středa 4. prosince 2019

První adventní mozaika

Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři! Advent je tu a pro mne začal docela svižně, koncert - design days - trhy - narozeniny.
Páva jsem si vzala na pracovní stůl, aby mi připomínal, že je advent. Ostatní výtvory nafotím až o dalším víkendu.
Většinou se snažím najít na prosinec nějaké představení či koncert a letos se mi to nějak nedařilo. A pak - pak jsem ve čtvrtek večer při venčení Reshmi uviděla na plakátovací ploše Michala Prokopa. První myšlenka byla: jak to, že mi to uteklo? Ale neuteklo, koncert byl AŽ v pátek, lístky na internetu byly. A když koncert začal a z reproduktorů se ozvala Kolej Yesterday byla jsem vážně naměkko...
Skvěle nazvučený koncert v jabloneckém Eurocentru a kromě Michala Prokopa taky geniální housle a Jan Hrubý
A zatímco se v jiných domácnostech smýčilo a peklo, my se byli ještě podívat v Libereci na Design Days Reichenberg, na zámku na Sychrově na trzích a u tety, která slavila 87 narozeniny. A stihla jsem u maminky umýt okno, vyprat záclonu a závěsy (bez toho by k ní Ježíšek nepřišel) a odmrazit naši obr ledničku.
Mládí, neotřelé nápady, dobrý design - už každoročně začátkem prosince v libereckých lázních

Sychrov - taky už tradičně

Vybalila jsem část dekorací, oběhla zahradu s dětskou vaničkou, kterou jsem po okraj naplnila větvičkami tůje, cypřišků, cesmíny, mahonu i  buxusu. A pak přišel čas vití... a zapichování do truhlíků...

Mám ten prosinec v kalendáři trochu napěchovaný, tento týden jsem v Praze byla v úterý na nejpříjemnější části auditu (na výročním obědě, tentokrát v Imperialu u Pohlraicha) a budu tam ještě v pátek  (na VŠE) a v sobotu (na patchworku) a příští týden ještě dva dny (po doktorech)... tak nevím, kdy uklidím ty vánoční krabice z kuchyně, dozdobím věnec do chodby, dovybalím dekorace, postavím betlémy a napíšu další post. Ale jsem rozhodnutá si advent užít!

Přeji Vám krásný advent, Vaše Eva



čtvrtek 28. listopadu 2019

Od Martina po Emilku

Hezký den milé bloggerky a milí blogeři! Nejen revolucí je živ člověk, jak by se mohlo zdát z předchozího příspěvku.
Proč od Martina po Emilku? To je čas od 11. do 24. listopadu, na Martina jsme se brali, Emilka byla babička i teta... tak proto... Na připomenutí toho, co se událo, za ty dva týdny

Překrásné růže jsem dostala - teď už se suší zavěšené v chodbě, ale týden mi dělaly radost ve váze. Přestože jsme měli výročí kulaté, perlové, tak jsme neoslavovali, nějak nám na to nezbývala energie. Bylo v plánu leccos, včetně cesty k moři... tak snad až.... až budeme moci nechat pejskovou s maminkou samotné chvíli doma...

U vchodu do domu nám ještě stále visí podzimní věnec co-zahrada-dala  s troškou hortenzií, listy javoru, malými zlatými jablíčky kdoulovce...

a na druhou stranu na okno, proti podzimní věnci, jsem už nedočkavě pověsila zimní. Padly mi pod ruku vlněné zbytky, které už se na pletení nehodily a tak jsem namotala malých nepočítaných klubek a tavnou pistolí je přilepila na slaměný základ. A když jsem v Madal Bal potkala bílou hvězdu, bylo jasno:

Tohle je moje čtvrteční pražská snídaně ze Spáleného bistra, pomazánka z lilku na žitném chlebu byla skvostná, budu to muset vyzkoušet
 A v sobotu jsme nakoukli, co nabízely liberecké šikovné ruce v bývalém kině Varšava,
 udělali malý nákup v déemku a Globusu, který snad před Vánocemi někoho potřebného potěší

a otočili se na charitativní akci sdružení Kašpar



přišli jsme asi půl hodiny po začátku a "moje" tašky už byly fuč, ale jednu jsem natrapírovala přes rameno této paní a měla jsem z toho obrovskou radost - tak doufám, že i ti čtyři, kteří za tašky věnovali peníze z nich budou radost mít

V rámci předvánočních přerovnávání jsem přišla na to, že moje oblíbené flakony jsou prázdné...

tohle jsem nevystříkala za minulý rok, většinou mívám otevřené 2-3 vůně na střídání, jednu sadu na léto a druhou na zimu, ale tentokrát se to nějak rozběhlo... a všechny mi moc voněly, těžko nějakou preferovat...



A přes víkend jsem trochu šila, budeme mít nový adventní kalendář... a o nich bude také můj další příspěvek, budu ráda, když se tady zastavíte a necháte mi pár řádků

Vaše Eva, snažící se o adventní klid a náladu

úterý 26. listopadu 2019

Re-vo-lu-ce ve vzpomínkách

Hezký dobrý den milé bloggerky a milí blogeři! V uplynulých dvou týdnech tomu vlastně nešlo uniknout, ze všech médií se na nás valily třicet let staré vzpomínky - a mnohdy i daleko starší, překvapilo mne, kolikrát jsem viděla záběry z let 1968-9, ale i jiné. Ale asi je to dobře, o své novodobé historii toho zas tak moc nevíme...
Jak víte z minulých příspěvků, já mám listopad 1989 spojený s vlastní svatbou a tak jsem si ty "revoluční" doby ráda připomenula...

Nejdřív na výstavě Venduly Chalánkové nazvané Vernisáž v Liberecké oblastní galerii. Moc mne potěšilo, že bylo možné zakoupit i placky. Hravé obrázky mne moc bavily.



 
Na poslední chvíli jsme také zašli v Jablonci do informačního centra, kde se vystavovaly fotografie jabloneckého rodáka pana Oty Dlaboly. Výstava s názvem Svědectví 68-89 - s krásným plakátem s krásnou Martou Kubišovou. Vlastně jsme tam šli kvůli jedné jediné fotografii - byl to tento fotograf, který vyblejsknul Johna Lennona dohromady s Karlem Gottem.





 
A celý týden po 17. listopadu bylo otevřené Národní muzeum - bez vstupného a bez front. Naposledy jsem tam byla snad před čtvrtstoletím v historické budově. Je krásně opravená.



Expozice jsou zatím prázdné, ale obrovitá kostra zůstala i při rekonstrukci na svém místě.

 

Pantheon

 
Národní muzeum také připravilo vzpomínkovou výstavu, dobové předměty, často bylo u vitrín slyšet, tohle jsme měli taky doma... taková trochu nostalgie...
 

Svetr, ve které jsme budoucího prezidenta v listopadu vídali

K mému velkému překvapení se placky OF vyráběly tady u nás na severu, jsou tam původní telefony na družstvo Maják a JZD Jenišovice ;-)

Svatá Anežka byla svatořečena 12/11, když jsme vstávali po svatbě, běžel v televizi přímý přenos a tenhle obrázek byl na svatopetrské katedrále

v listopadové době byl můj muž v základní vojenské službě, tak jsem pro něj to pyžamo vyblejskla

V atriu muzea vznikla nová kavárna, kde si můžete vypít kávu ve společnosti této pravěké potvory:

K výročí revoluce byla otevřená nová spojovací chodba mezi historickou budovou a budovou bývalého Federálního shromáždění. Fotky to neukážou, ale v té chodbě běží audiovizuální smyčka, která připomíná milníky naší historie i vzhledu Václavského náměstí. Dvakrát jsem to skoukla





A vlastně úplnou náhodou jsem ještě pod širým nebem na Mariánském náměstí (to je to mezi magistrátem a Klementinem) viděla ikonické fotky geniálního Jana Šibíka.


 
A co Vy? Vzpomínali jste? Je to už neuvěřitelně dlouho... A překvapuje mne, jak se jednoduše dá s historií manipulovat a věci zjednodušovat.
Tak se opatrujte, děkuji, že jste dolistovali až sem - Vaše Eva, v listopadových vzpomínkách
 
 

pondělí 11. listopadu 2019

Listopad - 30 let poté

Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři,

zatímco okolo nás média vzpomínají na revoluční dny listopadu 1989 a nabytí svobody, já si ten čas připomínám úplně obráceně. Poslední komunistickou sobotu, 11. 11. 1989 jsem se totiž vdala ;-)

Po letech jsem vytáhla starý rodinný recept, maminčinou rukou psaný na obálce s pruhem (je čistá - žádný průšvih):

Na naši svatbu maminka napekla z 8 kilo mouky, já včera jen z kila, ale práce na celé dopoledne. Poctivě smáčené v másle s rumem a obalené v moučkovém cukru.
Pokud nechcete recept luštit z fotografie, tak je tady:

Nekynuté svatební koláčky od tety Božky

1 kg polohrubé mouky
8 dkg droždí
4 žloutky
1/4 l mléka
8 lžiček cukru
sůl
25 dkg Hery
25 dkg másla

Nejdřív ze všeho si připravte oblíbené náplně, ať je máte při ruce... a pak...
Z vlažného mléka, cukru a droždí zadělat kvásek. Rozpustit tuk a nechat trochu schladnout.
Do mouky přidat sůl a postupně přidat kvásek a vlahý tuk. Těsto se nenechává kynout! Doporučuji rozdělit na polovinu, jednu schovat do lednice a druhou rychle zpracovat - tj. vyválet asi na 1/2 cm, nakrájet čtverečky 4x4 cm, naplnit oblíbenou náplní (tvaroh, ořechy, mák, povidla, rozvařená jablka atd.), růžky pečlivě svázat a hodně zmáčnout.
Naskládat na plech, docela blízko k sobě a ihned péci - asi 10 minut, 180 stupňů + vzduch.
Upečené koláče se smáčí svrchu v rozehřátém másle s rumem a obalují v moučkovém cukru. Tenhle obal jim propůjčí delší životnost - tedy, pokud se na ně nevrhnete hned ;-o

před libereckou radnicí panely připomínají znovunabytou svobodu...

Opatrujte se, Vaše Eva - už 30 let vdaná


pondělí 4. listopadu 2019

Koláče podle Vaňka

Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři! Na neděli jsme měli koupenou husu - protože příští týden předpokládám nikde žádná ke koupi nebude - a tak mne napadlo že, udělám posvícenské koláče. Dávno jsem koláče nepekla, snad 10 let... Recept jsem našla tady .

A měly úspěch, "odpařily" se během 24 hodin - a tak brzo zadělám na nové, a pro jistotu si recept uložím i zde:

350 g hladké mouky (dala jsem špaldovou)
150 g polohrubé mouky
175 ml vlažného mléka
35 g droždí
95 g cukru
5 g vanilkového cukru
90 g rozpuštěného másla (měla jsem máslovou Heru)
špetka soli
jedno vejce + jedno na potření

na posypku: 80 g polohrubé mouky + 25 g másla + 25 g cukru

náplně: tvarohová, maková, povidla, rozinky a mandle na ozdobu - jak to máte rádi. Objevem měsíce je pro mne hotová maková náplň koupená v Albertu - už v cukrářském sáčku.
půlka mi zbyla a čeká v lednici - jejich čas přijde brzo, brzičko ;-)

A dál už nic světoborného - do vlažného mléka, které trochu osladím, dám droždí a počkám, až trochu vzejde. Do velké mísy nasypu mouky, cukr, sůl,  naliju vlažný tuk, přidám vejce a za pomocí ručního mixéru s háky vmíchávám vzešlý kvásek, dokud se těsto samo neodlepuje od mísy. Trošku posypu moukou a nechám kynout asi hodinu pod utěrkou. Pak rukou prohnětu a udělala jsem z toho těsta 32 malých kousků, po 16 na dva plechy vyložené papírem. Každý kousek těsta jsem přímo na plechu rozmáčla skleničkou a do vzniklé prohlubně dala náplň - jedna parta byla mák+tvaroh a rozinky navrch, druhá byla mák a povidla s mandličkou. Hotové pomašlovat rozšlehaným vejcem a posypat drobenkou. Pekla jsem oba plechy najednou asi 25 minut v kombinaci teplo+vzduch na  180 stupňů.

Tak pokud budete péci, ať Vám taky tak chutnají a jinak hezký listopad. Pokud čekáte, že bude halloweenský příspěvek, tak letos nebude, dekorace jsem v neděli uklidila, jen pavouk ještě čeká na balkoně - takže jediná vzpomínka je tahle sobotní večerní pizza:


Opatrujte se, Vaše Eva, těšící se z toho, že listopad už není jen Měsícem československo-sovětského přátelství ;-)



středa 30. října 2019

Tašky - tašky - tašky

Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři!

Těšila jsem se na prodloužený víkend, který měl přijít po náročném týdnu s auditory a dvěma cestami do Prahy. Ale místo očekávaného báječného volna a v hlavě plánovaných výletů v tom krásném podzimním čase přišla rýma jako trám! A tak jsem aspoň sedla ke stroji a připravila tradičně čtyři nákupní tašky pro benefici Centra Kašpar.




a jak jsem tak lovila fotky z mobilu, přišly mi pod ruku ještě před měsícem ušité organizéry do kabelek. Už jsou (až na jeden) rozdané a doufám, že slouží, jak mají...
 
Kašpaří benefice bude za čtyři týdny v liberecké galerii, je to sobota odpoledne a bývá to fajn. Přijdete se podívat? Nebo možná ještě i stihnete ušít tašku a předat ji organizátorkám - termín je 15/11, překvapivě jsem v předstihu - a může za to ta rýma.
 
Šití jsem si užila, mám chuť sednout ke stroji a ještě něco vytvořit, tak uvidíme, jak to dopadne.
 
Mějte se krásně, opatrujte se - Vaše Eva s látkami a nitěmi