Milý blogu, dvanáct…. Nezapomněla jsem na tvé narozky …
To je čas, kdy člověk přestává být dítětem a stává se teenagerem. A shodou okolností také asi už nastává čas, kdy já přestávám být dítětem, dcerou. Maminčin stav se zhoršil, je od minulé neděle zase v nemocnici a dnes prohlásili stav za kritický. Tak se prosím nezlob, že nebudu organizovat mejdan.
E
Dobrý den, milé bloggerky i bloggeři! Uteklo mi jaro a je tady už léto! Neměla bych si stěžovat, měla bych být vděčná. Přesto tento příspěvek asi nebude v pozitivním ladění. Ale pokusím se aspoň o občasný vtípek.
Jak víte, 17. dubna měla moje maminka mozkovou příhodu. Měli jsme to štěstí, že mi zvládla zavolat do práce a že záchranka přijela rychle a vyhodnotila stav tak, že ji převezli na iktovou jednotku liberecké krajské nemocnice, kde se jí dostalo rychlé pomoci. A tady začaly ty naše jarní peripetie, ze kterých se potřebuju vypsat...
V ten samý den měl můj muž šedesátiny. Dávejte si pozor, co si přejete! On si totiž přál nějaký výlet - a věru ho dostal - v podvečer toho slavného dne se mohl podívat na JIPku. Pustili nás tam totiž překvapivě oba, personál byl nesmírně vstřícný, maminka byla při smyslech, ač levá strana byla zasažena od oka až po malík na noze. Díky bohu, viditelný dopad v obličeji zmizel do 24 hodin, ruka se začala rehabilitovat také poměrně dobře a rychle. S chůzí je to horší.
Kdybych věděla to, co vím teď, tak by po týdnu v liberecké nemocnici mohla jít domů. Ale vzhledem k nemocnému srdci a s vidinou pravidelné rehabilitace byla převezena do okresní nemocnice. Teď bych asi měla předeslat, že si vážím práce všech sester a ošetřovatelů. Jejich stavy jsou poddimenzované a problém je podle mého v řízení celého zdravotního systému. Každopádně přechod mezi krajskou a okresní nemocnicí je obrovitá změna. Krajská a hlavně pak vybavení iktového oddělení, bylo jak z příštího století. Catering nemocnice je vyhlášený a vaří i pro podniky v průmyslové zóně. Není problém pobýt s pacientem i po skončení návštěvníci hodin. Jestli do budoucna budou vznikat centrální specializovaná pracoviště, pak se z lokálních nemocnic stanou jen čekárny na péči, kde pro doktory není zajímavá práce.
Pacientům se naordinují pleny. Bez ohledu na to, že jsou schopni se s dopomocí došourat na toaletu nebo si zavolat o mísu. To vede k tomu, že pacienti stále méně pijou a jedí, aby nemuseli... a pak se řekne, že ty ledviny už nepracují jak by měly?
Jídlo? Ne, nemocnice není hotel - ale! po 14 dnech se zjistilo, že pacientka nemá diabetickou dietu zaznamenanou v počítači, co na tom, že jí ordinují léky na diabetes, dvakrát dostala k večeři puding s piškoty a kompotem. K odpolední svačině proteinový nápoj plný cukru - víte, že není diabetický? víme! ale jsme rádi, že nám se pro ně něco dají! Takže pak nezabere tabletka a musí se píchnout inzulín! Smutné večerní talíře s dvěma obrovskými krajíci dusivého chleba a často koupenou pomazánkou plnou éček. Jestli má zařízení nějakou dietní sestru, která řídí stravování, tak to musí být nějaká masochistka jak z Přeletu přes kukaččí hnízdo! Navíc nějak bezděčně se uplatňuje zřejmě moderní systém přerušovaného půstu, jak jinak si vysvětlit, že snídaně je v 8 a večeře se podává už v 17 hodin - a pak už nic, ani těm diabetikům (jo možná si mají schovat od večeře to tvrdé jablko a na něm brousit zubní protézu).
Pitný režim - v liberecké nemocnici dávali na výběr vodu/čaj. V té naší je čaj, bez volby. Džbán se stále dolévá a pítko/sklenička-plastička se NIKDY neumývá.
Ošetřující lékař? Za Liberec skvělé - byli milí, vstřícní, vysvětlující i po telefonu. Na interním oddělení lokální nemocnice je ošetřujícím lékařem každý den někdo jiný. Při návštěvě není nikdo dosažitelný. A po dvou týdnech (kdy zřejmě dochází ke snížení úhrady na lůžko) nastal telefonický nátlak, vezměte si ji domů nebo ji přesuneme dál. Dál, znamená následnou péči. Máme tady v okrese dvě místa - na jednom ležela moje teta po zlomenině krčku a bylo to před deseti roky velmi bezútěšné místo, ze kterého se málokdo vrátil. Teta to tehdy zvládla, jsem přesvědčená, že zejména díky podpoře mé maminky, která tam denně vlakem dojela a my ji pak odpoledne vyzvedli. A pak tzv. páté patro nemocnice, které mám já spojené s tetiným odchodem a nepěknými zážitky těsně před tím. Tu ošetřovatelku, která pacientku na vedlejší posteli, která volala o mísu, odbyla tím, že ráno dostala plenu, ať neotravuje, slyším dodnes. Takže po telefonátu, kdy mi z interny řekli, že na následné péči se bude více cvičit a že na interně stále řádí nějaké infekční průjmy, tak ať jsem ráda, že ji překládají, jsme se ocitli na další štaci. Cvičení se nekonalo, jediným výsledkem tělocvičné péče bylo postavení se k chodítku. Po týdnu ji zničehonic přeložili na pokoj na druhé straně chodby, když jsem přišla, byla zmatená, nikdo jí nic nevysvětlil, myslela, že je na pokoji na odpis. A stačilo by tak málo, vysvětlit, že pokoje dál od sesterny jsou pro pacienty, kteří se zlepšují. Zařídili jsme domů polohovací postel, toaletní židli, invalidní vozík a před čtyřmi týdny jsme maminku nechali propustit z ošetřování.
A nastala nová éra. Za sebe musím napsat, je to složitější, než jsem čekala. Málo spím a spánkový dluh mne dohání. Někteří mí kolegové si myslí, že jsem v režimu homeoffice a můžu být produktivní stejně jako v kanceláři. Peru s s úředním šimlem, protože sice existuje něco jako dlouhodobé ošetřovné, ale nemá s tím zkušenost ani mzdová účtárna, ani obvodní lékař. Všechno běží elektronicky, takže v ruce nemáte nic. Takže sice jsem doma, snad omluvená, ale dávky zatím nepřicházejí a úřední šiml řehtá. A řehtat ještě bude víc, než se podaří vyřídit nějaké ty dávky a modrou značku pro auto. Jsou věci, které mne zaráží - věděli jste, že o bezmocnost si žádá každý sám, nejlépe elektronicky se zajištěným podpisem?
Letošní sezona narozeninových dortů se nekonala, můj muž k těm šedesátinám nejenže nedostal dort, ale ani narozeninová rodinná oslava neproběhla. Moje dítě, chlapeček šestatřicetiletý, také na svůj letošní patrový ořechový dort taky čeká. Prostě všechna odpoledne v nemocnici na pět týdnů nám zabránila v oslavách. Takže nakonec jediný, kdo dort měl, jsem byla já - Medardka.
Experimentovala jsem podle internetu a protože miluju koňakové špičky, je to zákusek v jejich stylu. Placka byla třená, kakaová - příště už si upeču tu svou piškotovou. Ale krém mne uchvátil a určitě ho ještě udělám - jeden Ole Oetker vanilkový pudink za studena vyšlehat s 3 dl vaječného koňaku a asi půlkou marscapone. Ňam! Pařížskou šlehačku dělávám sama, ale tentokrát mne zachránil Kunín.
Tak jsem si to tady všechno vypsala, abych si ulevila a taky, abych si to pamatovala, vy se opatrujte, a ať se vám problémy vyhýbají
Vaše Eva
Dobré odpoledne, milé bloggerky a milí bloggeři!
Ach jo, přemýšlím, co napsat o březnu. Pracovně je to pro mne poslední měsíc finančního roku, obvykle docela náročné období. A tenhle byl ještě o něco náročnější. Ale zase na druhou stranu je už jasné, že paní Zima balí svoje fidlátka a ze země se derou krokusy a sněženky a těšíme se na sluníčko.
Dostala jsem se do věku, kdy lékaři začínají mít choutky nahlížet pod moji venkovní slupku. A tak jsem během března absolvovala dvě vyšetření, punkci štítné žlázy při vědomí a druhé pod narkózou. Obojí pod ohromným stresem.
Snažím se dostat do formy a zároveň s blížící se brněnskou výstavou doháním, co jsem zameškala. Více o šití snad už příště.
Na velikonoční zdobení nemám zatím moc pomyšlení, ale aspoň jsem vytáhla pár zajíců, aby nám dělali společnost
Opatrujte se, Vaše Eva, ještě plná krasobruslařských soutěží (sice jen v tv, ale zato jsem viděla všechny)
Dobrý den, milé bloggerky i milí blogeři,
neviděli jsme se dlouho, předlouho... Poté, co jsem na konci září napsala o naší krásné krétské dovolené, jsem nějak nenašla nápad a energii, zapsat, jak jde život. A on běžel, utíkal, coural se, někdy napřímo, někdy temnými údolími... tak to ve zkratce budu muset dohnat...
 |
| Králové i králíci, nebo králíci a zajíci ;-) |
K dnešnímu názvu jsem se impulzívně rozhodla včera večer, kdy jsem dorazila domů s dvěmi vyzvednutými krabicemi novoročních nákupů. Jeden byl opožděný a jsem díky němu připravená na příští rok a druhý už čeká na jaro.
No a teď v krátkosti k tomu poslednímu kvartálu roku 2025. Pár fotek v mobilu určitě mám a v komentářích tentokrát možná bude více toho, co jsme nedělali a kam nešli.
Říjen je už pravidelně měsícem, kdy jedu do Prahy na konferenci IT pro finance, stejně jako v předchozích letech jsem si ji moc užila. Příjemné prostředí, inspirativní vystoupení a pak trochu smutku a rozladění cestou domů, že jsem se nedala v životě víc počítačovou cestou, abych k těm novým technologiím měla ještě blíž a mohla si s nimi hrát. Tak aspoň novoročenku z minulého příspěvku jsem umordovala za pomoci umělé inteligence ze skutečné fotografie naší chlupatice.
Výsledek říjnových voleb komentovat nebudu. Ustupuju do opozice, kde setrvám v očekávání mnoha chvil černého humoru, s odstupem času vidím, že moje představivost dosaženého dna byla velmi omezená.
V listopadu jsme oslavili 36. výročí sňatku. Letos zkalené tím, že na den přesně nám odešel náš jediný švagr, nebylo mu ani 68. Nějak na mne ty události doléhají a uvědomění si vlastní konečnosti je těžké. Můj skvělý muž mi do krásné kytice vetknul dva skřítky. Znáte Elf on the shelf? V době adventu doma dělají neplechy - ale nenašla jsem v sobě dost síly ty neplechy vymýšlet, provádět a pak po nich uklízet. Tak jen seděli v kuchyni, či obýváku a dohlíželi na vánoční přípravy. Doufám, že letos na konci roku je necháme řádit...
Na kurzu s floristkou jsme si v práci v listopadu vyráběli adventní věnec. Ten můj nakonec udělal radost sestřence.
Robotizovali jsme naši domácnost a koupili si nový stroj! Léta jsem používala různé metly, ponorné mixéry atd., teď máme všechno v jednom, jako mívala před lety moje maminka. A tak se to musím naučit používat. Je to trochu metodou pokus - omyl. První počinek byly skořicové muffiny s skořicovým krémem a perníčkem. Na dělání těst na cukroví byl mixér nenahraditelný - už nikdy jinak! Vánočku i veku uhnětl taky rychle a moc dobře.
 |
| Skořicové cupcakes s perníčky |
 |
| upleteno z osmi, ale zase jsem se zamotala |
Trochu jsem šila pro nadační firemní trh a taky pro známé a kolegy, taštiček byla plná krabice. A pak dárky pro nejbližší, mamince domácí šaty, pro muže tepláky, pro syna tričko.
A oslavili jsme maminčiny 89. narozeniny - oslavu nechtěla, tak jsme se domluvili s Tomášem, že se sejdeme na oběd na půl cesty mezi Turnovem a Mnichovým Hradištěm v Penzionu Na Krásné Vyhlídce - doporučujeme, vaří skvěle a výzdobu měli krásnou nejen uvnitř. A bylo to pro maminku velké překvapení!
A snad poprvé za dlouhou dobu jsem začátkem adventu (a upřímně řečeno ani k jeho konci) neměla představu, do čeho obléknu náš stromeček. Moje obvyklé koncepty jedné, či dvou, barev mne neuspokojovaly, takže na poslední chvíli padlo rozhodnutí, že pověsím všechno, co nejsou koule - a tak nám na stromku viseli asi tři psi, několik medvědů, londýnský Tower, anglické taxi …. a měli jsme z toho radost... a protože jsem po Vánocích nakoupila se 71%ní slevou dekorace v XXXLutz, vím, že stromeček roku 2026 bude zase úplně jiný.... pst ;-)
Dlouhé, vánoční, zčásti z práce nařízené, volno jsem strávila se stromečkem, nejbližší rodinou, hárající Reshmi, pohádkami, puzzlemi. Představení Anděl Páně v Karlíně bylo třešničkou na dortu, za vstupenky, které jsem dostala od kolegů v červnu k narozeninám, ještě jednou děkuju. Pominu-li adrenalinové zážitky posledních prosincových dní - v tom 6 stehů na hlavě manželovy maminky, mužův noční kolaps v koupelně, který naštěstí skončil jen pořádným monoklem, měli jsme pěkné svátky. Nestihli jsme žádnou výstavu betlémů, ale tam nezoufám, ta u nás v Jablonci končí až půli února, tak možná to ještě zvládneme...
 |
| podlehla jsem sociálním sítím a taky pořídila svítící koule a v antiku jsem koupila starou formičku, kterou jsem dala na věnec, že vypadá jako tibetská doga? |
 |
| od Ježíška jsem dostale puzzle a nemohla od nich vstát až do Nového roku |
 |
| Štědrý večer 2025 |
 |
| andělský sbor se díky Ježíškovi zase rozrostl, bude to chtít pořádnou inventuru |
Opatrujte se, dávejte pozor na ledu a snad brzy na čtenou, Vaše Eva, která(kterou) dohání čas
Dobré odpoledne milé bloggerky a bloggeři!
Na poslední chvíli píšu zářijový příspěvek. Vám, co jezdíváte do Řecka, nemusím překládat. Všechno je v pořádku. Synátor pohlídal babičku i chlupatou sestru.
 |
| pohled na "naši" pláž na východním pobřeží při odletu |
Podařilo se nám uniknout špatnému zářijovému počasí v Čechách (a teď už vím, že i v Řecku začalo po našem odletu foukat a pršet). Rozhodli jsme se pro milovanou Krétu a úplně poprvé v životě jsme se vrátili do hotelu, kde jsme už byli. A byla to dobrá volba. V resortu Euphoria jsme se nechali opečovávat a hýčkat, náš denní trojboj byl bar-čtení-moře a zvládali jsme ho vskutku dobře.
 |
| vedení hotelu ocenilo, že jsme se vrátili |
 |
| upgradovali nám pokoj na výhled na moře, což bylo milé |
 |
| pohled od vstupní haly do areálu hotelu a směrem k moři |
 |
| nejoblíbenější výdejní okénko |
 |
| noční pohled na barová sedátka v bazénu |
 |
| všimněte si těch hvězd ... hvězdná obloha nade mnou.......;-) |
Vezla jsem si sebou spoustu čtení. Byla to taková všehochuť, ale přišla mi k chuti...
 |
| šaty jsou z předtištěného panelu na materiálu ferra, je to syntetika ale pocitově jako bavlna |
Zbytek vám budu muset vyfotit na zahradě, tedy až je vyžehlím, protože už je vypráno....
A přišel podzim, uvila jsem věnec a pomaličku zazimováváme, skříně jsou přerovnány z triček na svetry, vytahuju svíčky... a čtu Dana Browna...
Opatrujte se, Vaše Eva s hlavou plnou plánů
Hezké léto, moje milé bloggerky a blogeři!
Zanedbávám tady ten virtuální prostor, takže budu muset poslední skoro dva měsíce rychle dohnat.
Začátek léta je každoročně spojen s auditory a finišováním na všech účetních závěrkách. K tomu letos oslavy, které nebylo možno jen tak smést ze stolu.
 |
| Dostala jsem spoustu krásných kytek, oslavy se roztáhly skoro do tří týdnů |
 |
| hned první den po narozeninách jsem si užila první výhodu - v Praze za polovic |
 |
| v práci mi nachystali překvapení hned na dveřích, by balonky mi udělaly velkou radost |
 |
| když balonek praskne, je radost už menší ;-) |
 |
| narozeninová snídaně u Myšáka |
 |
| V Uměleckoprůmyslovém muzeu je moc pěkná výstava |
 |
| Výstava se věnuje tisku na textil, je tam velká sekce šátků a také krásné šaty |
 |
| Tomášovy narozeniny jsme také slavili se zpožděním a tímto je sezona narozeninových dortů ukončena. Nápad jsem neměla, tak mne zachránila prodejna s cukrářskými potřebami a jejich sladké lego, protože legem nikdy nezarmoutíš... |
 |
| V úterý 22/7 odešel Ozzy Osbourne. Písničku od Black Sabbatch nazpívala i Marie Rottrová jako Lásko voníš deštěm. Fotka je pro mne ještě víc symbolická, protože na ní Ozzy vzdává hold Johnu Lennonovi. |
 |
| fotky jsem si vypůjčila s fcb, myslím, že by se nezlobil |
