Šest

Milý blogu, milé bloggerky a milí bloggeři!
Před šesti lety, v devět večer jsem umordovala svůj první bloggerský příspěvek.

Bývala bych nevěřila, že to tak dlouho vydržím. Za tu dobu se stal blog jakousi mojí externí pamětí, která má tu výhodu, že je dostupná na mnoha zařízeních a na mnoha místech, stal se mojí příruční kuchařskou knihou, protože většina našich oblíbených koláčů už tady také je, je kronikou mých textilních pokusů a omylů. Je taky místem, kde se čas od času díky komentářům potkám s Vámi, digitálními přáteli a to je moc milé.
Děkuju Vám za přízeň!

A jak už to tak bývá zvykem v tomhle světě, vyhlašuju narozeninovou give-away! Pokud mi necháte pod tímto příspěvkem do konce července komentář, napíšete, co vás tady baví nebo nebaví, inspiruje nebo odrazuje, můžete s troškou losovacího štěstí být majiteli některé z těchto růžových taštiček. Bystré oko čtenáře jistě pozná, že jsem zase zpracovávala odřezky - ale to snad není na závadu.

Tak ty můj blogu, je ti šest. Po prázdninách bys měl jít do školy - jestli tedy školy budou. Ale ty jsi šikovný a zvládáš on-line prostředí, tak to nebudeme hrotit, nebudu ti kupovat ani tašku ani penál. Jen ti možná trochu do budoucna zmodernizuju design, ale hned to nebude! Občas mám chuť tě trochu pozlobit, ale vnitřní cenzura mi nakonec našeptá, abych to nedělala - ale trošku mne mrzí, že se letošní červencový příspěvek nejmenuje "Motýle" ;-)

Přeju Vám všem krásný, horký, červencový týden a opatrujte se!
Vaše Eva, už šestým rokem

Na růžích ustláno

 

Hezkou neděli, milé bloggerky a milí bloggeři! První třetina léta se přes nás převalila jakoby nic. Snad už si i na ten přezvláštní režim začínám zvykat. Letos mi dělají radost růže, hlavně ty anglické, které kupodivu odolaly i několika prudším dešťům, a tak se s nimi těším

 

 

 Zkraje července mi padla do oka deka v německém časopise Patchwork magazine, uvědomila jsem si, že tu hlavní vzorovanou látku mám,dokonce jsem z  ní střihla i pár roušek a tak jsem vybrala ze skříňky další látky s růžemi a dala se do šití. Nic extra  složitého. Čtverečky a obdélníčky

sešité čtverce je potřeba narovnat, zatímco američanky používajjí flanel a říkají mu design wall, v Čechách udělá stejnou službu deka z Ikea a  dvě ramínka na sukně

sešito, teď ještě najít správnou látku na záda a udělat třívrstvý sendvič

sendvičuju  za pomoci prkýnek, lépe se mi  vrstvy vyrovnávají, a tentokrát  to byla výzva, protože spodní látka byla široká tak-tak

deka je prošitá jen málo, aby zůstala měkká, vatelín jsem měla jen tenký

takže tady je hotová

Minulý pátek jsem si byla užít vánoční dárek. ??? Dostala jsem poukaz na masáž a v březnu byl se vším utrum, tak než jsem se objednala.... Vybrala jsem si pedikůru a pak ještě hodinovou masáž zad, moc pěkné dopoledne - a mezi procedurami pozdní snídaně v kavárně Šnytlík

Po dlouhé době jsme také vyrazili do kina, do letního - zdálo se  nám to bezpečnější. Můj oblíbený  zpěvák a jeho příběh

jestli nás v tom kině bylo 30, tak to bylo hodně - škoda

A co dál? Trochu humoru, i když s hořkou příchutí:

Jako by toho už nebylo dost, povodní dříve zdevastované, virusem zastavené, moje oblíbené Muzeum Kampa bylo zasažené požárem, Zatím je zavřeno, škody jsou velké, snad opravitelné -  a  to  jsem se těšila na Muchu a Onera Pastu a dokonce jsem plánovala jít na představení Meda

Jo, stále dokončuju fiskální rok, tabulky, komentáře, audit,konsolidace, všechno na dálku, kancelář v dětském pokoji, auditoři: Už chci výrok a svázat dokumenty do desek!!!

Kromě toho, že se začínají zase  zvedat čísla nakaažených virusem, tak není dne, aby se něco nestalo na dráze, vlaky proti sobě na jedné koleji jsou na denní pořádku...

a čerstvá statistika:

Tak hezký nedělní podvečer, buďte v bezpečí a opatrujte se, Vaše Eva, co  bude dnes spát pod ružemi

Křeslo

Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři!

Zahrála jsem si na čalouníka a  máme vynovené křeslo. S příběhem:

V roce 1967 byla v Jablonci otevřena nová kancelářská budova - tenkrát mi byly dva roky a zdaleka jsem  nedocenila, že se jedná o  kancelářský komplex, o kterém si budou psát architekti v odborném tisku tady. Budova i  interiéry byly dílem Karla Pelanta. Mluví se o zlínském stavebním konceptu,  ve kterém se  tady v šedesátých letech postavilo několik bižuterních závodů včetně podniku  zahraničního obchodu Jablonex.

tohle je ten zlínký koncept, takto původně budova vypadala před rekonstrukcí

a takhle vypadá po rekonstukci, změnila i barvu

S budovou i křeslem jsem  se  poprvé zoči-voči setkala zkraje osmdesátých let na studentské praxi. Chodila jsem  do  kanceláře hlavního účetního s dřevěnými a skleněnými přepážkami, křeslo bylo červené a stálo vedle registračky s dřevěnou roletou. Během studií jsme se  potkali ještě párkrát, doladili jsme moji diplomku a já do tam nastoupila do práce.
V roce 2003 se budova kompletně rekonstruovala, vystěhovali jsme se na více než rok všichni ven a část vybavení se rozprodala. Za padesát korun jelo křeslo k nám domů a já ho tenkrát potáhla tmavě modrým barchetem.

Letos jsme koupili 6 centimetrů vysokou paměťovou pěnu na sedák, z dekorační látky jsem ušila nový  potah. Bylo to laborování se střihem, chtěla jsem tu pěnu vpředu natáhnout přes sedák a to se stalo malou  komplikací, ale zvládli jsme to! Dřevěné části muž zbrousil a natřel lazurou. Sedí se na něm pěkně, až lituju, že  jsem si tenkrát nekoupila dvě ;-)

nové a staré, televize na zemi je bohužel kaput - při poslední velké bouřce naše Viera nevydržela

V poslední době mne ještě víc než dříve těší dělat rukama a dokončovat věci... Je to terapie na dočasný neuspokojivý pracovní stav - i v červenci máme jen omezenou možnost pracovat a  všechno jde díky tomu  pomaleji, dotáhnout audit je téměř nadlidské úsilí.
A tak jsem dneska vzala odstřižky z křesla, přidala odstřižky ze zahradních sedáků a kus ustřižených kalhot a  ušila nákupní tašky. Zbyly je malé frncálky - to se mi líbí! Tak teď ještě, aby bylo do těch tašek za co a  kde nakupovat....

zbytky, tohle se mi  už dlouho nestalo
 

moje hlídačka, když pracuju na zahradě



homeoffice, pokud jste si pod prací na zahradě představovali něco jiného ;-)

 

Tak hezký nedělní večer a pěkný start do nového týdne, opatrujte se - Vaše Eva z domova a ze  zahrady



Čtenářský

Dobrý den moji milí! Jak se máte? Skoro měsíc jsem v tomhle bloggerském světě nebyla... Nebylo to nijak cílené, snažím  se dát trochu digitálního detoxu a odpoutat se od všech těch informací a zpráv, kterých bylo za poslední tři měsíce až až…

Červen, můj milovaný narozeninový měsíc, utekl jako voda, stejně jako nejoblíbenější roční období - jaro. Hodně času trávím  na zahradě. Tedy nikoli zahradničením, na to mne moc neužije. Ale lelkováním pod slunečním a tady  jsem se konečně vrátila ke čtení. Tak jak jsem v březnu psala, že se nedokážu soustředit na čtení, tak konečně dokážu přečíst víc, než jen časopis s obrázky. A jdu se s vámi podělit o čtenářské zážitky, chcete-li:

Začala jsem Radkou Třeštíkovou, knížku Veselí jsem měla staženou ve čtečce už od minulého léta, kdy jsem přečetla její předchozí knihu Bábovky. Přemýšlím, co napsat - je to současný příběh mladé holky,která se z Prahy vrátí do rodného Veselí na  Moravu. Nejspíš u mne zapracovaly i osobní antipatie, získané sledováním Stardance i autorčina instagramového profilu, ale myslím, že právě vyšlou novinku Foukneš do pěny už ani číst nebudu.

Přiznám,na úvod to nebyl dobrý začátek, ale kdybych Veselí nečetla, myslela bych si, kdoví-o-co jsem nepřišla. Další knížka ke mně přišla náhodou. Slyšela jsem v rádiu někdy z podzima rozhovor, pak jsem viděla v televizi - asi v Toulavé kameře reportáž ze zámku Doudleby nad Orlicí. vzpomínání Eleonor Dunkové, rozené zBubna Litic je milým pohlazením, vyprávěním o dětství i nelehké dospělosti. Jakkoli život nebyl lehký, tak bez zášti a lítosti. Zámek v Doudlebech zapisuju na svůj bucket-list a těším se na výlet.

Pak jsem  otevřela první z  knížek Aleny  Mornštajnové - Tiché roky. Takové knížky chci číst! Rodinný příběh se zápletkou, čtivá čeština. Nebudu vám vyprávět, abych vás neochudila o čtenářský zážitek, ale doporučuju. O knížce Hana, bylo napsáno dost a dost. Někde vzadu mi rozum našeptával, nečti to, dojdeš až k Osvětimi a bude se ti  to vracet ve spaní, jako všechny válečné filmy. Nemusíte se obávat, porce válečných vzpomínek Haniny tety není drastická a jen doplněním příběhu, který jsem přečetla skoro jedním dechem. A rozhodně si  Alenu Mornštajnovou řadím jako skvělou vypravěčku k oblíbenému Jiřímu Hájíčkovi, přečtu si ještě i další knížky.

Někdy v polovině roku 2015 se ke mně dostala knížka Podvolení francouzského autora Miehel Houellebecqa,o které se psalo,že předvídal masakr v pařížské redakci. Kronika zániku Evropy českého autora Vlastimila Vondrušky je z podobného těsta. Rozhodnete-li se rodinný román o 779 stranách otevřít, nebudete  moci přestat číst. Je to napínavé, zajímavé, trochu děsivé a přesto čtivé. Jsem nadšená!

Zatímco já jsem hltala Vondrušku, můj muž dočetl další bichli. A protože, už když jsem mu ji kupovala k narozeninám, upoutala mne anotace: "po přečtení této knihy budete chtít zahodit svůj smartphone", tak jsem knížce hned sáhla. Má podtitul "thriller", tedy něco, co úplně nevyhledávám, protože se mi tyhle čtenářské, nebo filmové, zážitky pak často vracejí v nejméně vhodném čase. Současný příběh, odehrávající se v Hong  Kongu, v prostředí IT společnosti mi přišel vhod, jak tématem, tak  prostředím. Vrátila jsem se v myšlenkách do toho obrovského města, jehož části jsem zkraje nedokázala ani vyslovit... a čtení jsem užila.

Můj červencový program bude podobný červnovému i květnovému. Práci mám přidělenou jen na 6 dní, zbytek na překážkách ;-( o to hůř, že se stále peru s roční účetní závěrkou, konsolidací a auditem, ale co se dá dělat... Takže budu doma - číst, vařit, péci, šít, plést?, uklízet? Myslím, že se zabavím. Vám přeji co nejhezčí dny, bez špatných zpráv a třeba i s knížkou podle vašeho gusta

Opatrujte se, Vaše Eva - se čtečkou v ruce