Říjnová setkávání

 Dobrý den moje milé čtenářky a čtenáři,

doháním příspěvky v čase a zatímco září bylo rozlítané doslova, říjen byl taky rozlítaný, ale bez letadel. Už na konci září jsme měli milou návštěvu. Moje soul-mate z VŠE, vidíme se zřídka, bydlíme napříč celou republikou, ale vždycky jsme hned na stejné vlně. Škoda, že pobyla jen tři dny, ale popovídaly jsme si, ne, že ne.

úplně jsem zapomněla, že máme tenhle stolní gril, na dlouhé povídání u stolu už jsme tak dlouho neměli čas i náladu, ale rozhodně ho brzy zase vytáhnu, fotka je strašná, reportážní ;-)

Všude zmiňovaná umělá inteligence se vtírá do našich životů víc a víc a tak jsem zavítala na setkání Microsoftu v o2 Univerzum. Typická ajťácká společnost, spousta chlapů - tady ten obor ještě není vyvážený. Zajímavé informace. Zajímavé možnosti. A vůbec nej byl začátek, jela jsem vybavená vstupním QR kodem po internetové registraci - a přišlo mi do k Microsoftu adekvátní - ale ouha, u stupu byly hostesky s papírovými seznamy - lol, lol

samí muži a neklid před vstupem, protože je-li konference od 9, přicházíme tady zavčasu a ne, že se odemkne až v devět

Na Florenci jsem narazila v metru na street art (nebo tunelart?)

Tradiční konference pořádaná CAFINem IT 4 FIN se také věnovala převážně využití AI. Mám tahle setkání ráda, jsou inspirativní, občas provokující..

A pak ještě trochu kultury, ale tady si musím vypomoci fotkami z webu, protože mi bylo nějak nepatřičné vytahovat mobil. Jablonecký klub Na Rampě končí, nájemci se nemohou dohodnout s městem na dalším pokračování, končí jedna veliká legenda, místo prvních diskoték a spousty skvělých programů. Na konci listopadu je akce Poslední zhasne a pak už je utrum. Jsem z toho smutná, chjo

12/10 Vladimír Merta, Jan Hrubý, Ondřej Fencl - Klub Na Rampě, fotky Milena Bauerová na webu klubu

31/10 Michal Prokop a Framus Five a hlavně Jan Hrubý

a jedno divadelní představení, sice už listopadové, ale bylo to 2/11 Lijavec v Nymburském divadle.¨

Jakkoli mne humor Cimrmanů vždycky potěší, i návštěva nymburského stánku byla zajímavá, protože my jsme ze severu zvyklí na ta plyšová divadla projektovaná rakušany Felmer und Helmer, jeli jsme temnou krajinou domů zase smutní, protože jsme si uvědomili, že panu Svěrákovi je už také 88, jako mojí mamince.

Tak se opatrujte a nesmutněte, příští příspěvek bude už zase tvořící, Vaše Eva