Otevřeně

Milý pracovní týme (tentokrát zdravím bloggery a bloggerky jen v závorce, jsem plná radosti s řízení velkého ženského pracovního kolektivu),

Ve čtvrtek jsme se tu sešly(i-jediný muž v týmu promine, ono to bude spíš holčičí záležitost), přály si zdraví, štěstí, pohodu. Říkala jsem si, jak nám všem to dlouhé vánočně-novoroční volno prospělo. Ale nechval dne před večerem – v pátek dopoledne bylo všechno úplně jinak.

Kvůli normální, běžné, banální, pracovní situaci – manažerskému autu, které zůstalo na původní společnosti, zatímco manažer přešel na jinou – tedy kvůli situaci, kterou už jsme řešili několikrát při přestupech manažerů sem a tam – se tady vzedmula vlna emocí, zvýšených tónů hlasu, prostě nepříjemno ve třech z našich pěti kanceláří. A začalo se zobecňovat kdo – kdy  - na koho křivě pohlédl, či hůř… a vytahovaly se dávnější ublížení…

Na můj dotaz, co můžu já udělat pro to, aby se takové věci neděly, se mi dostalo odpovědi, že mám přemýšlet… Takže jsem si o víkendu přemýšlela a došla jsem k následujícímu, dejme tomu novoročnímu předsevzetí:

 
1/ budu se zcela stranit absolutních výroků, nebudu soudit a nebudu nadále sobě ubližovat tím, že se budu trápit něčím, co se děje mimo moji vůli – nebudu tedy nadále řešit jiné problémy než účetní

2/ nebudu si brát situaci osobně, Vás žádám, abyste jiné životní role – matka, dcera, tchyně, babička – zanechaly při příchodu do práce u píchaček a byly si navzájem JEN kolegyněmi

3/ nebudu si vytvářet domněnky a vás žádám o totéž

4/ budu vždycky dělat všechno tak, jak umím nejlépe a totéž očekávám i od vás

 

Tohle samozřejmě nemám ze své hlavy, je to inspirováno Čtyřmi dohodami, které možná znáte, a pokud ne, tak stručný výtah vám přidávám na konec tohoto příspěvku.

Moje dveře Vám všem zůstávají otevřené pro řešení účetních, metodických, daňových potíží. K této situaci se nebudu vracet a neočekávám ani reakce na tento email. Trávíme tady více než třetinu našeho dne, tak je zbytečné si dělat navzájem zle, prosím, také o tom alespoň přemýšlejte.

 

Vaše - dost zklamaná Eva

 

P.S. Ještě ty dohody ve zkratce:

Dohoda první: Nehřešte slovem

1. Veškerá vaše magická moc se opírá o slovo. Pokaždé, když vyslovíte svůj názor, jako byste pronášeli magické formule. Slovem můžete druhého člověka zaklít, nebo ho ze zakletí vysvobodit. Slovo představuje tvůrčí sílu. Je to dar.

2. Slovo může stvořit ten nejkrásnější sen, anebo vše kolem zničit. Nehřešíte-li slovem, šíříte kolem sebe krásu a lásku, vytváříte nebe na zemi.

Dohoda druhá: Neberte si nic osobně

3. Ať už si lidé myslí cokoli, cokoli dělají nebo říkají, neberte si to osobně. Názory druhých odpovídají tomu, čemu tito lidé věří, a proto ať si o vás myslí cokoli, ve skutečnosti se vás to netýká. Vždy to vypovídá jen a jen o nich.

4. Berete-li  si věci osobně, stáváte se snadnou kořistí dravců. Nachytají vás na jednu malou poznámku a pak už vás napouštějí jedem, jak se jim zachce. Vzepřete se jedu.

Dohoda třetí: Nevytvářejte si žádné domněnky

5. Snad vůbec nejčastějším lidským předsudkem je domněnka, že ostatní chápou život stejně jako vy. Předpokládáte, že druzí uvažuji jako vy, cítí totéž co vy, soudí stejně jako vy, chybují stejně jako vy. Bojíte se být sami sebou, protože se domníváte, že vás ostatní budou soudit, smát se vám, zneužívat vás a obviňovat, tak jako to děláte vy sami.

6. Všechen smutek a drama, které jste doposud prožili, pramenily z vašich domněnek a z vaší vztahovačnosti. Na těchto principech je založen celý svět, ve kterém jedni ovládají druhé. Zamyslete se nad tím.

Dohoda čtvrtá: Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete

7. Dělejte vše co nejlépe proto, že vás to těší, ne proto, že očekáváte odměnu. Nezištné skutky vám přinesou radost a nečekaná odměna může překonat vaše představy.

8. Budete-li znovu a znovu dělat vše co nejlépe, stanete se mistry osobní transformace. Vaše návyky hřešit slovem, brát si věci osobně a vytvářet si neustále nějaké domněnky se budou projevovat čím dál vzácněji až nad vámi úplně ztratí svou moc.