neděle 15. září 2019

Už osm

Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři! Z malé chlupaté koule, přes medvídě nám naše chlupatá hedvábná dcera vyrostla v psí slečnu... A všechno to bylo zatraceně rychle! Dnes  je jí přesně 8 měsíců.

Balkon je její oblíbené místo, protože z  něj má pořádný rozhled na kolemjdoucí, a když vystrčí tu chlupatou hlavu mezi muškáty, vypadá impozantně

Tohle je focené v červnu, prý vyfoťe ji, dokud ji unesete....

výhody grilování pochopila rychle, spousta dobrot na stole a sem tam něco upadne

tahle je čerstvá, opravdu právě 8 měsíců a odpolední odpočinek na balkonové výhledně


můj muž si umí hrát po psím způsobu
  

i když razance a kila přibývají, pořád si hrají - kožené rukavice jsou  nezbytnost
 
míč je  oblíbená  hračka
 
vzácná chvilka vklidu

náhodná setkání s pejsky miluje


stejně jako  socializaci v restauraci  nebo kavárně
Je jí 8  měsíců, udělala neskutečné pokroky, je to přirozená  hlídačka a zároveň obrovský mazel. Je jiná, než byla Sára ale je to náš  divoký miláček.
Tak milá Rešmínko, všechno nejlepší!

Tenhle příspěvek už tu měl být před měsícem, ale není dost energie, poslední tři týdny chodím do práce na šestou, pak do nemocnice, domů po šesté, vyprat košile a ráno nanovo, jako myška v kleci. Ve čtvrtek maminku propustili, ale zatím to není žádná výhra. Držte mi palce, Vaše Eva

neděle 25. srpna 2019

Hedvábná romance a Růže pro Klimta

Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři! Na dubnové pražské výstavě jsem měla ještě jeden kousek, který jsem před vámi schovala, ale nebylo to naschvál, nějak jsem si ho doma zapomněla vyfotit.

Tento kousek, stejně jako upcyklovaný len visel na výstavě Prague patchwork meeting v galerii seskupení Art quilt harbour. Letošním tématem, které jsme po několikahodinové debatě společně vybraly, byly Přírodní zdroje. Tedy quilty měly obsahovat bavlnu, let, korek, jutu nebo třeba hedvábí. Zkusila jsem obarvit hedvábnou šálu a nadrapovat ji. A to celé jsem vsadila do pomalovaného evolonu a dozdobila hedvábnými kokony obarvenými zlatou akrylovou barvou.

A takhle kolekce v září pojede do Francie na Evropský patchworková festival EPM, tak jsem ještě stejnou technikou teď v létě ušila další. V centru je šátek, který už jsem nabarvený koupila dávno v sekáči, a původně jsem ho chtěla i nosit. Evolon jsem měla obarvený už také dlouho, z nějakého dřívějšího kurzu, pak jsem si všimla, že barvy jsou podobné a tak jsem to dala dohromady.
nejdřív podle rastru namalovat z rubu tečky, na velkém šátku to byla práce na dva večery

pak postupně ty jednotlivé body prostehovat perlovkou a stáhnout tak, aby vytvořily strukturu růží - je to stejné jako na tom rezavém  quiltu
pár hodin prošívání, které mi pořád nejde, tak jak bych chtěla

a výsledek je tu - jmenuje se Růže pro Klimta
Tak nám držte palce, až se kolekce v Saint Marie aux Mines 12-15 září líbí.  Původně jsme měli s mužem také  jet, ale vzhledem k těm dovolenkovým starostem, si netroufneme odjet na týden tak daleko... Zpravodajství z místa určitě zprostředkují moje šicí kamarádky, které budou tam...

Tak krásné dny a příště bude zase příspěvek hedvábný, ale úplně jinak....
Vaše Eva, co má ráda hedvábí

pátek 23. srpna 2019

Hledá se Dag!

Dobrý dne milé bloggerky a milí blogeři! Tenhle příspěvek měl být  nejprázdninovější, o největším hudebním zážitku, o návštěvě jihlavských nových bister a dalším sběru razítek do  365... Ale všechno je jinak... a taky tu máme jednu záhadu... tak popořadě:
T
Nějaký ten pátek jsme měli koupené lístky na venkovní koncert Jarka Nohavici, už jsme jich pár viděli, nejraději vzpomínám na telčský zámek. Jarek je pro mne bard s obrovskou slovanskou  duší, kouzelník českých slovíček. Poslouchávali jsme ho na koleji, kdy občas směl zazpívat  ve  studentském klubu a jindy zase ne... Jo, četla jsem různá fakta o spolupráci atd., já mu i tu Putinovu i tu druhou medaili odpustila, trošku  ten obraz potemněl, ale písničky, hlavně  ty staré jsou součástí  mých vzpomínek a moc jsem stála  o  to  si  je  s davem zase zabroukat a zrovna v tak zvláštní datum... ovšem maminčin stav nám nedovolil odjet na celý den a noc, zkusili jsme lístky nabídnout, ale vlastně nevím jak to dopadlo... Vlastně vím, koukala jsem večer  na čt-art na Karla Kryla - taky dobrý, taky smutný...

A teď ta záhada - když jsem  losovala komentáře  k pátému  výročí blogu, byl  tam jeden pod bloggerskou  značnou  Dag. podepsaný  db. A já pod fotku  napsala, že  nepůjdu  na poštu a že předám osobně. Myslela jsem si  totiž, že je to moje švagrová Dáša. Ale ta byla překvapená,  že  nic nepsala a  o  nic nesoutěžila. Takže hledám tajemnou Dag, má  u  mne organizér do kabelky, ale musí mi  napsat, kam ho  mám doručit!

Nemyslela jsem si, že největším adrenalinovým zážitkem mé dovolené bude včerejší volání rychlé záchranné služby  a  dnešní dopoledne na gastroenterologii. Ale zdá se, že se, díkybohu, věci vracejí do správných kolejí a že bude zase dobře. Tahle dovolená  byla zpackaná, jsem utahaná, jak když jsem rubala v dolu, musím nějak zregenerovat,  jen ještě nevím  jak... očekávání  byla velká, ale skutek utek a já nemám ani ten špajz přeskládaný

Tak krásný víkend, Vaše Eva skoro na konci dovolené

neděle 18. srpna 2019

365

Hezký dobrý nedělní večer, milé bloggerky i milí blogeři! Těsně před dovolenou jsem koupila knížku Lukáše  Hejlíka, která obsahuje 365 tipů na dobré restaurace... Už dlouho jsme chodili na gastromapu  na internetu, když jsme plánovali nějaký výlet... Některé podniky známe, jiné jsou pro nás novinkou, i když je máme doslova za  rohem. Nějaká razítka už jsme tedy do knížky stihli nasbírat. A pokud byste se  ocitli u nás na severu, rozhodně můžeme doporučit

Pukú Bistro v Turnově, přímo ve středu města jsme našli báječnou restauraci se svěžím jídlem. Sem se rozhodně ještě vrátíme!
malajská rýže z woku

červené kari a zeleninové kuličky Bhaji


V Liberci jsme díky knize konečně vyzkoušeli Bistro Široká, zatím jsme se s nimi potkávali jen venku na street food akcích... Dali jsme si bramborové šišky se špenátem a pošírovaným vejcem. Dobré to bylo...
prostor dozadu za "mrakodrap" Nisa je plný zajímavých mladých podniků


A pak jsme ještě zašli na nejlepší kávu v Liberci - to  je Jedno Kafe, kousínek od liberecké radnice
My chodíme na cappucino a tentokrát  k němu byl famózní banánový dort!

A velikým překvapením byl pro nás stánek Maliník v Bedřichově, u horního parkoviště směrem na Liberec. Vaší tady pár velmi milých mladých lidí, a v polních podmínkách (ve stánku není ani voda, všechno musejí přivézt) mají velké dobroty. Dali jsme si lokši s trhanou kachnou a omáčkou hoisin a na cestu ještě jednu lokši, tentokrát na sladko s povidly a makem. Ňam. A Reshmi byla také nadšená, protože uvnitř stánku  byl také krásný velký pes. A to je vždycky zážitek, potkat se s velkým pejskem.

 
kousek jsme se prošli v lese, v Jizerkách je po zimě kalamita ulámaných špiček mladých smrků, je to ve velkém rozsahu
 

Uvidíme, zda tento týden ještě zvládneme něco ochutnat...
Krásný start do nového týdne a opatrujte se, Vaše ochutnávačka Eva


Sklo

Dobrý den Vám všem milé bloggerky a milí blogeři!

Úplně na poslední chvíli přináším tip na výlet. V Liberci můžete ještě tuto středu vidět krásné skleněné objekty a zároveň si můžete prohlédnout prostory bývalé secesní kavárny Pošta.







a kdybyste to nestihli, sklárna Jiřího Pačinka pořádá exkurze přímo v provozu - info tady. Do kavárny se ale zase hned tak nepodíváte. Je  zavřená už možná dvacet let, prostory patří policii...

Před dovolenou jsem vás také lákala do Jablonce na Křehkou krásu, byli jsme se tam podívat, ale byla jsem z toho docela smutná. Bylo to, jako bychom se vrátili zpátky o rok, o dva... stejné firmy na stejných stánkách, stejné zboží... téměř nic nového... škoda, přeškoda. . S foťákem jsem  se zastavila jen v sekci vánoční ozdob
stromeček oblečený ve stylu cibuláku



Nejlepší z celé výstavy byla tematická výstava v jabloneckém muzeu věnovaná předválečnému exportu jabloneckého zboží do Indie. Tuto výstavu můžete navštívit až do podzimu, a můžete si vyzkoušet i sárí...


Tak hezké dny a opatrujte se, Vaše Eva

sobota 17. srpna 2019

Dovolená v polovině

Hezký dobrý večer (nebo ráno, či odpoledne), milé bloggerky a milí blogeři! Kdysi jsem někde četla, že dovolená má trvat alespoň dva týdny a teprve druhý týden nastává kýžený odpočinek... Takže hurá do druhého týdne, který snad už relaxační bude...Ptáte se, co se děje? Všechno a nic, nedaří se mi stále vypadnout z toho kolotoče uvnitř hlavy...
začali jsem slibně v novém smíchovském Manifestu


tohle jsem se  kdysi naučila v Hong Kongu, těch Coron s citronem tam tenkrát bylo nepočítaně

taky grilujete  krevety?

Když jsem v neděli večer plná dojmů dopsala příspěvek o Doxu, přišla veliká bouřka. Měla jsem notebook ještě po ruce a tak jsem se po půlnoci podívala na radar, na mapu blesků. Byli jsme jen na okraji, ale i tak jsem pozavírala okna, vytáhla ze zdi šicí stroje a vrátila se do postele. Před usnutím jsem ještě nakoukla na facebook… a tam  byla TA zpráva... a už jsem toho moc nenaspala. Před nedělní půlnocí odešla z tohoto světa duše, kterou jsem znala jen  po síti, ale občas jsme si spolu něco napsaly. Bylo jí pouhých 38, a měla dvě malé děti. Těžko najít slova, když odcházejí tak mladí. Odpočívej v pokoji milá Báro! Jsem ráda, že jsem tě mohla znát...

A tak se mi honily hlavou  všelijaké  myšlenky... Snažila jsem se je rozptýlit, ale moc se mi to nedařilo...

V pátek ráno se udělalo zničeno nic špatně  mé mamince, měla strašnou zimnici, obrovský třes. Třásla sebou tak, že nebyla schopná souvislé věty. Měla jsem o nic moc veliký strach, záchranku nechtěla a tak jsem bojovala sama se sebou a s jejím stavem. Nakonec se nám podařilo ji zahřát pod dvěma peřinami a horkým čajem. Byla to moc perná chvíle...Dnes už je lépe, nejspíš byla na vině větší únava po čtvrtečním výletu, možná dietní chyba a problém žlučovodu...  Uvědomila jsem si, jak je vlastně křehoučká a malá, moje milá máma....

Tak jsem to vybalila, třeba se mi uleví... a slibuju, že příště už zase přinesu nějaké výletní zpravodajství, něco už mám v rukávu...

Tak se opatrujte, Vaše Eva, které se nedaří odpočinout

neděle 11. srpna 2019

Neděle v DOXu

Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři! Skoro na poslední chvíli, ale přece jsme ji stihli! Koho? Co? Retrospektivní výstavu k životnímu výročí Evy Jiřičné v holešovickém DOXu. Tentokrát to bylo vážně o chlup, výstava končí 12. srpna, ale já si už březnu špatně poznamenala do seznamu  akcí, které nutně potřebuju vidět, že končí 21. A připadalo mi, že to celé dává smysl, že právě toto datum je to správné.

Kromě maket, fotodokumentace, kopií výkresů byla výstava také doplněná videoprojekcí rozhovoru s touto dámou světové architektury. Obdivuju její talent, píli, elán, zanícení, sílu...





proces vzniku projektu, to mne pobavilo...


až jednou vyhraju, nebo  v příštím životě, prosím takové bydlení


 
 
Vlastně nechápu, že jsem v DOXu  byla dneska poprvé. Je otevřený už od roku 2008, tak od teď si už budu pečlivě sledovat, co nabízí.
Sama budova je původní  továrnou, uvnitř jsou vysoké haly, ale taky pořádný labyrint chodeb.
Ale také moc pěkná terasa s kavárnou a na střeše vzducholoď

 
 

Rodina připravená  k odjezdu od  Karla Nepraše
 
 
A když už jsme v galerii byli, prošli  jsme  i  ostatní výstavy. Reflex anoncoval výstavu
ART-BRUT-ALL.  Lehce iritující kousky českých mladých umělců. Zdaleka všemu jsem neporozuměla, ale moc se mi zalíbily díla Ivany Štenclové

detail kusků řezaných laserem

 

ale i tohle



a pak jsme ještě sithli street-food-festival v Holešovicích i skouknout smíchovské Manifesto, povozili jsme se tramvajemi a odjeli domů, k nám na sever. Pěkná neděle to byla a až v autě jsem si vzpomněla, že jsem vlastně chtěla ještě na střechu Lucerny - tak tedy příště...

Zdravím Vás všechny, přeju hezký týden, opatrujte se - Vaše dovolenkující se Eva