Miloš F.

Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři! Možná čekáte na zpravodajství z pražského patchworkového svátku, ale já dneska nemůžu jinak.... Zprávy ze světa ráno nepřinesly nic dobrého, hlavní světovvou zprávou je noční spojenecké bombardování Sýrie a aby toho nebylo dost, na obrazovce proběhl titulek, že zemřel Miloš Forman.

Filmy Miloše Formana mne velmi ovlivnily. Vždycky je u nich o čem přemýšlet. Amadea jsem viděla tolikrát, že to už ani nespočítám. Poprvé v Alfě, tam jsem také poprvé zažila, že se po projekci tleskalo. Natáčecí štáb jsem dokonce potkala naživo na Hradčanském náměstí, jen jsem ještě nevěděla, že je  to ono. Pamatuju  si ta auta označená  černou  maskou... Na jaře 1987 , v den kdy do Prahy přiletěl "Gorbi" vyhrálo dopolední představení Amadea před nápadem odjet na letiště - a to už bylo co říci.
Ze všech filmů cítím kus češství, vlídný humor a moudro. Vždycky mne spolehlivě rozesměje přehlídka miss v Hoří, má  panenko! a hnedle rozbrečí scéna s dědou, kterého obracejí, aby  neviděl, jak mu hoří barák. Báječně vykreslená potvora, markýza Merteuil a její pošťuchování  s Valmontem. Děsí mne Velká Sestra a bojující Jack Nicolson v Přeletu přes kukaččí hnízdo. Brečím nejen u Vlasů... Je  mi  líto, že už se žádného dalšího příběhu nedočkáme. Miloš Forman odešel tam, kde na něj čekají Miroslav Ondříček, Zdeněk Mahler, Saul Saentz... Nikdo tu nejsme věčně, po Milošovi tady zůstalo spousta krásných  filmů a výborná česká stopa nejen v Hollywoodu. Můžeme být na něj pyšní.

Opatrujte se, Vaše Eva, dneska nostalgická s vlhkýma očima