pondělí 15. září 2014

Písek

Hezké pondělí milé bloggerky a bloggeři,

mám tu pro vás poslední díl z našeho dovolenkového putování. Musím se přiznat, miluju město Písek! Nevím, jestli  je to  kvůli starému kamennému mostu, hrající zvonkohře na radnici nebo něčemu jinému, ale v Písku je mi prostě fajn. Město, v jehož centru fungují  ještě normální obchody, služby, kde se žije.
Protože počasí vypadalo, že každou chvíli začne pršet, spěchali jsme nejdřív na kamenný most prověřit, co je letošním tématem pískových soch - bylo to mocnářství, tedy Písek za časů císaře pána...Kromě císaře a dvojhlavé orlice, také velocipedisté, starosta Šobr a hostinský Petr Reiner (1819-1884)
Pak už byl čas  na oběd, kde jinde, než v restauraci U Reinerů , kam chodíval i Adolf Heyduk, který si vzal Reinerovu dceru. Budete-li váhat nad jídelním lístkem, koleno to jistí - mí chlapi ho milují. Ale já doporučuji cokoli ze  zvěřiny, tentokrát jsem si dala kance na houbách a jeřabinách.



Po obědě byl čas na trochu kultury, v Prácheňském muzeu probíhá právě výstava koláží Jiřího Koláře, na to se můžu koukat stále

A protože by Jiřímu Kolářovi letos bylo 100 let, další výstava začne koncem září v pražském Muzeu Kampa, tak se tam jistě vypravím.
A ještě před odjezdem domů musí být káva a něco  k tomu ;-), a kde jinde než v Park Café 67 , tady už fotku nemám, ale na zákusek určitě zajděte, pokud budete blízko.
Přeju vám hezký start do nového týdne, vaše Eva, stále ještě v dovolenkových vzpomínkách

 
 

neděle 14. září 2014

Šumavský gastronomický trojboj

Milé  bloggerky (a  bloggeři),
včera jsem slíbila další zpravodajství z našeho rodinného výletu na Šumavu. Přiznám bez mučení, že jedním z impulsů, proč jsme  si vybrali právě tuhle oblast, byl jeden z dílů pořadu Ano, šéfe! Byl to ten díl, kde se objevil chovatel býků Štěpán, který v malebné hospůdce ve Vojeticích provozuje restauraci.
Pověst nelhala, jídlo bylo skvostné, maso výborné. Ovšem celkový dojem byl pokažený tím, že jsme byli usazeni v místnosti s velmi špatným osvětlením, jídelní  lístek  na ručním papíře byl jistě výtvarně pěkný, ale při světle, které bylo u stolu, se velmi lesknul. Co bych v tak špičkovém podniku nečekala, že předkrmy nebudou servírovány ke stolu najednou. Na svoji paštiku s brusinkami jsem čekala tak dlouho, že  moji spolustolovníci své předkrmy už snědli. Ale i přesto můžu  podnik doporučit a zároveň doporučuji také udělat rezervaci na internetu, bylo docela plno.
Zleva doprava po směru hodinových ručiček:
STEAK Z HOVĚZÍHO PUPKU, na fazolkách a cuketě,
Sklenička domácí játrové paštiky s brusinkami a čerstvě rozpečeným chlebem
POMALU PEČENÁ HOVĚZÍ ŽEBÍRKA v černém pivu Merlin s tymiánem, šalotkou a česnekem podávaná s hořčicí, křenem a čerstvě rozpečeným chlebem
HOVĚZÍ STEAK ZE ZADNÍHO na salátku z červené čočky připravovaný metodou sous vide, kořenová zelenina, omáčka z hrubozrnné hořčice


Na čtvrteční kávu jsme si zajeli do Srní, kde provozuje kavárnu paní Blanka Milfajtová. Moje očekávání byla veliká, marketing prohnaný ženskými magazíny sliboval mnohé. A odstupem pár  dnů mohu říci, že káva Ily, kterou vaří, byla standartní. Výběr zákusků nebyl špatný. Bohužel světoznámé zavařeniny k mání nebyly... a samoobslužný provoz mne trochu překvapil.

Takže nakonec se naší srdeční záležitostí stal Nebespán v Kašperských Horách. Milý podnik, příjemná hudba, báječné zákusky a bezkonkurenčně dobré presso

O kulajdě se mi  ještě asi bude zdát! I malý zádrhel s velmi tuhými noky (jako broky) byl vyřešen s elegancí, koneckonců, taky nemám v kuchyni každý den dobrý...
Sem bych se rozhodně ještě někdy ráda vrátila. Doufám, že se majitelům bude dařit a domě, který má duši, budou ještě dlouho spokojeně podnikat!

Na  zpáteční cestě jsme se ještě zastavili v Písku, ale to si nechám na příště.
Hezký zbytek neděle, Vaše "sytá" Eva

sobota 13. září 2014

Šumavské trojhradí

Milé bloggerky,
půlku minulého týdne jsme strávili na Šumavě. Jednou, či dvakrát ročně, vyjedeme do nějakého kouta naší země a snažíme se prohlédnout, co je tam zajímavého. Už zjara jsme si koupili pobyt na "sleveru" do penzionu Klášterský mlýn v Rejštejně, kousek od Kašperských Hor.

Asi jsem nedávala o zeměpisu dostatečný pozor, protože mne překvapilo, že Kašperské Hory jsou  město, nikoli hory jako Jizerské  či  Lužické. Krajina mne okouzlila, kopcovitá jako u nás, ale na loukách spousta oveček, koz a krav. Je  vidět, že se  lidé o svou půdu starají. Měla jsem z toho radost.
Dneska vám ukážu tři obrovské  české hrady, které jsme  prošli.
Kašperk - nejvýše položený český hrad, založený Karlem IV. Cesta lesem od parkoviště něco přes kilometr do kopce, věže vykukovaly už zdáli:
Velhartice - hrad a renesanční  zámek. Tady na nás vykouklo i sluníčko. Oblíbené místo  pana Wericha na rybaření v podhradí.
 a nakonec hrad Rábí, o kterém jsem jen předtím věděla, že tam přišel Jan Žižka o oko. Je  to nejrozsáhlejší hradní komplex u nás.
Všechny tři hrady stály za viděnou, je úžasné, jak před tolika lety dokázali postavit tak obrovské a dodnes stojící zdi. Hodně informací,  včetně vstupného a otvírací doby, při přípravě cesty jsem našla TADY
Náš výlet nebyl jen o hradech. V mém poznámkovém bločku se postupně nakupily adresy zajímavých restaurací a kaváren a tam vás pozvu příště....

Pro dnešek se s vámi  loučím,  Vaše hrady okouzlená Eva