Uprostřed adventu

Dobrý večer milé bloggerky a milí blogeři!

Jakpak se máte uprostřed adventu? Co se u Vás děje? Už máte nazdobeno a napečeno (tichý smích;-)?

Já místo adventního klidu zase nějak pádím a tichá adventní zastavení se dají počítat na prstech jedné ruky, ale vcelku si ten advent užívám. V chodbě na schodišti nám visí veliký věnec, je ale těžké ho nějak vyfotit, protože všude kouká něco nevánočního....

Druhý a třetí adventní týden byl ve znamení pražských záležitostí, zčásti pracovně, zčásti soukromě a zdravotně, prostě strávila jsem v tom krásném městě 6 dní během dvou týdnů. Z toho je patrné, že ostatní adventní radovánky, jako je úklid, cukroví, výroba dárků atd. řeším, jak se dá... Ale Prahu jsem si užila moc...

Při snídani u Myšáka jsem obdivovala stromek

Václavák září skoro jako Champ Elysee, na úterní demonstraci jsem tedy nešla, protože jsem to slíbila doma ;-)

V sobotu dopoledne jsem skoukla "novou" Lennonovu zeď. Ztratila to kouzlo, ale v poslední době bývala tak počmáraná od turistů, že to kouzlo už tam nebylo ani před tím. Spíš mne překvapilo, že vzhledem k datumu - byla jsem tam 7/12 - nebyly u zdi ani svíčky. 8. 12. už to bylo 39 let, co padly v NY ty tragické výstřely.

Hned za zdí je kouzelný prostor s galerií Artiseme. tak jsem trošku pomohla Ježíškovi a koupila mu něco pro mne;-), po čem už jsem dlouho toužila, ale na rozbalení si budu muset ještě počkat...

A tady je pár střípků z posledních dvou týdnů. Zleva doprava a dolů:

- Reshmi bylo včera 11 měsíců - je to mazel a miláček. A těší se z každé sněhové vločky.

- Chlebíčky z Letné, těm nikdy neodolám, když jsem poblíž

- Pozdní snídaně ze Spáleného bistra na rohu Lazarské a Spálené, milé místo, dobrá káva a vždycky zajímavé pomazánky, tahle je mrkvová (bez česneku, asi z pečené mrkve)

- Letos máme věnec i na brance, dost jsem váhala, zda na brance vydrží. A napadlo mne udělat ho z cesmíny, ta by každého vandala vytrestala

- Snídaně u Myšáka 10/12

- takovéhle obrovské porce vám přinesou v Lokále v Dlouhé ulici - vzpomínka na společný půlden se sestřenicí - plíčka a v pozadí plněné knedlíky

- na tuhle výlohu Modrobílé linii v pasáži Lucerna se chodím dívat každý rok - kdybych si každý rok jednoho anděla dopřála, mohla jsem už mít pěkný sbor - ale letos jsem jednoho k nám domů odvezla, takže základ už by byl...

- nazdobené pasáže okolo Václaváku miluju - tohle je Černá Růže

- a stromečky jsou opravdu všude, i v chodbách Endokrinologického ústavu v klášteře Voršilek 

Nemám fotky ani z tradičního setkání patchworkářek Bohemia Patchwork Klubu, z konference Národní účetní rady na VŠE mám jen takovou momentku s báječně vtipným panem děkanem fakulty účetnictví. Hlášku "účetnictví není soupis majetku pro pozůstalé" si asi pověsím do kanceláře

V sobotu jsme mezi dozdobením dortu a mazáním chlebíčku na hodinu sjeli do Svijan. Na zámku jsem tam nikdy nebyla, ale trhy byly moc milé, tak akorát adventní, jak si představuju, že to má být. Jen na kapry mi ještě připadalo brzy... a taky škoda, že lilo jako z konve

 

A sobotní odpoledne doma - oslava maminčiných narozenin - bylo nás 11 a myslím, že jsme si to užili...

mramorovaný dort s pařížskou šlehačkou

Tak hezký poslední adventní týden, užijte si ho - Vaše Eva, stále ještě s dlouhým seznamem akcí a úkolů, ale ráda

První adventní mozaika

Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři! Advent je tu a pro mne začal docela svižně, koncert - design days - trhy - narozeniny.

Páva jsem si vzala na pracovní stůl, aby mi připomínal, že je advent. Ostatní výtvory nafotím až o dalším víkendu.

Většinou se snažím najít na prosinec nějaké představení či koncert a letos se mi to nějak nedařilo. A pak - pak jsem ve čtvrtek večer při venčení Reshmi uviděla na plakátovací ploše Michala Prokopa. První myšlenka byla: jak to, že mi to uteklo? Ale neuteklo, koncert byl AŽ v pátek, lístky na internetu byly. A když koncert začal a z reproduktorů se ozvala Kolej Yesterday byla jsem vážně naměkko...

Skvěle nazvučený koncert v jabloneckém Eurocentru a kromě Michala Prokopa taky geniální housle a Jan Hrubý

A zatímco se v jiných domácnostech smýčilo a peklo, my se byli ještě podívat v Libereci na Design Days Reichenberg, na zámku na Sychrově na trzích a u tety, která slavila 87 narozeniny. A stihla jsem u maminky umýt okno, vyprat záclonu a závěsy (bez toho by k ní Ježíšek nepřišel) a odmrazit naši obr ledničku.

Mládí, neotřelé nápady, dobrý design - už každoročně začátkem prosince v libereckých lázních

Sychrov - taky už tradičně

Vybalila jsem část dekorací, oběhla zahradu s dětskou vaničkou, kterou jsem po okraj naplnila větvičkami tůje, cypřišků, cesmíny, mahonu i  buxusu. A pak přišel čas vití... a zapichování do truhlíků...

Mám ten prosinec v kalendáři trochu napěchovaný, tento týden jsem v Praze byla v úterý na nejpříjemnější části auditu (na výročním obědě, tentokrát v Imperialu u Pohlraicha) a budu tam ještě v pátek  (na VŠE) a v sobotu (na patchworku) a příští týden ještě dva dny (po doktorech)... tak nevím, kdy uklidím ty vánoční krabice z kuchyně, dozdobím věnec do chodby, dovybalím dekorace, postavím betlémy a napíšu další post. Ale jsem rozhodnutá si advent užít!

Přeji Vám krásný advent, Vaše Eva

Od Martina po Emilku

Hezký den milé bloggerky a milí blogeři! Nejen revolucí je živ člověk, jak by se mohlo zdát z předchozího příspěvku.
Proč od Martina po Emilku? To je čas od 11. do 24. listopadu, na Martina jsme se brali, Emilka byla babička i teta... tak proto... Na připomenutí toho, co se událo, za ty dva týdny

Překrásné růže jsem dostala - teď už se suší zavěšené v chodbě, ale týden mi dělaly radost ve váze. Přestože jsme měli výročí kulaté, perlové, tak jsme neoslavovali, nějak nám na to nezbývala energie. Bylo v plánu leccos, včetně cesty k moři... tak snad až.... až budeme moci nechat pejskovou s maminkou samotné chvíli doma...

U vchodu do domu nám ještě stále visí podzimní věnec co-zahrada-dala  s troškou hortenzií, listy javoru, malými zlatými jablíčky kdoulovce...

a na druhou stranu na okno, proti podzimní věnci, jsem už nedočkavě pověsila zimní. Padly mi pod ruku vlněné zbytky, které už se na pletení nehodily a tak jsem namotala malých nepočítaných klubek a tavnou pistolí je přilepila na slaměný základ. A když jsem v Madal Bal potkala bílou hvězdu, bylo jasno:

Tohle je moje čtvrteční pražská snídaně ze Spáleného bistra, pomazánka z lilku na žitném chlebu byla skvostná, budu to muset vyzkoušet

 A v sobotu jsme nakoukli, co nabízely liberecké šikovné ruce v bývalém kině Varšava,

 udělali malý nákup v déemku a Globusu, který snad před Vánocemi někoho potřebného potěší

a otočili se na charitativní akci sdružení Kašpar

přišli jsme asi půl hodiny po začátku a "moje" tašky už byly fuč, ale jednu jsem natrapírovala přes rameno této paní a měla jsem z toho obrovskou radost - tak doufám, že i ti čtyři, kteří za tašky věnovali peníze z nich budou radost mít

V rámci předvánočních přerovnávání jsem přišla na to, že moje oblíbené flakony jsou prázdné...


tohle jsem nevystříkala za minulý rok, většinou mívám otevřené 2-3 vůně na střídání, jednu sadu na léto a druhou na zimu, ale tentokrát se to nějak rozběhlo... a všechny mi moc voněly, těžko nějakou preferovat...



A přes víkend jsem trochu šila, budeme mít nový adventní kalendář... a o nich bude také můj další příspěvek, budu ráda, když se tady zastavíte a necháte mi pár řádků

Vaše Eva, snažící se o adventní klid a náladu

Re-vo-lu-ce ve vzpomínkách

Hezký dobrý den milé bloggerky a milí blogeři! V uplynulých dvou týdnech tomu vlastně nešlo uniknout, ze všech médií se na nás valily třicet let staré vzpomínky - a mnohdy i daleko starší, překvapilo mne, kolikrát jsem viděla záběry z let 1968-9, ale i jiné. Ale asi je to dobře, o své novodobé historii toho zas tak moc nevíme...
Jak víte z minulých příspěvků, já mám listopad 1989 spojený s vlastní svatbou a tak jsem si ty "revoluční" doby ráda připomenula...

Nejdřív na výstavě Venduly Chalánkové nazvané Vernisáž v Liberecké oblastní galerii. Moc mne potěšilo, že bylo možné zakoupit i placky. Hravé obrázky mne moc bavily.

 

Na poslední chvíli jsme také zašli v Jablonci do informačního centra, kde se vystavovaly fotografie jabloneckého rodáka pana Oty Dlaboly. Výstava s názvem Svědectví 68-89 - s krásným plakátem s krásnou Martou Kubišovou. Vlastně jsme tam šli kvůli jedné jediné fotografii - byl to tento fotograf, který vyblejsknul Johna Lennona dohromady s Karlem Gottem.

 

A celý týden po 17. listopadu bylo otevřené Národní muzeum - bez vstupného a bez front. Naposledy jsem tam byla snad před čtvrtstoletím v historické budově. Je krásně opravená.

Expozice jsou zatím prázdné, ale obrovitá kostra zůstala i při rekonstrukci na svém místě.

 

Pantheon

 

Národní muzeum také připravilo vzpomínkovou výstavu, dobové předměty, často bylo u vitrín slyšet, tohle jsme měli taky doma... taková trochu nostalgie...

 

Svetr, ve které jsme budoucího prezidenta v listopadu vídali

K mému velkému překvapení se placky OF vyráběly tady u nás na severu, jsou tam původní telefony na družstvo Maják a JZD Jenišovice ;-)

Svatá Anežka byla svatořečena 12/11, když jsme vstávali po svatbě, běžel v televizi přímý přenos a tenhle obrázek byl na svatopetrské katedrále

v listopadové době byl můj muž v základní vojenské službě, tak jsem pro něj to pyžamo vyblejskla

V atriu muzea vznikla nová kavárna, kde si můžete vypít kávu ve společnosti této pravěké potvory:

K výročí revoluce byla otevřená nová spojovací chodba mezi historickou budovou a budovou bývalého Federálního shromáždění. Fotky to neukážou, ale v té chodbě běží audiovizuální smyčka, která připomíná milníky naší historie i vzhledu Václavského náměstí. Dvakrát jsem to skoukla

A vlastně úplnou náhodou jsem ještě pod širým nebem na Mariánském náměstí (to je to mezi magistrátem a Klementinem) viděla ikonické fotky geniálního Jana Šibíka.

 

A co Vy? Vzpomínali jste? Je to už neuvěřitelně dlouho... A překvapuje mne, jak se jednoduše dá s historií manipulovat a věci zjednodušovat.

Tak se opatrujte, děkuji, že jste dolistovali až sem - Vaše Eva, v listopadových vzpomínkách

 

 

Listopad - 30 let poté

Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři,

zatímco okolo nás média vzpomínají na revoluční dny listopadu 1989 a nabytí svobody, já si ten čas připomínám úplně obráceně. Poslední komunistickou sobotu, 11. 11. 1989 jsem se totiž vdala ;-)

Po letech jsem vytáhla starý rodinný recept, maminčinou rukou psaný na obálce s pruhem (je čistá - žádný průšvih):

Na naši svatbu maminka napekla z 8 kilo mouky, já včera jen z kila, ale práce na celé dopoledne. Poctivě smáčené v másle s rumem a obalené v moučkovém cukru.
Pokud nechcete recept luštit z fotografie, tak je tady:

Nekynuté svatební koláčky od tety Božky

1 kg polohrubé mouky
8 dkg droždí
4 žloutky
1/4 l mléka
8 lžiček cukru
sůl
25 dkg Hery
25 dkg másla

Nejdřív ze všeho si připravte oblíbené náplně, ať je máte při ruce... a pak...
Z vlažného mléka, cukru a droždí zadělat kvásek. Rozpustit tuk a nechat trochu schladnout.
Do mouky přidat sůl a postupně přidat kvásek a vlahý tuk. Těsto se nenechává kynout! Doporučuji rozdělit na polovinu, jednu schovat do lednice a druhou rychle zpracovat - tj. vyválet asi na 1/2 cm, nakrájet čtverečky 4x4 cm, naplnit oblíbenou náplní (tvaroh, ořechy, mák, povidla, rozvařená jablka atd.), růžky pečlivě svázat a hodně zmáčnout.
Naskládat na plech, docela blízko k sobě a ihned péci - asi 10 minut, 180 stupňů + vzduch.
Upečené koláče se smáčí svrchu v rozehřátém másle s rumem a obalují v moučkovém cukru. Tenhle obal jim propůjčí delší životnost - tedy, pokud se na ně nevrhnete hned ;-o

před libereckou radnicí panely připomínají znovunabytou svobodu...

Opatrujte se, Vaše Eva - už 30 let vdaná

Koláče podle Vaňka

Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři! Na neděli jsme měli koupenou husu - protože příští týden předpokládám nikde žádná ke koupi nebude - a tak mne napadlo že, udělám posvícenské koláče. Dávno jsem koláče nepekla, snad 10 let... Recept jsem našla tady .

A měly úspěch, "odpařily" se během 24 hodin - a tak brzo zadělám na nové, a pro jistotu si recept uložím i zde:

350 g hladké mouky (dala jsem špaldovou)
150 g polohrubé mouky
175 ml vlažného mléka
35 g droždí
95 g cukru
5 g vanilkového cukru
90 g rozpuštěného másla (měla jsem máslovou Heru)
špetka soli
jedno vejce + jedno na potření

na posypku: 80 g polohrubé mouky + 25 g másla + 25 g cukru

náplně: tvarohová, maková, povidla, rozinky a mandle na ozdobu - jak to máte rádi. Objevem měsíce je pro mne hotová maková náplň koupená v Albertu - už v cukrářském sáčku.

půlka mi zbyla a čeká v lednici - jejich čas přijde brzo, brzičko ;-)

A dál už nic světoborného - do vlažného mléka, které trochu osladím, dám droždí a počkám, až trochu vzejde. Do velké mísy nasypu mouky, cukr, sůl,  naliju vlažný tuk, přidám vejce a za pomocí ručního mixéru s háky vmíchávám vzešlý kvásek, dokud se těsto samo neodlepuje od mísy. Trošku posypu moukou a nechám kynout asi hodinu pod utěrkou. Pak rukou prohnětu a udělala jsem z toho těsta 32 malých kousků, po 16 na dva plechy vyložené papírem. Každý kousek těsta jsem přímo na plechu rozmáčla skleničkou a do vzniklé prohlubně dala náplň - jedna parta byla mák+tvaroh a rozinky navrch, druhá byla mák a povidla s mandličkou. Hotové pomašlovat rozšlehaným vejcem a posypat drobenkou. Pekla jsem oba plechy najednou asi 25 minut v kombinaci teplo+vzduch na  180 stupňů.

Tak pokud budete péci, ať Vám taky tak chutnají a jinak hezký listopad. Pokud čekáte, že bude halloweenský příspěvek, tak letos nebude, dekorace jsem v neděli uklidila, jen pavouk ještě čeká na balkoně - takže jediná vzpomínka je tahle sobotní večerní pizza:

Opatrujte se, Vaše Eva, těšící se z toho, že listopad už není jen Měsícem československo-sovětského přátelství ;-)