Čtenářský

Dobrý den moji milí! Jak se máte? Skoro měsíc jsem v tomhle bloggerském světě nebyla... Nebylo to nijak cílené, snažím  se dát trochu digitálního detoxu a odpoutat se od všech těch informací a zpráv, kterých bylo za poslední tři měsíce až až…

Červen, můj milovaný narozeninový měsíc, utekl jako voda, stejně jako nejoblíbenější roční období - jaro. Hodně času trávím  na zahradě. Tedy nikoli zahradničením, na to mne moc neužije. Ale lelkováním pod slunečním a tady  jsem se konečně vrátila ke čtení. Tak jak jsem v březnu psala, že se nedokážu soustředit na čtení, tak konečně dokážu přečíst víc, než jen časopis s obrázky. A jdu se s vámi podělit o čtenářské zážitky, chcete-li:

Začala jsem Radkou Třeštíkovou, knížku Veselí jsem měla staženou ve čtečce už od minulého léta, kdy jsem přečetla její předchozí knihu Bábovky. Přemýšlím, co napsat - je to současný příběh mladé holky,která se z Prahy vrátí do rodného Veselí na  Moravu. Nejspíš u mne zapracovaly i osobní antipatie, získané sledováním Stardance i autorčina instagramového profilu, ale myslím, že právě vyšlou novinku Foukneš do pěny už ani číst nebudu.

Přiznám,na úvod to nebyl dobrý začátek, ale kdybych Veselí nečetla, myslela bych si, kdoví-o-co jsem nepřišla. Další knížka ke mně přišla náhodou. Slyšela jsem v rádiu někdy z podzima rozhovor, pak jsem viděla v televizi - asi v Toulavé kameře reportáž ze zámku Doudleby nad Orlicí. vzpomínání Eleonor Dunkové, rozené zBubna Litic je milým pohlazením, vyprávěním o dětství i nelehké dospělosti. Jakkoli život nebyl lehký, tak bez zášti a lítosti. Zámek v Doudlebech zapisuju na svůj bucket-list a těším se na výlet.

Pak jsem  otevřela první z  knížek Aleny  Mornštajnové - Tiché roky. Takové knížky chci číst! Rodinný příběh se zápletkou, čtivá čeština. Nebudu vám vyprávět, abych vás neochudila o čtenářský zážitek, ale doporučuju. O knížce Hana, bylo napsáno dost a dost. Někde vzadu mi rozum našeptával, nečti to, dojdeš až k Osvětimi a bude se ti  to vracet ve spaní, jako všechny válečné filmy. Nemusíte se obávat, porce válečných vzpomínek Haniny tety není drastická a jen doplněním příběhu, který jsem přečetla skoro jedním dechem. A rozhodně si  Alenu Mornštajnovou řadím jako skvělou vypravěčku k oblíbenému Jiřímu Hájíčkovi, přečtu si ještě i další knížky.

Někdy v polovině roku 2015 se ke mně dostala knížka Podvolení francouzského autora Miehel Houellebecqa,o které se psalo,že předvídal masakr v pařížské redakci. Kronika zániku Evropy českého autora Vlastimila Vondrušky je z podobného těsta. Rozhodnete-li se rodinný román o 779 stranách otevřít, nebudete  moci přestat číst. Je to napínavé, zajímavé, trochu děsivé a přesto čtivé. Jsem nadšená!

Zatímco já jsem hltala Vondrušku, můj muž dočetl další bichli. A protože, už když jsem mu ji kupovala k narozeninám, upoutala mne anotace: "po přečtení této knihy budete chtít zahodit svůj smartphone", tak jsem knížce hned sáhla. Má podtitul "thriller", tedy něco, co úplně nevyhledávám, protože se mi tyhle čtenářské, nebo filmové, zážitky pak často vracejí v nejméně vhodném čase. Současný příběh, odehrávající se v Hong  Kongu, v prostředí IT společnosti mi přišel vhod, jak tématem, tak  prostředím. Vrátila jsem se v myšlenkách do toho obrovského města, jehož části jsem zkraje nedokázala ani vyslovit... a čtení jsem užila.

Můj červencový program bude podobný červnovému i květnovému. Práci mám přidělenou jen na 6 dní, zbytek na překážkách ;-( o to hůř, že se stále peru s roční účetní závěrkou, konsolidací a auditem, ale co se dá dělat... Takže budu doma - číst, vařit, péci, šít, plést?, uklízet? Myslím, že se zabavím. Vám přeji co nejhezčí dny, bez špatných zpráv a třeba i s knížkou podle vašeho gusta

Opatrujte se, Vaše Eva - se čtečkou v ruce

Medardovsky

Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři!

Je to už dávno, co  jsem prohlašovala, že pokud bych měla jít do politiky, v mém volebním programu by byl příslib zavedení volna na narozeninový den ;-) Letos se mi to splnilo, aniž jsem chtěla. Je to zvláštní, nechodit do práce. Koronavirus zastavil svět zahraničního obchodu a  ještě to chvíli nejspíš  potrvá.

Chci poděkovat všem, kteří mi včera i dnes volali, smskovali, mesengerovali, whatsupovali, facebookovali a nebo přišli. Z toho všeho jsem měla radost.

Oslavu s dortem budeme mít až o víkendu, až přijede syn. Ale malou oslavu jsme měli včera na zahradě, bylo náš šest a měli jsme společně hezký čas. Upekla jsem čokoládové mufiny (nebo cupcake?) s krémem z marscapone . Recept  byl na celý  dort, kousky mi přišly vhodnější a z uvedeného množství jich bylo 21.

Čokoládový dort - nebo 21 muffinů

Těsto:
20 dkg čokolády (na vaření, nebo jinou tmavou)
20 dkg másla
1 lžíce instatní kávy - rozpustit v 125  ml horké vody

20 dkg hladké mouky
půl prášku do pečiva
půl lžičky sody
20 dkg třtinového cukru
10 dkg  cukru krupice (originální recept má o 10 dkg víc)
25 g kakaového prášku
3 vejce
1 jogurt

Čokoládu, máslo a instatní kávu s vodou rozpustit v misce - dala jsem to vodní lázně, je to jistější, že se  nepřipálí.... neohřívat příliš, stačí rozpustit a dobře promíchat

V jiné misce smíchat vejce, jogurt.
Ve velké míse smíchejte všechny ostatní ingredience, pak postupně zamíchejte čokoládovou i vaječnou  hmotu a dobře promíchat - pouřívám ruční šlehač.

Pekla jsem na 180 stupňů v horkovzdušné troubě asi 25 minut. Celý dort by se jistě pekl déle, ale já  jsem mufiny nechtěla přesušit, aby zůstaly vláčně mazlavé, tak  jak to  máme rádi.

Krém:
1 balení marcapone
1 šlehačka 33%
malý panák mandlového likéru - nemusí  být

Vyšlehejte šlehačku dotuha a pak vmíchejte mascapone, to  je celý zázrak. Měla jsem obavu, že to bude řídnout, ale i  druhý den je krém stále tuhý i když v něm není žádný ztužovač.

 Ještě pohled na  pugéty - pivoňky na  záhonu nevydržely déšť, ale dostala jsem i nějaké do vázy. To už znáte, já a pivoňky... U babičky jsem si každý rok mohl ustřihnout tolik, kolik mi právě bylo... Dneska bych jich už musela pěstovat lán....

 

Ty  pracovní prostoje mne donutily postupně dodělávat  rozešité projekty, ubrus s názvem Rozbité nádobí je další v řadě

 

ač se to nezdá, vrchní strana  je z této původní látky plné hrníčků

 



Tak se opatrujte, Vaše Eva, s myšlenkou na práci

Každý film má konec - snad se blížíme

Pěkné pondělí milé bloggerky a milí blogeři!

Na chvilku jsem se odmlčela, je totiž čas roční účetní závěrky a to je vždycky frmol. Letos komplikovaný organizačními opatřeními, kdy z důvodu skoro úplného utlumení zahraničního odbytu, poprvé v životě mám oficiální překážky v práci podle zákoníku práce. To znamená, že jsme museli zůstat doma, v kancelářích se střídáme, abychom udrželi chod plateb a základních účetních informací. Do toho ještě audit na dálku - to si můžete představit asi tak, jako kdybyste hráli tenis, ale na druhé straně kurtu bylo značně víc hráčů a balonků by bylo také víc. Takže stále mezi šanonem a scannerem...
Chodila jsem uplynulé dva týdny na zkrácené směny a po nich byla vykoukaná z monitoru. Odpolední relax na zahradě, až do pátku bylo krásně.

V sobotu bylo Vladimíra, takže se sluší oslavenci upéci dort. Obvykle se ptám, jaká bude příchuť těsta a krému. Můj muž má rád kávovou a kokosovou chuť, ale takový byl letos narozeninový dort. A já měla velkou chuť vyzkoušet něco nového - poprvé jsem "mechový dort" viděla v Brně, v cukrárně Sorry pečeme jinak. A tam to bylo hned v hard core verzi se sušenými cvrčky. V první chvíli mi můj mozek nebral ani ten špenát, natož ty cvrčky.
Naše verze byla bez hmyzu, špenát v těstě nikdo nepoznal a po dortu se během 24 hodin jen zaprášilo. Na internetu najdete mnoho verzí, lišící se množstvím špenátu, mouky, někdo dává do krému také tvaroh... tohle je takový průnik...

Mechový dort:
Těsto:
450 g mraženého špenátu (některé recepty uvádějí, že z čerstvého je lepší barva), každopádně ho dejte rozmrznout včas, vymačkejte přes sítko a rozmixujte tyčovým mixerem na hladkou kaši, já do ní přidala tu citronovou šťávu
5 vajec
220 g krupicového cukru
špetka soli
1 dl slunečnicového oleje
2 lžíce citronové šťávy
350 g polohrubé mouky
1 prášek do pečiva

Krém:
200 g marscapone
250 ml šlehačky
3 lžíce moučkového cukru
všechno smíchat dohromady a vyšlehat, nejdříve asi minutu pomalu, pak vysoké otáčky

Celá vajíčka a cukr šlehejte do bílé pěny a pak za stálého šlehání pomalu přidejte olej. Mouku se solí a práškem do pečiva vmíchejte lehce do směsi a pak zamíchejte dovnitř také špenát. Všechno by mělo mít pokojovou teplotu.
Pečeme na 175 stupňů  ve vymazané dortové formě asi 55 minut.
Vychladlý korpus jsem prořízla, shora seřízněte ještě asi centimetrovou vrstu, kterou rozdrobíte (já rozsekla v mixovacím nástavci). Spodní kolo jsem potřela kupovanou (!) malinovou marmeládou, naplnila krémem. Vršek je také trochu pomazaný krémem, ale hlavně posypaný tím rozdrobeným korpusem a dozdobený lesním ovocem a sedmikráskami a maceškou (vzhledem k tomu, že lilo jako z konve jsem na zahradě nic dalšího jedlého nehledala)

párkrát se zakrojilo ;-)

A ještě jeden recept - náš oblíbený rebarborovo meruňkový koláč s ořechovou sypankou

Letošní druhý pokus,opět se mi nepodařilo ho vyfotit... Minulý týden jsem se na něj moc těšila a nakonec to bylo trochu fiasko - když do práškového koláče nedáte prášek, efekt se nedostaví. Přesto se celý plech také snědl raketovou rychlostí

těsto:
1 vejce
44 dkg polohrubé mouky
20 dkg cukru krupice
1 prášek do pečiva
4 lžíce oleje
1 zakysaná smetana
mléko podle potřeby na doředění těsta
rebarbora, meruňky na nalité těsto

drobenka:
od oka - máslo, mouka, cukr, mleté ořechy

A co dál si budu z uplynulých dní pamatovat?
Orouškovanou sochu Olbrama Zoubka v Liberci

Kvetoucí vlčí máky pod okny a bílé rododendrony (které každý rok tradičně oprší)

Čalounili jsme židle


vlevo verze 2020, látka od Mráze - vpravo verze asi 2002, potah vydržel dlouho, židle Thonet po našich, rok výroby 1958

šila jsem šortky a zlomila originální japonský páráček


ty poklopce šiju fakt nerada, ale opakování dělá mistra, takže si to zase hned zopakuju, tyhle jsou krátké a chce ještě dlouhé, mobil mi zkreslil barvu, ve skutečnosti jsou světle džínově modré

už ani Japonsko nedělá tu kvalitu, co byste čekali ;-)

Nachytřovala jsem se prostřednictvím webináře ACCA a PWC o závěrce v době Covidu

a byla jsem na svůj tým pyšná, že jsme to udělali správně i bez školení

Byli jsme po dlouhé době na obědě - zatím jen venkovní zahrádky, teprve ode dneška se otevírají vnitřky restaurací a venku už také nemusíme mít roušku, při dodržování rozestupů

Puku bistro Turnov, středa 20/5

Na téma koronavirusu nedorazily žádné vtipné příspěvky. Zato New York Times začas zveřejňovat každý den na titulce jména obětí

a čísla se nezastavují

Tak se opatrujte, tento týden budu v izolaci domova a účtovat na dálku
Vaše Eva, s nadějí na lepší časy

Košilový příběh

Milá Alenko, všechno nejlepší k Tvým významným narozeninám. Protože stále musíme dodržovat ten zpropadený sociální odstup, používám tenhle prostor k tomu, abych Ti popřála hodně zdraví, štěstí, spokojenosti a všechno pěkné, co by sis sama přála. Hned jak to bude možné, tak Tě poobjímáme... Tenhle blogový příspěvek je vysvětlením toho, co máš zabalené v krabici

Oči a milý úsměv ti zůstal i po 64 letech ;-) Starší fotku, kde bys byla jako miminko jsem neobjevila



Milá oslavenkyně, milé bloggerky a milí blogeři, pojďme na ten košilový (ne košilatý) příběh:
Mívali jsme spoustu tet a strýčků, jak by ne, když naše maminky byly ze sedmi dětí. Často myslívám na babičku Emilku, jak to všechno mohla zvládnout.
Jak šel čas, zůstávají vzpomínky. A když jsem vymýšlela dárek pro Alenku, napadlo mne, že mi před časem přivezla košile po svém tátovi. Strejda Olda, jak jsem mu říkala, měl moc rád zahradu. Nejdřív obhospodařoval babiččinu a později jezdil až skoro do svých posledních dnů k Turnovu. A pěstoval jahody.
Deka, kterou jsem ušila se jmenuje Oldova jahodová pole (reminiscence s písničkou Beatles Strawberry field forever není čistě náhodná). Vzor je z knížky Bonnie Hunter, která dvě své knížky právě věnovala quiltům z košil - její verze je zeleno červená a jmenuje se Apple sauce.

A tak jsem v době koronavirové na naší zahradě rozstříhala strejdovy košile, přidala jsem k nim také košili mého muže, kterou měl na sobě, když jsme se prvně potkali a také košili mého syna, kterého jsi Alenko chodila koupávat, když nás pustili před třiceti lety z porodnice....

Začala jsem šít a rovnat čtverce vedle sebe


začátkem května už jsem čtverce rovnala na improvizovaném design wall v ložnici

Zespodu je myšatá a signovka nesmí chybět 

Myšlenka, že se Olda vrátí na zahradu k jahodovým polím, mne těšila na duši. Deka je sešitá za pomoci poctivých starých nití po tetě Maruně, tetě švadlence, Oldově ženě. Ájo, představuju si, že si na zahrádce sedneš, zachumláš se do deky a budeš odpočívat a třeba číst, nebo jen tak přehlížet lány ;-)
Tak všechno nejlepší, hezké narozeniny!
Tvoje sestřenice Eva - a taky Vladimír, Tomáš, Eva st. a Reshmi ;-)



Pořád divnej film - tentokrát na sentimentální notu

Dobrý den moji milí blogeři a bloggerky! Jakpak se Vám daří? Šest nejprapodivnějších týdnů  mého života mi splývá... Mám vlastně štěstí, že až na pár dnů dovolené, jsem pořád mohla pracovat, chvilku z domu,  ale víc v kanceláři... Roušky jsem přestala počítat někde u čísla 300, ale teď už  šiju něco jiného, a je to  zatím tajné... Oproti předsevzetím jsem ještě nezačala s jógou ani s italštinou, ale videa i učebnici  už mám!
Můj muž je od 17. března doma, stal se z něj odborník na pečení kváskového chleba. A Reshmi je celá  šťastná,  že má pána smečky nadosah. Když nakrátko odjedeme, málem boří plot.

Těsně před tím, než vypukla tahle koronokrize, chtěla jsem psát příspěvek na blog. Jako vzpomínku na březen a duben před 30 lety. I tenkrát jsem se nacházela ve zvláštním stavu duše. Myslím, že z těch vzpomínek pramení moje momentální sentimentální naladění.

Před třiceti lety se mi život obrátil vzhůru nohama a zase zpátky. Ztratila jsem náhle tátu a pět týdnů na to porodila syna. Emoce dolů, nahoru, znovu  a znovu. Babička tátu přežila o 10 dní.  Dva pohřby, na které  mi nedovolili jít. Pobyt v porodnici s tlakem 240/120 a těhotenskou gestozou.

Nemohli  jsme ty 30. narozeniny oslavit v pondělí a tak jsem je přeložili na 1. květen.

V pátek 17. měl můj muž narozeniny, jediný dárek, který jsem uměla v době, kdy je zavřená většina obchodů, byly knížky.

kokosové těsto,  kávový  krém

dojeli jsme si do Turnova do našeho oblíbeného Puku Bistro pro jídlo a pro kávu do libereckého Jedno kafe, a příští týden to ještě zopakujeme

před Vánocemi jsem na hithitu přispěla jedné nadějné cukrářce a teď si začínáme vybírat předplatné - Small piece of Sara



i naše sousedka má narozeniny 17. dubna, jeno 30 let víc, než  můj muž - přála si tašku na kolíkčy

Na sobotu 18. dubna jsme měli lístky do Lucerny na jeden z posledních koncertů Spirituál kvintetu. Všechny kulturní hromadné akce jsou zrušené, koncert byl přeložený na září. Ale už nikdy na něj nepřijde Dušan Vančura, který  od  16. března zpívá s Karlem Zichem a Oldou Ortinským ty své nádherné texty už tam, odkud není návratu. Naposledy jsme ho viděli před rokem v Liberci  s Dagmar Peckovou a Hradišťanem a před tím jsme byli na jeho koncertě v Lucerně. A před tím nepočítaně krát na mnoha místech.

Po velikonocích rozkvetly obě naše magnolie (a dneska je očesaly kroupy)

Čarodějnice se povedly, vatra sice nebyla veliká, ale první buřty byly a stromeček jsme tradičně  taky spálili.

Je tu taky pár vtipů ze sociálních sítí, které stojí  za uložení

Zkraje jsem sledovala většinu  zpráv a tiskových konferencí,  teď se většinou podívám na rychlý přehled. Konečně jsme skoukli celou trilogii Zahradnictví. Příběhy rodiny, které předcházely Pelíškům. Viděli jste? Nám v kině utekly... A teď nám udělaly dobře na duši...

Zdá se,že se věci okolo nás začnou pomalu vracet do starých kolejí, od pondělí 27. dubna otevřely obchody mimo velká centra, roušky jsou stále povinné. Kadeřníci by měli otevřít po 11. květnu, to bude asi pořádný nával. Pokud nebudou přírůstky nově nakažených vyšší než 400 denně, tak se život nebude omezovat. Uvidíme, v dalších dílech divného filmu. Faktem je, že celosvětově mrtvých je v tuto chvíli už více, než zkraje predikovali, kolik se celkově nakazí (odhadovali 200 tisíc nakažených po celém světě, někdy v lednu jsem si  to číslo zapamatovala)

V květnu máme tradičně audit, letos na dálku. Mám přidělenou kapacitu 6 pracovních dnů na čtrnáctidenní audit, zbytek na 60 %. Květen bude složitý, ale pokusím se v tom najít i nějaké plusy a hned jak je  najdu, tak Vám o nich napíšu
Zatím se  opatrujte, už  chvíli sentimentální  Eva

Velikonoční díl divného filmu

Krásné, požehnané Velikonoční svátky milé  bloggerky a milí  blogeři!

Mnohokrát jsem slyšela, že lidé Velikonoce neslaví, že je nemají rádi. Kdysi dávno pro mne byly prodlouženým víkendem s prapodivnou tradicí mrskacího pondělí, které jsem  musela strpět. Jako holka jsem je neměla ráda, nejdřív se hodně smýčilo a  pak v pondělí dorazily tlupy dětí, protože maminka pracovala jako učitelka, sem tam nějaký hodně orumovaný koledník a my seděli doma a ještě se z toho měli radovat...

Pak, když už jsem měla svoji rodinu, jsme postupně začali budovat rodinné rituály a zrovna Velikonoce s nimi šly moc pěkně dohromady. A tak je spousta věcí s těmito svátky spojená, letos jsem musela z  něčeho slevit, ale přesto jsou to Velikonoce. A budeme si je všichni  pamatovat dlouho. Schválně, kolikery si vybavíte? Já tak všeho všudy troje, možná čtvery...Tomíkova první koleda, kdy u tety Maruny vybral nejen vejce ale i vzorky šamponu a krému, svátky jara, kdy  napadl sníh...Jen jednou jsme nebyli pohromadě jako rodina, to když jsem byla na měsíc v Hong Kongu - pobíhající plyšoví zajíci mezi mrakodrapy, asiaté v rouškách a měření teploty na letišti. A taky veliká starost o to, co se děje doma - syn s manželem měli velkou havárii a já se  o ní tenkrát dozvídala jen z sms zpráv. A letos taky nejsme pohromadě, syn raději zůstává v Praze a tak jsem to vajíčko, které jíme na Boží hod dohromady, abychom se ve světě neztratili, dala do mrazáku.

A jak si budeme pamatovat letošní covidonoce?

Venku  bylo krásně, rozkvetly fialky, tulipány  i hyacinty.

Vyzdobili jsem si před vchodem i okno do zahrady:

Pár dekorací i po bytě, ale jen trošku, aby  nebylo moc uklízení.... a taky nemám umytá  okna, vyprané záclony a převlečené postele. Chodila jsem před svátky normálně do práce a šetřím energii, abych zbytečně neoslabila tělo

 

K velikonočním rituálům naší rodiny určitě patří jídlo ;-), ať už Jidáše a zelená (letos brokolicová) polévka na Zelený čtvrtek, půst na Velký pátek, nádivka na Bílou sobotu a jehněčí na Boží hod

Jehněčí nepeču na česneku, ale na rozmarýnu a tymiánu, s trouškou medu a citronem

Novým receptem letošních svátků je roláda na způsob mrkvového dortu podle Apetitu



 

Těsto: 3 vejce ušlehat s 14 dkg cukru krupice a dvěmi lížícemi slunečnicového oleje do pěny.

Smíchat 10 dkg hladké mouky, špetku soli, lžičku prášku do pečiva, 1/4  lžičky mletého hřebíčku a kardamomu a 1 lžičku skořice. Mouku vmíchat do ušlehané pěny a přidat dvě najemno nastrouhané mrkve.

Plát upéci na papíru, asi 15 minut.

Krém byl trochu improvizací proti originálnímu receptu - dala jsem jednu lučinu a jedn ricotu (marcapone by bylo lepší)   cukr, citronovou kůru a šťávu





K velikonočním tradicím už také dlouho pro mne patří poslech Jesus Christ Superstar, letos jsem si ho pustila k šití roušek, několikrát dokola. A protože ne youtube byl na 48 hodin uvolněný záznam představení z Brodway, tak jsme si ho moc užili na Bílou sobotu. Záznam z roku 2012, Mel C ze Spice girls jako  Máří Magdalena, zpěváka Jidáše a JC neznám, ale výkon to byl skvělý.

Babičko, neboj, pamatuju si, že jsi říkávala že na Boží hod nemám šít, došiju je v pondělí

A co si budu nejvíc pamatovat z těchto Velikonoc? Pohled na opuštěné náměstí  ve Vatikánu, mimořádné požehnání  Urbi et Orbi v deštěm smáčeném Římě, liduprázdná bazilika sv. Petra  a vřelá papežova slova dávající naději při pravidelném velikonočním požehnání městu a světu. Ve stejnou chvíli promlouval i z obrazovky státní televize náš vrchní  velitel, ale vzhledem k tradici, dostal přednost František

a strašné obrázky z New Yorku

aktuální čísla jsou:

 

5952 nakažených v ČR, 138 mrtvých, 177 případů v Libereckém kraji.

 

A jaké budou vaše letošní velikonoční vzpomínky?

Opatrujte se i v tomhle divném čase, Vaše Eva

Galerie, kterou svět neviděl

Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři! Celý minulý týden už jsem strávila regulerně v práci, sedíme na "samotkách", moc se nepotkáváme a doháníme dva týdny, kdy účtárna stála, abychom stihli všechny termíny. A od čtvrtka se v mé hlavě stále vracely myšlenky, co by, kdyby.... kdyby nebyla zrušená pražská výstava patchworku, ve čtvrtek bych bývala věšela obrázky v mé galerii... My holky, co spolu šijeme, jsme si psaly, chatovaly, volaly.... bylo nám smutno....Stýskalo se nám po třídenním setkávání na naší výstavě, po kurzech , po nákupech látek i ostatního vybavení, po kolekcích známých i méně známých jmen

Je to až legrační, smutním, že jsem nemohla věšet quilty v galerii, ale část jich vlastně čeká ještě na dokončení, protože  jsem přestavěla můj šicí prostor na výrobu roušek... Ale abych vás v dubnu neošidila o trochu toho patchworku, tak tady je aspoň jeden kousek za série Jablonec

Jablonecké tři věže v zákrytu - stará a nová radnice a kostel

detail - skleněné a kovové knoflíky z babiččiných šuplíků

už dlouho jsem chtěla zachytit kouzlo i prokletí mého rodného města. Bývalo Paříží severu, světoznámé kvůli bižuterii... asi se tu kdysi docela dobře žilo a ráda bych věřila, že bude zas. Ale bude to sakra těžké. Budou si lidé kupovat sklíčka, když nebudou mít na základní potřeby? Uvidíme...

Poslechla jsem si včera večer Alžbětu II., byl to i pro mne motivační projev. Je mi líto, že naše hlava státu poskytla rozhovor nikoli státní televizi ale kanálu (doslova) jménem Blesk.

Opatrujte se víc než normálně, Vaše tento týden účetně úřadující Eva