Je libo Priessnitz?

Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři! Čas o dovolené vždycky tak rychle utíká! Po dvou nocích v Bozeňově jsme sbalili tašku a vyrazili k domovu. Vzali jsme to oklikou od Šumperku na sever až skoro k polské hranici. Projeli jsem Velkými Losinami, zámek a ruční papírna musí počkat na nějakou příští návštěvu. Přejeli Červenohorské sedlo a dojeli do Jeseníku.

Hlavní lázeňská budova

 

a historický pohled

Lázně vybudované Vincencem Priessnitzem (1799-1852) v Gräfenberku okolo roku  1822, leží v překrásné horské krajině. Už v roce 1839 se v lázních léčilo skoro 1600 osob, léčebné metody byly řekněme trošku drastičtější - přísná dieta, namáhavá práce, dlouhé pochody a hlavně vodoléčba. 

ta panoramata....;-)

Vysupěli jsme od parkoviště k hlavní lázeňské budově. Trochu jsme si říkali, jak jsou na tom asi ti skuteční pacienti s pohybovými problémy, takový kopec a těch schodů! Na internetu jsme si před tím našli, že je otevřená nově zrekonstrukovaná prvorepubliková kavárna Wiener Kaffeehaus, takže jsme se na ni šli podívat. Funguje jako učňovské středisko, ale dojmy jsme měli rozporuplné. Prostor moc pěkný. Citlivě zrekonstruovaný. Otevřená kuchyně, ale v ní spousta pánví s přepáleným tukem (až mne ve žlučníku dloublo), familiérní vrchní a scénka s polévkou. Na jídelním lístku byla Hovězí s knedlíčky a nudlemi a Polévka dle nabídky.
"Jakou máte polévku dle nabídky?"
"Hovězí s nudlemi"
"Tak já si dám tu hovězí s knedlíčky"
"Říkám, že máme s nudlemi" (ten tón, ten tón - jako jsi úplně blbá)
"Ale v jídelním lístku je s knedlíčky a dle nabídky"
"Máme s nudlemi"
"Tak my si dáme salát s červenou řepou a lívance s mákem"

Jídlo bylo dobré, ale pachuť návštěvy stejně trochu zůstala....

tyhle dvě fotky jsem si vypůjčila z webu restaurace

Pak jsme se šli projít po lázeňské kolonádě a mířili jsme ke zdejší atrakci, ke stráni, kde jsou brouzdací bazénky s protékající ledovou vodou. Byl horký den a tak jsme zuli boty a užívali si tu vodoléčbu. Vřele doporučujeme. Můžete se brouzdat po kotníky, po kolena, i po stehna. U nejhlubšího bazénku jsou ještě speciální vaničky na předloktí. A voda je opravdu řádně studená, ruce byly úplně rudé. Více o balneoparku najdete zde

Kavárenskou reputaci Jeseníku plně napravilo Vinckovo kafe. Malá kavárnička v rodném domě Vincenta Priessnitze, výběr "zdravých" zákusků a hlavně dobrá káva. Dali jsme si místní specialitu s kořením.

Sláva nazdar výletu, zmokli jsme jen trošku a jsme tu! Ještě nalepit vzpomínky do diáře.

Taky si skladujete vzpomínky?

Tak krásné letní dny, já budu ještě jako každý rok teď v úplném finiši s jazykem na vestě, ale konec projektu už je na dohled a pak si dáme zase nějaký výlet.

Vaše Eva, zabořená do papírů