Divnej film - jen další díl

Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři! Taky jste se ještě neprobudili z filmu Smrtící epidemie?
Od 17. března jsme byli dva týdny doma, s nějakou přestávkou, kdy jsem si odskočila do kanceláře pro papíry, od včera, tj. od pondělí 30. března zase pracuju - do velikonoc, pak budeme zase doma...

Píšu sem hlavně proto, až se jednou budu chtít podívat, jaké to bylo, abych si to připomenula....

Celý čas mi splývá. Někdo si možná doma uklidil, něco přečetl... Já jsem čas někde  mezi šitím roušek, účtováním na dálku, sledováním medií. Naučila jsem se videokonferovat. Nakupujeme jedenkrát týdně v Globusu, kde nemusíme už znovu vyndávat nákup na pás. Dezinfekci nákupu jsem zatím neřešila, ale asi začnu. Za kamarádkami chodím ne do kavárny, ale na Whats up. Chtěla bych číst, ale nesoustředím se. Dceřinná firma je od neděle zavřená hygienou - mají tři nakažené. Můj účetní tým jsem rozsadila po jedné, jsou to holky statečné, od včera sbírají data a nemají to jednoduché. Ale musíme se posouvat dopředu, platit dodavatelům, abychom je nestáhli do druhotné insolvence. A dneska je poslední den našeho finančního roku, tedy účetní Silvestr.... a od zítřka roční účetní závěrka.

Ale vlastně se pořád máme ještě dobře, voda teče, plyn a elektrika jdou, i internet běží. Nemáme okolo sebe nákazu, která by měla známé jméno. Sociální média ukazují sílu obyčejných lidí, spousta lidí šije roušky, i když ještě před dvěma týdny netušili, jak se navléká nit do stroje, další tisknou na 3D tiskárnách neuvěřitelné věci, vyrábějí artikly, o kterých jsme neměli tušení, že pro nás nikdo nezajistil. Tak si tak říkám, co mají v těch Státních hmotných rezervách, když není dostupná ani dezinfekce? Asi ponorky ;-)

A ta spousta vtipných poznámek na sítích

Připadá mi, jako bychom dostali shora čas, abychom se zastavili a zamysleli, co je vlastně důležité... A můj pocit obav, strachu a vzteku z minulého příspěvku se pomalu přetavuje na vděčnost...

Opatrujte se v této složité době, držím nám všem palce
Vaše vděčná Eva