Jablečný koláč

který budete tento podzim péci stále dokola, stálo v tom instagramové příspěvku od Karoliny Four. Říkala jsem si, to musím vyzkoušet. A už jsem ho pekla třikrát a chystám se vyzkoušet hruškový. Třeba ho také budete chtít vyzkoušet:

Na formu o průměru 24 cm budete potřebovat

3 velká nebo 5 malý jablíček - loupu je a krájím na tenké půlměsíčky. Asi třetinu posekám na drobno, pokapu citronem a přidám trošku citronové kůry.

3 vejce o pokojové teplotě šlehám 10 minut s 8 dkg třtinového cukru do husté pěny (nesmí se to ošidit)

pak postupně přimíchám

10 dkg rozpuštěné Hery nebo másla

kelímek jogurtu (u nás bez laktozy)

10 dkg hladké mouky

5 dkg celozrnné špaldové hladké mouky

lžíci pečícího prášku

špetku soli.

Nakonec vmíchám posekaná jablka.

Do vymazané, vysypané formy naliju těsto, pokladu jablky, posledně jsem přidala ještě plátky mandlí a peču na 180 stupňů asi 30 minut. Koláč je vláčný, vydrží u nás však maximálně do druhého dne....tak nevím, jak je to s ním dál...

Originál receptu je TADY .

Dejte mi vědět, zda u vás taky chutná

Opatrujte se, Vaše Eva, tentokrát od plotny

Exploding heart

 Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři!

Poslední tři týdny jsem se zašila u šicího stroje a měla před sebou jediný cíl: stihnout sobotní oslavu.

Jak jsem se tak povalovala u moře, vymyslela jsem si projekt. Sestřenice a její muž měli v říjnu sedmdesátiny a také třicáté výročí svatby. Před deseti lety jsem jim ušila přehoz přes postel. Byl takový jarní, žlutozelený, z látky na které byly tulipány a narcisy. A Radka mi každé jaro hlásí, že už si udělala jaro v ložnici. A tak mne napadlo, že by mohla dostat přehoz nový, laděný do studenějších tónů, který by mohla mít na zimu. Tak jsem přímo od bazénu objednala látky a těšila, že až přijedu domů, zasednu a budu mít celý měsíc na tvoření.

Ale pak se tyhle sny trošku sesypaly - že nám kleknul kotel, jste už četli. Dva týdny jsme měli doma 15 stupňů a bylo velké štěstí, že jsme natrefili na firmu, která uměla nainstalovat nový kotel, sehnat montéry, kominíky i další profese a výměnu pak zvládli za jeden den. Místo objednané látky dorazila jiná, na můj projekt nepoužitelná. A tak jsem si vzpomněla na deku, kterou jsem zahlédla na internetu a rozhodla se, že ji ušiju podle fotky. Zanořila jsem se do sysliště a vytahala šedé a růžové látky. S tužkou a kalkulačkou jsem zvolila velikost bloků, aby výsledná deka byla přes dvoupostel.

Dokoupila jsem 3,5 metru bílé a začala řezat pruhy, čtverce, trojúhelníky. To bylo 1. října.

A pak je skládat.

A pak jsem zjistila, že 3,5 metru bílé nestačí a na poslední chvíli jsem musela na internetu doobjednat, protože v Liberci už byla vyprodaná.

týden do oslavy, vrchní strana je sešitá, ale chybí látka na lem

Čím víc se blížila sobota 15/10, na kterou byla plánovaná oslava, tím větší stress jsem si vyráběla. Poslední pátek jsem šila dlooooho do noci a poslední nitě odstřihla v sobotu přesně v poledne.

prošívání sešpendleného sendviče je vždycky dřina

skoro 10 metrů lemu, to jsou prostě dva americké filmy

zvítězila jsem! sobota poledne!

Pak už mi zbývaly tři hodiny, abych se uvedla do použitelného stavu, umyla si hlavu, namalovala si obličej, oblékla šaty a mohli jsme vyrazit na oslavu. Užili jsme si ji, po více než dvou letech se moje maminka (86) viděla se svou sestrou (90)a bylo to dojemné.... A oslavencům se dárek líbil a tak jsem měla taky radost...

Jen jsem po tom šicím maratonu trochu převálcovaná. Ono totiž doma máme ještě trochu rozestavěno a čekáme na řemeslníky, takže částečně máme obývák v krabicích a bude hůř, finále této změny bude ještě malování.

V mezičase jsem pro své milé čtenářky, které komentovaly narozeninový příspěvek, ušila dýničky. Teda měly to být dýničky, ale vzala jsem si střih na pořádné melouny ;-) Jsem ráda, že se vám líbily, děkuju za komentáře a přeju krásné podzimní dny.

Opatrujte se, Vaše Eva, mezi krabicemi a šicárnou

Last minute 2022

Dobrý večer milé bloggerky a milí blogeři!

Po čtyřech letech, skoro na den, zase Kréta! Touha po moři už byla velká, tak jsme zorganizovali hlídání a venčení a 8. září nastoupili do letadla směr Heraklion.

Neměli jsme žádné jiné přání, než odpočívat v klidu a to se nám splnilo. Po předchozí výborné zkušenosti s hotelem Bella Beach jsem měla strach jet na to samé místo, protože by to už nemuselo být výborné, a recenze na serveru Tripadvisor tomu tak trochu nasvědčovaly. Vybrali jsme proto kousek východněji resort Aldemar Knossos Royal Hotel. A náhoda nám přihrála luxus, který jsme nečekali.

Po příletu jsme se na recepci dozvěděli, že jsou přebukováni a že námi zaplacený standartní dvoulůžkový pokoj nemají. Nabídli nám jednu noc v nejluxusnější části areálu a následné přestěhování do jiného pokoje. Trošku jsem si zamrmlala, protože už jsem se těšila, že bych mohla před večeří stihnout ještě moře a teď se všechno protahuje, ale nakonec to asi byla výhra.

Skončili jsme v resortu Royal Villas, malé domky s privátními bazény. Sice trochu dál od hlavní budovy i restaurace, ale v klidu. Aspoň jsme s prošli, takže za den nebyl problém ujít něco přes 10 kilometrů, což dělalo radost našim chytrým hodinkám ;-). 

Naplno jsme nasadili program: voda-vzduch-slunce (a: ryby-ouzo-mořské plody). Vzpomínala jsem na Helenu a její výlety po klášterech, tak snad někdy příště. Heraklion, Knossos, Malii a Stalidu jsme zvládli kdysi dávno, při naší první návštěvě. Hlavně se na to musím připravit a ne se rychle rozhodnout, došít šaty a letět... 

Musím si tu poznamenat napříště, že nám stačí na týden bohatě 2 opalovací přípravky (SPF 20 a 15). Na severním pobřeží se hodí i boty do vody - byli jsme na ostrohu, takže zatímco zepředu se zvedaly některý den vlny, za rohem byla plata s klidnou vodou - jak jsme vyrozuměli, tak týden před námi byla skoro pořád červená vlajka, takže hosté závětří hojně využívali.

Přečetla jsem dvě knížky - jen. Ale můžu doporučit:

tady tedy nebylo tolik legrace, kolik jsem očekávala, ale spíš poklidné filosofování

autobiografické holčičí cestování mezi Čechami a Japonskem, včetně studia japonštiny

měla jsem ještě další v záloze, ale asi na ně dojde za dlouhých zimních večerů. 

Televizi jsme pustili jen dvakrát, hned po příletu 8. září večer jsme viděli první oznámení BBC o skonu královny Alžběty a pak jsem ještě chvíli koukala na procesí do Londýna. Jakoby odešel kousek jistoty z tohoto světa, jen si tu ještě odložím pár obrázků. Na pohřeb jsem koukala už z bezpečí domova a poník Emma a dva corgiové na Windsoru mne dostaly... podobně jako před rokem Phillipův vozík.

Vrátili jsme se odpočatí, naslunění, řecké klasické letištní zmatky už beru jako folklor - změna gate, zpoždění, špatné označení gate (prý Ostrava a pak změna na Prahu, ale let Eurowings, my letěli se Smartwings) na Ruzyni bylo 14 stupňů a déšť. Večer jsme si doma přitopili a po pátečním návratu z práce už kotel nesepnul, servismana v pátek odpoledne neseženete... a tak začala další story, o které vás budu jistě průběžně informovat. Dnes je to dva týdny od návratu, doma je 15 stupňů, aspoň, že teče teplá voda...  Takže návrat z luxusu do reality normálního života proběhl rychleji, než jsme si přáli.

Mějte se hezky, Vaše Eva, která by hned letěla zpět