Zářijová euforie

Dobrý den milé bloggerky i bloggeři, zase jsem propásla příležitost přidat alespoň jeden měsíční příspěvek.  Ale zase jsem se měla moc pěkně, až euforicky ;-)

Odletěli jsme začátkem na milovanou Krétu, vybrali si resort, kde o nás pečovali s velikou pozorností a opravdu si jsme odpočinuli.

Těsně před návratem jsme s hrůzou vyhlíželi, co se děje u nás, stoupající voda a výhružky meteorologů nás znepokojovaly. O to víc, že teplé oblečení jsem si nechali v autě zaparkovaném na Ruzyni. Ale naštěstí náš let nebyl nikam odkloněn. Pilot přistál na vodní dráze a ubrzdil to. Pak jsme si radostně počkali s dalšími dvěma letadly u jednoho pásu na kufry přes hodinu, vítejte doma!

Kromě namáčení se v moři a vyvalování ve stínu jsem stihla přečíst pár knížek, tak jestli chcete, tady jsou tipy:

Povídání o životě, pokud máte Šantalku v oblibě, tak budete při čtení slyšet i ten její přízvuk. Je to silná žena a vypráví sice trošku páté přes deváté, ale to mi vůbec nevadilo.

Tuhle knížku mám ve čtečce víc než rok, asi čekala, že si ji přečtu v teple a na sluníčku. A hned by mne lákalo jet se na Sicílii podívat.

Tohle pro mne nebylo jednoduché čtení. Jde o fikci, která si hraje na životopisný příběh. Část prostředí jsem kdysi zažila a věci byly jinak. Pan spisovatel je tak trochu desinformátor a nic dalšího si od něj nikdy nepřečtu. Jestli chcete příběh z kriminálu, přečtěte si raději Motýlka.

Povídky, asi jsem čekala víc, ale nakonec dobrý.

Tuhle knihu napsala jedna naše kolegyně. Částečně autobiografie, mne moc bavilo rozkrývat, kdo je kdo. Jinak takové holčičí čtení, pro mne s přidanou hodnotou.

Pobavilo, puberta je těžké období, ale tady je to s humorem, doporučuju.

A pak zase zpátky do vyjetých kolejí. Nejdřív nás skolil nějaký bacil či virus. Možná jsme to nakoupili už cestou v letadle, nebo byl na vině přechod z 35 stupňů do 9. Kdo ví? A k tomu další starosti doma. Maminka nám chystá trochu bojové hry, upadla, naštěstí si nic nezlomila. Z vysypaného oběda v předsíni vytěžila Reshmi, která spásla všechno, až na jedno zatoulané rajče. A hned druhý den v poledne se přišla podívat, jestli se zase bude servírovat v předsíni.  Pak se jí rozkmitala hladina cukru, až tak, že jsem musela volat erzetu, která jí napumpovala glukozu do žíly... V práci jsem se nerada rozloučila s Terezkou, snad mi nezmizí z obzoru, když už musela zmizet z kanceláře. Chjo....

Snažím se uchovat krétský mind-set co to jde, ale se zkracujícími se dny a nastoupivší zimou se mi to úplně nedaří. Tak aspoň ještě pár fotek a resort Euphoria rozhodně doporučujeme.

Sdílený bazén u pokoje byl dobrá volba, cáchali jsme se i po návratu z pláže a navíc tu byla jistota, že pokoj nebude v patře , což naše kolena ocenila

Kouzelné tlačítko, které bylo v areálů u všech slunecniků, spojení s barem a s donáškou

Opatrujte se, Vaše Eva, co se chce vrátit na Krétu, jen co to půjde ;-)

Na levačku

 Tak trochu na levačku byla ta dovolená... Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři!

Celý červenec jsem se prala s bolestí zad. Příčinou byl jednoznačně stress spojený s pracovními povinnostmi. A jak se tak dalo čekat, když stres odezněl, úkoly splněny, tak se záda blokly úplně. Nezvedla jsem pravou ruku, nevěděla jsem, kam si ji v noci položit... Pomohla akupuntura a baňky a čas. Tak jak jsem se těšila, že začnu hnedle šít, tak jsem byla jak zpomalený film, dělala všechno levou - a když jste pravák, tak levou opravdu stříhat nejde... Měla jsem dva týdny volna, byl to takový digitálně pracovní detox, tělo mne donutilo hodně zpomalit. 

Ale užili jsme se doma, upekli společnými silami pár letních koláčů, maličko pojezdili po okolí, něco přečetli a i na to šití v druhém týdnu došlo. Jenže zase nám kulhá pes, tak hnala k plotu, že si asi podvrkla zadní pravou. 

A návrat do práce byl ve zničujícím stylu, kdy po prvních pár zpracovaných mailech dostanete urgentní zprávu, do pozítří jmenuj, koho propustíš - 10% týmu! Mám hlavu jak pátrací balon.

Přečteno:

Letní čtení o dovolené v Řecku a hledání sebe sama ve Florencii - odpočinek, pohoda. Příběh americké první dámy jsem si chtěla přečíst už dlouho, je to taková americká cesta. Ultrazpracovaní lidé mne nastrašili a je vážně asi třeba dávat pozor, co si dáváme do pusy. A pak ještě jedna autobiografie, ze zvědavosti, kdo je člověk, který dokáže stvořit kampaň - jde z toho tíseň

Kulturním zážitkem byl venkovní večerní koncert na sychrovském zámku - znáte Prague Cello Quartet?

Koukněte sem

Zahrada sychrovského zámku před začátkem koncertu, samozřejmě po setmění a nasvícení to mělo jiné kouzlo

A ještě páteční koncert Onřeje Rumla - Jdeme na Ježka a fascinující videomapping na fasádě našeho krásného muzea. Druhý ročník dvoudenního festivalu Jablonecká Perle se neskutečně vyvedl. Kdybychom nebyli v sobotu umořeni vedrem a nezůstali jsme raději ve stínu zahrady, mohli jsme si užít stánky, jógu na náměstí, či večerní koncert Lenny - tak za rok...

Opatrujte se, Vaše Eva - mezi dovolenými

10

 Milý blogu, 

už deset let jsi mou záložní pamětí. Občas mne překvapíš, když mi ukážeš, jak dlouho už mám tričko, sukni, boty, kabelku. Přijde mi to, jako by to bylo včera, ale jsou to prostě dvě pětiletky, 520 týdnů, 3654 dní,  380 příspěvků. Já vím, já vím, není to moc a poslední dobou se vybičuju maximálně k jednomu za měsíc, ale i tak je to pro mne důležité.

Čtenářům a čtenářkám, kteří mi nechávají vzkazy, děkuji za přízeň a za inspiraci jejich blogy. Děkuji i ostatním, kteří mne čtou a občas se zmíní...

Ještě to nějakou dobu spolu potáhneme, pokud se neobjeví nějaká jiná platforma, která by uměla víc, snadněji, elegantněji zachytit momenty, na které pak vzpomínáme, recepty, ke kterým se chci vrátit.

Milý blogu, krásné narozeniny!

Tradičně je tu give away - jednoho z vás, kteří zanecháte komentář - odměním šňůrovým překvapením ;-).

Vaše Eva

Červenec

 Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři,

už tradičně je můj červenec ve znamení konsolidované účetní závěrky, což představuje mraky tabulek, které zpravidla ze začátku vůbec nevážou na sebe, více či méně veselou komunikaci s účetními po celém světě a vůbec spoustu úřadování. Takže zatímco se okolo mne střídají opálené tváře, přicházející od moře se spoustou zážitků a energie, já jedu v módu přežití, bez možnosti vzít si volno a užít si léto. Letos je to ještě vylepšené o zablokovaná záda, trochu mi ulevila akupunktura ale je mi jasné, že se všechno spraví, až konsolidační stres pomine.

Abych na chvíli přišla na jiné myšlenky, rozhodla jsem se vyzkoušet šití ze šňůr. Bavlněná (může být i polyesterová) šnůra, šicí stroj s entlem a hoooodně nitě. Začala jsem jednoduchým prostíráním, ale v plánu jsou i nějaká 3D díla jako košíky či kabelky. Nápadů na internetu se dá najít hodně, stačí zadat klíčová slova jako "cording" nebo "rope sewing".

Entlovat a točit

Kilometr šňůr

Rozešitá prostírání

Rozpletený šátek,  záda dovolila sedět u telky

A abych nezapomněla, červenec je taky o Tour de France

Včera mi přišel balík se šňůrami, zítra odevzdám konsolidaci a už se těším ke stroji

Pokud můžete, užívejte léto, Vaše Eva se světýlkem volna na konci tunelu

Holčičí víkend ve Fulneku

 po sedmi letech, je to vůbec možné?

Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři. Můj poslední výsadek do Fulneku byl v roce 2017 a letos jsme se s Romanou dohodly, že je asi zase čas projet se vlakem, a podívat se na rozsahem malou ale moc milou patchworkovou výstavu.

Z Jablonce jsem vyjela v pátek 13:20 a zpátky jsem byla v sobotu v 21:40. Leo expres z Prahy do Suchdola nad Odrou a zpět nezklamal, čisto, milý personál, rychlá jízda, málo zastávek. Paradoxně nejhorší cestovní zážitky mám poslední dobou na trase Jablonec - Praha a zpět, o pohodlných autobusech se nám může zdát a v sobotu večer autobus navzdory letnímu dusnému dni topil, pravděpodobně by se jinak zavařil...

Protože jsme se domluvily pozdě, nebyla pro nás už žádná postel ve Fulneku, ale nakonec se penzion Poodří v Suchdole nad Odrou ukázal jako velmi dobrá volba.

Předpověď počasí byla pro severovýchodní část země příšerná - bouřky, kroupy, výstraha... Ale nakonec asi byla horší bouřka u nás v Jablonci. A my měly štěstí, že jsme v Suchdole z nádraží do penzionu přešly suchou nohou a ten mordor začal asi 15 minut poté, co jsme přišly na pokoj.

Příští rok bude výroční - už dvacátá výstava - tak jestli vás to zajímá, zapište si do diářů 20.-21.6. 2025 a můžeme se tam potkat - já bych tam moc chtěla jet.

Letošní soutěžní sekce byla na téma Kaleidoskop. Jeho kouzlo spočívá v tom, že se nařeže ze šesti identických pruhů spousta rovnostranných trojúhelníků, které se poskládají do šestic a vytvoří nečekané efekty. Mám je moc ráda a po shlédnutí soutěžních kousků jsem hned dostala chuť zase nějaké ušít.

I ostatní vystavené kousky byly inspirativní. Jen co dodělám všechny ty účetně závěrkové práce, těším se ke stroji.

Opatrujte se, Vaše Eva, těšící se na svoji strojovnu