Holčičí víkend ve Fulneku

 po sedmi letech, je to vůbec možné?

Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři. Můj poslední výsadek do Fulneku byl v roce 2017 a letos jsme se s Romanou dohodly, že je asi zase čas projet se vlakem, a podívat se na rozsahem malou ale moc milou patchworkovou výstavu.

Z Jablonce jsem vyjela v pátek 13:20 a zpátky jsem byla v sobotu v 21:40. Leo expres z Prahy do Suchdola nad Odrou a zpět nezklamal, čisto, milý personál, rychlá jízda, málo zastávek. Paradoxně nejhorší cestovní zážitky mám poslední dobou na trase Jablonec - Praha a zpět, o pohodlných autobusech se nám může zdát a v sobotu večer autobus navzdory letnímu dusnému dni topil, pravděpodobně by se jinak zavařil...

Protože jsme se domluvily pozdě, nebyla pro nás už žádná postel ve Fulneku, ale nakonec se penzion Poodří v Suchdole nad Odrou ukázal jako velmi dobrá volba.

Předpověď počasí byla pro severovýchodní část země příšerná - bouřky, kroupy, výstraha... Ale nakonec asi byla horší bouřka u nás v Jablonci. A my měly štěstí, že jsme v Suchdole z nádraží do penzionu přešly suchou nohou a ten mordor začal asi 15 minut poté, co jsme přišly na pokoj.

Příští rok bude výroční - už dvacátá výstava - tak jestli vás to zajímá, zapište si do diářů 20.-21.6. 2025 a můžeme se tam potkat - já bych tam moc chtěla jet.

Letošní soutěžní sekce byla na téma Kaleidoskop. Jeho kouzlo spočívá v tom, že se nařeže ze šesti identických pruhů spousta rovnostranných trojúhelníků, které se poskládají do šestic a vytvoří nečekané efekty. Mám je moc ráda a po shlédnutí soutěžních kousků jsem hned dostala chuť zase nějaké ušít.

I ostatní vystavené kousky byly inspirativní. Jen co dodělám všechny ty účetně závěrkové práce, těším se ke stroji.

Opatrujte se, Vaše Eva, těšící se na svoji strojovnu

Exploding heart

 Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři!

Poslední tři týdny jsem se zašila u šicího stroje a měla před sebou jediný cíl: stihnout sobotní oslavu.

Jak jsem se tak povalovala u moře, vymyslela jsem si projekt. Sestřenice a její muž měli v říjnu sedmdesátiny a také třicáté výročí svatby. Před deseti lety jsem jim ušila přehoz přes postel. Byl takový jarní, žlutozelený, z látky na které byly tulipány a narcisy. A Radka mi každé jaro hlásí, že už si udělala jaro v ložnici. A tak mne napadlo, že by mohla dostat přehoz nový, laděný do studenějších tónů, který by mohla mít na zimu. Tak jsem přímo od bazénu objednala látky a těšila, že až přijedu domů, zasednu a budu mít celý měsíc na tvoření.

Ale pak se tyhle sny trošku sesypaly - že nám kleknul kotel, jste už četli. Dva týdny jsme měli doma 15 stupňů a bylo velké štěstí, že jsme natrefili na firmu, která uměla nainstalovat nový kotel, sehnat montéry, kominíky i další profese a výměnu pak zvládli za jeden den. Místo objednané látky dorazila jiná, na můj projekt nepoužitelná. A tak jsem si vzpomněla na deku, kterou jsem zahlédla na internetu a rozhodla se, že ji ušiju podle fotky. Zanořila jsem se do sysliště a vytahala šedé a růžové látky. S tužkou a kalkulačkou jsem zvolila velikost bloků, aby výsledná deka byla přes dvoupostel.

Dokoupila jsem 3,5 metru bílé a začala řezat pruhy, čtverce, trojúhelníky. To bylo 1. října.

A pak je skládat.

A pak jsem zjistila, že 3,5 metru bílé nestačí a na poslední chvíli jsem musela na internetu doobjednat, protože v Liberci už byla vyprodaná.

týden do oslavy, vrchní strana je sešitá, ale chybí látka na lem

Čím víc se blížila sobota 15/10, na kterou byla plánovaná oslava, tím větší stress jsem si vyráběla. Poslední pátek jsem šila dlooooho do noci a poslední nitě odstřihla v sobotu přesně v poledne.

prošívání sešpendleného sendviče je vždycky dřina

skoro 10 metrů lemu, to jsou prostě dva americké filmy

zvítězila jsem! sobota poledne!

Pak už mi zbývaly tři hodiny, abych se uvedla do použitelného stavu, umyla si hlavu, namalovala si obličej, oblékla šaty a mohli jsme vyrazit na oslavu. Užili jsme si ji, po více než dvou letech se moje maminka (86) viděla se svou sestrou (90)a bylo to dojemné.... A oslavencům se dárek líbil a tak jsem měla taky radost...

Jen jsem po tom šicím maratonu trochu převálcovaná. Ono totiž doma máme ještě trochu rozestavěno a čekáme na řemeslníky, takže částečně máme obývák v krabicích a bude hůř, finále této změny bude ještě malování.

V mezičase jsem pro své milé čtenářky, které komentovaly narozeninový příspěvek, ušila dýničky. Teda měly to být dýničky, ale vzala jsem si střih na pořádné melouny ;-) Jsem ráda, že se vám líbily, děkuju za komentáře a přeju krásné podzimní dny.

Opatrujte se, Vaše Eva, mezi krabicemi a šicárnou

Dovolenkový mód 2022

 Hezký den milé bloggerky a milí bloggeři!

Na začátku srpna jsem se konečně dočkala času, kdy byly všechny závěrky podepsány, uloženy a já si mohla vzít dovolenou. Závěrkový kvapík mne vyčerpal a tak jsem chtěla jen spát - snít - žít... 

Na dva týdny jsme si nastavili opravdu odpočinkový režim s digitálním detoxem. Oči si odpočaly, hlava se taky vyčistila - a hrozně to uteklo... Počasí bylo celou první polovinu srpna víc než teplé, hořelo v Hřensku a závany kouře byly cítit prý až u Hradce a v Praze.

Hned první dovolenkovou sobotu jsme jeli do pražských Holešovic na výstavu. Mám ráda tenhle typ umění, kdy se recyklují staré věci - František Matoušek (alias Francis de Nim) úžasným způsobem využívá džínovinu. Dokonce ji používá i jako sítotisk, poté, co vytahá nitě a vytvoří tak síto v požadovaném vzoru. Bonusem navíc byl výstavní prostor Galerie Trafo, přímo uprostřed pražské holešovické tržnice - krásný, světlý a byli jsme v něm sami, jen s obrazy...

Druhý víkend jsme putovali do Kadaně. Marcela Vassová tam už tradičně pořádala odpoledne s patchworkem a protože jsem jí v Brně na mezinárodní výstavě přislíbila účast, nabalili jsme auto dekami a troškou "umění" a ve výletním režimu se zastávkami vyjeli na západ. V sobotu, cestou, jsme se zastavili v Oseku, kde je nově zrekonstruovaný cisterciácký klášter. Kdy já jsme naposledy byla na nějaké prohlídce? Už ani nepamatuju! Průvodce byl velmi horlivý vědec, škoda, že neubral na faktech a datumech, které lovil ze zápisníku a nepřidal více příběhů, ale i tak jsme si hodinu a čtvrt dlouhou prohlídku užili.

Uvnitř se nesmělo fotit a tak jsem si vypůjčila fotografie z oficiálních stránek kláštera.

Do Kadaně jsme dorazili pozdě odpoledne a chtěli jsme se najíst. To se zprvu zdálo jako problém, až po chvíli jsme objevili restauraci Bílý Beránek. Vchod z ulice nic moc, ale uvnitř pěkná zahrádka a výtečné jídlo, takže jsme tak kromě brzké sobotní večeře zašli ještě na pozdní nedělní oběd. Bílý Beránek

Ubytovali jsme s v hotelu Split na břehu řeky Ohře a užili si teplý letní večer promenádou po nábřeží Maxipsa Fíka. Hotel doporučuju, lákalo by mne tam strávit wellness víkend - čisto, voňavo.

A náš klášterní víkend v neděli pokračoval v areálu Františkánského kláštera Čtrnácti pomocníků. V jeho zahradách jsme rozprostřeli na trávu quilty, přijela paní s kolovrátkem, která prý umí upříst i psí srst, na prodej byly rukodělné výrobky šité, pletené, háčkované, malované hedvábí... a v druhé části areálu byly medové slavnosti, takže jsme zakoupili med na zimu. Hrála country hudba naživo, pro děti pohádka...Milá akce, které se zúčastnilo asi 500 lidí. Po více než třech letech jsem se viděla se známými spřízněnými dušičkami a bylo nám pěkně. 

Přes poledne jsme se vydali na prohlídku kláštera, která stojí za vidění. O 14 pomocnících jsem slyšela prvně:

a to jsou oni, pomocníci ;-)

Nebyli bychom to my, abychom cestou nevyzkoušeli nějaké kavárny:

první hned v Oseku

pak bistro v Kadani

a cestou domů i slavnou Kavárnu s párou v Litoměřicích. Tady se nám zase ukázal fakt, že když nemáte tvář Lukáše Hejlíka, který kavárně udělal ve své Gastromapě pěkné promo, tak není servis, jaký očekáváte. Já vím, že byl horký den a v šest večer už je možná se těžké i na hosta usmát, ale na obsluhu jsme čekali asi 25 minut, bez pozdravu, bez úsměvu a nakonec i to moje kafe nepřinesla najednou se  zbytkem objednávky. Škoda, přeškoda....

Měla jsem v plánu také číst a šít a být hodně venku... Přečetla jsem, ostuda, jen jedinou knížku: Životice. Přesmutný válečný příběh. Studie lidského chování, ze které mrazí. 

A pak už jsem jen listovala magazíny a Burdami, abych také něco ušila. Ale o tom až příště.

Zatím se opatrujte, užívejte léto, Vaše Eva s hlavou ještě plnou dovolené

P.S. Dlužím výsledky losování narozeninové giveaway - byly jste čtyři, moje milé čtenářky, takže vás ráda podaruju maličkostí všechny. Adresu na  Helenu už mám, Evinu jsem někam založila a tak ji, Jitku a Lezart prosím, zda mi ji pošlou na evajn@centrum.cz.