech.

Přijdete se v dubnu podívat?

Řeknu vám, byla to výzva! A moc se těším, až uvidím,  co kdo vymyslel a ušil. Přebírala jsem ty kousky pytloviny a nápad se nedostavoval, jen se mi na tom všem líbila ta čtverečková struktura. A pak jsem si vzpomněla na nákres zborcených křivek od Eschera, a bylo rozhodnuto.
Základ quiltu tvoří středová ledová vlastnoruční batika, kus jutového ubrusu a kus staré sukně z půdy s výraznou strukturou.
Prošívala jsem přes papír, protože z ruky bych ty linie a rozestupy určitě nedala

po vytrhání papíru

naaranžovat jutu

juta je už přišitá a přidala jsem kousek lana a trochu barev
 A tady je už hotový quilt a protože tohle není soutěžní sekce, můžu vám ho už ukázat vyfocený v denním světle. Ještě jsem přidala pár ručních stehů metalickou nití a trošku potisku v modré barvě do rohů.
Rastr (Grid), 90x90 cm, kolekce Art Quilt Club CZ pro 13. PPM

Nejsem úplně spokojená, v hlavě jsem to měla vymyšlené trochu jinak, ale jsem prostě limitovaná vlastní zručností, vlastnostmi a velikostí materiálů. Ale můj muž si to prý rád pověsí v kanceláři, takže to asi můžu vystavit.

Tak krásný den a opatrujte se, Vaše Eva, teď zase vysedávající každou volnou chvilku u stroje

pondělí 28. ledna 2019

Zabijačka

Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři!
Dlouho jsem žila v přesvědčení, že lidé z města jezdí za zabijačkou na venkov. Sama jsem nikdy na takové akci nebyla. A pak jsem loni slyšela o zabijačkách v Praze a když se letos na internetu objevila Zabijačka na Hradě, bylo rozhodnuto, kde strávíme sobotu 26.

Po zasněžené dálnici jsme se probili do Prahy, cesta nám trvala skoro dvojnásobek obvyklé doby. Pluh jsme v našem směru neviděli, v protisměru jely dva u Boleslavi. Lepší to nebylo ani při zpáteční cestě, kde jsme u Mladé Boleslavi vjeli do bílé tmy a první pluhy viděli až v Jablonci, projeli tu tři, ale se zvednutou radlicí...







Tým kuchařů z restaurace Kuchyň v Salmovském paláci na Hradčanském náměstí připravil dlouhou řadu lahůdek. Díky pásce na zápěstí jsme mohli ochutnat, co hrdlo ráčilo. A tedy spíš co žlučník dovolil (už nikdy si nekoupím Taliány v prodejně Farmářský obchod v Centralu - to byla naše  čtvrteční večeře). Měli jsme jitrnice, jelítka, guláš, ovar, játra, šunku, krkovici... ale úplně nejlepší byly klobásy se zeleným pepřem a whisky... a na ty slibové s lanýžem jsme už ani nepočkali, nebylo je kam dát... S dopomocí čínského čaje Pu-erh jsem to zvládla.

Mimochodem znáte Pu-erh? Já jsem ho poprvé pila v Hong Kongu,  a když mi pak náš účetní vysvětlil, že je to skvělý čaj nejen na pití také na opláchnutí prstů při jídle (tam kde my používáme vodu s citronem, oni dávají na stůl tenhle čaj), tak jsem s ním doma začala vymývat i friťák. A k mastnému jídlu na něj nedám dopustit, pro mne lepší než pivo či panák. Nejraději mám jeho kombinaci s citrusy, kterou kupuju v Oxalisu pod názvem Pu-Erh Fittness.

Tak krásný poslední lednový týden, opatrujte se, Vaše Eva, začínající myslet na půst ;-)

čtvrtek 17. ledna 2019

Obrácený koláč s citrusy

Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři!

Na instagramu jsem o víkendu zahlédla fotografii koláče s citrusy, bohužel byl ale bez receptu a tak jsem zapátrala po internetu a našla tohle Recept od Cat and cook

Trochu jsem si ho poupravila a tady je výsledek:


  • 2 pomeranče (jeden vymačkat na šťávu, 1 oloupat)
  • 1 oloupaný grep
  • 1 oloupaná mandarinka
  • 30 ml vody
  • 50 g cukru krupice (pro příště nebudu svářet sirup, ale vysypu vymazanou formu cukrem, nebo použiju javorový sirup)
Na těsto:
  • 380 g hl mouky (měli jsme doma jen špaldovou)
  • 230 g cukru muscovado (nebo třtinového)
  • 6 velkých vajec (300 g)
  • 1 lžička prášku do pečiva
  • 4 lžíce máku - nemletého
  • Lžička soli
  • 120 g másla
  • Strouhaná kůra z 1 pomeranče - použila jsem sušenou kupovanou od Vitany)
  • 480 g řeckého tučného jogurtu (10% tuku) - měla jsem velký kelímek řeckého z Kunína 400 g, tučnost jsem neřešila
  • 50 ml pomerančové šťávy (čerstvě vymačkané)
Citrusy jsem oloupala a nakrájela na kolečka asi půl cm silná - v původní receptu je myli a kůru nechali, já si ji ošklivím kvůli chemikáliím, kterou jsou nastříkané a jsem přesvědčená, že žádné mytí nepomůže - tak udělejte, jak uznáte za vhodné.

Formu jsem lehce vymazala a vyložila pečícím papírem.
Svařila jsem vodu s cukrem na hustší sirup (přidala jsem trochu cukru s levandulí), trochu nalila do formy, poskládala citrusová kolečka a dolila sirupem

Do mísy navážit mouku, lžičku prášku do pečiva, mák a sůl.
Rozpustit máslo.
V jiné míse šlehejte vejce (celá) s cukrem a postupně přidejte kůru a šťávu z pomeranče do světlé pěny. Pak po lžících zašlehejte celý jogurt. A ve finále přidejte sypkou hmotu z první mísy a tenký pramínkem zašlehejte máslo (pro příště mám v úmyslu to máslo přidat k vejcím).
Těsto nalijte do formy na citrusy a pečte asi 40 minut na 170 stupňů.
Pod formu doporučuju dát plech, ten karamel mi vytekl

Na hotový koláč nedoporučuju spěchat, nechala jsem ho asi 15 minut vytažený na sporáku, pak otočila na talíř vrchem dolů a rozepla formu. Papír šel stáhnout docela dobře.

Dali jsme si se šlehačkou. V originále doporučují zakysanou smetanu a lemon curd - tak třeba příště.

Tak jestli do toho půjdete, přeju dobrou chuť
Vaše Eva s kuchyňskou utěrkou

P.S. a nakonec jsem našla i ten recept s obrázkem u kterého to všechno začal - tady je bez máku a na plech

pátek 11. ledna 2019

Haute Couture Style a kalamita

Haute Couture jako podtitul módní přehlídky MADE IN JABLONEC. Tak už máme letos 10. ročník a já s maminkou jsme po šesté vyrazily na dámskou jízdu.


Druhý lednový čtvrtek prostě v Eurocentru v Jablonci nad Nisou patří bižuterii. A jaké to bylo?
Viděli (my všichni v sále) jsme:
 -16 bižuterních a šperkařských firem,
- 13 módních salónů a
- 7 uměleckých škol v 21 týmech. 
Uvádějící a zpívající Danielu Šinkorovou.
Miss České republiky.
Mnoho modelek a jednoho modela.
Za chvilku to vypukne, tradičně s patnácti minutovým zpožděním
Závěrečné defilé 

Nemůžu napsat, že to bylo špatné. Možné bylo špatné jen moje očekávání, když jsem viděla jaké téma "vysokou krejčovinu". Ona tahle přehlídka stejně nikdy nebyla o běžném oblečení, jde o prezentaci bižuterie, kolikrát až za hranici představitelnosti. Ale obvykle jsem tam viděla NĚCO, něco, co mne upoutalo, inspirovalo... a to se letos nedostavilo. Dvě moc pěkné řady večerních šatů představila společnost AG Plus ve spolupráci s návrhářem Petrem Kaloudou a společnost Misamo ve spolupráci s návrhářkou Jiřinou Tauchmanovou.
Tak tohle jsou moje favoritky, foto z facebooku, autor fotografie Šimon Pikous 


A tohle je řada AG plus, foto Facebook, autor fotek Petr Zbranek 


Zajímavé bylo využití umělých květin od firmy Moraviaflor. Ostatní modely mne nijak nezaujaly, vysoká krejčovina to nemohla být - copak by v rámci vysoké krejčoviny někdo ušil záložku u šatů strojem?
Foto Šimon Pikous, zdroj Facebook 

Ani předvádění modelů se mi moc nelíbilo - většina modelín měla nasazený výraz bez úsměvu, jakoby nepřítomný. Dříve, na přehlídkách bižuterie, modelky dávaly na bižuterii důraz, teď se na tom mole jen tak protočily, pohodily vlasy a šly. A ty co předváděly prádlo, jakoby z toho mola spěchaly, což ale pochopím....
Facebook, autor Šimon Pikous 

Facebook, autor Petr Zbranek 

Očekávání jsem měla i jiná - v Jablonci od pondělí napadlo dost sněhu, město dokonce vyhlásilo kalamitu! Inu myslím, že když se koná tak prestižní událost, tak by před výstavním sálem mělo být uklizeno, bez břečky - na večerní gala si umím představit i červený koberec! Koberec nebyl, jen ta břečka.... a tak přecházím k té kalamitě, kterou je Jablonec tento týden proslavený víc než bižuterií.

Když jsem byla malá holka, nesolilo se. Zato se často pluhovalo, vyhazovalo. Jezdilo se po bílé silnici, po sněhu. Bylo běžné, že prostě chodníky ve městě nejsou a řidiči jezdili opatrně a respektovali, že po krajích jsou chodci. Ale protože nic není jako dřív a pokroku se neubráníš, technické služby pluhují málo a víc sypou soli, která rozežírá boty a zvířecí packy, o posypání ledu štěrkem nebo pískem už také dlouho nikdo neslyšel. Místo lopat, košťat a hrabel je sůl a fréza. A tak máme město plné zasolené břečky, kterou teď odvážejí na deponii. Není tu kalamita, funguje hromadná doprava, v obchodech je otevřeno, chleba mají. Problém byl s elektřinou, protože popadalo mnoho stromů (ale dříve s prořezávalo okolo vedení). Problém je s kamiony, které se v kopcích nemůžou utrhnout a tím vytvoří na horských silnicích  zácpy. Jinak je tu zima, jak má být. My, domorodci,  jsme rádi, že napadlo až v lednu, ono nás nebaví vyhazovat už od října. A příroda aspoň dostane trochu té vody, vždyť naše přehrada byla 5 metrů pod normálem. A tak ten sníh nějak přežijeme a pak už přijde přece to jaro!

Tak se opatrujte, užijte si víkend, Vaše "kalamitní" Eva



úterý 8. ledna 2019

Tříkrálový víkend

Dobrý den, milé bloggerky a milí bloggeři!

Krátký pracovní týden a hnedle zase víkend a ten nezvykle tichý, bez návštěv, bez synátora, který zůstal v Praze, taky bez Sáry (které by bývalo bylo právě na Tři krále v neděli 13 let)…

Čekávám na Tři krále jako na prvního posla zkracování tmy, moc to ještě vidět není, ale přece jen, už je jaro zase o krůček blíž i když u nás právě vládne bílá zima. A tak zatímco manžel shazoval, vyhazoval, odhazoval.... přinesla jsem z půdy tříkrálový svícen. Máme ho už dávno a tady na blogu jste ho už taky viděli... Kdysi jsme ho koupili za hranicí v Žitavě, měli tam daleko vyšší pyramidy, ale tahle na stůl úplně stačí.
A nechali jsme "kluky" proběhnout....

Nikdy jsem koledníky na Tři krále neviděla, tady u nás nepotkávám už ani tříkrálovou sbírku, ale z dětství si vzpomínám, že babička mívala nad futry K+M+B.... a můžeme si o tom myslet, zda je to Kašpar-Melichar-Baltazar, Christus mansionem benedicat nebo klíče-mobil-brýle. Zdalipak se ještě taková tradice dá obnovit?

Blíží se jarní patchworková výstava v Praze a tak jsem také musela na chvíli ke stroji

A vymýšleli jsme si, co budeme vařit, po svátečním hodování něco dobrého, třeba lehčího?
A tak v sobotu byla žemlovka - dělala jsem ji snad poprvé v životě (školní jídelny mi ji zprotivily), podle receptu Romana Vaňka ze zbylé vánočky s jablky a tvarohem a byla skvostná - jen to není fotogenické jídlo.... a v neděli byl králík na černo.

Zkusili jsme dosáhnout chuti, kterou mělo jídlo v Bistru de Papa u Jihlavy a myslím, že se to povedlo. Králík je v troubě dušený na kořenové zelenině, tymiánu a později se do rozmačkané zeleniny přidaly dvě lžíce švestkových povidel a asi čtyři lžíce nastrouhaného perníku. Doporučujeme!

A v nedělní podvečer jsem ke svačině udělala kakao

Kdybyste chtěli sněhuláky zkusit - tak buď hledejte na webu, nebo prostě vezměte párátko, spojte 3 marshmallow bonbony (měli jsme české Jojo), slané tyčky (měli jsme sýrové, ale klasika se bude asi míň lámat), nos jsem udělala zdobící tubičkou od Oetker a oči, zuby, knoflíky jsou čokoládovou polevou. Udělali nám radost, jak pěkně roztávali ;-)

Tak se opatrujte a přijďte zase někdy nakouknout, Vaše Eva, ještě od stromečku
P.S. Letos to do Hromnic nedá, vody bylo málo a už zasychá