Čtenářský

Dobrý den moji milí! Jak se máte? Skoro měsíc jsem v tomhle bloggerském světě nebyla... Nebylo to nijak cílené, snažím  se dát trochu digitálního detoxu a odpoutat se od všech těch informací a zpráv, kterých bylo za poslední tři měsíce až až…

Červen, můj milovaný narozeninový měsíc, utekl jako voda, stejně jako nejoblíbenější roční období - jaro. Hodně času trávím  na zahradě. Tedy nikoli zahradničením, na to mne moc neužije. Ale lelkováním pod slunečním a tady  jsem se konečně vrátila ke čtení. Tak jak jsem v březnu psala, že se nedokážu soustředit na čtení, tak konečně dokážu přečíst víc, než jen časopis s obrázky. A jdu se s vámi podělit o čtenářské zážitky, chcete-li:

Začala jsem Radkou Třeštíkovou, knížku Veselí jsem měla staženou ve čtečce už od minulého léta, kdy jsem přečetla její předchozí knihu Bábovky. Přemýšlím, co napsat - je to současný příběh mladé holky,která se z Prahy vrátí do rodného Veselí na  Moravu. Nejspíš u mne zapracovaly i osobní antipatie, získané sledováním Stardance i autorčina instagramového profilu, ale myslím, že právě vyšlou novinku Foukneš do pěny už ani číst nebudu.

Přiznám,na úvod to nebyl dobrý začátek, ale kdybych Veselí nečetla, myslela bych si, kdoví-o-co jsem nepřišla. Další knížka ke mně přišla náhodou. Slyšela jsem v rádiu někdy z podzima rozhovor, pak jsem viděla v televizi - asi v Toulavé kameře reportáž ze zámku Doudleby nad Orlicí. vzpomínání Eleonor Dunkové, rozené zBubna Litic je milým pohlazením, vyprávěním o dětství i nelehké dospělosti. Jakkoli život nebyl lehký, tak bez zášti a lítosti. Zámek v Doudlebech zapisuju na svůj bucket-list a těším se na výlet.

Pak jsem  otevřela první z  knížek Aleny  Mornštajnové - Tiché roky. Takové knížky chci číst! Rodinný příběh se zápletkou, čtivá čeština. Nebudu vám vyprávět, abych vás neochudila o čtenářský zážitek, ale doporučuju. O knížce Hana, bylo napsáno dost a dost. Někde vzadu mi rozum našeptával, nečti to, dojdeš až k Osvětimi a bude se ti  to vracet ve spaní, jako všechny válečné filmy. Nemusíte se obávat, porce válečných vzpomínek Haniny tety není drastická a jen doplněním příběhu, který jsem přečetla skoro jedním dechem. A rozhodně si  Alenu Mornštajnovou řadím jako skvělou vypravěčku k oblíbenému Jiřímu Hájíčkovi, přečtu si ještě i další knížky.

Někdy v polovině roku 2015 se ke mně dostala knížka Podvolení francouzského autora Miehel Houellebecqa,o které se psalo,že předvídal masakr v pařížské redakci. Kronika zániku Evropy českého autora Vlastimila Vondrušky je z podobného těsta. Rozhodnete-li se rodinný román o 779 stranách otevřít, nebudete  moci přestat číst. Je to napínavé, zajímavé, trochu děsivé a přesto čtivé. Jsem nadšená!

Zatímco já jsem hltala Vondrušku, můj muž dočetl další bichli. A protože, už když jsem mu ji kupovala k narozeninám, upoutala mne anotace: "po přečtení této knihy budete chtít zahodit svůj smartphone", tak jsem knížce hned sáhla. Má podtitul "thriller", tedy něco, co úplně nevyhledávám, protože se mi tyhle čtenářské, nebo filmové, zážitky pak často vracejí v nejméně vhodném čase. Současný příběh, odehrávající se v Hong  Kongu, v prostředí IT společnosti mi přišel vhod, jak tématem, tak  prostředím. Vrátila jsem se v myšlenkách do toho obrovského města, jehož části jsem zkraje nedokázala ani vyslovit... a čtení jsem užila.

Můj červencový program bude podobný červnovému i květnovému. Práci mám přidělenou jen na 6 dní, zbytek na překážkách ;-( o to hůř, že se stále peru s roční účetní závěrkou, konsolidací a auditem, ale co se dá dělat... Takže budu doma - číst, vařit, péci, šít, plést?, uklízet? Myslím, že se zabavím. Vám přeji co nejhezčí dny, bez špatných zpráv a třeba i s knížkou podle vašeho gusta

Opatrujte se, Vaše Eva - se čtečkou v ruce