V sobotu i včera jsem navštívila pražské Rudolfinum.
Majestátní budova na břehu Vltavy na dohled Hradu mi přinesla radost.
foto z oficiálních stránek Rudolfina |
V sobotu jsme se vydali na výstavu Nervózní stromy výtvarníka Kryštofa Kintery. Myslela jsem si, že po letní výstavě Františka Skály ve Valdštejnské jízdárně už mne koncept využití nejrůznějších materiálů nemůže překvapit. Chyba! Spojení majestátních sálů galerie a artefaktů z použitých elektronických součástek, polystyrenu a stavebních hmot, obrazů a skic za použití běžných spotřebních předmětů mne naprosto dostalo.
Je to stá výstava v pořadí a tak díky sponzorům je vstup volný, což je příjemný bonus. Měla končit v listopadu ale je o měsíc prodloužená – do 27. prosince 2017 – a myslím, že se tam ještě podívám. Bohužel v pondělí je zavřeno, jinak jsem tam byla už včera znovu. (a s něčím lepším na focení, takhle jsou jen z mobilu).
Ale tentokrát v koncertním sále.
ílustrační foto Tino Kratochvíla vypůjčené z internetu, já nepořídila žádné |
Včerejší večer
se ve velkém sálu odehrálo představení mimo čas a prostor. Vojta Dyk s B-Side
Bandem a britským vokálním triem The Puppini sisters dojali publikum ještě před
přestávkou tím, že během písničky Home přišly neočekávaně na podium děti
muzikantů… a pak po přestávce další náloží energie, která vyústila v to,
že Rudolfinum burácelo, tleskalo a tančilo ve stoje – Celebration! A pak
konečné zklidnění s tolik uvěřitelnými slovy o obavách z vývoje okolo
nás a tiše zpívanou modlitbou… V tu chvíli už bylo na Vojtových hlasivkách
slyšet ty tři předchozí hodiny, ale pořád to byla úžasná energie i synergie v sále.
Závidím Brňákům, že mohou dneska jít na takový koncert. Domů jsme se dostali v jednu
a usnout s hlavou plnou dojmů taky hned nešlo
Opatrujte se, Vaše Eva, dnes děsně nevyspalá
Měla jsem z K. K. stejný pocit :)
OdpovědětVymazatZávidím , už jsem dlouho na žádném koncertě nebyla .. a Vojta Dyk by mně zrovna lákal ♥ Iva
OdpovědětVymazat