sobota 13. ledna 2018

Přehlídka Made in Jablonec 2018

nebo jste snad druhý lednový  čtvrtek čekali na jiný příspěvek, moji milí bloggeři a bloggerky? 

Už se z toho stává tradice, letos byl devátý ročník módní přehlídky Made in Jablonec, kterou pořádá Svaz výrobců skla a bižuterie. Snaha o vrácení věhlasu a lesku jablonecké bižuterii je mi  víc než sympatická. Jakkoli jsou náplní mé práce čísla, tak jsou po celý  můj život spojená se sklem a bižuterií.  Ráda jsem poslouchávala vyprávění o zlatých jabloneckých časech.

Letošní přehlídka měla na plakátech podtitul 100 let inspirace.


 Viděly jsme (naše rodinná ženská výprava ) celkem tři řady modelů, které vznikly ve  spolupráci bižuterních firem, umělecky zaměřených škol a českých módních tvůrců. První byla inspirována třicátými lety, druhá šedesátými a třetí novým tisíciletím. A na úvod ještě kolekci společnosti Precosa s názvem Nereidv barvách hlubin moře, která vznikla ve spolupráci s Jakubem Polankou.
lístky nakonec docela dobré, za chvilku to začne

Na přehlídce se nesmí fotit, tak jsem prolezla internetem a vložím sem pár fotografií akreditovaných fotografů.


moderátorem přehlídky je  Lukáš Váňa, sám se nepředstavil, našla jsem to na internetu. Bohužel trpí  roztleskávačskou mánií, já vím, že kvůli sponzorům se to  dělá, ale tohle je jak fotbalového stadionu. Poznámka o tom, že je placen za delku našeho potlesku byla nevhodná k události


foto Vladimír Labaj
foto Ota Mrákota
foto Ota Mrákota a šaty, které se  mi  líbily asi  nejvíc
foto Ota Mrákota
foto Ota Mrákota
foto Ota Mrákota
foto OtaMrákota
foto Petr Zbranek
foto Lubomír Paldus
foto Lubomír  Paldus
Myslím, že se modely letos povedly.  Budete-li je chtít vidět na vlastní oči, tak docela určitě v  srpnu bude v  Jablonci  zase Skleněná  krása,.
Krásný víkend, zpoza mola Vaše Eva

neděle 7. ledna 2018

Tříkrálové nebe

Hezký nedělní večer, milí bloggeři a milé bloggerky!

Doufám, že jste měli pěkný první letošní víkend. Já  jsem to spíš prolenošila a užívala si  klidu. Konečně jsem měla čas na časopisy, které jsem nashromáždila koncem roku. Taky jsem trochu pouklízela vánoční dekorace. Stromeček ještě máme, když to půjde, bude tady do Hromnic.

Původně mne napadlo, že bych upekla francouzský tříkrálový koláč, ale pak jsem si vzpomněla, že  jsem ještě před svátky  dostala recept na "Nebe v hubě" a tak jsem ho vyzkoušela:



recept jsem pro Vás  okopírovala z webu Apetitonline, ale je to přesně  ten, který jsem dostala  psaný rukou.....

NA TĚSTO
  • 500g hladké mouky
  • 200g cukru
  • 2 vejce
  • 200g másla
  • 2 lžíce tekutého medu
  • 2 lžičky sody smíchané se 2 lžičkami mléka
NA OŘECHOVOU NÁPLŇ
  • 250–350g vlašských ořechů (můžou být i lískové), nasekaných nahrubo
  • 80g krupicového cukru
  • 120 g másla
  • 3 lžíce medu
NA KRÉM
  • 300ml mléka
  • 1,5 lžíce hladké mouky
  • 1,5 lžíce solamylu
  • 100 g krupicového cukru
  • 250 g másla
  • 1 lžička vanilkového extraktu 
NA DOKONČENÍ
  • 100–150ml tuzemáku
1 Všechny ingredience na krém kromě másla a vanilky dejte do kastrůlku a přiveďte k varu. Promíchejte, odstavte a nechte vychladnout. Do vychladlé směsi postupně vmíchejte máslo a vanilku a odložte krém do chladu.
2 Troubu předehřejte na 195/175°C. Všechny suroviny na těsto smíchejte a vypracujte těsto. To rozdělte na poloviny, rozválejte je na tenké pláty a rozložte na plechy vyložené pečicím papírem. Jednu placku ihned upečte; trvá to 10–15 minut. Pak vyjměte a nechte vychladnout.
3 Promíchejte suroviny na náplň, nasypte je na rozehřátou pánev a opečte dozlatova. Ještě teplou směs rozprostřete na druhou, neupečenou placku. (Směs nesmí vychladnout, jinak ztvrdne a nejde s ní pracovat.) Pečte 10–15 minut, nechte vychladnout.
4 Zcela vychladlou placku bez náplně lehce pokapejte rumem, nechte ho vsáknout a pak placku rovnoměrně potřete krémem a zakryjte druhým vychladlým plátem s ořechy. (S pláty upečeného těsta se manipuluje tím lépe, čím jsou chladnější. Před konečným sestavením moučníku je proto můžete dát vychladit do lednice.) Nechte odležet do druhého dne.

Já se bála toho 1,5 dl rumu, ale příště ho tam klidně naleju, těsto pilo ochotně.


Na Tři krále jsme obvykle vařili koleno, protože Sára měla narozeniny. Letos jsme jen rozsvítili  svíčku na zahradě. Ale pak jsme si ještě pustili náš svíčkový kolotoč, kde běhají králové dokola:



Tak hezký začátek týdne, já ho budu mít trošku rozlítaný.  A vy?
Opatrujte se, Vaše Eva

pátek 5. ledna 2018

Bílková roláda

Dobrý večer milé bloggerky a milí bloggeři! Zbyly Vám po vánočním pečení bílky? U nás už nejsou, a není tedy už  ani ta roláda....


 
 
6 bílků
špetka soli
3/4 hrnku cukru
1/2 hrnku polohrubé mouky
1/2 hrnku mletých ořechů
šlehačka a ztužovač
 
Vyšlehejte bílky se špetkou soli do tuha - jde to lépe, pokud mají pokojovou teplotu. Pak postupně zašlehejte do sněhu cukr. A pak opatrně vmíchejte mouku a ořechy. Těsto rozprostřete na plech vyložený papírem a pečte na 180 stupňů až začně mírně růžovět.
Roládu nebalím za tepla ale nechám ji po upečení převrácenou na utěrce a papír stáhnu až když celý plát vystydne. Pak pomažu plát vyšlehanou  ztuženou šlehačkou a za pomoci utěrky pod těstem zabalím a shora pocukruju moučkovým cukrem.
Většinou se po ní jen zapráší....
 
Tak krásný první lednový víkend, na Tři krále o krok dále!
Vaše Eva

pondělí 1. ledna 2018

PF 2018

Přeji Vám všem vše dobré do roku 2018, hodně zdraví a štěstí.


Já  si přeji, ať z mého života nikdo a nic nezmizí. Osmičkové roky v českých dějinách obvykle nepřinášely dobré - 1848, 1938, 1948, 1968 - a to nás čekají hnedle ty prezidentské volby....
Opatrujte se, Vaše Eva

neděle 31. prosince 2017

Po Vánocích

Dobré silvestrovské odpoledne milí bloggeři a  milé bloggerky! Nestihla jsem Vám všem popřát krásné svátky vánoční,  snad mi to prominete....a tak dneska alespoň pár obrázků od nás.


prostřeno k štědrovečerní večeři

chtěla jsem prostírání  jako ozdoby, ale rodina to pojala jako rybu

letošní cukruoví - tradičně linecké, išilské, vanilkové rohlíčky, pracny, vínové, vosí hnízda, kokosové-strojkové a k tomu čajové s citronovým krémem, kávové s marcipánovými andílky, košíčky se slaným karamelem a kynuté s kandovaným ovocedm

letos modrozlatá kombinace

máme nový betlém - poznáte, které hrady a zámky tam jsou?

kromě prostírání jsem ušila ještě běhoun na stůl, ten byl jako dárek do vánočního kolotoče, kde si už tradičně s ostatními patchworkářkami vyměňujeme dárky

letos máme v zahradě dvě svítící koule


jablonecká radnice byla letos krásně osvětlená, tohle jsme vyfotili cestou domů po gospelovém koncertu
 
 
Donna Brown and Gospel Pearls ve středu před Štědrým dnem rozparádila Eurocentrum, ano jsme tam ve čtvrté řadě ;-)


Miluju Vánoce, ale konec roku mne vždy vede k bilancování a působí jako velká lupa na mou psychiku. Uplynulý rok byl vlastně ztrátový. Některé ztráty byly náhlé, neočekávané. Některé bohužel už čekané a přesto bolavé - Sára. Některé naopak vymodlené, když z mého života zmizel po dvanácti letech stresor. (Co jsem se naposlouchala, zbavte se stresora a váš tlak bude zase v pořádku), a je fuč! Musela jsem propouštět z oddělení, sice plánovitě, ale drsně. Odešlo mnoho lidí, kteří byli na dálku také součástí mých myšlenek. Ztratila jsem po volbách iluze o budoucím vývoji.  Poztrácela jsem někde také elán k šití, i k psaní. A tak se mnou prosím mějte strpení... Užijte si dnes Silvestra, pokud rádi slavíte a přeji Vám všechno dobré v roce 2018

Vaše dočasně ztracená Eva

úterý 19. prosince 2017

Adventní rozjímání

Zdravím Vás po delší době, milí čtenáři a milé čtenářky mého blogu! Nepsala jsem šest týdnů. Ne, nic zvláštního, či špatného, se u nás neděje. Snažím se v sobě najít vánoční klid, hlava stále bilancuje, jak to tak ke konci roku bývá. Abych naplnila účel tohoto blogu, jako kroniky, pokusím se sepsat, co všechno se seběhlo od minulého postu, ale žádné dobrodružství neočekávejte ;-)

Musím si vzít na pomoc diář, abych to vůbec dala do kupy.

Užitečně jsem strávila čas v krásném prostoru vily Lanna v pražské Bubenči 8. listopadu na konferenci Komory účetních.




Téma automatizace a digitalizace mne láká, jednotlivé příspěvky byly zajímavé. Občas někde čtu, že účetní s příchodem robotů ztratí práci, ale o to bych strach neměla. Roboti budou dělat jen to, co jim svěříme.

V pondělí 20. listopadu jsme si v jabloneckém kině Radnice nemohli nechat ujít přímý přenos z divadla ve Zlíně s názvem Ovčáček miláček. Překvapivě nebylo narváno jako u prvního dílu. Praha byla vyprodaná, periferie asi téma příliš netáhne - spíš ji zajímají takové věci jako cena másla ;-(. Pobavili jsme se - nejskvostnější byla parodie na téma pořadu paní Jílkové, ještě teď mi cukají koutky.




V sobotu 25. proběhla další benefice sdružení Kašpar, který se věnuje uplatnění žen na trhu práce. V krásném prostoru starých libereckých lázní se sešlo 499 tašek, což bylo zapsáno jako český rekord. Loni jsem šila kabelky a pak mi bylo líto, když jsem viděla, jak byly naceněné. A tak jsem letos pragmaticky ušila čtyři nákupní tašky a měla radost, když jsem viděla, že je lidé nosí. Tak zase rok ráda ušiju další, to má smysl...


Konec listopadu a ještě trochu kultury - Adéla Banášová jako host na turné Richarda Müllera. Nemám ten sál ráda - liberecký Dům kultury - u nás doma přezdívaný "rakev". Je poplatný době minulé a i jeho účel jako "sjezdový" palác je tam pořád cítit. K tomu ty tvrdé škaredé židle, svázané páskou do řady. Takže to už musí být joooo program, abychom zašli. A byl! Adéla byla břitce vtipná a Richard zpíval jak zamlada, bylo všechno - i Po schodoch, i Štěstí je krásná věc.





Na první adventní víkend jsem v sobotu zvládla setkání Bohemia patchwork klubu. A odpoledne i osmdesátépáté narozeniny tety Boženky. A v neděli adventní Sychrov i Design Days Reichenberg, prodejní akci mladých výtvarníků v libereckých lázních. Všechno se vyvedlo. Jen ten adventní věnec jsem uvít nestihla a zbyl mi až na druhý advent.


Ale pátek před ním jsem si ještě střihla konferenci Národní účetní rady na Vysoké škole ekonomické. Byl zvláštní den, návrat do "mé" školy. Zase jako loni hodinové zpoždění na dálnici kvůli několika pitomcům, kteří se nevešli do pruhů D10.
Setkání s někým, s kým jsem spolupracovala před časem, taková ta sebevědomá mileniálka. Úplně mne dorazila, když se mne ptala, jestli to na mé pozici "DOKLEPU" do důchodu - chtělo se mi křičet, ale spolkla jsem to. Ale nakonec, večer, když jsem vyšla ven, nakrmená informacemi se mi naskytl ten pohled:

Za to ten den stál!

A minulý týden vánoční trhy v Liberci, kde jsem potkala živou tibetskou dogu a tím pádem se mi tam hned líbilo víc.

A vánoční trhy v Jablonci, kde jsme letos byli bez stromu, který se během silného větru vychýlil od osy a museli ho odvézt.

Strom v Jablonci byl letos krásný, ale trhy se museli obejít bez něj


A balení dárků a maminčiny narozeniny a a a a a.... a jsme v reálném čase... tak krásný advent a opatrujte se
Vaše rozjímající Eva

úterý 7. listopadu 2017

Rudolfinum

Dobrý den, milí bloggeři a mile bloggerky!

V sobotu i včera jsem navštívila pražské Rudolfinum. Majestátní budova na břehu Vltavy na dohled Hradu mi přinesla radost.
foto z oficiálních stránek Rudolfina

V sobotu jsme se vydali na výstavu Nervózní stromy výtvarníka Kryštofa Kintery. Myslela jsem si, že po letní výstavě Františka Skály ve Valdštejnské jízdárně už mne koncept využití nejrůznějších materiálů nemůže překvapit. Chyba! Spojení majestátních sálů galerie a artefaktů z použitých elektronických součástek, polystyrenu a stavebních hmot, obrazů a skic za použití běžných spotřebních předmětů mne naprosto dostalo.




to jsou ty chvějící se stromy, až příště půjdu lesem, budu se bát

tenhle objekt se mi moc líbil, jakoby levitoval na těch kabelech
 


 


 
některé se opravdu točily....

Je to stá výstava v pořadí a tak díky sponzorům je vstup volný, což je příjemný bonus. Měla končit v listopadu ale je o měsíc prodloužená – do 27. prosince 2017 – a myslím, že se tam ještě podívám. Bohužel v pondělí je zavřeno, jinak jsem tam byla už včera znovu. (a s něčím lepším na focení, takhle jsou jen z mobilu).
Ale tentokrát v koncertním sále.
 

ílustrační foto Tino Kratochvíla  vypůjčené z internetu, já nepořídila žádné
 
Včerejší večer se ve velkém sálu odehrálo představení mimo čas a prostor. Vojta Dyk s B-Side Bandem a britským vokálním triem The Puppini sisters dojali publikum ještě před přestávkou tím, že během písničky Home přišly neočekávaně na podium děti muzikantů… a pak po přestávce další náloží energie, která vyústila v to, že Rudolfinum burácelo, tleskalo a tančilo ve stoje – Celebration! A pak konečné zklidnění s tolik uvěřitelnými slovy o obavách z vývoje okolo nás a tiše zpívanou modlitbou… V tu chvíli už bylo na Vojtových hlasivkách slyšet ty tři předchozí hodiny, ale pořád to byla úžasná energie i synergie v sále. Závidím Brňákům, že mohou dneska jít na takový koncert. Domů jsme se dostali v jednu a usnout s hlavou plnou dojmů taky hned nešlo

Opatrujte se, Vaše Eva, dnes děsně nevyspalá