neděle 31. prosince 2017

Po Vánocích

Dobré silvestrovské odpoledne milí bloggeři a  milé bloggerky! Nestihla jsem Vám všem popřát krásné svátky vánoční,  snad mi to prominete....a tak dneska alespoň pár obrázků od nás.


prostřeno k štědrovečerní večeři

chtěla jsem prostírání  jako ozdoby, ale rodina to pojala jako rybu

letošní cukruoví - tradičně linecké, išilské, vanilkové rohlíčky, pracny, vínové, vosí hnízda, kokosové-strojkové a k tomu čajové s citronovým krémem, kávové s marcipánovými andílky, košíčky se slaným karamelem a kynuté s kandovaným ovocedm

letos modrozlatá kombinace

máme nový betlém - poznáte, které hrady a zámky tam jsou?

kromě prostírání jsem ušila ještě běhoun na stůl, ten byl jako dárek do vánočního kolotoče, kde si už tradičně s ostatními patchworkářkami vyměňujeme dárky

letos máme v zahradě dvě svítící koule


jablonecká radnice byla letos krásně osvětlená, tohle jsme vyfotili cestou domů po gospelovém koncertu
 

Donna Brown and Gospel Pearls ve středu před Štědrým dnem rozparádila Eurocentrum, ano jsme tam ve čtvrté řadě ;-)


Miluju Vánoce, ale konec roku mne vždy vede k bilancování a působí jako velká lupa na mou psychiku. Uplynulý rok byl vlastně ztrátový. Některé ztráty byly náhlé, neočekávané. Některé bohužel už čekané a přesto bolavé - Sára. Některé naopak vymodlené, když z mého života zmizel po dvanácti letech stresor. (Co jsem se naposlouchala, zbavte se stresora a váš tlak bude zase v pořádku), a je fuč! Musela jsem propouštět z oddělení, sice plánovitě, ale drsně. Odešlo mnoho lidí, kteří byli na dálku také součástí mých myšlenek. Ztratila jsem po volbách iluze o budoucím vývoji.  Poztrácela jsem někde také elán k šití, i k psaní. A tak se mnou prosím mějte strpení... Užijte si dnes Silvestra, pokud rádi slavíte a přeji Vám všechno dobré v roce 2018

Vaše dočasně ztracená Eva

úterý 19. prosince 2017

Adventní rozjímání

Zdravím Vás po delší době, milí čtenáři a milé čtenářky mého blogu! Nepsala jsem šest týdnů. Ne, nic zvláštního, či špatného, se u nás neděje. Snažím se v sobě najít vánoční klid, hlava stále bilancuje, jak to tak ke konci roku bývá. Abych naplnila účel tohoto blogu, jako kroniky, pokusím se sepsat, co všechno se seběhlo od minulého postu, ale žádné dobrodružství neočekávejte ;-)

Musím si vzít na pomoc diář, abych to vůbec dala do kupy.

Užitečně jsem strávila čas v krásném prostoru vily Lanna v pražské Bubenči 8. listopadu na konferenci Komory účetních.




Téma automatizace a digitalizace mne láká, jednotlivé příspěvky byly zajímavé. Občas někde čtu, že účetní s příchodem robotů ztratí práci, ale o to bych strach neměla. Roboti budou dělat jen to, co jim svěříme.

V pondělí 20. listopadu jsme si v jabloneckém kině Radnice nemohli nechat ujít přímý přenos z divadla ve Zlíně s názvem Ovčáček miláček. Překvapivě nebylo narváno jako u prvního dílu. Praha byla vyprodaná, periferie asi téma příliš netáhne - spíš ji zajímají takové věci jako cena másla ;-(. Pobavili jsme se - nejskvostnější byla parodie na téma pořadu paní Jílkové, ještě teď mi cukají koutky.





V sobotu 25. proběhla další benefice sdružení Kašpar, který se věnuje uplatnění žen na trhu práce. V krásném prostoru starých libereckých lázní se sešlo 499 tašek, což bylo zapsáno jako český rekord. Loni jsem šila kabelky a pak mi bylo líto, když jsem viděla, jak byly naceněné. A tak jsem letos pragmaticky ušila čtyři nákupní tašky a měla radost, když jsem viděla, že je lidé nosí. Tak zase rok ráda ušiju další, to má smysl...


Konec listopadu a ještě trochu kultury - Adéla Banášová jako host na turné Richarda Müllera. Nemám ten sál ráda - liberecký Dům kultury - u nás doma přezdívaný "rakev". Je poplatný době minulé a i jeho účel jako "sjezdový" palác je tam pořád cítit. K tomu ty tvrdé škaredé židle, svázané páskou do řady. Takže to už musí být joooo program, abychom zašli. A byl! Adéla byla břitce vtipná a Richard zpíval jak zamlada, bylo všechno - i Po schodoch, i Štěstí je krásná věc.






Na první adventní víkend jsem v sobotu zvládla setkání Bohemia patchwork klubu. A odpoledne i osmdesátépáté narozeniny tety Boženky. A v neděli adventní Sychrov i Design Days Reichenberg, prodejní akci mladých výtvarníků v libereckých lázních. Všechno se vyvedlo. Jen ten adventní věnec jsem uvít nestihla a zbyl mi až na druhý advent.


Ale pátek před ním jsem si ještě střihla konferenci Národní účetní rady na Vysoké škole ekonomické. Byl zvláštní den, návrat do "mé" školy. Zase jako loni hodinové zpoždění na dálnici kvůli několika pitomcům, kteří se nevešli do pruhů D10.
Setkání s někým, s kým jsem spolupracovala před časem, taková ta sebevědomá mileniálka. Úplně mne dorazila, když se mne ptala, jestli to na mé pozici "DOKLEPU" do důchodu - chtělo se mi křičet, ale spolkla jsem to. Ale nakonec, večer, když jsem vyšla ven, nakrmená informacemi se mi naskytl ten pohled:

Za to ten den stál!

A minulý týden vánoční trhy v Liberci, kde jsem potkala živou tibetskou dogu a tím pádem se mi tam hned líbilo víc.

A vánoční trhy v Jablonci, kde jsme letos byli bez stromu, který se během silného větru vychýlil od osy a museli ho odvézt.

Strom v Jablonci byl letos krásný, ale trhy se museli obejít bez něj


A balení dárků a maminčiny narozeniny a a a a a.... a jsme v reálném čase... tak krásný advent a opatrujte se
Vaše rozjímající Eva

úterý 7. listopadu 2017

Rudolfinum

Dobrý den, milí bloggeři a mile bloggerky!

V sobotu i včera jsem navštívila pražské Rudolfinum. Majestátní budova na břehu Vltavy na dohled Hradu mi přinesla radost.
foto z oficiálních stránek Rudolfina

V sobotu jsme se vydali na výstavu Nervózní stromy výtvarníka Kryštofa Kintery. Myslela jsem si, že po letní výstavě Františka Skály ve Valdštejnské jízdárně už mne koncept využití nejrůznějších materiálů nemůže překvapit. Chyba! Spojení majestátních sálů galerie a artefaktů z použitých elektronických součástek, polystyrenu a stavebních hmot, obrazů a skic za použití běžných spotřebních předmětů mne naprosto dostalo.




to jsou ty chvějící se stromy, až příště půjdu lesem, budu se bát

tenhle objekt se mi moc líbil, jakoby levitoval na těch kabelech
 


 


 
některé se opravdu točily....

Je to stá výstava v pořadí a tak díky sponzorům je vstup volný, což je příjemný bonus. Měla končit v listopadu ale je o měsíc prodloužená – do 27. prosince 2017 – a myslím, že se tam ještě podívám. Bohužel v pondělí je zavřeno, jinak jsem tam byla už včera znovu. (a s něčím lepším na focení, takhle jsou jen z mobilu).
Ale tentokrát v koncertním sále.
 

ílustrační foto Tino Kratochvíla  vypůjčené z internetu, já nepořídila žádné
 
Včerejší večer se ve velkém sálu odehrálo představení mimo čas a prostor. Vojta Dyk s B-Side Bandem a britským vokálním triem The Puppini sisters dojali publikum ještě před přestávkou tím, že během písničky Home přišly neočekávaně na podium děti muzikantů… a pak po přestávce další náloží energie, která vyústila v to, že Rudolfinum burácelo, tleskalo a tančilo ve stoje – Celebration! A pak konečné zklidnění s tolik uvěřitelnými slovy o obavách z vývoje okolo nás a tiše zpívanou modlitbou… V tu chvíli už bylo na Vojtových hlasivkách slyšet ty tři předchozí hodiny, ale pořád to byla úžasná energie i synergie v sále. Závidím Brňákům, že mohou dneska jít na takový koncert. Domů jsme se dostali v jednu a usnout s hlavou plnou dojmů taky hned nešlo

Opatrujte se, Vaše Eva, dnes děsně nevyspalá

pátek 3. listopadu 2017

Na stopě

policie Modrava, tak by se dalo nazvat naše šumavské zářijové výletování! Je to necelé dva měsíce, ale mně to připadá, že to bylo dávno...

Porušili jsme jedno naše pravidlo a vrátili se na stejné místo - ubytování v Klášterském mlýně v Rejštejně nám před třemi lety vyhovovalo a letos jsme dokonce bydleli v patrovém apartmánu.
Pro naše putování měl totiž Rejštejn velmi výhodnou pozici. Jen co by kamenem dohodil je Sušice, do které jsme se zakoukali.







Na vodním hradě Švihov se natáčely Tři oříšky pro Popelku. Měli jsme privátní prohlídku hradu, protože mimo sezonu už tolik lidí nejezdí a tak jsme sympatického studenta na praxi měli zcela pro sebe.


Na oběd jsme si zajeli do Myslovic nedaleko Klatov. Tip jsme získali z gastromapy Lukáše Hejlíka a maličké zajížďky jsme nelitovali. Nově zrekonstruovaný statek s úžasnou kuchyní.




Klatovy byly zklamáním, město uvnitř ucpané auty, slavná barokní lékárna olepená nesmyslnými plakáty. Na náměstí byly hlavně banky, nic co by putující nalákalo.





Na sušené mnichy jsme zvědavi nebyli a tak jsme brzy město opustili a jeli zpět do Sušice, která nás ráno tak oslovila.

Druhý den jsme si vyjeli nahoru, po trase Srní - Modrava - Kvilda. Šumavské vršky nám připomenuly jizerskohorské slatiny, byli jsme skoro  jako doma. Jen na Šumavě byly ty hotely daleko větší.








Jasně, měli jsme také další tip na restauraci - U všech kukaček. Tolik natahovacích hodin na jednom místě! Ale také výborná kuchyně. Byl to príma výlet... mám z něj ještě pár kávových tipů, ale ty si nechám pro vás na příště...

Opatrujte se, Vaše Eva