Dovolená v polovině

Hezký dobrý večer (nebo ráno, či odpoledne), milé bloggerky a milí blogeři! Kdysi jsem někde četla, že dovolená má trvat alespoň dva týdny a teprve druhý týden nastává kýžený odpočinek... Takže hurá do druhého týdne, který snad už relaxační bude...Ptáte se, co se děje? Všechno a nic, nedaří se mi stále vypadnout z toho kolotoče uvnitř hlavy...

začali jsem slibně v novém smíchovském Manifestu



tohle jsem se  kdysi naučila v Hong Kongu, těch Coron s citronem tam tenkrát bylo nepočítaně

taky grilujete  krevety?

Když jsem v neděli večer plná dojmů dopsala příspěvek o Doxu, přišla veliká bouřka. Měla jsem notebook ještě po ruce a tak jsem se po půlnoci podívala na radar, na mapu blesků. Byli jsme jen na okraji, ale i tak jsem pozavírala okna, vytáhla ze zdi šicí stroje a vrátila se do postele. Před usnutím jsem ještě nakoukla na facebook… a tam  byla TA zpráva... a už jsem toho moc nenaspala. Před nedělní půlnocí odešla z tohoto světa duše, kterou jsem znala jen  po síti, ale občas jsme si spolu něco napsaly. Bylo jí pouhých 38, a měla dvě malé děti. Těžko najít slova, když odcházejí tak mladí. Odpočívej v pokoji milá Báro! Jsem ráda, že jsem tě mohla znát...

A tak se mi honily hlavou  všelijaké  myšlenky... Snažila jsem se je rozptýlit, ale moc se mi to nedařilo...

V pátek ráno se udělalo zničeno nic špatně  mé mamince, měla strašnou zimnici, obrovský třes. Třásla sebou tak, že nebyla schopná souvislé věty. Měla jsem o nic moc veliký strach, záchranku nechtěla a tak jsem bojovala sama se sebou a s jejím stavem. Nakonec se nám podařilo ji zahřát pod dvěma peřinami a horkým čajem. Byla to moc perná chvíle...Dnes už je lépe, nejspíš byla na vině větší únava po čtvrtečním výletu, možná dietní chyba a problém žlučovodu...  Uvědomila jsem si, jak je vlastně křehoučká a malá, moje milá máma....

Tak jsem to vybalila, třeba se mi uleví... a slibuju, že příště už zase přinesu nějaké výletní zpravodajství, něco už mám v rukávu...

Tak se opatrujte, Vaše Eva, které se nedaří odpočinout