Proč od Martina po Emilku? To je čas od 11. do 24. listopadu, na Martina jsme se brali, Emilka byla babička i teta... tak proto... Na připomenutí toho, co se událo, za ty dva týdny
Překrásné růže jsem dostala - teď už se suší zavěšené v chodbě, ale týden mi dělaly radost ve váze. Přestože jsme měli výročí kulaté, perlové, tak jsme neoslavovali, nějak nám na to nezbývala energie. Bylo v plánu leccos, včetně cesty k moři... tak snad až.... až budeme moci nechat pejskovou s maminkou samotné chvíli doma...
U vchodu do domu nám ještě stále visí podzimní věnec co-zahrada-dala s troškou hortenzií, listy javoru, malými zlatými jablíčky kdoulovce...
a na druhou stranu na okno, proti podzimní věnci, jsem už nedočkavě pověsila zimní. Padly mi pod ruku vlněné zbytky, které už se na pletení nehodily a tak jsem namotala malých nepočítaných klubek a tavnou pistolí je přilepila na slaměný základ. A když jsem v Madal Bal potkala bílou hvězdu, bylo jasno:
Tohle je moje čtvrteční pražská snídaně ze Spáleného bistra, pomazánka z lilku na žitném chlebu byla skvostná, budu to muset vyzkoušet
A v sobotu jsme nakoukli, co nabízely liberecké šikovné ruce v bývalém kině Varšava,
udělali malý nákup v déemku a Globusu, který snad před Vánocemi někoho potřebného potěší
a otočili se na charitativní akci sdružení Kašpar
přišli jsme asi půl hodiny po začátku a "moje" tašky už byly fuč, ale jednu jsem natrapírovala přes rameno této paní a měla jsem z toho obrovskou radost - tak doufám, že i ti čtyři, kteří za tašky věnovali peníze z nich budou radost mít
V rámci předvánočních přerovnávání jsem přišla na to, že moje oblíbené flakony jsou prázdné...
A přes víkend jsem trochu šila, budeme mít nový adventní kalendář... a o nich bude také můj další příspěvek, budu ráda, když se tady zastavíte a necháte mi pár řádků
Vaše Eva, snažící se o adventní klid a náladu
Žádné komentáře:
Okomentovat