sobota 2. května 2020

Pořád divnej film - tentokrát na sentimentální notu

Dobrý den moji milí blogeři a bloggerky! Jakpak se Vám daří? Šest nejprapodivnějších týdnů  mého života mi splývá... Mám vlastně štěstí, že až na pár dnů dovolené, jsem pořád mohla pracovat, chvilku z domu,  ale víc v kanceláři... Roušky jsem přestala počítat někde u čísla 300, ale teď už  šiju něco jiného, a je to  zatím tajné... Oproti předsevzetím jsem ještě nezačala s jógou ani s italštinou, ale videa i učebnici  už mám!
Můj muž je od 17. března doma, stal se z něj odborník na pečení kváskového chleba. A Reshmi je celá  šťastná,  že má pána smečky nadosah. Když nakrátko odjedeme, málem boří plot.

Těsně před tím, než vypukla tahle koronokrize, chtěla jsem psát příspěvek na blog. Jako vzpomínku na březen a duben před 30 lety. I tenkrát jsem se nacházela ve zvláštním stavu duše. Myslím, že z těch vzpomínek pramení moje momentální sentimentální naladění.

Před třiceti lety se mi život obrátil vzhůru nohama a zase zpátky. Ztratila jsem náhle tátu a pět týdnů na to porodila syna. Emoce dolů, nahoru, znovu  a znovu. Babička tátu přežila o 10 dní.  Dva pohřby, na které  mi nedovolili jít. Pobyt v porodnici s tlakem 240/120 a těhotenskou gestozou.

Nemohli  jsme ty 30. narozeniny oslavit v pondělí a tak jsem je přeložili na 1. květen.


V pátek 17. měl můj muž narozeniny, jediný dárek, který jsem uměla v době, kdy je zavřená většina obchodů, byly knížky.
kokosové těsto,  kávový  krém

dojeli jsme si do Turnova do našeho oblíbeného Puku Bistro pro jídlo a pro kávu do libereckého Jedno kafe, a příští týden to ještě zopakujeme

před Vánocemi jsem na hithitu přispěla jedné nadějné cukrářce a teď si začínáme vybírat předplatné - Small piece of Sara


i naše sousedka má narozeniny 17. dubna, jeno 30 let víc, než  můj muž - přála si tašku na kolíkčy

Na sobotu 18. dubna jsme měli lístky do Lucerny na jeden z posledních koncertů Spirituál kvintetu. Všechny kulturní hromadné akce jsou zrušené, koncert byl přeložený na září. Ale už nikdy na něj nepřijde Dušan Vančura, který  od  16. března zpívá s Karlem Zichem a Oldou Ortinským ty své nádherné texty už tam, odkud není návratu. Naposledy jsme ho viděli před rokem v Liberci  s Dagmar Peckovou a Hradišťanem a před tím jsme byli na jeho koncertě v Lucerně. A před tím nepočítaně krát na mnoha místech.

Po velikonocích rozkvetly obě naše magnolie (a dneska je očesaly kroupy)


Čarodějnice se povedly, vatra sice nebyla veliká, ale první buřty byly a stromeček jsme tradičně  taky spálili.


Je tu taky pár vtipů ze sociálních sítí, které stojí  za uložení


Zkraje jsem sledovala většinu  zpráv a tiskových konferencí,  teď se většinou podívám na rychlý přehled. Konečně jsme skoukli celou trilogii Zahradnictví. Příběhy rodiny, které předcházely Pelíškům. Viděli jste? Nám v kině utekly... A teď nám udělaly dobře na duši...

Zdá se,že se věci okolo nás začnou pomalu vracet do starých kolejí, od pondělí 27. dubna otevřely obchody mimo velká centra, roušky jsou stále povinné. Kadeřníci by měli otevřít po 11. květnu, to bude asi pořádný nával. Pokud nebudou přírůstky nově nakažených vyšší než 400 denně, tak se život nebude omezovat. Uvidíme, v dalších dílech divného filmu. Faktem je, že celosvětově mrtvých je v tuto chvíli už více, než zkraje predikovali, kolik se celkově nakazí (odhadovali 200 tisíc nakažených po celém světě, někdy v lednu jsem si  to číslo zapamatovala)


V květnu máme tradičně audit, letos na dálku. Mám přidělenou kapacitu 6 pracovních dnů na čtrnáctidenní audit, zbytek na 60 %. Květen bude složitý, ale pokusím se v tom najít i nějaké plusy a hned jak je  najdu, tak Vám o nich napíšu
Zatím se  opatrujte, už  chvíli sentimentální  Eva

4 komentáře:

  1. Evi, na letošní duben skutečně nezapomeneme. I naše dcera měla 30té narozeniny, když se nenarodila za tak šílených okolností, jako tvůj syn. Oslava zatím nebyla.
    Pracovně toho dost odpadlo, hodně věcí na dálku, je to divné, zdlouhavé...
    A osobně - teď jsem měla obdivovat krásy Říma, vstupenky na zrušenou nebo odloženou kulturu se mi tu vrší...
    No, hlavně ať to přežijeme ve zdraví!
    Posílám pozdravy, Helena

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Evi zdravím ze stejného kina((((
    Díky za fotoreportáž od vás.
    Sentiment pryž, bude líp !!!!!
    Papa E.

    OdpovědětVymazat
  3. Milá sentimentální Evi,
    jsem zde poprvé a musím zcela objektivně přiznat, vše je mi to zoufale blízké, vidím se v tom a nebudu zastírat, že letím blaženě na obláčku s kusem hadru přes ústa.
    Dokonce stejně miluji a obdivuji magnolie, bohužel mi letos mnoho květů pomrzlo, srdce mi krvácelo, když jsem drolila květy, na které se třesu celý boží rok.
    Moc zdraví další účastnice dramatického filmu, která se chce probudit, tolik se chci probudit. / Zahradnictví jsem viděla už dřív, je to o nás, o českém naturelu a žití, nu a jako milovnice Pelíšků, jsem se i bavila, je tam skvělé herecké obsazení /
    Jaru zdar !!

    OdpovědětVymazat
  4. Také mne Evo chvilkami přepadá smutek, ale nesmíme mu podléhat, zase se vzchopíme, musíme!
    Můj otec zemřel náhle ve svých 49 letech a za 20 dní po jeho odchodu má sestra porodila dceru, takže máme v rodině podobné vzpomínky.
    Ať se ti daří a opatruj se.
    Ála

    OdpovědětVymazat