středa 11. července 2018

Je libo Priessnitz?

Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři! Čas o dovolené vždycky tak rychle utíká! Po dvou nocích v Bozeňově jsme sbalili tašku a vyrazili k domovu. Vzali jsme to oklikou od Šumperku na sever až skoro k polské hranici. Projeli jsem Velkými Losinami, zámek a ruční papírna musí počkat na nějakou příští návštěvu. Přejeli Červenohorské sedlo a dojeli do Jeseníku.
Hlavní lázeňská budova
 
a historický pohled
Lázně vybudované Vincencem Priessnitzem (1799-1852) v Gräfenberku okolo roku  1822, leží v překrásné horské krajině. Už v roce 1839 se v lázních léčilo skoro 1600 osob, léčebné metody byly řekněme trošku drastičtější - přísná dieta, namáhavá práce, dlouhé pochody a hlavně vodoléčba. 
ta panoramata....;-)
Vysupěli jsme od parkoviště k hlavní lázeňské budově. Trochu jsme si říkali, jak jsou na tom asi ti skuteční pacienti s pohybovými problémy, takový kopec a těch schodů! Na internetu jsme si před tím našli, že je otevřená nově zrekonstrukovaná prvorepubliková kavárna Wiener Kaffeehaus, takže jsme se na ni šli podívat. Funguje jako učňovské středisko, ale dojmy jsme měli rozporuplné. Prostor moc pěkný. Citlivě zrekonstruovaný. Otevřená kuchyně, ale v ní spousta pánví s přepáleným tukem (až mne ve žlučníku dloublo), familiérní vrchní a scénka s polévkou. Na jídelním lístku byla Hovězí s knedlíčky a nudlemi a Polévka dle nabídky.
"Jakou máte polévku dle nabídky?"
"Hovězí s nudlemi"
"Tak já si dám tu hovězí s knedlíčky"
"Říkám, že máme s nudlemi" (ten tón, ten tón - jako jsi úplně blbá)
"Ale v jídelním lístku je s knedlíčky a dle nabídky"
"Máme s nudlemi"
"Tak my si dáme salát s červenou řepou a lívance s mákem"

Jídlo bylo dobré, ale pachuť návštěvy stejně trochu zůstala....


tyhle dvě fotky jsem si vypůjčila z webu restaurace





Pak jsme se šli projít po lázeňské kolonádě a mířili jsme ke zdejší atrakci, ke stráni, kde jsou brouzdací bazénky s protékající ledovou vodou. Byl horký den a tak jsme zuli boty a užívali si tu vodoléčbu. Vřele doporučujeme. Můžete se brouzdat po kotníky, po kolena, i po stehna. U nejhlubšího bazénku jsou ještě speciální vaničky na předloktí. A voda je opravdu řádně studená, ruce byly úplně rudé. Více o balneoparku najdete zde


Kavárenskou reputaci Jeseníku plně napravilo Vinckovo kafe. Malá kavárnička v rodném domě Vincenta Priessnitze, výběr "zdravých" zákusků a hlavně dobrá káva. Dali jsme si místní specialitu s kořením.



Sláva nazdar výletu, zmokli jsme jen trošku a jsme tu! Ještě nalepit vzpomínky do diáře.
Taky si skladujete vzpomínky?
Tak krásné letní dny, já budu ještě jako každý rok teď v úplném finiši s jazykem na vestě, ale konec projektu už je na dohled a pak si dáme zase nějaký výlet.

Vaše Eva, zabořená do papírů

pondělí 9. července 2018

Bozeňov

Dobrý den milí bloggeři a milé bloggerky! Je tu další pokračování našeho putování. Naším útočištěm se na dvě noci stal Wellness hotel Bozeňov nedaleko Zábřehu. V údolí, kde lišky dávají dobrou noc a kde není ani signál na mobilním telefonu, jsme objevili moc příjemný hotýlek s welness zázemím, dopřáli si masáž i vířívku. Kdo má rád saunu a páru, přijde si na své. U hotelu je příjemná venkovní terasa, příjemný personál a dobrý kuchař. Nedaleko je i malá přehrada a okolo je spousta možností sportovního vyžití včetně umělé stěny a lanového centra. Ne, nebojte se,  nemám nový koníček! My se jako obvykle vydali do okolí.




První den jsme se rozhodli pro hrad. Vybrali jsme Bouzov, který nás upoutal fotkami. Vlastně fotogeničnost je asi jeho hlavní devizou, jinak to tak trochu byla trefa vedle. Hrad není extra starou památkou, sloužil na přelomu 19. a 20. století Evženu Savojskému za letní sídlo a užíval ho řád německých rytířů. Ale prohlídku jsme měli exkluzivní, průvodkyni jen pro sebe.

Zámek často využívají filmaři, já si vzpomínám hlavně na pohádku o Princezně Jasněnce a létajícím ševci

Kousek pod Bouzovem leží Loštice. Vybaví se vám syrečky? Tak to jsou TY Loštice a v nich moc pěkné muzeum firmy, na náměstí mají tvarůžkovou zmrzlinu a za rohem je dokonce tvarůžková cukrárna.
 

 
 




V naší mapě výletu jsme měli označenou kavárnu Pikola v Šumperku,  takže odpolední káva bude tam... Ale protože byl čas na oběd a internetové zdroje chválí v Šumperku suši, začneme obědem. Sushi Pasáž :
a po obědě centrem města, bohužel notně rozkopaného do kavárny
sedačku ve formě hrníčku jsem viděla poprvé a moc se mi líbila
a káva dobrá, pověsti nelhaly! Stálo to za návštěvu.
A pak jsme se prošli od Pasáže hlavní šumperskou třídou a koupili si černou zmrzlinu -  horko bylo....
A zpátky přes Zábřeh do Bozeňova, měli jsme objednanou masáž a po ní vířivku...
A druhý den v plánu další výlet, tak se zatím opatrujte
Vaše Eva, ve vzpomínkách na pěkné dny, po uši v číslech a auditu




neděle 8. července 2018

Směrem na východ

jsme se vydali na přelomu května a června. Už loni se mi osvědčilo hned po první vlně auditu na pár dní zmizet a i letos to byla dobrá volba. Než vám ale ukážu, co bylo cílem naší cesty, tak je tu putování samo...
Mám moc ráda, kdy se nejede non-stop trasa, ale když se tak putuje od místa k místu a když se k tomu ještě přidá nějaká ta káva nebo něco podobného, jsem na pokraji blaha...
Jak už jsem napsala v úvodu, vyjeli jsme východním směrem. A protože hlavní tah byl ucpán objížďkou v Radvánovicích, kde spadl mostek, toulali jsme se po silnicích druhé i třetí třídy a bylo nám dobře.
První plánovanou zastávkou byl Kuks. Už jsem tu byla, ale po rekonstrukci ještě ne. A tak jsme zaparkovali na straně života, nad Šporkovými lázněmi a přešli přes údolí ke špitálu. Za hospitálem je revitalizovaná barokní zahrada. Přemýšlím, jak ji popsat - jen ach ta krása. A zrovna tam Česká televize točila pořad Po lopatě, premiéru měl 17/6 a v archívu ČT je  tady  .




A blížil se čas oběda a tak jsme se rozhodli odjet do Častolovic, kde je nám také vždycky příjemně. U paní hraběnky zrovna kvetly skoro všechny růže. Nádhera!






restaurace na nádvoří zámku s  levandulovými záhony, výbornou kuchyní i příjemnou obsluhou
 
 

Do cíle naší cesty je ještě 90 km, pokračování příště
Vaše Eva

středa 4. července 2018

Růžový rosol

Dobrý den milí bloggeři a milé bloggerky! Nemohla jsem odolat pokušení a prostě jsem ten recept musela vyzkoušet: marmeláda z růží! První dávka květů naší stolisté anglické růže sice padla za oběť červnovému krupobití, ale růže se vzpamatovala a já jsem obešla zahradu s nůžkami a sklízela...
růže v hrnci

a po povaření a 24 hodinách, barva je už ve vývaru

z dávky je 6 takových skleniček + troška do misky

12 růžových květů
4 klasy rozkvetlé levandule
1 litr vody
250 g cukru
3 jablka
1 citron
sáček Dr. Oetker 2:1

Růže rozebereme na lístky, okvětní plátky případně bílých krajů a lístky propláchneme v sítu. Zalijeme je litrem vody a povaříme asi 5 minut. A necháme stát do druhého dne.
Druhý den oloupeme jablka, vyjmeme jadřince a jablka pokrájíme na menší kousky. Jablka smícháme s cukrem a šťávou z jednoho citronu. Scedíme včera svařené růže a hodně je vymačkáme, škoda každé kapky. Do růží přidáme snítky levandule a přivedeme k varu. Spojíme jablka s růžemi, vmícháme sáček Dr. Oetkera a ještě chvíli vaříme. Hustotu vyzkoušíme kápnutím rosolu na talířek, jakmile tuhne před očima, jsme hotovi. Plníme do skleniček vypláchnutých horkou vodou. Už teď se těším na palačinky, hrnec jsem vytírala rohlíkem ;-)

Opatrujte se, z kuchyně Vaše Eva

P.S. dodatečně jsem našla recept, ve kterém je víno. Nejspíš další růže padnou do něj.

úterý 3. července 2018

Lakovky

Dobrý den milí bloggeři a milé bloggerky! V tomhle mém virtuálním deníku kupodivu ještě nebyla řeč o botách ;-) Což je divné, protože jestli něco ráda nakupuju, tak kromě látek jsou to boty! Boty totiž mají tu výhodu, že se nezkouší v kabinkách a nesrážejí se přes zimu ve skříni.
Ale dneska je to o loučení, moje nejoblíbenější letní botky dnes ráno odjely v popelnici. Nutno přiznat, že sloužily po 15 let. Takže přestože počáteční investice byla vysoká, tak vydržely nepředstavitelně dlouho, až jim praskla při našem posledním výletování podrážka.

Boty byly od firmy Ara, které bych směle u nás doma mohla otevřít muzeum, nebo jak se moderně teď říká show-room. Vydrží opravdu hodně, dosud je moc nešidí. Moje druhá nejoblíbenější značka posledních let - Rieker - začala teď hojně využívat imitace kůže z textilu dovnitř bot. Nové to vypadá pěkně, ale pravá kůže to prostě není, což chodidlo pozná... A tak jsem si včera koupila jedny nové Ary... zase v laku, jako ty červené... a jestli vydrží tolik, kolik jejich předchůdkyně, půjdou do popelnice v roce 2033!

No, řekněte sami, můžete je nechat v obchodě, když ještě navrch měli 10% slevu?

Tak krásné léto, Vaše Eva s papouškovýma botama

sobota 30. června 2018

Kalamita

Na léto jsem se moc těšila, ale spolu s létem přišla minulý čtvrtek také razantní změna počasí. Hezký dobrý večer , milí bloggeři a bloggerky!

V první letní podvečer se zvednul pořádný vítr a přišli jsme v něm o strom. Seděli jsme na lavičce za domem a z konce zahrady jsme slyšeli ránu. Javor šel k zemi, navíc přes sousedův plot. V místě dopadu jsme v posledních dnech byli několikrát, kdyby to spadlo o 10 minut dřív, nevím, nevím, jak by to dopadlo.

Co mne však naprosto vyvedlo z míry je, ze nám ten strom přes plot ve výšce 1,5metru "někdo" naříznul. Tedy poškozeni cizího majetku, pokus o ublížení na zdraví.Moje hlava to stále nebere, co si lidi dovolí. Není to náš bezprostřední soused, mezi hranou našeho plotu a nimi je ještě kus městského a silnice. Přišli v lednu, že je z našich stromu listí, pak poslali dceru, že kvůli nám nemají signál televize a mezitím zdárně sami bez našeho vědomi shodili tři kmeny a čtvrtý nařízli. Prostě manžele T. žijí asi stále v socialismu, kde je všechno všech. Když tenkrát při stavbě jejich šumperáku vozili suť na náš pozemek, tak jsme přišli o přístup naší parcely k silnici. Tehdy tam ještě nebyl plot, ale pozemek patřil původním majitelům našeho domu. Pro mne kalamita ne přírodní, ale morální.



Opatrujte se!
Dnes velmi zklamaná Eva, která si bláhově myslela, že se dočká omluvy

pondělí 18. června 2018

Santiniho Chlumec

Hezké pondělí milé bloggerky a milí bloggeři, už je to víc než měsíc, ale já se s vámi ještě nepodělila o dalšího Santiniho stavbu! Druhou květnovou sobotu jsme si udělali malý výlet.

Vlastní fotku mám jen tuhle jedinou z mobilu, další jsem si drze vypůjčila z webových stránek zámku a na stránce santini.cz
Zámek v Chlumci nad Cidlinou se jmenuje Karlova Koruna, na počest návštěvy cisaře Karla VI, který jej navštívil krátce po dokončení roku 1723. Je to další mimořádná, vzdušná, barokní stavba s přísně matematickou logikou půdorysu, jak už to tak u Jana Aichla Santiniho bývá.

půdorys zámku mne fascinuje




Zámek od roku 1992 patří zase rodu původních stavitelů Kinských, v parku pokřikují pávi a hraje příjemná barokní hudba (já teda poznala jen Vivaldiho a Bacha, až je mi hanba), na nádvoří je i příjemné místo, kde si lze dát kávu.

Ovšem pravý důvod našeho východočeského putování byl jiný - Klubová výstava Klubu tibetské dogy. Konala se kousíček od Chlumce v areálu penzionu Alwin v Lišicích - penzion byl velmi milým překvapením a moc by se mi líbilo tam pár dnů strávit, více zde: stránky penzionu .

Terasa - foto ze stránek penzionu, v mé vzpomínce je tam okolo stolů plno a k tomu pod nohama spousta tibetských dog
Chlupáčů bylo v areálu plno, s některými chovateli se už trošku známe a hlavně tam byla chovná stanice naší Sáry a tak jsme se dosyta poňuchňali a upevnili v tom, že ještě jednu tibetskou holku určitě vychováme. Ale štěňata jsou většinou  až okolo Vánoc, tak zatím se můžeme jen těšit, že to vyjde. Do té doby ještě určitě na nějakou psí výstavu vyjedeme.

tady se prezentují mladí psi (a jejich páníci)



Ty psí výstavy jsou pro mne zvláštním divadlem - trochu to připomíná soutěž "Miss" - poměřují se parametry, které jsou mi záhadou, ale podívání je to pěkné. Tady byl i sympatický americký rozhodčí, který hodně chválil. Ale zažili jsme už i výstavy, kde to tak milé nebylo.
 
Mějte se krásně, Vaše Eva od chlumeckého zámku, co je za lesy....