neděle 28. července 2019

Pětka

Dobrý den milí čtenáři blogu, dnes je to právě 5 let od chvíle, kdy tento blog spatřil světlo monitorů


V poslední době mne několikrát napadlo, zda mám v psaní pokračovat, protože mi nezbývá dost času se mu pověnovat, tak jak bych chtěla. Nemám ambice být bloggerem roku. Ale pak mi přišlo líto, že bych ztratila možnost být v kontaktu s vámi. S vámi, kteří mi necháváte milé vzkazy pod příspěvky, s vámi, kteří se jen tak v rozhovoru zmíníte, že jste četli... 

A tak zahajuji dneškem šestou sezónu a jako tradičně u bloggovin vyhlašuji GIVE AWAY. Jednomu (asi spíš jedné) z vás,  kdo okomentuje tento příspěvek a bude mít příští neděli štěstí při losování, pošlu malou pozornost. Budu ráda, pokud napíšete, co vás na blogu baví, a třeba i co ne...

Tak krásnou neděli a hezký týden
Vaše Eva

pondělí 22. července 2019

Šílený/á...

Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři!
V Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze jsem navštívila výstavu Šílený hedvábník.

Nikdy dříve jsem neslyšela jméno Zika Ascher. A přitom se jedná o pražského obchodníka s látkami, který během svého života vybudoval v Anglii velmi úspěšnou firmu, která spolupracovala s nejvěhlasnějšími módními domy, její látky nosila nejen princezna Diana či královna Alžběta. Výstava o něm už byla i v londýnském Victoria and Albert Museum. Tak teď konečně v Praze:


 
 
Zikmund Asher (1910-1992) se narodil v Praze v rodině bohatých obchodníků s textilem. V roce 1939 se oženil s Ludmilou Tydlitátovou a protože se na něj vztahovaly norimberské zákony, mladý pár se ze svatební cesty z Norska nevrátil domů, ale usídlil se v Londýně. Přezdívka Šílený hedvábník se váže na jeho zálibu v lyžování, byl dokonce předválečným mistrem republiky v lyžařské trojkombinaci. Dokázal vybudovat úspěšnou firmu, která spolupracovala s mnoha věhlasnými umělci a návrháři. V krásných prostorách muzea je vystaveno mnoho vzorníků, modelů, které jsou doplněny fotografiemi a filmovými záznamy. Z takových látek by se to šilo!
Halenku se vzorem velkých teček "Ascher Classic" si vybrala princezna Diana na oficiální cestu na Nový Zéland v dubnu 1983.

Hedvábné látky z kolekce Geralda Wildea a Erica Staplera si vybral Edward Molyneus na denní formální oděvy princezny Alžběty.









 







V názvu příspěvku je ale také "á", jako šílená.... Jako šílená jsem si připadala já v přízemí muzea, kde je ještě jedna pro mne zajímavá výstava - je na ni volný vstup, a je to jen několik exponátů. Žiju na severu Čech, do Kamenického Šenova od nás není až tak daleko. Kamenický Šenov je synonymem pro lustrařské řemeslo. A právě v Kamenickém Šenově chátrá secesní továrna firmy Elias Palme, která od roku 1849 vyráběla ověsové lustry.
Jako šílená jsem si připadala proto, že u vstupu do expozice jsem objevila tuhle ceduli.

A tak jsem si hned na místě aplikaci stáhla, zvědavá, jaké interaktivní informace dostanu. Pominu-li to, že v muzeu není Wi-Fi připojení, takže holt za "svoje" placená data... po spuštění aplikace jsem chodila jako šílená předsálím a snažila se namířit mobil na půdorys továrny nalepený páskou na zemi - nic, nic, nic... paní ve vestibulu nevěděla také nic-nic-nic. Pak jsem zkusila mobilem zabrat obrázek z prospektu a ejhle, z plochých obrázků začaly vyrůstat 3D modely původní továrny. Dobrý nápad, který zabily špatné instrukce i propagace - škoda. Stačilo by málo, na stránkách muzea napsat, že je možné si stáhnout aplikaci před návštěvou a trochu lépe popsat, jak to funguje.

 



 
mířila jsem objektivem mobilu jak šílená, ale chtělo to zaměřit jen leták

60. výročí firmy





 
170. výročí firmy

 
Celkový pocit - zmar. Je mi líto Eliášky... je tady u nás v tom pohraničí spousta původně krásných secesních budov, které marně hledají investora. Jablonecké lázně už jste viděli tady


Co mne ale potěšilo, byl tenhle nábytek pro panenky na polici v pokladně muzea


úplně stejný totiž mám! I s lampou! a s domečkem....

Krásný týden, Vaše (ještě trošku šílená) Eva





pátek 5. července 2019

Snídání po pražsku

Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři! Před časem by mne rozhodně nenapadlo, že se dá snídat jinde než doma (a samozřejmě v hotelu, když už tam teda spíte)… ale jak se ten svět okolo nás proměňuje, snídaně v restauraci, kavárně, bistru je vlastně úplně normální ;-) Tedy, když jsem doma, tak se samozřejmě neobléknu a nevypravím se někam snídat - na zahradě je totiž snídaně úplně nejlepší! Ale v posledních dvou měsících jsem se ocitla v Praze několikrát po ránu a tak jsem vyzkoušela pár tipů:
Tip první - na mnoha blozích a instagramu vychvalovaná Národní kavárna. Místo, kde sedávali Čapek, Werich, Vančura a další velikáni.

Asi jsem měla velká očekávání, viděla jsem a už tam nepůjdu. Lehce zmatený personál, asi nemají rozdělený plac a tak poté, co si objednáte, přijde se zeptat na objednávku někdo další. Zatím personálu na place bylo dost, kuchyň zjevně nestíhala, protože mezi kávou a vejci do skla uplynulo víc než 20 minut - a na ty vejce jim někdo asi doporučil dávat sýr! A pečivo lehce oschlé asi včerejší. Ach jo....

Tip druhý - na křižovatce Lazarská - Spálená - tj. pěšky kousek od Máje(Quadria) i z Karlova náměstí je nově otevřené Spálený bistro

doporučuju - káva výtečná, výběr všeho, na co by mohl mít jeden po ránu chuť. Jen pozor, nepočítejte s wc (což pro návštěvníka po ránu může být trabl)

a na potřetí jsem posnídala na chodníku, kousíček od mé bývalé koleje na Jarově vzniklo maličké bistro, aby krásné slunečné ráno, a poseděli jsme pod venkovní plachtou a hlavně jsem nebyla sama, ale se synem...
na obrázku chybí ještě káva, ale byla,,,,



Ale jak jsem napsala, nejraději snídám doma na zahradě (když to tedy nemůže být na terase u moře - to mám taky ráda)
A jak snídáte vy?
Aktuálně, páteční sváteční ráno 

Užijte si krásný prodloužený víkend (já budu jako každý rok pracovat, protože termín závěrky je neúprosný)

Vaše Eva, po snídani ;-)