pondělí 27. června 2022

Červnový pel-mel

Dobrý den, milé bloggerky a milí bloggeři! Skoro měsíc jsem zase nenapsala ani řádku, a co víc, nemám ani moc fotek, zato mám spoustu poznámek v diáři.

Mám ráda červen už od mala. Měsíc, kdy končívaly povinnosti, kvetly pivoňky, jezdilo se na výlety a mám narozeniny. A vlastně takový byl i ten letošní.



Příběh o babiččiných pivoňkách, kterých jsem si každý rok mohla natrhat tolik, kolik mi bylo právě let, jste už tady četli. Dneska by mi už ani všechny pivoňky, co máme na zahradě nestačily! Letos kvetly krásně, ale bohužel je postupně otloukl déšť. Ale i tak jsem si je užila na záhoně, i darované ve váze. A taky v kyticích navázané, jak od manžela, tak od syna. A dostala jsem také krásný hedvábný šátek s pivoňkami, ale ten vám ještě dnes neukážu, protože se k němu váže příběh a ten si schovám do zásoby.

Červen mi také přinesl trojí cestu do Prahy - jednou na výroční setkání Bohemia patchwork klubu, a dvakrát to byla tour de doctor. Jezdím na endokrinologii už přes 30 let. Tentokrát ale bylo všechno jinak, nejdříve emailem přeložený termín. A pak zjištění, že moje paní doktorka už není. Je mi to líto, přece jen za takovou dobu vybudujete zvláštní pouto. Naštěstí moje výsledky krevního rozboru byly dobré, dokonce tak, jako bych nikdy žádný problém se štítnou žlázou neměla. Takže kontrola za rok. Po dlouhé době jsem trošku pocourala Prahou - a ano, přivezla jsem si boty, jak jinak. Nekupte to za 50 procent původní ceny! Taky jsme posnídali ve Spáleném bistru, kam jsem ráda chodila už před pandemií. A vyzkoušeli restauraci Červený jelen, kterou můžu jen doporučit. I ten industriální prostor je moc pěkný.



Kromě Prahy jsme si udělali výlet na Jizerku. Nejspíš všichni tuhle horskou osadu znáte. Mám ráda pohledy na Bukovec, Safírový potok i na chalupy jako je Pyramida, která mi připomíná lyžařský výcvik na střední. Tentokrát jsme na výlet spolu s mužem a Reshmi vzali moji spřízněnou duši Dášu. Jsme spolužačky z Prahy, dávné kamarádky, které se vidí zřídka, ale i po dlouhé době rychle najdeme místo, kde jsme minule skončily. Přijela s růžovým batohem - kabelkou a v modrých obroučkách, aniž jsme se domlouvaly mám obojí ;-) také.  Přijela na tři dny, zvládly jsme kavárnu, muzejní noc v libereckých lázních a muzeu, stihly jsme za ten večer i přístavbu jabloneckého muzea a jeden kostel. Sobotu jsme strávily na Jizerce a pak jsme dlouho do noci seděly a vyprávěly si. Na neděli jsem objednala stůl v nově otevřené restauraci nad městem. Jsou odtud ty nejhezčí výhledy na  Jablonec a taky skvělá kuchyně. Dorazil i Tomáš, tak jsme to pojali jako narozeminový oběd. Tomík byl ještě plný nadšení z předchozí soboty, kdy ujel neskutečných 92 kilometrů v české etapě Tour de France.

Bukovec

Na Pešákovně jsme se odměnili kávou

a podél Smaragdového potoka se vrátili na parkoviště

Stavba roku - přístavba jabloneckého muzea

takový výhled si můžete dopřát z jabloneckého Petřína


Následující víkend měla být oslava 75tých narozenin manžela mé sestřenice. Nakonec se to všechno semlelo jinak a oslava je teprve před námi. Dárek mám nachystaný, ale schovám si ho také do extra příspěvku, protože má být překvapením. 

Jinak byl červen ve znamení sestavování roční účetní závěrky, která teď odpočívá v trezoru a čeká na pondělní podepisování. Ovšem hned, jak si řeknu, že je hotovo, tak můžu začít pracovat na závěrce konsolidované, která tradičně zpestřuje můj červenec a jakýmsi sprintem do dovolené. Tohle účetnicky náročné období mne každoročně brzdí v jiných aktivitách, letos to nesu snad ještě hůř, protože k nám domů dorazila nová krabice z Japonska. A věřte nebo ne, ani jsem ji nevybalila! Ono toho v tom červnu bylo japonského  více, právě když dopisuji tento post, tak ve vedlejší okně sleduji dloooouhý let. Nevím jak to máte vy, ale kdykoli je někdo blízky v letadle, MUSÍM řídit letový provoz a sledovat příletové a odletové informace nejrůznějších koutů světa. A tenhle byl zatraceně daleko. A prý ne naposledy...



Taky jsem během června přecházela z jednoho mobilu na druhý, jednoho operačního systému na jiný, takže velká změna. A také přes všechnu snahu bohužel i ztráta některých dat, protože třeba Whats up s takovým přechodem nepočítá. V rámci jednoho OS si můžete vytvořit zálohu, ale v jiném ji už nevrátíte zpět. Někdy mne až děsí, jak ty čertovy krabičky ovlivňují naše životy.

A ještě je tu jedna červnová události - české quilty poprvé v Americe:


TAK kdybyste přes léto měli cestu do New Yorku ;-)

Pro dnešek všechno, opatrujte se ve zdraví, Vaše Eva, vykoukaná z tabulek závěrky




pondělí 30. května 2022

Vystřihovánky

 Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři!

V kolotoči roční závěrky se mi nedaří najít dost času na všechno, co bych chtěla. Blog zůstává zatím na vedlejší koleji. Fotky z brněnské výstavy jsou stále jen na kartě ve foťáku. Trošku času jsem našla na šití a dneska se s vámi podělím o jiné šití, které mne docela bavilo.

Mám kamarádku Jindřišku, známe se víc než 10 let. Kdysi přišla do patchworkového chatu, jen na krátký pokec, jaký si má koupit šicí stroj, aby si ušila podšívku do uháčkovaných šatů ;-) Uvízla v diskuzi, začala šít patchwork a skončila s eshopem s látkami a v poslední době začala tisknout střihy přímo na látku. Takže jsou to takové vystřihovánky - nepotřebujete žádný papír na střihy, model přichází přímo vytištěný.

Nejdřív jsem šmikla na tričko z funkčního úpletu. Měl to být původně dárek k mužovým dubnovým narozeninám, ale tisk se maličko zdržel při výrobě a tak nakonec byl dárek se zpožděním.



K triku je tu ještě nový batoh z kočárkoviny, jak jinak s obrázkem venčeného plemene ;-) Foto bylo ve spěchu, takže se nemůže pokochat boční kapsou na zip s vloženou šňůrou na klíče...



A poslední vystřihovánkou je moje půlkolová sukně - měla jsem trochu strach, abych nebyla za selku, tak jsem sukni posadila na širší sedlo z černého úpletu - je bez zipu, jen na gumu a myslím, že si ji s různými tričky užiju a protože na konci týdne má být léto, tak bude mít asi premiéru....


Kdybyste se do takového šití chtěli pustit, všechno najdete tady. Já se chystám objednat si na mikinu, pánové dostanou další trička a na oběd si pořídím malou taštičku ;-) 

Mějte se krásně, Vaše Eva s hlavou mezi auditory a šitím


úterý 17. května 2022

Drobnosti - radosti

 Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři,

čas letí jako bláznivý (já nechytím ho ani vy)... Sotva jsme se vrátili z výstavy quiltů v Brně zapadla jsem do soukolí roční účetní závěrky a úplně vypustila virtuální svět a i svět zpráv (což mi vlastně neuvěřitelně ulevilo). A teď tady koukám do mobilu na fotky a snažím se všechny ty okamžiky nějak srovnat a zapsat. 

Brněnský pobyt je na extra příspěvek a ještě si musím dát práci se stažením manželových fotek, protože tentokrát (po dlouhé době covidu) s námi zase jela zrcadlovka.

Magnolie letos vykvetla v celé své kráse, špičky květů omrzly jen maličko a tak jsme se z ní radovali venku i zevnitř, protože už okupuje okna obývacího pokoje i výklenek ložnice


Duben je tradičně naším měsícem narozeninových dortů, první jsme pekla na velikonoční neděli a byl v některém z předchozích příspěvků. Patrový ořechový tradičně peču pro Tomáše a protože jeho slečna je mladší přesně o rok a den, tak i pro ni jsem upekla. Charlotu, kterou můžu teď i já s bezlaktozovou šlehačkou.


normálně doma u stolu nedostává, ale na zahradě je to jiná


Moje milá kamarádka slavila kulaté výročí a měla k němu uspořádanou i výstavu v Písecké bráně. Jako dárek jsem jí vybrala secesní brož. Místo balení do krabičky jsem koupila rámeček, sklo dala pryč a podložku potáhla sametem. Brož tak může sloužit i jako obrázek.

Oslavu jsme si užili na setkání v Písecké bráně, kde Jana vystavovala své práce. 



A kromě výstavy jsme také vyrazili na koncert. Je to až neuvěřitelné, že poslední nás  předcovidový hudební zážitek a první pocovidový je spojen jedním interpretem. Michal Prokop a Framus Five, k tomu geniální houslista Jan Hrubý. Měla jsem slzy v očích, když začali hrát Kolej Yesterday a další staré pecky. Koncert se konal v muzeu Škoda v Mladé Boleslavi, tak jsme se potěšili ještě pohledem na krásná stará auta.


když zaostříte do publika, najdete nás v první řadě (to byl bonus navíc, myslela jsem, že kupuju čtvrtou)

Myslím, že poslední dva roky mne naučily užívat si a dělat si radosti. Vážím si toho všeho teď o mnoho víc, že můžeme, že jsme....

Opatrujte se a dělejte si radosti, Vaše Eva


sobota 23. dubna 2022

Hudba

Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři! Vy, co mne už nějakou dobu sledujete, víte, že v prosinci 2018 jsem objevila Františka Kupku! Byla to vlastně poslední velká výstava před dlouhou dobou lockdownů, tolik krásných výstav mi uteklo, i Rembranta jsem  oželela a absolvovala jen v on-linu. A taky to byla velká láska na první pohled.

Když se začátkem tohoto roku začala rýsovat možnost, že opět bude patchworková výstava a já v na ní budu mít svou vlastní galerii, usmyslela jsem si, že zkusím jeden Kupkův obraz převést do textilní formy. Nejdříve jsem dlouho probírala fotky pořízené na výstavě. Pak zvažovala možnosti, jak proplést kruhy. A pak, po zvážení všech pro a proti - jsem vybrala obraz z roku 1932 Hudba. Originál jste mohli vidět tady: 

Na internetu jsem našla tuto fotografii, kterou jsem nazvětšovala a převedla do černobílého provedení


A to jsem překreslila na papír na šítí. Pak jsem na sebe položila černou, zlatavou,bílou látku a dolů ten pokreslený papír. Do stroje navlékla ty nejtěžší černé nitě, co mám a prošila hlavní linie soustředěných kružnic a vyznačil obdélníky.

Pak jsem sešitý kus otočila černoocasý látkou nahoru a malými nůžkami vysrřihovala , nebo spíš prostřihovala obdélníky podle vzoru. Pak přišly na řadu barvy na textil a vosky, k zakrytí ploch.

Teď ještě  některé dílky z šedého plátna a šedé dekorační látky podžehlit pavučinkou a dekorační ještě propálit horkou špičkou kulmy určené k vypalování na dřevo. Původně jsem myslela, že použiju sametku, ale k mání byla jen žlutá, růžová a zelená.

Teď už se začíná kompozice podobat originálu

Nyní je chvíle na podložení vatelínem a zádíčkovou látkou, sešpendlit tzv. sendvič a prošívat ,strojově i trošku ručně.


Poslední fáze, oříznout, olemovat, našít signovku, tunel k zavěšení a hurá s quiltem do Brna.


Mávám vám všem z výstaviště, a už snovám nápady na další kousky. Dnes byla vyhlášena témata na příští rok - vzor Svatební prsteny pro klasiku a Energie jako téma pro moderní quilt. Rukavice je hozena…
Tak krásnou neděli, zítra ještě na výstavišti, Vaše Eva, s hlavou plnou patchworku

pátek 22. dubna 2022

Jablonecké fragmenty v Brně

Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři! Slíbila jsem Vám nové quilty, které budou vystaveny od pátku 22. dubna do neděle 24. dubna 2022 v pavilonu E brněnského výstaviště. Kousek už jste viděli před dvěma lety tady Letos jsem tři další přidala a tady je celá série:


Jsou použité komerční látky i látky barvené za pomoci sněhu:



Quilty mají na zadní straně tzv. "signovku" a i ta je inspirována secesí:

Trápí mne mizející fragmenty jabloneckých fasád, všechny domy nejsou chráněny památkovým ústavem a řada z  nich končí pod polystyrenem a některé jdou k zemi úplně. Mizí i původní kované ploty a balkonové a okenní kování. Chtěla bych se aspoň na chvíli přenést do světa, kdy byl Jablonec Paříží severu, mekkou světové bižuterie.

Jablonecké fragmenty představuju jako svoji hlavní kolekci v galerii na brněnské výstavišti od pátku do neděle.

Opatrujte se, Vaše Eva, ve víru výstavy

úterý 19. dubna 2022

Šiju, žiju

 Moje milé čtenářky a milí čtenáři blogu, přichází jaro, a jak už to tak bývá v tomto období válčím na několika frontách - roční účetní závěrka, jarní únava a postcovidové radosti - ale hlavně připravuju se na příští víkend. Po dvou letech pauzy se vrací největší česká přehlídka patchworku - Prague patchwork meeting. Když přišla doba covidová, byla výstava zrušená necelý měsíc před konáním, měla jsem tam tenkrát mít poprvé svou vlastní malou galerii. A teď po dvou letech nevstupujeme sice do stejné řeky, ale některé plány se plní. 

A tak zatímco virtuální svět ukazoval nachystané domácnosti na Velikonoce, u nás doma vytahuju v posledních týdnech látky, vatelín, barvy, folie. Kde nejsou nitě, tam je vypadávající podsada naší chlupaté slečny....

Po roce od covidu se mi konečně začíná vracet ztracená energie - snad díky i čínské medicíně.

Quilty, připravené pro výstavu, vám ukážu v dalších příspěvcích. Dneska takový pelmel posledního měsíce:

Bylo na čase sáhnout do nastřádaných látek a ušít něco pro sebe:

Dvojitá fáčovina, měla jsem ze střihu trochu obavy,aby nevypadaly jako těhotenské

Stříhám půlkolovou sukni, v pase na gumu, hezky se mi nosí se zeleným svetříkem. A ještě jsem ušila nový župan, podle starého, který byl hezky hodně přes sebe. Všechny nové jsou vpředu přes sebe jen symbolicky, asi kvůli spotřebě materiálu


Obrázek čekal na zarámování:



Také začala sezóna narozeninových dortů a Jidáš- a mazanců:


A aspoň trošku velikonočního zdobení:

Nádivka s kopřivami a jehněčí, vajíčka a Jesus Christ Superstar, to jsou pro mne Velikonoce. A pak taky jedno vajíčko, které sníme dohromady, abychom se v příštím roce ve světě neztratili



Venku se pomalu příroda probouzí, čekáme, jak dopadne magnolie, noční mrazíky stále hrozí.

Přeji Vám všem krásný týden, mně zbývá sbalit quilty, tyčky, nůžky, vizitky, něco na sebe a taky všechna ta mobilní fidlátka a nabíječky k nim. Kdybyste byli os pátku do neděle v Brně, tak budu v pavilonu E. Jestli vás to teď zaskočilo, tak opravdu to není chyba Prague patchwork meeting je letos v Brně!

Opatrujte se, Vaše Eva v očekávání velké cesty 😀





čtvrtek 24. března 2022

Jarní barvy roku 22

 Dobrý den, milé bloggerky a milí bloggeři!

Tak jsem si myslela, že až skončí covidové vlny, přijde zpátky bezstarostnější život. A vidíme, svět je na ruby. Skoro měsíc jsem na blogu mlčela. Hledala jsem si pro sebe svá malá "guilty pleasures", obrázky, kytičky, zahrada, sluníčko... Odpoutat pozornost... ale znám se, stejně mne to dohonilo... objevila se potřeba "humanitární" patchworkové deky a tak jsem v pátek prohrabala sysliště a takhle se to vyvinulo:




Takhle vypadá vcelku prošitá a do konce týdne odjede v balíčku s přiloženým dopisem. I když existují listovní tajemství, tak tohle zprostředkuju i Vám:


Milý Voloďo,

Možná se divíš, kdo a proč ti posílá balíček. Je to tak: minulý týden jsem slyšela, že několik malých dětí s maminkami přišlo z Ukrajiny a že pro ně jedna moje přítelkyně šije polštářky. Víš, mám velikou zálibu v šití a už mnohokrát jsme společně s ostatními kamarádkami šily deky pro radost a pro zahřátí. Jednou dokonce i do Japonska po zemětřesení ve Fukušimě. Pak jsem se dozvěděla, že se jmenuješ Voloďa a jsou ti tři roky.

Připomenulo mi to můj vlastní příběh.


Na těchto fotografiích jsem já, když mi byly tři roky. Byli jsme na dovolené v městě Oděsa a byl srpen roku 1968. Tam jsme doletěli letadlem. Bydleli jsme u přátel, užívali moře. Pak nás tam zastihla zpráva, že hranice naší země přejely tanky Sovětské armády a domů jsme jeli složitou dlouhou cestou vlakem, protože žádná letadla s civilisty nelétala. Rodiče plakali a já si jen pamatuji tu dlouhou cestu s mnoha přesedáními. Asi jste právě přijeli podobnou cestou.

Přeji ti a celé tvé rodině, abyste mohli zůstat v bezpečí a zdraví a abys, až vyrosteš, měl jen hezké vzpomínky na mou zemi. Cizí tanky by totiž nikdy neměly přejíždět hranice svrchovaných zemí. Pro choutky marnivých vysoko postavených politiků by neměli umírat lidé.

Přibalila jsem ti k dece ještě několik věcí, které by tě mohly potěšit. Můj syn, který je dnes už velký, ti posílá něco, co měl sám rád. Tak snad se ti to bude líbit.

Moc si přeji, aby ta divná situace brzo skončila

 

Eva

 

P.S. Učila jsem se ve škole rusky a anglicky, ukrajinsky bohužel neumím, tak se pokusím tenhle text přeložit za pomoci počítače, ale můžou tam být chyby.


 

 

Шановний Володжо,

Можливо, вам цікаво, хто і чому надсилає вам посилку. Правильно: минулого тижня я почув, що з України приїхало кілька маленьких дітей з мамами і хтось із моїх друзів шиє їм подушки. Знаєш, я дуже цікавлюся шиттям, і ми з іншими друзями багато разів шили ковдри для розваги та розминки. Одного разу навіть до Японії після землетрусу у Фукусімі. Тоді я дізнався, що тебе звати Володою і тобі три роки.

Це нагадало мені мою власну історію.

Я на цих фотографіях, коли мені було три роки. Ми відпочивали в місті Одеса, це був серпень 1968 року. Ми летіли туди літаком. Відпочивали з друзями, насолоджувалися морем. Потім була новина, що кордони нашої країни перетнули танки Радянської армії і ми поїхали додому у важку далеку дорогу на поїзді, бо літаки з цивільними не літали. Мої батьки плакали, а я просто пам’ятаю довгу подорож з багатьма змінами. Ви, мабуть, щойно прибули подібним чином.

Бажаю вам і всій вашій родині, щоб ви були в безпеці та здорові, а коли виростете, у вас залишилися лише теплі спогади про мою країну. Іноземні танки ніколи не повинні перетинати кордони суверенних країн. Люди не повинні вмирати за апетити марнославних високопоставлених політиків.

 Я зібрав для вас ще кілька речей, які можуть вам сподобатися. Мій син, який сьогодні вже великий, надсилає тобі те, що йому самому сподобалося. Тож, можливо, вам сподобається.

Дуже хочеться, щоб ця дивна ситуація швидше закінчилася

 

Єва

 P.S. У школі вивчав російську та англійську, українську, на жаль, не знаю, тому спробую перекласти цей текст за допомогою комп’ютера, але можуть бути помилки.