středa 28. června 2017

Baroko

Dobrý večer milé bloggerky a milí bloggeři! Na konci května jsme si vyjeli na pár dní do trojúhelníku Rakovník - Plzeň - Karlovy Vary. Na pomezí tří krajů jsme si trochu pocestovali po památkách, dali nějaké dobroty a jen tak užívali jaro.
Můj nejoblíbenější stavební styl byla vždycky gotika - však víte Chrám sv. Víta, sv. Barbora v Kutné Hoře, most Karlův i most v Písku... baroko mi proti vzdušné gotice připadalo přeplácané, přezlacené, dusivé.... Než jsem se potkala s Janem Blažejem Santinim Aichlem, tedy s jeho stavbami na Zelené Hoře a v Křtinách....a najednou je pro mne baroko úplně jiné, vzdušné, chytré, nápadité, ohromující.  Hlavním cílem naší cesty byly dva kláštery, které jsou spojeny s jeho jménem -Plasy a Mariánská Týnice .
Nejdříve jsme jeli do Plasů, velmi natěšení jsme našli budovu konventu a šli na prohlídku. Klášter je unikátní v tom, že stojí na více než pěti tisících zatopených dubových sloupech a denně se tam kontroluje stav vody, která brání hnilobě dřeva. Bohužel během května nebyl kostel přístupný, prohlídky jsou jen o víkendech a během hlavních prázdnin, škoda přeškoda. Na jednu stranu se doporučuje cestovat mimo hlavní prázdniny ale správci památek s tím zřejmě nepočítají. Areál patří Národnímu památkovému ústavu, potřeboval by spoustu peněz a péče.

pohled do atria konventu



unikátní schodiště - to je Santiniho perla


budova konventu zvenčí moc neláká

tohle by také nemuselo tak vypadat

a kostel pro nás  zůstal zavřený
Za areálem kláštera je zrekonstruovaný pivovar, ve které je Muzeum stavebnictví. Tenhle areál má jiného pána, který dokáže dostat unijní  dotace a tak je budova čistá, opravená. Expozice je multimediální a interaktivní, takže dost baví děti. Na mne to bylo možná až příliš akční. Ale chcete-li se podívat, jak se stavělo v minulosti od základů po střechu, je to dobrá volba. Ale to už jsme spěchali za dalším Santinim - do Mariánské Týnice.





Tento klášterní areál patří plzeňskému kraji, je lépe udržovaný. Uvnitř je expozice věnovaná baroku a zejména Santinimu -  báječný  nápad je například promítat klenby jednotlivých Santiniho staveb na strop, moc příjemné bylo podmalování expozice barokní hudbou. Součástí expozice je i kostel, byli jsme v něm úplně sami, prohlídka je bez průvodce a všechno je pěkně popsané. Doporučuju! Hned bych se tam vrátila....Řekněte sami, není ten Santini geniální? Je neuvěřitelné, že ty stavby vznikaly okolo roku 1710!

Bydleli jsme v hotelu http://www.hotel-jesenice.cz/ , pobyt jsme pořídili na slevovém portálu. Služby v pořádku, čisto, snídaně a večeře.

plavky jsem bohužel nechala doma, to  mne docela mrzelo


Věděli jste, že je letos rok baroka? Tipy na výlety jsou tady . Příště Vás vezmu, budete-li chtít, na dva zámky a do té doby si můžete se mnou prozpěvovat písničku
Opatrujte se, Vaše do Santiniho poblázněná  Eva

středa 14. června 2017

Francouzská bistra

Možná by tenhle příspěvek ani nevzniknul a vy byste přišli o dva tipy na restaurace. Kdyby….

Kdybych zkraje června neviděla na facebooku tohle:

 SOUTĚŽ O OBĚD ČI VEČEŘI V LE BISTRO ZDARMA:

SOUDIT Správně znamená soudit s rozumem a znalostmi.“ (Bien juger, c´est juger avec raison et connaissance.)

První, kdo uhodne autora tohoto citátu, vyhrává z našeho menu lososa gravlax a krůtí roládu pro 1 osobu. Může nám tak říct, co si myslí o těchto jídlech. Proč?

Minulý týden jsme měli nemilou zkušenost. Zákazník si u nás dal k obědu tato jídla. Všechno snědl, nestěžoval si, nechal spropitné a pak ohodnotil naši restauraci na Restu celkovou známkou – jednou hvězdičkou z pěti. Toto hodnocení znamená, že asi všechno bylo špatně – jídlo, servis a prostředí. Smutné je, že jsme se to od něj nedozvěděli přímo na místě, mohli jsme to napravit. Jsme si jisti kvalitou našich surovin i receptů. Chápeme, že ne všem musí všechno chutnat, ale při svých hodnoceních by měl každý uvažovat na tím, co konkrétně a jednotlivě hodnotí.

Inu, nebyla bych to já, abych hozenou rukavici nezvedla, nenacpala citát strýčkovi Googlovi pod nos a nevylovila z něj, že autorem citátu je Jacques Bénigne Bossuet. Neptejte se mne, kdo je to, ale strejda Google vám to najde ;-) A protože umím kopírovat a vkládat rychle, večeře byla má!
 
O francouzské gastronomii toho moc nevím, ve Francii jsem sice byla, ale poprvé to bylo v době, kdy Češi ještě cestovali s vlastními zásobami, takže mám pěknou vzpomínku na zahrady ve Versailles s našimi rohlíky s uherákem, podruhé jsme byli na delší dobu v Alsasku, ale tam je ta kuchyně směsicí německé a francouzské, jak to v pohraničí bývá. Shlédla jsem také několik filmů (amerických) o vaření ve Francii – teď mne napadá Julia a Julia s Meryl Streep a nejvíc mi utkvěl Méďa Béďa, které se dožadoval filetu mrňiňon s kečupem.

Liberecké Le bistro jsme už párkrát navštívili. Opravdický Francouz, který se rozhodl žít u nás severu, dopřát nám autentickou chuť za využití našich domácích bio zdrojů. Čistý vzdušný prostor, nevtíravá francouzská hudba. Miluju cibulačku, chci se také takovou naučit… Menu pro minulý čtvrtek bylo tedy z poloviny jasné – já budu mít lososa s chřestem a krůtí roládu s cuketovými špagetami a rajčatovou omáčkou. Můj muž volil cibulačku a kachnu na medu. Navrch pistáciový creme brullee a Jahodovo-čokoládový Meveilleux s kokosem. 

Jídlo moc dobré, přirozená chuť potravin, nepřehnaná solí a kořením. Taková „zdravá bašta“. Měla jsem ten ten narozeniny, personál mi přišel mile popřát. Hezký večer. Tady bych mohla skončit, ale…. Špatná zpráva je, že tohle bistro v centru Liberce můžete navštívit už jen do 5. srpna. Pak – konec – šmytec – FIN (to bylo na konci každého Fantomase). Ani stotisícový Liberec nedokáže tuhle kvalitu uznat a zaplatit. Je mi z toho smutno, vyhrávají levnější vývařovny gulášů a pizzerie. Já vím, že pro mnoho lidí je svátek jít do picošky a dát si jednu napůl. Tak snad během července stihneme ještě párkrát polední menu a nabereme inspiraci do zásoby.
Losos s chřestem jako předkrm. Jemné rybí maso v kombinaci s křupavým zeleným chřestem


Cibulačka


Krůtí roláda s rajčatovým přelivem a cuketové špagety. Zajímavá kombinace, roláda byla šťavnatá


Kachna na medu a pečená zelenina

a naše dezerty, ten můj je mile přizdobený svíčkou
 
 Znám ještě jedno francouzské bistro. http://bistrotdepapa.cz/ nedaleko Jihlavy. Na konci světa, kde bych něco takového nečekala. Domek na konci světa, červená vrata a za nimi domácké prostředí statku a za okny rybník s lehátky na kraji.  Rezervace nutná, jinak se nevejdete. A zase dobroty, a zase cibulačka…. Nezbývá, než si přát, aby se česko-francouzskému páru dařilo víc, než jejich krajanovi v Liberci.

Na předkrm jsme měli šneky, ale byli tak výteční, že jsme i fotit zapomněli. Na obrázku je můj králík na perníkovém koření a v kotlíku je manželova volba - jehněčí s rajčaty a fazolí.
do zahrady jsme jen koukali, takhle fotka je vypůjčená z  facebooku restaurace, nám pršelo

pan majitel a kuchař v jedné osobě, do kuchyně přímo vidíte
 
Toliko dnes francouzské dobroty, doufám, že se nebude tady po okolí vykládat, že Claude Durand zavírá v Liberci proto, že jsme ho vyjedli....
Opatrujte se, Vaše Eva

úterý 6. června 2017

Víkend ve Fulneku

aneb z Jablonce do Fulneku a zpět za 38 hodin! Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři! Pokračuji s lehce monotónním patchworkovým tématem. Mám tu sice  schované ještě nějaké jiné putování a hodování, ale Fulnek je nejaktuálnější... Každoročně začátkem června pořádá První moravský patchworkový klub výstavu v městečku Fulnek. Před osmi lety jsem na ní byla poprvé  a letos jsme se s kamarádkou Romanou rozhodly, že se pokusíme vstoupit podruhé do stejné řeky... A povedlo se - pak že prý nevstoupíš dvakrát......
Vyrazila jsem z Jablonce v sobotu v 9 ráno a v neděli v 19 byla zpět. Jela jsem autobusem, metrem, Leo expresem, vlakem Českých drah. Stihla jsem se podívat do mého  oblíbeného obchodu Marks and Spencer, zúčastnit se čtvrtletního setkání Bohemia Patchwork Klubu, projít se Fulnekem na večeři  a přitom potkat partu moravských švadlenek a s nimi strávit příjemný sobotní večer, přespat v krásném penzionu , užít si výstavu. Na  jeden víkend tak akorát...



v tomto kostele je hlavní část výstavy







quilt Moniky Kolejové vyhrál soutěž na téma Aplikace, hlasovaly návštěvníci výstavy

tahle mandala se mi moc líbila a vůbec jsem netušila, že autorkou je Dana Březinová



v přilehlé kapli vystavovala milá paní Skočková, která šije z modrotisku lidové motivy

noční pohled na kostel na náměstí

výhled na zámek nad městem, prý tam bude hotel

tam jak je otevřené okno, tam jsme spaly
Díky Romaně za zorganizování ubytování i  dopravy a slibuju, že příště už to bude o něčem jiném. Opatrujte se, Vaše uvýletovaná Eva