neděle 21. října 2018

Nejen krásná pláž

Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři! Na nás neobvykle rychlé rozhodnutí, nákup na last minute a odlet k moři během 5 dní. Po deseti letech jsme se vrátili na Krétu.

Vybírali jsme mezi jižní Itálií, Kosem, Rhodem a Krétou. A naše přání bylo vlastně jednoduché, co nejblíž k moři...
A tak jsme strávili přenádherný týden v hotelu Bella Beach ve vesničce Arsonissos. Oželeli jsme všechny výlety, půjčení auta i památky - ostatně Knososs a Heraklion jsme si dostatečně prolezli minule. Tentokrát jsme byli za "mastňáky" a opravdu jen užívali všeho, co nabízel hotel a maximálně relaxovali. Čtečka nabitá knížkami, bar u bazénu i u pláže, neskutečný výběr středomořské kuchyně, večerní programy na terase a hlavně slunce-voda-vzduch, který voněl asi mořem....









Hotel tvoří hlavní budova a několik menších třípatrových vilek v zahradě. Měli jsme pokoj se strategickou polohu poblíž hlavní budovy, takže jsme si poslední večerní ouzo mohli dát na vlastní terase. Zahradou se dá dojít až k písečné pláži, nad kterou měl dozor plavčík. Dával opravdu bedlivý pozor, aby lidé neplavali za bojky - dobře věděl proč. Dokonce jeden den proběhl zásah jak z Pobřežní hlídky, kdy paní nebyla schopná se dostat z vody sama.


tady dole jsme bydleli



 




Hotel byl ještě v plném provozu, ale byl tam neskutečný klid. Nevím, zda to bylo klientelou, ve které převažovali Angličani a Italové, Rusů bylo málo. Děti jen malé, ale všechno bylo tak v klidu, jako v lázních. Třeba v bazénu nás nikdy nebylo víc než 6, spíš jsme v něm plavali sami. A i u moře bylo vždycky možné najít lehátka pod slunečníkem, aniž bychom si je obkládali osuškami už před snídaní. A tak jsme v programu bazén-bar-moře-lehátko-bar-atd. vydrželi v pohodě celý týden.







Dětské brouzdaliště poblíž bazénového baru je super výmysl, tatínkové hlídali brouzdající se ratolesti rádi

ouzo na trávení k Řecku prostě patří, doma mi  to nechutná

Hotelový servis byl bezvadný, pokoje čistě uklizené, koupelna v mramoru - jen ten balkánský způsob zacházení s toaletním papírem mi dává zabrat.

Hotelová kuchyň a obslužný personál, všichni byli skvělí. "Náš" číšník Antonio už vždy číhal, a usadil nás pěkně ke stolu. Velmi pozorně nosil nápoje. Byl velmi milý, ta pozornost nás těšila. Úsměv a milé chování bylo vlastní celému hotelovému ansámblu.

Domů jsme  letěli 20. září, právě zavčasu, protože pak se nad Středozemní mořem utvořila ta bouře medikán Zorba s 3-10 metrů vysokými vlnami.


Nashledanou Řecko, zas někdy příště, Στο καλό
A vy se opatrujte, Vaše Eva, (která by v Řecku byla Zoe)

neděle 7. října 2018

Po čem muži touží



Hezký nedělní večer milé bloggerky a milí bloggeři! Volební víkend u nás začal návštévou kina. Po všech těch názvech filmů, které řeší vztahy mezi mužem a ženou - Po čem ženy touží, Ženy v pokušení,  Muži v naději, je tu jeden nový.

Příběh o šéfredaktorovi pánského časopisu, který si myslí, že ženy to mají v životě jednodušší. Až jednoho dne se sám probudí jako žena. Víc vám neprozradím, nasmáli jsme se až až. Vřele doporučuju, už dávno jsem si český film tak neužíla.
Tak krásný týden, opatrujte se - Vaše vysmátá Eva

neděle 30. září 2018

Fotky na poslední chvíli

Dobrý večer, milí bloggeři a bloggerky, prodloužený víkend je za námi. Užili jste si ho? My jsme začali ve čtvrtek v liberecké galerii a na poslední chvíli viděli fotografie ze sbírek PPF. Můj největší zážitek - fotografie Františka Drtikola a hlavně ikonické fotky Tona Stana .









Všechny tyhle obrázky si umím představit na stěně.
Víkend byl rodinný, užili jsme se navzájem a taky jsme stihli trochu poklidit zahradu. Švestky jsou už taky doma, takže tento týden je budeme muset zpracovat.
Mějte se krásně, Vaše odpočatá Eva

neděle 23. září 2018

Rehabilitace? Over!

Krásnou první podzimní neděli, milí bloggeři a milé bloggerky! Dnes se chci zmínit o procedurách, které jsme absolvovala poprvé v životě a ke kterým jsem přišla jak slepý k houslím.
V červnu jsem musela na pravidelnou prohlídku na popud zaměstnavatele. Pan doktor mne shledal ve stavu přiměřenému věku a životnímu stylu a protože jsem po něm vlastně nic nechtěla, jen jsem si po stěžovala na natékající nárt při sezení, napsal mi rehabilitaci. Sada deseti návštěv rehabilitačního  centra koncem srpna a začátkem září mi neobyčejně prospěla. Půl hodiny v perličkové sedací vaně a pak půlhodinu lymfatické masáže v nafukovacích kalhotách byla příjemná.

Co bylo možná ještě  příjemnější byla ta hodina pro sebe na přemýšlení a meditaci. Začínám tomu wellness přicházet na chuť. A jak to máte s časem pro sebe a s procedurami vy?

Mějte se krásně, napíšu brzy. Vaše Eva

pátek 31. srpna 2018

Kryštůfek Robin v kině

Dobrý den milí bloggeři a milé bloggerky! Je to s podivem, že to tady na mne ještě neprasklo... (snad mi to HR manažeři nezaznamenají do složky).  Mám ráda pohádky, i ve svém věku. A hodně jsem o nich přemýšlela, když jsme je vyprávěla a četla synovi. Až mne zaskočilo, kolik jich je hororem - macechy týrající dcery, příšery žeroucí lidí, oživlé předměty....

Moje dnes nejoblíbenější dětská knížka je Medvídek Pú. Už jako dítě jsem ji měla v takové čtvercové edici od Albatrosu, ale tehdy jsem ji jen zběžně přecházela, nebyla dost barevná a výpravná. Daleko raději jsem ze stejné edice měla Čapkovy pohádky. Její čas přišel o mnoho později. Náš Tomáš příběh poznal díky Disney studio a pak díky CD načtenému skvělým Markem Ebenem. Tuhle nahrávku jsem si sebou vozila na služební cesty a mnohokrát mi pomohla zvládnout dálkové lety. Hlášky u nás doma zdomácněly. A protože v kinech právě běží jeho příběh pod názvem Kryštůfek Robin, musela jsem ho vidět.


 
 
Film je milý, tak akorát na konec prázdnin. Animace úžasné, Ijáček nejlepší! Od Mirky Spáčilové dostal v recenzi jen 60%. Ale mně se líbil. A myslím, že je víc pro dospělé než pro děti, je titulkovaný a za to bych chtěla distributorovi poděkovat. I po týdnu mám příjemný pocit z nekomplikovaného příběhu, pěkné angličtiny a z připomínky, že i velcí se mohou vracet do dětství. Nějak na to poslední dobou zapomínám...
to je ona, knížka, kterou mám ještě asi na půdě



Tak krásný víkend, Vaše Eva & Winnie the Pooh

pondělí 27. srpna 2018

Včera neděle byla

Dobrý den milí bloggeři a milé bloggerky! Poslední srpnový víkend se konečně ochladilo (dokonce natolik, že v sobotu v Alpách nasněžilo a dnes ráno, tedy v pondělí, bylo na Jizerce mínus 4).

A tak v neděli konečně došlo na plánovanou cestu na výstavu do Prahy.
Jiří Kolář: Úšklebek století

druhé patro Paláce Kinských na Staroměstském náměstí, 16.5.-2.9.2018


Výstava je tematicky přizpůsobená padesátému výročí okupace, ale nejen takové koláže, muchláže a další výtvarná díla jsou k vidění. Škoda, že Národní Galerie nevydala nějaké pěkné plakáty, těšila jsem se, že si konečně doma nějakého toho Koláře pověsím.




z upravených stránek novin mne mrazilo

Výstava úžasná, končí tuto neděli 2/9, tak to ještě můžete stihnout.

Co mne zaskočilo, byl 20ti korunový poplatek v galerii za nepříliš reprezentativní toalety. To opravdu nemůže NG upravit prostory, aby to k něčemu vypadalo a aby se to vešlo i do poměrně pěkného vstupného (190,- CZK/dospělý)?

Výlet do Prahy jsme si zpestřili samozřejmě jídlem ;-) Kousíček od Florence, směrem k Masarykovu nádraží, zkrátka před bývalým Rudým právem na rohu vyrostlo Manifesto . Přední pražské restaurace, kuchaři, mladí designeři se střídají v průběžně se obměňující nabídce jídla, pití i designu. Byli jsme doslova uchváceni tím, jaký prostor se v takovém podivném koutě dá vytvořit za pomoci "obyčejných" kontejnerů a plachet. Prostor je kompletně bezhotovostní, bez platební karty to nejde, ale je to čisté a rychlé (a EET ;-)) To je normálně počin tohoto léta! Škoda, že si to nedokážu představit nikde jinde než v Praze. V Jablonci by takový formát nemohl fungovat, nebyla by ani dostatečná nabídka ani kupní síla. A v Liberci jsou rádi, když v létě mají na náměstí kupu písku a jeden věčně poloprázdný plážový bar.


náš nedělní oběd z argentiského stánku Gran Fierro
Hranolky od Faency - to musíte zkusit a ten kornout, který má misku na majonézu mne dostal, toto foto je z originálního webu Manifesto
Můj muž o Manifestu dosud neslyšel a tak o to bylo větší překvapení. A jako třešničku navrch jsme šli na kávu do kavárny, kterou sami neobjevíte. Super Trump Coffee je v prostoru hned vedle Spálené ulice. Vchod ze Spálené 15 byl ale uzavřený a tak jsme museli vejít zezadu od Opatovické. Zážitek. Zelená oáza a navrch dobrá káva. Jen nás asi po hodině vyhnala lehce psychedelická hudba, která byla stále hlasitější...


pár metrů od Karlova náměstí, taková klidná oáza
nedělní rodinná káva


Včera neděle byla, včera byl pěkný den....
Užívejte ještě léta a opatrujte se, Vaše Eva