pondělí 28. září 2020

Švestkový hrníčkový

Krásné sváteční pondělí milí bloggeři a milé bloggerky!

Hrušky, jablka - to už tady bylo, takže zbývá poslední podzimní ovocná hvězda - švestky! Hledala jsem něco nového, protože upřímně řečeno, na kynuté klasické jsem neměla chuť. A tenhle recept splnil všechno, co jsem požadovala - je na plech, litý, hrnkový, s makem, bez vajec. Jediná jeho vada je, že se snad odpařuje ;-)

Máte-li chuť, recept je tady:

Připravte si vyloupané švestky, hrnek nemletého máku a drobenku (mouka, cukr, máslo).

Těsto:

1 hrnek hladké mouky (dala jsem špaldovou)

1 hrnek polohrubé mouky

1 vanilkový cukr

1 hrnek polotučného mléka

3/4 hrnku cukru (příště uberu)

3/4 hrnku oleje

1/2 prášku do pečiva

- všechno vymíchat do hladkého těsta a vlít do vymazaného a vysypaného plechu. Na těsto naskládejte švestky, zasypejte makem a drobenkou. Pekla jsem na 180 stupňů 15 minut a na 200 stupňů dalších 10.

Ať vám chutná, Vaše Eva, z bezpečí kuchyně



pondělí 21. září 2020

Jablečný koláč s ořechovou drobenkou

 Hezký den, moje  milé bloggerky a bloggeři! Je podzim - tedy oficiálně až zítra - ale já mám chuť na podzimní pečení. Vzpomněla jsem si, že jsme si před časem v Albertu koupili koláčovou formu a tak jsem ji  dnes poprvé vyzkoušela.



Na těsto:

2 vejce a 100 g třitinového cukru vyšlehat a k tomu  přidat 100 g změklého másla

pak postupně zašlehat

100 g špaldové hladké mouky

50 g kokosové mouky 

půl prášku do pečiva, trošku citronové kůry

Těsto rozprostřít do máslem vymazané a kokosem vysypané formy.

Oloupejte asi 4 jablíčka a nakrájejte je plátky, vyrovnejte na těsto.

Navrch drobenku z mletých ořechů, trošky másla, cukru a hrubé mouky.

Pekla jsem půl hodiny na 180 stupňů.

Tak ať vám chutná!


Opatrujte se, zůstaňte v bezpečí, Vaše Eva, obalující si nervy cukrem...

P.S. Jen deníkově pár poznámek - dnes byl obětován ministr zdravotnictví, v šíření jsme už druzí  v Evropě, už mne ani ty černé vtipy na internetu nebaví





neděle 20. září 2020

Hruškový koláč

 Hezký nedělní večer, milé bloggerky a milí bloggeři!

Je čas na hruškový koláč! bez  vajec a  bez cukru? tady je:



V míse smíchejte:

1 a 1/2 hrnku hladké špaldové mouky

1 čajová lžička prášku do pečiva

1/2 čajové lžičky sody

špetku soli

1/2 čajové lžičky skořice

3 polévkové lžíce dobrého kakaa


V druhé nádobě smíchejte:

1/2 hrnku javorového sirupu (z části jsem ho nahradila datlovým)

1/2 hrnku vody

1/3 hrnku olivového oleje

1 čajová lžička jablečného octa

Oloupejte 2 hrušky - jednu nakrájejte na malé kousky, druhou na osminky

Do  suché směsi vlijte tekutou a ručním mixérem  promíchejte. Do vymazané  a vysypané  dortové formy dejte polovinu těsta, posypejte pokrájenými hruškami a překryjte druhou polovinou těsta.  Na povrch dejte osminky hrušek. Pekla jsem na 180 stupňů s horským vzduchem asi 30 minut.

Tak ať vám chutná, oslaďte si život a opatrujte se, Vaše Eva, užívající si poslední sluníčkové dny





neděle 13. září 2020

Prstem po mapě

 Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři!

Letošní rok nedovoluje svobodně vytáhnout paty a odjet, kam srdce ráčí... nejsme sice úplně zamčení, ale rizika vnímám jako vysoká a nedokážu je podstoupit. Tak jsem vytáhla knížky a vyrazila na cestu za kanál La Manche


Začala jsem bichlí Krysy jejího veličenstva od Tuvia Tenenborna. V anotaci je uvedeno, že  jde o  mimořádně vtipnou a alarmující zprávu o Británii v čase  Brexitu. Můj smysl  pro humor se s autorovým tedy nepotkal vůbec. Autor pátrá během celého svého putování po izraelsko-palestinském problému a přistupu Britů k němu. Celé mi  to nějak nedávalo smysl...

Chuť ke čtení jsem si spravila na třech knížkách Aleny Damijo - fejetonově vtipné postřehy a porovnání české a anglické reality, lehké čtení, které jsem si užila.

Během srpna mi také dorazila nová knížka Lenky Požárové, která v Londýně žila a pracovala. Těžko říci, co je to za žánr, je to trošku kuchařka, trošku cestopis, trošku průvodce - ale stýská-li se vám po tézemi za kanálem, je to dobrý lék na stýskání.

S nelibostí sleduju  nárůst pozitivně testovaných v České republice

vývoj ve mne budí obavy a nejvíc ze všeho mi vadí, jak jsme nedůslední, neorganizovaní, neukáznění, neohleduplní jeden k druhému. Za celé září mám přiděleno 8 pracovních směn, chvilku  to vypadalo, že se zahraniční obchod opět rozeběhne, ale poté, co se staneme premiantem Evropy v covidu, tak  bude zase po  naději. A to máme pořád štěstí, že je pěkné  počasí, můžeme si aspoň užívat zahradu a nemusíme sušit boty a připravovat hrabla na sníh. Asi nás čeká složitý podzim...

Opatrujte se, Vaše Eva v očekávání věcí příštích

úterý 25. srpna 2020

Dvojitě negativní

 Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři!

V posledním příspěvku jsem psala, že vidím světýlko na konci tunelu a dny volna jsou na obzoru. Ano, volno se tu objevilo, ale všechno je to jinak, než jsem si představovala... Vypadalo to, že budeme mít krásný týden, kdy přijede syn a uděláme si pár výletů, jako když byl malý. Aneb chceš-li pobavit Boha, svěř se mu se svými plány ... Vy, co jste si myslely, že odmlka blogu značí dovolenou, jste nebyly na stopě...


Tento příspěvek se stane deníkem, den po dni,  zveřejněný až na konci:

Čtvrtek 13/8

Vezeme všechny podepsané závěrkové dokumenty do Prahy k auditorům. Jedeme autem, abych nemusela v roušce autobusem a metrem, hodinu do Prahy, hodinu přes Prahu a to  celé zpět. Cestou zpět se zastavujeme v Turnově na oběd a  já začínám mít pocit, že začíná dovolená. Pak nejdřív přišla zpráva - mami, asi nepřijedu. Pak další - v práci máme kolegyni s covidem. A další - v pátek jdeme na testy. 

Pátek 14/8

Raději zůstávám doma, i když mám pracovní  směnu, dneska tu měsíční závěrku uděláme na dálku. Je poledne, syn vyráží do Střešovic. Zhruba po čtyřech hodinách přichází zpráva: Mami, jsem negativní. Huráááá. Ještě čekáme na výsledky přítelkyně. Ona je pozitivní!!!???. Je skoro půl šesté večer, žádná telefonní  linka už není  aktivní, hledám informace na internetu, jak se izolovat v malém bytě? A co s námi, viděli jsme se v o víkendu...Z laboratoře dostali informaci, že je bude kontaktovat hygiena.

Sobota 15/8

Nemůžu dělat vůbec nic. Jen přemýšlet. Měřím si teplotu - 36,5. Jsem běsná ze systému. Vládní struktury stále říkají, že chytrá karanténa funguje. Kde? Svlékám postele v dětském pokoji, vytahuju poprvé parní čistič, který jsme koupili za body v Albertu v březnu, když TO začínalo.

 Neděle 16/8

Slečně se konečně odpoledne ozývá hygienická  stanice, ze Zlínského kraje, kde má trvalé bydliště. Jakmile zjistí, že žije a pracuje v Praze, telefonát ukončen s tím, že ji předávají k řešení do Prahy.

Pondělí 17/8

Hned po ránu volám na hygienu do Liberce. Velmi milá paní mne uklidňuje, zajišťuje nám testování v Jablonci, dává mi i telefon, kdyby něco nefungovalo. Během hodiny odjíždíme do špitálu, kde nám v červeném stanu vezmou vzorky. Výsledky budou druhý den. Odběr není tak nepříjemný, jak se píše. Kdo zažil vyšetření na ORL, tak punkce dutin je určitě horší. Obě zdravotnice v bílých kombinézách se štíty jsou velmi příjemné. Informuju kolegy a příbuzenstvo. Tomáše dosud nekontaktoval nikdo, Dominice volají během dne - nemá příznaky, má sepsat kontakty 7 dní zpátky a pokud zůstane bez příznaků, tak za dva týdny po prvním testu karanténu končí a vymalováno. Ruším program na celý týden, mimo  jiné  i kadeřnici, kam jsem objednaná od května - grrrrr.

Úterý 18/8

Vstávám brzo, čekáme na výsledky. Jsem tak napnutá, že mi stoupá teplota na 37. Řešíme, co budeme dělat, pokud někdo z nás tří tady doma bude pozitivní. Okolo deváté volá můj obvodní doktor, doplula k němu zpráva z KHS, informuje mne, že žádanku na druhý test vytvoří a že 24. mám jít do nemocnice na další test, pokud bude negativní, moje karanténa skončí. Včerejší výsledek ale  ještě nezná, na ten test mne poslala hygiena, tak výsledek bude mít ona. Čekáme. Před polednem telefonát z KHS, jsme všichni tři negativní. Aspoň že tak. Ještě pořád se  může stát, že to dostaneme, ale podle statistiky je ta pravděpodobnost už malá. Paní z hygieny se ptá, jak je to se synem, dávám jí číslo, protože dosud žádné instrukce nedostal. Tak konečně, už! Teprve teď oficiálně dostávají instrukce, že se musí zcela izolovat. Pozitivní ukončí karanténu bez testu. Ten druhý, negativní, má ale smůlu - jeho karanténa bude trvat déle a ve hře jsou ještě dva testy!!! Je mi Tomáše líto  

Středa 19/8

Snažím se fungovat, dopoledne strávím na dálku v práci. Mám vztek na systém. Na inzerovanou chytrou karanténu, která vůbec nefunguje. Za 5 měsíců existence problému to vážně vypadá takhle? Včera opět vláda nařídila roušky, takže až půjdu začátkem září konečně k té kadeřnici, už se mne to týká. Mimochodem, odpoledne bych už bývala byla ostříhaná...

Čtvrtek 20/8

Tak fajn, co včera nařídili, to už zase neplatí. Roušky ve školách a u kadeřnic nebudou - a nebo budou? do září je daleko a většina nařízení se mění několikrát. Jsem otrávená, hádavá, nepříjemná. Ještě, že máme zahradu. Objednáváme náš první nákup na košík.cz. Škoda, že nemají také noviny a časopisy. Potřebuju do trafiky! Když to dobře půjde, tak v úterý odpoledne... Prosím messengerem sousedku, která pracuje v centru, zda-li by mi nekoupila Reflex a Ženu a život. Volá mi večer a slibuje, že zítra. Večer je na artu báječný dokument o Ericu Claptonovi, některé osudy jsou k neuvěření.

Pátek 21/8

Vedro jako blázen, půl dne trávím v bazénu. Nákup z košíku dorazil jak slíbili po deváté, volám na kurýra z balkonu, ať to nechá za dveřmi. Nevím, jestli si domyslel, že jsme v karanténě. Každopádně, přivezli všechno, co jsme si objednali. Patizon se na nás tak směje, že se okamžitě rozhodujeme usmažit ho k obědu. Odpoledne dostávám přes plot ŽaŽ. V bazénu  jsem se připálila na ramenou.

Sobota 22/8

Reflex si kupuju v elektronické formě, bohužel na iPadu ho neotevřu a v telefonu na to zase pro změnu nevidím. Přečetla jsem si jen úvodník a mám potřebu diskutovat s šéfredaktorem. Popisuje situaci, kdy jel tramvají, v čase povinných roušek. Ale protože už věděli, že druhý den jsou  nepovinné, tak je také neměli. V tramvaji se ovšem na ně obořila paní (píše, že tělnatá, jakoby to bylo podstatné - grrrr) - úvodník vyústí do rozuzlení, že pokyny dodržují jen pitomci, paní je zlá. Jak já už toho mám plný zuby, jsem člověk pravidel a tihle mně normálně utrápí!!! Moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mne. Ale znám spoustu lidí, kteří na nějakou ochranu druhých kašlou zvysoka. Včerejší nárůst pozitivních je zdaleka nejvyšší za celou dobu - 506 kousků. 

Neděle 23/8

Nic mi není, ale jsem psychicky tak zmasakrovaná, že s bídou uvařím. Měla bych využít čas na tvoření, ale invence je někde v čoudu.

Pondělí 24/8

Konečně, jdeme na druhý test. Tentokrát je razantnější, ale není to nic, co by se nedalo vydržet. Výsledky prý budou u obvodního lékaře zítra. Můj má dovolenou, takže u zástupu.

Vyřizuju pracovní korespondenci, zabíjím čas, špatně se soustředím. U počítače jsem vymrzla, tak si odpoledne chci dát v teple postele dvacet, ale jako na potvoru přichází jeden pracovní hovor za druhým. Večer jsou v televizi Světáci, to neomrzí!

Úterý 25/8

Obvodní lékařka ordinuje v úterý až odpoledne, musíme čekat na výsledek. V 13 hodinu už manžel nevydrží a volá tam, nic tam nemají. Volám milé paní na hygienu - nachází nás v databázi a potvrzuje, že jsme opět negativní a tím pádem svobodní! Takže jdu publikovat tento dlouhý příspěvek. Omlouvám se Evě a Heleně, pokud už vyhlížely obálku s taštičkou - nebylo síly, jak to dostat na poštu, ale do konce týdne to napravím!

Opatrujte se, já se snad brzy naladím do pozitivna, i když jsem dvounásobně negativní, Vaše Eva

středa 12. srpna 2020

Snídaně v DOKu

Dobrý den, milé bloggerky i bloggeři!

Jak se máte, dovolenkujete se, schováváte se před vedrem, užíváte léto po svém? 

Můj poslední měsíc byl o tabulkách (excelovských a následně i čokoládových), spoustě času u počítače (střídám lokality kancelář-dětský pokoj-zahrada), o spoustě srovnávacích propočtů, mailů. telefonátů, sčítání i odčítání, kopírování a vkládání. Má hlava je jako včelín a čísla mi z ní už vylétají i ušima ;-) Ano, moje maminka říká, každý rok je to v tuhle dobu s tebou stejné, jsi nervózní, podrážděná, unavená. Ale projekt je už téměř u konce, vidím světlo na konci tunelu a konečně snad také pár dnů, kdy nebudu muset viset na telefonu a mailu. 

Tohle pondělí jsme si dovolili takovou "guilty pleasure" a jeli jsme okouknout do Liberce novou kavárnu, je tak nová, že je zatím jen ve zkušební provozu. Jeli jsme na snídani - čekalo se vedro a bouřky, tak ať jsme zavčasu doma. Nedaleko libereckého vlakového nádraží, v oblasti, kterou mám pro sebe zaškatulkovanou jako "stavebniny a špína" vzniknul nový podnik. Jmenuje se DOK, je spojen s libereckou pražírnou kávy Nordbeans a je to tady na severu jako zjevení. Pracovně to popisuju jako něco mezi karlínskou Eskou a holešovickým Vnitroblokem. Vřele doporučuji k návštěvě - detaily najdete na facebooku i na stránkách Nordbeans . Rozhodně máme v plánu snídani ještě zopakovat a pak zkusit také v poledne jejich obr ovocný knedlík, určitě ho tady pak ukážu...


Interiér je dílem studia ANUK, asi nejvíc mne zaujala svítidla

a jak jsem si později našla na webu, opravdu to jsou souhvězdí

zvenku by člověk nečekal....

skořicový šnek byl famozní


Dlužím také výsledky give-away. Protože do stanoveného termínu mi přistály v komentářích jen dva příspěvky - losovat nebudu. 

Evo (http://es-ideas.blogspot.com/ ) a Heleno (https://sincerehelena.blogspot.com/), máte u mne taštičku, na Helenu adresu mám, Evu poprosím o zaslání - někde jsem ji založila... Doufám, že budete mít radost! Já měla...

Tak hezké slunečné dny, nabijte se vitamínem D a opatrujte se

Vaše Eva, dokopávající projekt do finále





úterý 28. července 2020

Šest

Milý blogu, milé bloggerky a milí bloggeři!
Před šesti lety, v devět večer jsem umordovala svůj první bloggerský příspěvek.

Bývala bych nevěřila, že to tak dlouho vydržím. Za tu dobu se stal blog jakousi mojí externí pamětí, která má tu výhodu, že je dostupná na mnoha zařízeních a na mnoha místech, stal se mojí příruční kuchařskou knihou, protože většina našich oblíbených koláčů už tady také je, je kronikou mých textilních pokusů a omylů. Je taky místem, kde se čas od času díky komentářům potkám s Vámi, digitálními přáteli a to je moc milé.
Děkuju Vám za přízeň!

A jak už to tak bývá zvykem v tomhle světě, vyhlašuju narozeninovou give-away! Pokud mi necháte pod tímto příspěvkem do konce července komentář, napíšete, co vás tady baví nebo nebaví, inspiruje nebo odrazuje, můžete s troškou losovacího štěstí být majiteli některé z těchto růžových taštiček. Bystré oko čtenáře jistě pozná, že jsem zase zpracovávala odřezky - ale to snad není na závadu.


Tak ty můj blogu, je ti šest. Po prázdninách bys měl jít do školy - jestli tedy školy budou. Ale ty jsi šikovný a zvládáš on-line prostředí, tak to nebudeme hrotit, nebudu ti kupovat ani tašku ani penál. Jen ti možná trochu do budoucna zmodernizuju design, ale hned to nebude! Občas mám chuť tě trochu pozlobit, ale vnitřní cenzura mi nakonec našeptá, abych to nedělala - ale trošku mne mrzí, že se letošní červencový příspěvek nejmenuje "Motýle" ;-)

Přeju Vám všem krásný, horký, červencový týden a opatrujte se!
Vaše Eva, už šestým rokem