Murály

 

Dobrý den, moji milí sledující!

Děkuji za milá slova. Snažím se. Jde to ztuha. Měli jsme teď necelé dva týdny dovolenou, ale zůstali jsme doma. Tam, kam bychom odjeli rádi, už nebyly letenky a počasí ve středomoří se už taky horší. Navíc tu byla další zařizování včetně notáře. Snažili jsme se být hodně s Reshmi, které se stýská. Není zvyklá být celé dny sama a do práce si ji vzít nemůžeme. V sousedství naší klidné slepé ulice vyrostlo sídliště a tak za plotem chodí spousta nových lidí a Reshmi hlídá a štěká. Necháváme ji raději uvnitř, aby jí někdo neublížil.

Poslední půl rok byl velmi intenzivní, koneckonců maminka s námi bydlela od roku 1998, pouto jsme měly velmi silné a nejde to jen tak odmazat. Ano, dožila se krásných téměř 90 let, ale … každé ráno, když vstanu hledím do pokoje a čekám odpověď na "Dobré ráno".

Zatím není v mém světě nic moc zajímavého, šít nejsem zatím schopná, moc nepeču, moc nevařím, trochu uklízím a přebírám, ale to není nic, co bych chtěla rozepisovat. Dnešní příspěvek není z mých fotek, posbírala jsem je na síti, ale snad Vás zaujme.

Ráda bych Vám ukázala jablonecké novinky - malby na štítové zdi. Dneska moderně nazývané murály. Od jara jich tu pár nových vzniklo. Ten můj nejoblíbenější je v Kamenné ulici, až nahoře vedle radnice. Autorem je ChemiS, občanským jménem Dmitrij Proškin (možná si vzpomenete na pražskou malbu s Myšákem Mickey, krtečkem a dětmi pod ukrajinskou vlajkou).

U výstaviště se objevil obrázek ženy. Jde o Tvář města od autora Sokar Uno z Berlína

A u remize příznačně tramvaj i s řidičem. Jablonec, vystupovat! Autoři Ondra Beneš a Jirka Hořavka Stejní autoři vytvořili i murál s názvem Hnízdo, který zdobí budovu městské policie.

Na tělocvičně základní školy Liberecká se také objevil obrázek

Ne vždycky ale jásám nad novou podobou - tenhle murál na budově bývalé odborové rady u přehrady, kde nyní panuje pivovar Volt nějak nemůžu vydýchat

Když jsem byla malá holka, bývaly na štítech reklamy místních podniků. Myslím, že mnoho mých vrstevníků pamatuje černou kočku, i reklamní slogan "zdobíme ženy celého světa". Tak nějak to k městu patří a já jsem ráda, že fasády ožívají. Pár historických pohledů jsem na internetu našla:

Co na to říkáte?

Opatrujte se, Vaše Eva s často zavlhlým pohledem

Poprvé a naposledy

 

Odešla jsi přesně před dvěma týdny. 

Byla jsi láska, bezmezná, nejtolerantnější, všeodpouštějící, nejtrpělivější, nejskromnější....❤💔

Nitka se přetrhla a není jak ji nastavit. Tolik jsme si toho nestihly říci... snad jednou, jinde... 

Eva

12

Milý blogu, dvanáct…. Nezapomněla jsem na tvé narozky …

To je čas, kdy člověk přestává být dítětem a stává se teenagerem. A shodou okolností také asi už nastává čas, kdy já přestávám být dítětem, dcerou. Maminčin stav se zhoršil, je od minulé neděle zase v nemocnici a dnes prohlásili stav za kritický. Tak se prosím nezlob, že nebudu organizovat mejdan. 

E

Sbohem, brněnská setkávání....

 Dobrý den, milé bloggerky a milí bloggeři! Ještě jsem vás ani nestačila vzít na dubnové brněnské výstaviště na letošní patchworkovou výstavu a přišla nečekaná zpráva, letošní ročník byl poslední... Škoda, přeškoda - ale prostě korporátu jsme nenesli dostatečně dobrá čísla, ziskovost a bezpracný příjem. 

Byla jsem na všech výstavách od roku 2016 - poprvé v Pramenu, v učilišti, kde se quilty vystavovaly ve třídách i tělocvičně. Jeli jsme tam tenkrát ze zvědavosti, já s patchworkem začínala a viděla pozvánku v televizi. Když jsme vylezli z metra na Rajské zahradě, stačilo se zavěsit za skupinky žen s patchworkovými kabelkami a najednou jsme byli na výstavě. Můj muž mi tenkrát řekl, klidně si to šij, ale slib, že nebudeš vyrábět klobouky xoxoxo!

Později se výstava přesunula do hotelu Step a využívala jeho golfový trenažér i přilehlé tenisové kurty.  Celkem třináct ročníků bylo pražských. A pak na jaře 2020 přišel covid a s ním pauza. Na dva roky. A pak výstava změnila majitele a organizátora. V roce 2022 ji poprvé pořádaly Brněnské výstavy a veletrhy. Bylo zvláštní porovnat,jak výstava, která byla zprvu organizována malou skupinou lidí, z obýváku, za pomoci rodinných příslušníků a jejich přátel vyrostla v třetí největší akci toho druhu v Evropě. Třináct ročníků a pak přišli veletržní profesionálové, a je konec.

Tak se pojďte ještě podívat na pár fotek z letoška, pavilon A má nádherné světlo a byl důstojným domovem pro quilty.

Pro mne letošní největší překvapení byla kolekce oděvů Marijke van Welzen 

V rámci kolekce Bohemia patchwork klubu můžete vidět i moje špulky:

a ukázaly jsme i lepořela, část už byla loni, letos přibyla další:

galerii měla i vítězka minulých ročníků Jana Dohnalová:

A taky Andrea Landovská:

A další galerie a milé setkání po strašně dlouhé době - Jana Haklová:

Svou kolekci představila také polská patchworková gilda:

Klasická soutěž byla na téma techniky šití na papír:

Kategorie Český quilt hodnocená návštěvníky:

Artová soutěž na téma monochromatické quilty, můj nehledejte, nic jsem nevymyslela:

A ještě jeden pohled do pavilonu A, krásné to bylo. Bohužel naposledy......

Opatrujte se, Vaše Eva, smutná z konce jedné dlouhé kapitoly