úterý 7. listopadu 2017

Rudolfinum

Dobrý den, milí bloggeři a mile bloggerky!

V sobotu i včera jsem navštívila pražské Rudolfinum. Majestátní budova na břehu Vltavy na dohled Hradu mi přinesla radost.
foto z oficiálních stránek Rudolfina

V sobotu jsme se vydali na výstavu Nervózní stromy výtvarníka Kryštofa Kintery. Myslela jsem si, že po letní výstavě Františka Skály ve Valdštejnské jízdárně už mne koncept využití nejrůznějších materiálů nemůže překvapit. Chyba! Spojení majestátních sálů galerie a artefaktů z použitých elektronických součástek, polystyrenu a stavebních hmot, obrazů a skic za použití běžných spotřebních předmětů mne naprosto dostalo.




to jsou ty chvějící se stromy, až příště půjdu lesem, budu se bát

tenhle objekt se mi moc líbil, jakoby levitoval na těch kabelech
 


 


 
některé se opravdu točily....

Je to stá výstava v pořadí a tak díky sponzorům je vstup volný, což je příjemný bonus. Měla končit v listopadu ale je o měsíc prodloužená – do 27. prosince 2017 – a myslím, že se tam ještě podívám. Bohužel v pondělí je zavřeno, jinak jsem tam byla už včera znovu. (a s něčím lepším na focení, takhle jsou jen z mobilu).
Ale tentokrát v koncertním sále.
 

ílustrační foto Tino Kratochvíla  vypůjčené z internetu, já nepořídila žádné
 
Včerejší večer se ve velkém sálu odehrálo představení mimo čas a prostor. Vojta Dyk s B-Side Bandem a britským vokálním triem The Puppini sisters dojali publikum ještě před přestávkou tím, že během písničky Home přišly neočekávaně na podium děti muzikantů… a pak po přestávce další náloží energie, která vyústila v to, že Rudolfinum burácelo, tleskalo a tančilo ve stoje – Celebration! A pak konečné zklidnění s tolik uvěřitelnými slovy o obavách z vývoje okolo nás a tiše zpívanou modlitbou… V tu chvíli už bylo na Vojtových hlasivkách slyšet ty tři předchozí hodiny, ale pořád to byla úžasná energie i synergie v sále. Závidím Brňákům, že mohou dneska jít na takový koncert. Domů jsme se dostali v jednu a usnout s hlavou plnou dojmů taky hned nešlo

Opatrujte se, Vaše Eva, dnes děsně nevyspalá

pátek 3. listopadu 2017

Na stopě

policie Modrava, tak by se dalo nazvat naše šumavské zářijové výletování! Je to necelé dva měsíce, ale mně to připadá, že to bylo dávno...

Porušili jsme jedno naše pravidlo a vrátili se na stejné místo - ubytování v Klášterském mlýně v Rejštejně nám před třemi lety vyhovovalo a letos jsme dokonce bydleli v patrovém apartmánu.
Pro naše putování měl totiž Rejštejn velmi výhodnou pozici. Jen co by kamenem dohodil je Sušice, do které jsme se zakoukali.







Na vodním hradě Švihov se natáčely Tři oříšky pro Popelku. Měli jsme privátní prohlídku hradu, protože mimo sezonu už tolik lidí nejezdí a tak jsme sympatického studenta na praxi měli zcela pro sebe.


Na oběd jsme si zajeli do Myslovic nedaleko Klatov. Tip jsme získali z gastromapy Lukáše Hejlíka a maličké zajížďky jsme nelitovali. Nově zrekonstruovaný statek s úžasnou kuchyní.




Klatovy byly zklamáním, město uvnitř ucpané auty, slavná barokní lékárna olepená nesmyslnými plakáty. Na náměstí byly hlavně banky, nic co by putující nalákalo.





Na sušené mnichy jsme zvědavi nebyli a tak jsme brzy město opustili a jeli zpět do Sušice, která nás ráno tak oslovila.

Druhý den jsme si vyjeli nahoru, po trase Srní - Modrava - Kvilda. Šumavské vršky nám připomenuly jizerskohorské slatiny, byli jsme skoro  jako doma. Jen na Šumavě byly ty hotely daleko větší.








Jasně, měli jsme také další tip na restauraci - U všech kukaček. Tolik natahovacích hodin na jednom místě! Ale také výborná kuchyně. Byl to príma výlet... mám z něj ještě pár kávových tipů, ale ty si nechám pro vás na příště...

Opatrujte se, Vaše Eva





čtvrtek 26. října 2017

Audience u královny

je báječné představení ve Stavovském divadle...
Dobrý den milí bloggeři a milé bloggerky!
Minulý pátek  jsme odjeli do Prahy za kulturou a udělali jsme dobře, alespoň na chvíli jsme opustili smutné myšlenky.

Hra Petera Morgana je v repertoáru Národního divadla už druhý rok a je stále vyprodáno. Mně se podařilo na internetu koupit zjara lístky až na třetí pokus. Poprvé jsem jen koukala, jak ty lístky mizí, podruhé jsem nebyla dost rychlá... Kdybyste to chtěli zkusit, tak každý první den v měsíci na stránkách Národního divadla, nejbližší předprodej je na březen.

Ale stálo to za to! Hvězdné obsazení - Iva Janžurová, Taťjána Medvecká jako Margaret Thatcher, Václav Postránecký jako Winston Churchil, a v neposlední řadě Jan Hartl v roli komorníka a malá Anna Čtvrtníčková jako malá Bětka. Celý tříhodinový děj se v podstatě odehrává během pravidelných návštěv britského premiéra u královny.




fotografie jsem si vypůjčila z webu divadla
 

Tleskalo se dlouho ve stoje.

A v sobotu ráno jsme si ještě spolu s mládeží užili opulentní snídani U Myšáka ve Vodičkově ulici
a pak už jsme jen všichni společně spěchali na sever, odvolit.

Tak krásné dny, opatrujte se, Vaše, ještě moc smutná, Eva

středa 18. října 2017

Smutno

je tady dnes, přesmutno.... Dneska před polednem odešla naše Sára za duhový most...
Moc bych si chtěla uchovat v paměti její vůni kožíšku, měkoučkou srst a vševědoucí pohled. Stýská se mi....
Eva

pondělí 16. října 2017

Jako na houpačce

je můj letošní začátek podzimu.... Dobrý den milí bloggeři a milé bloggerky! Slibovala  jsem vám zážitky ze šumavského putování, ale místo toho se se mnou svět houpe nahoru a dolů...
Jeden zážitek střídá další. Nejdřív bylo krásné setkání po strašlivě dlouhé době, moje spolužačka z vejšky přijela do lázní Libverda a strávily jsme spolu dva úžasné dny. Tahle osoba je se mnou tak stejná, že to až není možné.

Sotva Dáša odjela a my si užili další Tatrhy v Liberci , hup, a starost na krku. Naše chlupatá princezna se nepostavila na zadní nohy. Veterinář - injekce - léky - malá naděje - rozhodněte se sami, šance je malá...

tohle už jedeme z veteriny domů, ještě že mají pro transport pacientů takový šikovný vozík
Ale bojovnice je to veliká, takže veterinář na uspání odvolán, jaterní dieta nasazena, nervy trochu uklidněny a krásný prodloužený víkend se státním svátkem

Moc pěkná výstava v libereckém muzeu o starých mapách a další o historii cyklistiky (a na poslední chvíli jsme stihli i Picassa v libereckých lázních)


pány na starých kolech jsme potkali před muzeem, ale fotku jsem si vypůjčila z muzejního facebooku


a zase dolů, stres v práci - během tří měsíců jsme museli propustit dvoje ruce a ty chybí

a nahoru - tašky pro sdružení Kašpar, tvoření po dlouhé době
benefice se chystá na 25/11 v liberecké galerii

a pak zase dolů a nahoru - to byly dva pracovní dny v Praze. Neustálé změny ve zdaňování - to bylo to dolů, odpolední procházka Prahou byla jako terapie
Lennon by měl 9/10 narozeniny, čekala jsem spoustu svíček, ale už asi byly uklizené a u zdi pozovaly asijské turistky




seděla jsem na Kampě dlouho, vpravo most, vlevo divadlo, myslela jsem i na Jana Třisku - měl to snad v osudu napsané?

a druhý den konference o  budoucnosti financí - samý robot, cloud, tabulka, budoucí ztráta práce?. Moc zajímavé, ale vlastně nevím jestli je to plus či mínus.

Rozhodně velkým plusem byl páteční koncert Tomáše Kluse v jabloneckém klubu Woko. Nabila jsem se spoustou energie, jen mi vrtá v hlavě, kdy se věk mých hudebních idolů změnil z věku mých rodičů či mého do věku mého syna ;-) Každopádně ten mladý muž je úkaz, chytré texty, pořádná nálož hudby a energie na rozdávání. Díky, díky, díky....

A v sobotu zase veterina, nasadili jsme další  léky, není to lehké...
Tak se opatrujte, Vaše Eva, co už se nechce houpat nahoru a dolů

P.S. Příště snad už o našem putování Šumavou