A ještě cuketová

 Dobrý poslední prázdninový den, milé bloggerky a milí bloggeři!

Minulý víkend jsem vyzkoušela další cuketový recept a můj muž už mi třikrát připomenul, že ho musím uložit, takže fotím zbyteček (jako obvykle) a zapisuji recept:

2 vejce

1/2 hrnku rozpuštěné Hery

1 hrnek cukru krupice

dále:

1 a 1/2 hrnku polohrubé mouky

1 hrnek hladké mouky 

lžička soli

1 a 1/2 lžičky prášku do pečiva

3 lžíce kakaa

1/4 hrnku překapané kávy

1/2 hrnku bílého jogurtu

2 hrnky nastrouhané cukety (dala jsem jednu velkou, ani jsem ji do hrnku nedávala)

1 hrnek nasekané čokolády (dala jsem,co dům dal, na vaření, půl studentské pečetě a dvě hrsti upražených vlašských ořechů)

Vyšlehat vejce, heru a cukr, pak přidat jogurt a kávu a pak postupně sypké přísady. Nakonec vmíchat nastrouhanou cuketu. Nasekanou čokoládu s ořechy jsem nasypala navrch.

Za 30 minut na 180 stupňů kombinovaného tepla a vzduchu máte vláčný, vlhký koláč ve stylu brownies.

Tak si nechte chutnat, Vaše Eva - s cestovními plány

P.S. Děkuju všem účastnicím giveaway za adresy, omlouvám se, budu mít zpoždění - až obálky odešlu, pošlu vám email, ale bude to asi na konci měsíce. Vybrali jsme last minute ;-)

Dovolenkový mód 2022

 Hezký den milé bloggerky a milí bloggeři!

Na začátku srpna jsem se konečně dočkala času, kdy byly všechny závěrky podepsány, uloženy a já si mohla vzít dovolenou. Závěrkový kvapík mne vyčerpal a tak jsem chtěla jen spát - snít - žít... 

Na dva týdny jsme si nastavili opravdu odpočinkový režim s digitálním detoxem. Oči si odpočaly, hlava se taky vyčistila - a hrozně to uteklo... Počasí bylo celou první polovinu srpna víc než teplé, hořelo v Hřensku a závany kouře byly cítit prý až u Hradce a v Praze.

Hned první dovolenkovou sobotu jsme jeli do pražských Holešovic na výstavu. Mám ráda tenhle typ umění, kdy se recyklují staré věci - František Matoušek (alias Francis de Nim) úžasným způsobem využívá džínovinu. Dokonce ji používá i jako sítotisk, poté, co vytahá nitě a vytvoří tak síto v požadovaném vzoru. Bonusem navíc byl výstavní prostor Galerie Trafo, přímo uprostřed pražské holešovické tržnice - krásný, světlý a byli jsme v něm sami, jen s obrazy...

Druhý víkend jsme putovali do Kadaně. Marcela Vassová tam už tradičně pořádala odpoledne s patchworkem a protože jsem jí v Brně na mezinárodní výstavě přislíbila účast, nabalili jsme auto dekami a troškou "umění" a ve výletním režimu se zastávkami vyjeli na západ. V sobotu, cestou, jsme se zastavili v Oseku, kde je nově zrekonstruovaný cisterciácký klášter. Kdy já jsme naposledy byla na nějaké prohlídce? Už ani nepamatuju! Průvodce byl velmi horlivý vědec, škoda, že neubral na faktech a datumech, které lovil ze zápisníku a nepřidal více příběhů, ale i tak jsme si hodinu a čtvrt dlouhou prohlídku užili.

Uvnitř se nesmělo fotit a tak jsem si vypůjčila fotografie z oficiálních stránek kláštera.

Do Kadaně jsme dorazili pozdě odpoledne a chtěli jsme se najíst. To se zprvu zdálo jako problém, až po chvíli jsme objevili restauraci Bílý Beránek. Vchod z ulice nic moc, ale uvnitř pěkná zahrádka a výtečné jídlo, takže jsme tak kromě brzké sobotní večeře zašli ještě na pozdní nedělní oběd. Bílý Beránek

Ubytovali jsme s v hotelu Split na břehu řeky Ohře a užili si teplý letní večer promenádou po nábřeží Maxipsa Fíka. Hotel doporučuju, lákalo by mne tam strávit wellness víkend - čisto, voňavo.

A náš klášterní víkend v neděli pokračoval v areálu Františkánského kláštera Čtrnácti pomocníků. V jeho zahradách jsme rozprostřeli na trávu quilty, přijela paní s kolovrátkem, která prý umí upříst i psí srst, na prodej byly rukodělné výrobky šité, pletené, háčkované, malované hedvábí... a v druhé části areálu byly medové slavnosti, takže jsme zakoupili med na zimu. Hrála country hudba naživo, pro děti pohádka...Milá akce, které se zúčastnilo asi 500 lidí. Po více než třech letech jsem se viděla se známými spřízněnými dušičkami a bylo nám pěkně. 

Přes poledne jsme se vydali na prohlídku kláštera, která stojí za vidění. O 14 pomocnících jsem slyšela prvně:

a to jsou oni, pomocníci ;-)

Nebyli bychom to my, abychom cestou nevyzkoušeli nějaké kavárny:

první hned v Oseku

pak bistro v Kadani

a cestou domů i slavnou Kavárnu s párou v Litoměřicích. Tady se nám zase ukázal fakt, že když nemáte tvář Lukáše Hejlíka, který kavárně udělal ve své Gastromapě pěkné promo, tak není servis, jaký očekáváte. Já vím, že byl horký den a v šest večer už je možná se těžké i na hosta usmát, ale na obsluhu jsme čekali asi 25 minut, bez pozdravu, bez úsměvu a nakonec i to moje kafe nepřinesla najednou se  zbytkem objednávky. Škoda, přeškoda....

Měla jsem v plánu také číst a šít a být hodně venku... Přečetla jsem, ostuda, jen jedinou knížku: Životice. Přesmutný válečný příběh. Studie lidského chování, ze které mrazí. 

A pak už jsem jen listovala magazíny a Burdami, abych také něco ušila. Ale o tom až příště.

Zatím se opatrujte, užívejte léto, Vaše Eva s hlavou ještě plnou dovolené

P.S. Dlužím výsledky losování narozeninové giveaway - byly jste čtyři, moje milé čtenářky, takže vás ráda podaruju maličkostí všechny. Adresu na  Helenu už mám, Evinu jsem někam založila a tak ji, Jitku a Lezart prosím, zda mi ji pošlou na evajn@centrum.cz. 

Cuketový chlebíček

Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři! Začala sezóna cuket a přeběhl mi po monitoru příspěvek z  Delicious blog, a už jsem měla taky chuť na čokoládu. Je vlhký, měkoučký a na fotku jsem zachránila jen skrojek ;-) Asi budu péci znova.

Originál receptu najdete tady.

Já si ho sem přepíšu, protože jsem neměla úplně všechno, tak jak je v originále, tak si to hned raději zapíšu...

Na chlebíčkovou formu je v originálu potřeba:

• 200 g hladké špaldové mouky
• 100 g pohankové mouky
• 150 g kokosového/třtinového cukru
• 1 lžíce drcených lněných semínek
• 2 lžíce prášku do pečiva bez fosfátů
• špetka soli
• špetka vanilkového prášku
• 1 lžička mleté skořice
• 1/2 lžičky mletého muškátového oříšku
• 200 g ovesného mléka
• 1 lžička jablečného octa
• 85 g řepkového oleje
• 190 g nastrouhané cukety
• 100 g hořké čokolády

doma jsme neměli lněná semínka, takže jsem přidala lžici chia 

cukr jsem dala kokosový a je to docela dost sladké, třtinového určině musím příště dát méně

prášek do pečiva jsem dala celý od Vitany

místo vanilkového prášku kapku vanilkového výtažku od Dr. Oetker

ovesné mléko doma nemám - dala jsem bezlaktózové mléko z Alberta

a čokoládu jsem dala celý velký Orion na vaření (180g), který jsem nasekala v sekáčku spolu s cukrem...

Příště asi šetřivě uberu čokolády a přidám rozinky. Honí mne mlsná už teď, docela dlouho se držím bez laktózy a bez pšeničného lepku, takže každý podobný recept vítám s nadšením. 

Tak ať vám také chutná

Opatrujte se, Eva, které právě začíná vytoužené nicnedělání ;-)

Inu, svět je malý a o náhody tu není nouze

Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři! V červnovém příspěvku jsem psala o pivoňkách a o pivoňkovém šátku. Je z dílny Silky Gang a je nádherný, až je mi líto ho nosit....

Ale kromě toho, že je je to dárek od manžela, krásný, hedvábný, má za sebou schovaný jeden dávný příběh, o kterém netuší ani v Silky Gang... Kdybych uměla psát, vyšvihla bych tady teď letní povídku.

Na naší zahradě se nikdy nesejdou pohromadě, ale obojí mám moc ráda

Dávno, před 40 lety, jsem chodila do tanečních. A jak už to v tom věku bývá, vznikla láska veliká, romantická, dlouhodobá, intenzívní. Jmenoval se Honza, černovlasý, vysoký. Náš rozchod po asi čtyřech letech nebyl ani dramatický ani teatrální, nějak jsme se jeden druhému při studiu, jedna v Praze, druhý v Brně, prostě poztráceli.

Ale svět je malý a o náhody tu není nouze (a kdyby jen jedenkráte). Střih do roku 1990. Ležím v porodnici ve Frýdlantě a můj muž, toho času sloužící základní vojenskou službu u Prahy, jede za mnou a za čerstvě narozeným synem,  bere autem spolusloužícího vojáka, který jede za rodiči do Jablonce. A jak se tak chlapci baví, zeptá se ten jablonecký toho jihlavského, koho, že si z Jablonce vybral za ženu... Jestli ji náhodou taky nezná :-) Jasně, ten spolusloužící voják byl Honza. Netušila bych, že se mohou potkat a bylo to asi překvapení pro všechny zúčastněné. Ještě, že nenabourali.

A znovu střih, do jara 2022. V magazínu Ona, který vychází v pondělí s MfDnes, jsem si přečetla článek o ženě, která chce češky naučit nosit hedvábí. článek je tady To příjmení mne zaujalo a vrátilo vzpomínky do začátku osmdesátých let, pár kliknutí po webu, nakouknout na obchodní rejstřík a bylo vlastně jasno. Svět je malý a o náhody tu není nouze, můj šátek pochází z dílny Honzy a jeho ženy. Mám v sobě vnitřní dobrý pocit, že žijí dobře, dělají krásné věci a i mně, ač o tom nevědí, udělali radost. Tahle myšlenka mi přináší úsměv na rty. Takové nečekané překvapení.... a tak až příště uvidíte Lontranda a Zubejdu, dobře poslouchejte pana Lustiga, který má v kufru tu jabloneckou bižu: "Inu, svět je malý a o náhody tu není nouze".

Krásné léto plné příběhů, Vaše Eva v myšlenkách před čtyřmi desetiletími (to snad ani není možné)

P.S. Honza má dnes narozeniny, tak milý Jene: Všechno nejlepší!