Medardovsky

 Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři!

Rok se s rokem sešel a zase bylo Medarda. A nepršelo. Telefony zvonily, emailové schránky se plnily - děkuju Vám všem za přání, zejména ta, která zmiňovala zdraví! Toho je potřeba všem!

Tento rok jsem narozeninový den zase strávila doma - trošku nedobrovolně, protože antibiotika, která mi naordinovali na ORL na naběhlou žlázu na krku v pátek, mi nedovolují opouštět bezpečí domova. Tak jsme se užily s maminkou (mrazí mne z myšlenek, kolik narozenin můžeme ještě spolu strávit). 

Dort jsem vytvořila podle nápadu z pinterestu, jen tam měli šikovnější ruce. Myšlenka byla - čmeláci a sedmikrásky.

Těsto do velké dortové formy - 5 vajec, 20 dkg polohrubé mouky, 20 dkg cukru a pět lžic horké vody - prostě piškot.

Krém: 2 šlehačky a ztužovač dotuha ušlehat a pak vmíchat zakysané smetany (dala jsem dvě od Kunína, ale nakonec bylo krému moc a musel ho manžel obětavě zkonzumovat s jahodami)

Poleva: šťáva z broskvového kompotu, dolitá vodou na 400 ml a jeden vanilkový puding.

Tím pomalu ukončuju sezonu narozeninových dortů, ještě spáchám něco na víkend, až přijede syn.

K mým narozeninám patří odmala pivoňky. A tak jsem dostala obrovskou kytici od manžela a i na záhoně jakoby zázrakem pár vykvetlo právě včas. Jinak zahrada má tak měsíční zpoždění oproti předchozím letům.

azalky kvetou jako o život

Reshmi stále střeží plot, ta vyběhaná dráha bývala trávníkem a vlčí máky ji naštěstí nezajímají

ranní světlo mi vlezlo do objektivu

Ještě pár dní a koule rododendronů budou pro čmeláky připravené

a ještě připomenutí posledního květnového dne - jeli jsme do Turnova pro kytky do truhlíků a zastavili se na výbornou zmzlinu na Malé Skále, výlet po dlouhé době lockdownu - jak málo někdy stačí....

Tak krásné dny, Vaše Medardka