Pořád divnej film - tentokrát na sentimentální notu

Dobrý den moji milí blogeři a bloggerky! Jakpak se Vám daří? Šest nejprapodivnějších týdnů  mého života mi splývá... Mám vlastně štěstí, že až na pár dnů dovolené, jsem pořád mohla pracovat, chvilku z domu,  ale víc v kanceláři... Roušky jsem přestala počítat někde u čísla 300, ale teď už  šiju něco jiného, a je to  zatím tajné... Oproti předsevzetím jsem ještě nezačala s jógou ani s italštinou, ale videa i učebnici  už mám!
Můj muž je od 17. března doma, stal se z něj odborník na pečení kváskového chleba. A Reshmi je celá  šťastná,  že má pána smečky nadosah. Když nakrátko odjedeme, málem boří plot.

Těsně před tím, než vypukla tahle koronokrize, chtěla jsem psát příspěvek na blog. Jako vzpomínku na březen a duben před 30 lety. I tenkrát jsem se nacházela ve zvláštním stavu duše. Myslím, že z těch vzpomínek pramení moje momentální sentimentální naladění.

Před třiceti lety se mi život obrátil vzhůru nohama a zase zpátky. Ztratila jsem náhle tátu a pět týdnů na to porodila syna. Emoce dolů, nahoru, znovu  a znovu. Babička tátu přežila o 10 dní.  Dva pohřby, na které  mi nedovolili jít. Pobyt v porodnici s tlakem 240/120 a těhotenskou gestozou.

Nemohli  jsme ty 30. narozeniny oslavit v pondělí a tak jsem je přeložili na 1. květen.

V pátek 17. měl můj muž narozeniny, jediný dárek, který jsem uměla v době, kdy je zavřená většina obchodů, byly knížky.

kokosové těsto,  kávový  krém

dojeli jsme si do Turnova do našeho oblíbeného Puku Bistro pro jídlo a pro kávu do libereckého Jedno kafe, a příští týden to ještě zopakujeme

před Vánocemi jsem na hithitu přispěla jedné nadějné cukrářce a teď si začínáme vybírat předplatné - Small piece of Sara



i naše sousedka má narozeniny 17. dubna, jeno 30 let víc, než  můj muž - přála si tašku na kolíkčy

Na sobotu 18. dubna jsme měli lístky do Lucerny na jeden z posledních koncertů Spirituál kvintetu. Všechny kulturní hromadné akce jsou zrušené, koncert byl přeložený na září. Ale už nikdy na něj nepřijde Dušan Vančura, který  od  16. března zpívá s Karlem Zichem a Oldou Ortinským ty své nádherné texty už tam, odkud není návratu. Naposledy jsme ho viděli před rokem v Liberci  s Dagmar Peckovou a Hradišťanem a před tím jsme byli na jeho koncertě v Lucerně. A před tím nepočítaně krát na mnoha místech.

Po velikonocích rozkvetly obě naše magnolie (a dneska je očesaly kroupy)

Čarodějnice se povedly, vatra sice nebyla veliká, ale první buřty byly a stromeček jsme tradičně  taky spálili.

Je tu taky pár vtipů ze sociálních sítí, které stojí  za uložení

Zkraje jsem sledovala většinu  zpráv a tiskových konferencí,  teď se většinou podívám na rychlý přehled. Konečně jsme skoukli celou trilogii Zahradnictví. Příběhy rodiny, které předcházely Pelíškům. Viděli jste? Nám v kině utekly... A teď nám udělaly dobře na duši...

Zdá se,že se věci okolo nás začnou pomalu vracet do starých kolejí, od pondělí 27. dubna otevřely obchody mimo velká centra, roušky jsou stále povinné. Kadeřníci by měli otevřít po 11. květnu, to bude asi pořádný nával. Pokud nebudou přírůstky nově nakažených vyšší než 400 denně, tak se život nebude omezovat. Uvidíme, v dalších dílech divného filmu. Faktem je, že celosvětově mrtvých je v tuto chvíli už více, než zkraje predikovali, kolik se celkově nakazí (odhadovali 200 tisíc nakažených po celém světě, někdy v lednu jsem si  to číslo zapamatovala)

V květnu máme tradičně audit, letos na dálku. Mám přidělenou kapacitu 6 pracovních dnů na čtrnáctidenní audit, zbytek na 60 %. Květen bude složitý, ale pokusím se v tom najít i nějaké plusy a hned jak je  najdu, tak Vám o nich napíšu
Zatím se  opatrujte, už  chvíli sentimentální  Eva

Velikonoční díl divného filmu

Krásné, požehnané Velikonoční svátky milé  bloggerky a milí  blogeři!

Mnohokrát jsem slyšela, že lidé Velikonoce neslaví, že je nemají rádi. Kdysi dávno pro mne byly prodlouženým víkendem s prapodivnou tradicí mrskacího pondělí, které jsem  musela strpět. Jako holka jsem je neměla ráda, nejdřív se hodně smýčilo a  pak v pondělí dorazily tlupy dětí, protože maminka pracovala jako učitelka, sem tam nějaký hodně orumovaný koledník a my seděli doma a ještě se z toho měli radovat...

Pak, když už jsem měla svoji rodinu, jsme postupně začali budovat rodinné rituály a zrovna Velikonoce s nimi šly moc pěkně dohromady. A tak je spousta věcí s těmito svátky spojená, letos jsem musela z  něčeho slevit, ale přesto jsou to Velikonoce. A budeme si je všichni  pamatovat dlouho. Schválně, kolikery si vybavíte? Já tak všeho všudy troje, možná čtvery...Tomíkova první koleda, kdy u tety Maruny vybral nejen vejce ale i vzorky šamponu a krému, svátky jara, kdy  napadl sníh...Jen jednou jsme nebyli pohromadě jako rodina, to když jsem byla na měsíc v Hong Kongu - pobíhající plyšoví zajíci mezi mrakodrapy, asiaté v rouškách a měření teploty na letišti. A taky veliká starost o to, co se děje doma - syn s manželem měli velkou havárii a já se  o ní tenkrát dozvídala jen z sms zpráv. A letos taky nejsme pohromadě, syn raději zůstává v Praze a tak jsem to vajíčko, které jíme na Boží hod dohromady, abychom se ve světě neztratili, dala do mrazáku.

A jak si budeme pamatovat letošní covidonoce?

Venku  bylo krásně, rozkvetly fialky, tulipány  i hyacinty.

Vyzdobili jsem si před vchodem i okno do zahrady:

Pár dekorací i po bytě, ale jen trošku, aby  nebylo moc uklízení.... a taky nemám umytá  okna, vyprané záclony a převlečené postele. Chodila jsem před svátky normálně do práce a šetřím energii, abych zbytečně neoslabila tělo

 

K velikonočním rituálům naší rodiny určitě patří jídlo ;-), ať už Jidáše a zelená (letos brokolicová) polévka na Zelený čtvrtek, půst na Velký pátek, nádivka na Bílou sobotu a jehněčí na Boží hod

Jehněčí nepeču na česneku, ale na rozmarýnu a tymiánu, s trouškou medu a citronem

Novým receptem letošních svátků je roláda na způsob mrkvového dortu podle Apetitu



 

Těsto: 3 vejce ušlehat s 14 dkg cukru krupice a dvěmi lížícemi slunečnicového oleje do pěny.

Smíchat 10 dkg hladké mouky, špetku soli, lžičku prášku do pečiva, 1/4  lžičky mletého hřebíčku a kardamomu a 1 lžičku skořice. Mouku vmíchat do ušlehané pěny a přidat dvě najemno nastrouhané mrkve.

Plát upéci na papíru, asi 15 minut.

Krém byl trochu improvizací proti originálnímu receptu - dala jsem jednu lučinu a jedn ricotu (marcapone by bylo lepší)   cukr, citronovou kůru a šťávu





K velikonočním tradicím už také dlouho pro mne patří poslech Jesus Christ Superstar, letos jsem si ho pustila k šití roušek, několikrát dokola. A protože ne youtube byl na 48 hodin uvolněný záznam představení z Brodway, tak jsme si ho moc užili na Bílou sobotu. Záznam z roku 2012, Mel C ze Spice girls jako  Máří Magdalena, zpěváka Jidáše a JC neznám, ale výkon to byl skvělý.

Babičko, neboj, pamatuju si, že jsi říkávala že na Boží hod nemám šít, došiju je v pondělí

A co si budu nejvíc pamatovat z těchto Velikonoc? Pohled na opuštěné náměstí  ve Vatikánu, mimořádné požehnání  Urbi et Orbi v deštěm smáčeném Římě, liduprázdná bazilika sv. Petra  a vřelá papežova slova dávající naději při pravidelném velikonočním požehnání městu a světu. Ve stejnou chvíli promlouval i z obrazovky státní televize náš vrchní  velitel, ale vzhledem k tradici, dostal přednost František

a strašné obrázky z New Yorku

aktuální čísla jsou:

 

5952 nakažených v ČR, 138 mrtvých, 177 případů v Libereckém kraji.

 

A jaké budou vaše letošní velikonoční vzpomínky?

Opatrujte se i v tomhle divném čase, Vaše Eva

Galerie, kterou svět neviděl

Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři! Celý minulý týden už jsem strávila regulerně v práci, sedíme na "samotkách", moc se nepotkáváme a doháníme dva týdny, kdy účtárna stála, abychom stihli všechny termíny. A od čtvrtka se v mé hlavě stále vracely myšlenky, co by, kdyby.... kdyby nebyla zrušená pražská výstava patchworku, ve čtvrtek bych bývala věšela obrázky v mé galerii... My holky, co spolu šijeme, jsme si psaly, chatovaly, volaly.... bylo nám smutno....Stýskalo se nám po třídenním setkávání na naší výstavě, po kurzech , po nákupech látek i ostatního vybavení, po kolekcích známých i méně známých jmen

Je to až legrační, smutním, že jsem nemohla věšet quilty v galerii, ale část jich vlastně čeká ještě na dokončení, protože  jsem přestavěla můj šicí prostor na výrobu roušek... Ale abych vás v dubnu neošidila o trochu toho patchworku, tak tady je aspoň jeden kousek za série Jablonec

Jablonecké tři věže v zákrytu - stará a nová radnice a kostel

detail - skleněné a kovové knoflíky z babiččiných šuplíků

už dlouho jsem chtěla zachytit kouzlo i prokletí mého rodného města. Bývalo Paříží severu, světoznámé kvůli bižuterii... asi se tu kdysi docela dobře žilo a ráda bych věřila, že bude zas. Ale bude to sakra těžké. Budou si lidé kupovat sklíčka, když nebudou mít na základní potřeby? Uvidíme...

Poslechla jsem si včera večer Alžbětu II., byl to i pro mne motivační projev. Je mi líto, že naše hlava státu poskytla rozhovor nikoli státní televizi ale kanálu (doslova) jménem Blesk.

Opatrujte se víc než normálně, Vaše tento týden účetně úřadující Eva

Divnej film - jen další díl

Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři! Taky jste se ještě neprobudili z filmu Smrtící epidemie?
Od 17. března jsme byli dva týdny doma, s nějakou přestávkou, kdy jsem si odskočila do kanceláře pro papíry, od včera, tj. od pondělí 30. března zase pracuju - do velikonoc, pak budeme zase doma...

Píšu sem hlavně proto, až se jednou budu chtít podívat, jaké to bylo, abych si to připomenula....

Celý čas mi splývá. Někdo si možná doma uklidil, něco přečetl... Já jsem čas někde  mezi šitím roušek, účtováním na dálku, sledováním medií. Naučila jsem se videokonferovat. Nakupujeme jedenkrát týdně v Globusu, kde nemusíme už znovu vyndávat nákup na pás. Dezinfekci nákupu jsem zatím neřešila, ale asi začnu. Za kamarádkami chodím ne do kavárny, ale na Whats up. Chtěla bych číst, ale nesoustředím se. Dceřinná firma je od neděle zavřená hygienou - mají tři nakažené. Můj účetní tým jsem rozsadila po jedné, jsou to holky statečné, od včera sbírají data a nemají to jednoduché. Ale musíme se posouvat dopředu, platit dodavatelům, abychom je nestáhli do druhotné insolvence. A dneska je poslední den našeho finančního roku, tedy účetní Silvestr.... a od zítřka roční účetní závěrka.

Ale vlastně se pořád máme ještě dobře, voda teče, plyn a elektrika jdou, i internet běží. Nemáme okolo sebe nákazu, která by měla známé jméno. Sociální média ukazují sílu obyčejných lidí, spousta lidí šije roušky, i když ještě před dvěma týdny netušili, jak se navléká nit do stroje, další tisknou na 3D tiskárnách neuvěřitelné věci, vyrábějí artikly, o kterých jsme neměli tušení, že pro nás nikdo nezajistil. Tak si tak říkám, co mají v těch Státních hmotných rezervách, když není dostupná ani dezinfekce? Asi ponorky ;-)

A ta spousta vtipných poznámek na sítích

Připadá mi, jako bychom dostali shora čas, abychom se zastavili a zamysleli, co je vlastně důležité... A můj pocit obav, strachu a vzteku z minulého příspěvku se pomalu přetavuje na vděčnost...

Opatrujte se v této složité době, držím nám všem palce
Vaše vděčná Eva

Jako v divným filnu

Dobrý večer mí  milí blogeři a bloggerky! Vůbec mi nezbývá čas napsat tady pár řádků... a bohužel není to tím, že bych finišovala s exponáty do mé galeriie na Prague Patchwork Meeting... Takže normálně bych šila, až by se mi od  stroje prášilo.  Minulý týden byly tady jarní prázdniny a tak jsme se rozhodli pro volnější režim 3-3-3, tj. 3 dny volna, 3 práce a 3 volna. S vysněnými prodlouženými víkendy na dokončení exponátů. Tak jo, pondělí bylo ještě fajn, opravdu jsme si užili prodloužený  víkend, dali oběd venku... a v úterý šli do práce - už to bylo jasné, výstava je zrušená.... a pak už to letí jak na horské dráze... Ta wuhanská mrcha se tu rozšiřuje a s  ní přicházejí obavy a strach...Vrací se mi vzpomínky na moje cestovatelské období, byla jsem několikrát v Hong Kongu a vždycky nějaká potíž, počínaje ptačí chřipkou, přes horečku Dengue až po SARS. Měření teploty na ulicích, všude roušky ….. de ja vu …. a já od pátku  šiju roušky...

V pondělí jsme v práci rozhodli o tom, že raději necháme lidi doma, takže já jsem na home office od včera, plynule přecházím od počítače k  šicímu stroji. K tomu sleduju televizi. Mísí se ve mně vztek, nejistota, obavy, ale i dojetí, odhodlání a já nevím co ještě... K dnešku  jsem ušila 60 roušek, rychleji mi  to nejde...

 

 

 

Film s Dustinem Hofmanem s názvem Smrtící epidemie jsem měla až do předminulého týdne ráda, teď ho tady žiju... a přemýšlím, že bych na protest spálila lyže... a poprvé v životě si říkám, že ten můj koníček je v tuhle chvíli nad všechny sporty... Takže přátelé, hlavně že jste si polyžovali, i když už bylo jasné, co se chystá

Opatrujte se, jdu vyměnit jehlu ve stroji a být užitečná

Vaše Eva, se sevřeným hrdlem

Pomerančové uzly

Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři! V únoru obvykle jednou či dvakrát dělám klasické plněné kynuté koblihy. Letos okolo mne proběhl recept, který jsem potřebovala vyzkoušet a hned se o něj s vámi podělím:

Pomerančovo tvarohové skořicové uzlíky

- původní recept je z loňského Apetitu a najdete ho zde: recept
já si ho sem přepíšu, abych ho za rok nemusela hledat

Na těsto:
nastrouhaná kůra z jednoho pomeranče
125 g cukru

pořádně promíchat v míse s kůrou, až máte oranžový cukr

plus
250 g hladké mouky
3 lžíce pomerančové šťávy - nakonec jsem tam dala všechnu z celého pomeranče
2 lžičky kypřícího prášku
špetka soli
250 g plnotučného tvarohu - měla jsem červenou Madetu
2 vejce

Olej na smažení, krupicový cukr se skořicí na obalení

Suroviny jsem v míse smíchala za pomoci elektrických metel - nevím, jestli to bylo tím, že jsem neměla "pádlo" z originálního návodu, ale vyrobila jsem takovou drobenku. Tu jsem ještě rukama prohnětla na lince a z lehce lepivé hroudy nožem nakrájela malé kousky - asi 40 kousků. Válečky z nich jsem trochu podsypávala hladkou moukou a jsem stáčela jako lano nebo jako uzlík a smažila ve fritéze. Ještě horké obalovala v cukru se skořicí.

Tak třeba vás nalákám. Ať se vám povedou
Opatrujte se, Vaše Eva, protentokrát z kuchyně

Černobyl

Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři! Od léta pro vás mám v šupleti příspěvek. Však víte, v létě jsem měla napilno s prací a pak s nemocnicí... Ani tohle není veselé a jednoduché téma,  Mnoho bylo napsáno o pětidílné sérii HBO. Viděla jsem ji na internetu a nechala ve mně stopu, stejně jako předtím třeba Pustina, kterou jsem nemohla přestat sledovat. A dneska okolo mne proběhla zpráva, že kdesi 1000 km od Moskvy v létě zase něco bouchlo viz Havárie u Ňoňoksy a tak jsem se rozhodla otevřít šuplík a  příspěvek zveřejnit.

Je to událost, kterou pamatuju - jako si všichni pamatujeme, co jsme dělali, když spadla dvojčata, pamatujeme i to, jak nám mlčeli o výbuchu v Černobylu.. A co mi přijde po shlédnutí nejhorší? že to všechno asi mohlo dopadnout ještě daleko, daleko hůř...
Viděli jste?

V televizi mne máloco oslovuje, nemohla jsem ale přestat sledovat Pustinu, musela jsem odkoukat celý Černobyl. Včera jsem nám zprovoznila Netflix, takže na mne čeká Crown. Co nemám ještě minout? Máte pro mne nějaké tipy?

Zatím se opatrujte, Vaše Eva, tentokrát od obrazovky