středa 18. října 2017

Smutno

je tady dnes, přesmutno.... Dneska před polednem odešla naše Sára za duhový most...
Moc bych si chtěla uchovat v paměti její vůni kožíšku, měkoučkou srst a vševědoucí pohled. Stýská se mi....
Eva

pondělí 16. října 2017

Jako na houpačce

je můj letošní začátek podzimu.... Dobrý den milí bloggeři a milé bloggerky! Slibovala  jsem vám zážitky ze šumavského putování, ale místo toho se se mnou svět houpe nahoru a dolů...
Jeden zážitek střídá další. Nejdřív bylo krásné setkání po strašlivě dlouhé době, moje spolužačka z vejšky přijela do lázní Libverda a strávily jsme spolu dva úžasné dny. Tahle osoba je se mnou tak stejná, že to až není možné.

Sotva Dáša odjela a my si užili další Tatrhy v Liberci , hup, a starost na krku. Naše chlupatá princezna se nepostavila na zadní nohy. Veterinář - injekce - léky - malá naděje - rozhodněte se sami, šance je malá...

tohle už jedeme z veteriny domů, ještě že mají pro transport pacientů takový šikovný vozík
Ale bojovnice je to veliká, takže veterinář na uspání odvolán, jaterní dieta nasazena, nervy trochu uklidněny a krásný prodloužený víkend se státním svátkem

Moc pěkná výstava v libereckém muzeu o starých mapách a další o historii cyklistiky (a na poslední chvíli jsme stihli i Picassa v libereckých lázních)


pány na starých kolech jsme potkali před muzeem, ale fotku jsem si vypůjčila z muzejního facebooku


a zase dolů, stres v práci - během tří měsíců jsme museli propustit dvoje ruce a ty chybí

a nahoru - tašky pro sdružení Kašpar, tvoření po dlouhé době
benefice se chystá na 25/11 v liberecké galerii

a pak zase dolů a nahoru - to byly dva pracovní dny v Praze. Neustálé změny ve zdaňování - to bylo to dolů, odpolední procházka Prahou byla jako terapie
Lennon by měl 9/10 narozeniny, čekala jsem spoustu svíček, ale už asi byly uklizené a u zdi pozovaly asijské turistky




seděla jsem na Kampě dlouho, vpravo most, vlevo divadlo, myslela jsem i na Jana Třisku - měl to snad v osudu napsané?

a druhý den konference o  budoucnosti financí - samý robot, cloud, tabulka, budoucí ztráta práce?. Moc zajímavé, ale vlastně nevím jestli je to plus či mínus.

Rozhodně velkým plusem byl páteční koncert Tomáše Kluse v jabloneckém klubu Woko. Nabila jsem se spoustou energie, jen mi vrtá v hlavě, kdy se věk mých hudebních idolů změnil z věku mých rodičů či mého do věku mého syna ;-) Každopádně ten mladý muž je úkaz, chytré texty, pořádná nálož hudby a energie na rozdávání. Díky, díky, díky....

A v sobotu zase veterina, nasadili jsme další  léky, není to lehké...
Tak se opatrujte, Vaše Eva, co už se nechce houpat nahoru a dolů

P.S. Příště snad už o našem putování Šumavou

neděle 17. září 2017

Vasarely

Hezkou neděli, milé bloggerky a milí bloggeři! V Alšově jihočeské galerii  na zámku Hluboká je výstava plná barev a tvarů - Victor Vasarely. Směr zvaný op-art je mi velmi blízký a Vasarely je považován za jeho průkopníka. Prolínání tvarů a barev, iluze 3D, grafiky a tapiserie, nemohla jsem se vynadívat.

Victor Vasarely (1906 - 1997)
až do 1. října v jízdárně zámku Hluboká
















Ve stálé expozici je výstava Meziprůzkumy ze sbírek galerie. Kombinuje gotické madony i další středověké umění a moderní umění 20. století. Expozice je vzdušná, velmi působivá. A pro mne osobně ještě velmi objevná - před velmi  dlouhou dobou byla v pražském Veletržním paláci retrospektivní výstava Jiřího Koláře. Tehdy jsem ještě neměla fotoaparát v mobilu stále po ruce a tak jsem si  odnesla jen vzpomínku na velmi  zvláštní  koláž ze starých map ve tvaru ženského těla. A teď jsem se s ní potkala znovu, je v majetku jihočeské galerie! Naživo je lepší, ale fotku mám!

vlevo Jiří Kolář: Sedmá velmoc (1969)

Kamil Lhoták: Zeď vzpomínek (1954)
 
spojení moderního a starého

tenhle 3D kousek mne dostal - Jiří Hilmar: Hnědá (1969)
 
a ještě detail, trojúhelníky s barevnými puntíky
 
I prostředí okolo galerie je krásné

Josefína Jonášová - Antikoncept

a až doma jsem si vzpomněla, že už  jsem ji viděla v galerii v Liberci

 
To je pro dnešek všechno, příště vytáhnu nějaké fotky z  našeho jižního putování.
Opatrujte se, Vaše op-artová Eva

úterý 12. září 2017

Za skláři

se můžete podívat až k peci... Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři, slíbila jsem Vám,  že Vám dám vědět, až se zase otevřou brány u sklářů - a je to tady! Přináším Vám tip na výlet na sobotu 16. září, kdy můžete vstoupit do výrobních prostorů Preciosa Lustry v Kamenickém Šenově.

 
Uvidíte víc, než skláře u pece. Uvidíte, jak vznikají krásné křišťálové lustry, které visí v mnoha  palácích a hotelech světa. Za prohlídku se neplatí, ve všech provozech jsou informátoři a předváděči, leccos se dá i vyzkoušet. A cestou můžete zastavit u  Panské skály , kterou  znáte z Pyšné princezny.  Neláká vás to?
 
Opatrujte se, Vaše Eva, tentokrát se těšící na Křišťálové údolí

čtvrtek 7. září 2017

Švestkový s drobenkou

Dobrý den milí bloggeři a milé bloggerky! K září  patří švestkový koláč, trochu jsem hledala na internetu a našla recept se zakysanou smetanou, to  jsem musela zkusit:


Recept je odsud, je  to recept Dity P., je i na webu České televize,jen v té její  kuchařce jsem ho nenašla... Zároveň to byl test nového sporáku, první koláč na plech. Švestky jsem vytahla z mrazáku, takže zbylo ještě na crumble, to máme také rádi.

Recept jsem trochu upravila, protože původní množství  je asi  na malý plíšek nebo kulatou formu, a náš nový sporák má nakonec plech ještě větší než ten starý:

36 dkg polohrubé mouky
17 dkg cukru
5 dkg Hery
3 vejce
1 prášek do pečiva
2 kelímky zakysané smetany -kupuju modrý  Kunín

drobenku  dělám od oka - mouka, cukr, máslo, půl lžičky skořice

všechno zamíchat, poklást švestkami slupkou dolů, posypat drobenkou a navrch jsem nasypala zbytek mandlových lupínků. Na 180 stupňů, 30 minut.

A  kdybyste neznali crumble - tak zkuste:
vyloupané švestky v misce smíchat s jednou lžící Maizeny a trochou třtinového cukru, rozdělit do misek, nebo dát do formy. Nahoru připravit drobenku jako na koláč. Já jsem trochu experimentovala, takže jsem místo skořice dala badyán, rozdrcený v  hmoždíři a přidala asi dvě lžíce drcených ovesných vloček. Do trouby asi na 30 minut, že je hotovo poznáte podle barvy drobenky. Proti koláči má tu výhodu, že se dá jíst i teplý. ;-)

Krásné zářijové dny, z kuchyně Vaše Eva

neděle 3. září 2017

Myšák

Dobrý den milí bloggeři a milé bloggerky! Řekne-li se Myšák, co se vám vybaví? Myšák Mickey, Myšák Stuart Little? Něco jiného?

Od září je Myšák zase pražská cukrárna! Ve Vodičkově ulici povstává jak Fénix z popela prvorepubliková cukrárna s plnou parádou. V sobotu ráno poprvé otevřela dveře ve zkušebním provozu a já měla to štěstí, že jsem tam posnídala. A protože jsem myslela i na vás, tak jsem mobilem udělala i foto:
výtečné cappuccino a chlebíček, měla jsem i indiána a byl tak dobrý, že jsem ho nestihla ani vyfotit
František Myšák byl vyučený cukrář a v roce 1904 si na rohu Vodičkovy a V Jámě pořídil cukrárnu. Později koupil dům ve Vodičkově ulici č.p. 710 a svůj cukrářský závod do něj přenesl. Přestavba původního domu počátkem dvacátých let minulého století byla řešena architektem Josefem Čapkem pravděpodobně za konzultací Josefa Gočára.
Konkurence v Praze byla v té době veliká, 725 cukráren!

Pan František Myšák zemřel v roce 1941, živnost po něm převzal jeho syn. Ale příběh dál už není veselý. V roce 1949 byl dům pronajat národnímu podniku Odkolek a o rok později byl všechen majetek Františka Myšáka znárodněn. Cukrárna si zachovala svou pověst i po znárodnění, byť jeho syn po roce 1948 musel načas pracovat v jáchymovských dolech. V roce 1958 se marcipánové výtvory Františka Myšáka – syna, dostaly na Světovou výstavu v Bruselu (v roce 1975 vyhrál svou poslední světovou soutěž). Mimo jiné vytvořil i koš s houbami z marcipánu. Vše bylo věrně zhotoveno a k nerozeznání od skutečných hub nasbíraných někde v lese. Pražané prý obdivovali tento umělecký výtvor vystavený ve výloze. František Myšák, syn zakladatele firmy, zemřel v roce 1992 v 85 letech.

Vůbec si nevybavuji, co v těch místech bylo v osmdesátých letech, kdy jsem v Praze žila. Z celé Vodičkovy ulice si pamatuju jen čínskou restauraci.

V roce 2008 byla cukrárna zrekonstruovaná, ale podnikání v ní časem skončilo a provozovna byla zase zavřená. Nyní je tu další rekonstrukce, návrat ke kořenům. Za cukrárnou stojí lidé z kavárny Savoy, takže její dobroty jsou už nyní k dostání i na druhé straně Vltavy.

Ve výkladní skříni je sice ještě nalepený balicí papír, ale už brzičko bude otevřeno s celou parádou. Prvorepublikový interiér s překrásnou dlažbou v přízemí, křišťálové šenovské lustry, karlovarský porcelán a prvotřídní suroviny. Můžete posedět v místech, která pamatují Tomáše Masaryka, Emu Destinovou, Oldřicha Nového či Adinu Mandlovou, a v duchu se přenést třeba do jejich doby, představovat si dámy v róbách a pány v oblecích, kteří kráčejí třeba do protější Lucerny.


Třeba se tam někdy potkáme, určitě tam ještě zajdu, zatím se opatrujte,
Vaše Eva s hlavou v prvorepublikových oblacích

P.S. Už mne znáte, ještě jsem vyhrabala pár starých fotek pro staromilce, jako jsem já...


pátek 1. září 2017

Burzov

Dobrý den milé bloggerky i bloggeři! Před víkendem jeden tip na místní atrakci. Mezi Tanvaldem a Železným Brodem je obec Držkov a tam se v neděli pořádají burzy. Koupíte tam všechno, od zeleniny, živých zvířat, starého nádobí, černých desek, knížek  až po autodíly.  Někdy je zážitek jen to prolézt. Ale tentokrát jsme byli pro kliku - a koupili jsme!
 






Letos bude ještě 6x, termíny najdete tu
Náš domácí název je Burzov, tak to  kdysi zkomolil náš syn, když spojil burzu a Držkov.

Opatrujte  se a užívejte září, Vaše Eva