Myšák

Dobrý den milí bloggeři a milé bloggerky! Řekne-li se Myšák, co se vám vybaví? Myšák Mickey, Myšák Stuart Little? Něco jiného?

Od září je Myšák zase pražská cukrárna! Ve Vodičkově ulici povstává jak Fénix z popela prvorepubliková cukrárna s plnou parádou. V sobotu ráno poprvé otevřela dveře ve zkušebním provozu a já měla to štěstí, že jsem tam posnídala. A protože jsem myslela i na vás, tak jsem mobilem udělala i foto:

výtečné cappuccino a chlebíček, měla jsem i indiána a byl tak dobrý, že jsem ho nestihla ani vyfotit

František Myšák byl vyučený cukrář a v roce 1904 si na rohu Vodičkovy a V Jámě pořídil cukrárnu. Později koupil dům ve Vodičkově ulici č.p. 710 a svůj cukrářský závod do něj přenesl. Přestavba původního domu počátkem dvacátých let minulého století byla řešena architektem Josefem Čapkem pravděpodobně za konzultací Josefa Gočára.

Konkurence v Praze byla v té době veliká, 725 cukráren!

Pan František Myšák zemřel v roce 1941, živnost po něm převzal jeho syn. Ale příběh dál už není veselý. V roce 1949 byl dům pronajat národnímu podniku Odkolek a o rok později byl všechen majetek Františka Myšáka znárodněn. Cukrárna si zachovala svou pověst i po znárodnění, byť jeho syn po roce 1948 musel načas pracovat v jáchymovských dolech. V roce 1958 se marcipánové výtvory Františka Myšáka – syna, dostaly na Světovou výstavu v Bruselu (v roce 1975 vyhrál svou poslední světovou soutěž). Mimo jiné vytvořil i koš s houbami z marcipánu. Vše bylo věrně zhotoveno a k nerozeznání od skutečných hub nasbíraných někde v lese. Pražané prý obdivovali tento umělecký výtvor vystavený ve výloze. František Myšák, syn zakladatele firmy, zemřel v roce 1992 v 85 letech.

Vůbec si nevybavuji, co v těch místech bylo v osmdesátých letech, kdy jsem v Praze žila. Z celé Vodičkovy ulice si pamatuju jen čínskou restauraci.

V roce 2008 byla cukrárna zrekonstruovaná, ale podnikání v ní časem skončilo a provozovna byla zase zavřená. Nyní je tu další rekonstrukce, návrat ke kořenům. Za cukrárnou stojí lidé z kavárny Savoy, takže její dobroty jsou už nyní k dostání i na druhé straně Vltavy.

Ve výkladní skříni je sice ještě nalepený balicí papír, ale už brzičko bude otevřeno s celou parádou. Prvorepublikový interiér s překrásnou dlažbou v přízemí, křišťálové šenovské lustry, karlovarský porcelán a prvotřídní suroviny. Můžete posedět v místech, která pamatují Tomáše Masaryka, Emu Destinovou, Oldřicha Nového či Adinu Mandlovou, a v duchu se přenést třeba do jejich doby, představovat si dámy v róbách a pány v oblecích, kteří kráčejí třeba do protější Lucerny.

Třeba se tam někdy potkáme, určitě tam ještě zajdu, zatím se opatrujte,
Vaše Eva s hlavou v prvorepublikových oblacích

P.S. Už mne znáte, ještě jsem vyhrabala pár starých fotek pro staromilce, jako jsem já...