Kalamita

Na léto jsem se moc těšila, ale spolu s létem přišla minulý čtvrtek také razantní změna počasí. Hezký dobrý večer , milí bloggeři a bloggerky!

V první letní podvečer se zvednul pořádný vítr a přišli jsme v něm o strom. Seděli jsme na lavičce za domem a z konce zahrady jsme slyšeli ránu. Javor šel k zemi, navíc přes sousedův plot. V místě dopadu jsme v posledních dnech byli několikrát, kdyby to spadlo o 10 minut dřív, nevím, nevím, jak by to dopadlo.

Co mne však naprosto vyvedlo z míry je, ze nám ten strom přes plot ve výšce 1,5metru "někdo" naříznul. Tedy poškozeni cizího majetku, pokus o ublížení na zdraví.Moje hlava to stále nebere, co si lidi dovolí. Není to náš bezprostřední soused, mezi hranou našeho plotu a nimi je ještě kus městského a silnice. Přišli v lednu, že je z našich stromu listí, pak poslali dceru, že kvůli nám nemají signál televize a mezitím zdárně sami bez našeho vědomi shodili tři kmeny a čtvrtý nařízli. Prostě manžele T. žijí asi stále v socialismu, kde je všechno všech. Když tenkrát při stavbě jejich šumperáku vozili suť na náš pozemek, tak jsme přišli o přístup naší parcely k silnici. Tehdy tam ještě nebyl plot, ale pozemek patřil původním majitelům našeho domu. Pro mne kalamita ne přírodní, ale morální.

Opatrujte se!
Dnes velmi zklamaná Eva, která si bláhově myslela, že se dočká omluvy

Santiniho Chlumec

Hezké pondělí milé bloggerky a milí bloggeři, už je to víc než měsíc, ale já se s vámi ještě nepodělila o dalšího Santiniho stavbu! Druhou květnovou sobotu jsme si udělali malý výlet.

Vlastní fotku mám jen tuhle jedinou z mobilu, další jsem si drze vypůjčila z webových stránek zámku a na stránce santini.cz

Zámek v Chlumci nad Cidlinou se jmenuje Karlova Koruna, na počest návštěvy cisaře Karla VI, který jej navštívil krátce po dokončení roku 1723. Je to další mimořádná, vzdušná, barokní stavba s přísně matematickou logikou půdorysu, jak už to tak u Jana Aichla Santiniho bývá.


půdorys zámku mne fascinuje

Zámek od roku 1992 patří zase rodu původních stavitelů Kinských, v parku pokřikují pávi a hraje příjemná barokní hudba (já teda poznala jen Vivaldiho a Bacha, až je mi hanba), na nádvoří je i příjemné místo, kde si lze dát kávu.

Ovšem pravý důvod našeho východočeského putování byl jiný - Klubová výstava Klubu tibetské dogy. Konala se kousíček od Chlumce v areálu penzionu Alwin v Lišicích - penzion byl velmi milým překvapením a moc by se mi líbilo tam pár dnů strávit, více zde: stránky penzionu .

Terasa - foto ze stránek penzionu, v mé vzpomínce je tam okolo stolů plno a k tomu pod nohama spousta tibetských dog

Chlupáčů bylo v areálu plno, s některými chovateli se už trošku známe a hlavně tam byla chovná stanice naší Sáry a tak jsme se dosyta poňuchňali a upevnili v tom, že ještě jednu tibetskou holku určitě vychováme. Ale štěňata jsou většinou  až okolo Vánoc, tak zatím se můžeme jen těšit, že to vyjde. Do té doby ještě určitě na nějakou psí výstavu vyjedeme.

tady se prezentují mladí psi (a jejich páníci)





Ty psí výstavy jsou pro mne zvláštním divadlem - trochu to připomíná soutěž "Miss" - poměřují se parametry, které jsou mi záhadou, ale podívání je to pěkné. Tady byl i sympatický americký rozhodčí, který hodně chválil. Ale zažili jsme už i výstavy, kde to tak milé nebylo.

 

Mějte se krásně, Vaše Eva od chlumeckého zámku, co je za lesy....

 

UMPRUM

Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři! Dneska narychlo vytahuji z kapsy pozvánku do pražského Uměleckoprůmyslového muzea. Je to k nevíře, ale v sobotu 2. června jsem v něm byla poprvé v životě....Nově zrekonstruovaná budova muzea sama o sobě stojí za to.

My jsme šli na výstavu Small worlds, která bude tuto neděli, 17. června končit. Krásné domečky s neskutečnými detaily zapůjčilo londýnské Victoria and Albert Museum.

V malém rámečku je obchodní smlouva mezi malou holčičkou a jejím tatínkem o nájmu domečku a o tom, jak se jeho nájemníci mají chovat, například nerozdělávat oheň - vtipný i dojemný

A není možné nejít na výstavu Josefa Koudelky - nejsilnější pro mne byly fotografie z roku 68 a pak nedávné panoramatické snímky přírody. Jen těch fotech na mne bylo (upřímně) trochu moc. Já vím, že je to retrospektiva k neuvěřitelnému životnímu výročí, ale třeba těch divadelních jsem si moc neužila, představení nepamatuju, většinu herců už vlastně taky ne. Ale i tak - jsem ráda, že jsem to viděla.

A po výstavě ještě posezení u Myšáka, kalorická bomba ;-)

Krásný víkend, Vaše Eva (povýletně naladěná)