pondělí 25. května 2020

Každý film má konec - snad se blížíme

Pěkné pondělí milé bloggerky a milí blogeři!

Na chvilku jsem se odmlčela, je totiž čas roční účetní závěrky a to je vždycky frmol. Letos komplikovaný organizačními opatřeními, kdy z důvodu skoro úplného utlumení zahraničního odbytu, poprvé v životě mám oficiální překážky v práci podle zákoníku práce. To znamená, že jsme museli zůstat doma, v kancelářích se střídáme, abychom udrželi chod plateb a základních účetních informací. Do toho ještě audit na dálku - to si můžete představit asi tak, jako kdybyste hráli tenis, ale na druhé straně kurtu bylo značně víc hráčů a balonků by bylo také víc. Takže stále mezi šanonem a scannerem...
Chodila jsem uplynulé dva týdny na zkrácené směny a po nich byla vykoukaná z monitoru. Odpolední relax na zahradě, až do pátku bylo krásně.

V sobotu bylo Vladimíra, takže se sluší oslavenci upéci dort. Obvykle se ptám, jaká bude příchuť těsta a krému. Můj muž má rád kávovou a kokosovou chuť, ale takový byl letos narozeninový dort. A já měla velkou chuť vyzkoušet něco nového - poprvé jsem "mechový dort" viděla v Brně, v cukrárně Sorry pečeme jinak. A tam to bylo hned v hard core verzi se sušenými cvrčky. V první chvíli mi můj mozek nebral ani ten špenát, natož ty cvrčky.
Naše verze byla bez hmyzu, špenát v těstě nikdo nepoznal a po dortu se během 24 hodin jen zaprášilo. Na internetu najdete mnoho verzí, lišící se množstvím špenátu, mouky, někdo dává do krému také tvaroh... tohle je takový průnik...



Mechový dort:
Těsto:
450 g mraženého špenátu (některé recepty uvádějí, že z čerstvého je lepší barva), každopádně ho dejte rozmrznout včas, vymačkejte přes sítko a rozmixujte tyčovým mixerem na hladkou kaši, já do ní přidala tu citronovou šťávu
5 vajec
220 g krupicového cukru
špetka soli
1 dl slunečnicového oleje
2 lžíce citronové šťávy
350 g polohrubé mouky
1 prášek do pečiva

Krém:
200 g marscapone
250 ml šlehačky
3 lžíce moučkového cukru
všechno smíchat dohromady a vyšlehat, nejdříve asi minutu pomalu, pak vysoké otáčky

Celá vajíčka a cukr šlehejte do bílé pěny a pak za stálého šlehání pomalu přidejte olej. Mouku se solí a práškem do pečiva vmíchejte lehce do směsi a pak zamíchejte dovnitř také špenát. Všechno by mělo mít pokojovou teplotu.
Pečeme na 175 stupňů  ve vymazané dortové formě asi 55 minut.
Vychladlý korpus jsem prořízla, shora seřízněte ještě asi centimetrovou vrstu, kterou rozdrobíte (já rozsekla v mixovacím nástavci). Spodní kolo jsem potřela kupovanou (!) malinovou marmeládou, naplnila krémem. Vršek je také trochu pomazaný krémem, ale hlavně posypaný tím rozdrobeným korpusem a dozdobený lesním ovocem a sedmikráskami a maceškou (vzhledem k tomu, že lilo jako z konve jsem na zahradě nic dalšího jedlého nehledala)
párkrát se zakrojilo ;-)



A ještě jeden recept - náš oblíbený rebarborovo meruňkový koláč s ořechovou sypankou

Letošní druhý pokus,opět se mi nepodařilo ho vyfotit... Minulý týden jsem se na něj moc těšila a nakonec to bylo trochu fiasko - když do práškového koláče nedáte prášek, efekt se nedostaví. Přesto se celý plech také snědl raketovou rychlostí

těsto:
1 vejce
44 dkg polohrubé mouky
20 dkg cukru krupice
1 prášek do pečiva
4 lžíce oleje
1 zakysaná smetana
mléko podle potřeby na doředění těsta
rebarbora, meruňky na nalité těsto

drobenka:
od oka - máslo, mouka, cukr, mleté ořechy

A co dál si budu z uplynulých dní pamatovat?
Orouškovanou sochu Olbrama Zoubka v Liberci

Kvetoucí vlčí máky pod okny a bílé rododendrony (které každý rok tradičně oprší)


Čalounili jsme židle

vlevo verze 2020, látka od Mráze - vpravo verze asi 2002, potah vydržel dlouho, židle Thonet po našich, rok výroby 1958

šila jsem šortky a zlomila originální japonský páráček

ty poklopce šiju fakt nerada, ale opakování dělá mistra, takže si to zase hned zopakuju, tyhle jsou krátké a chce ještě dlouhé, mobil mi zkreslil barvu, ve skutečnosti jsou světle džínově modré

už ani Japonsko nedělá tu kvalitu, co byste čekali ;-)

Nachytřovala jsem se prostřednictvím webináře ACCA a PWC o závěrce v době Covidu
a byla jsem na svůj tým pyšná, že jsme to udělali správně i bez školení

Byli jsme po dlouhé době na obědě - zatím jen venkovní zahrádky, teprve ode dneška se otevírají vnitřky restaurací a venku už také nemusíme mít roušku, při dodržování rozestupů
Puku bistro Turnov, středa 20/5

Na téma koronavirusu nedorazily žádné vtipné příspěvky. Zato New York Times začas zveřejňovat každý den na titulce jména obětí

a čísla se nezastavují


Tak se opatrujte, tento týden budu v izolaci domova a účtovat na dálku
Vaše Eva, s nadějí na lepší časy

středa 13. května 2020

Košilový příběh

Milá Alenko, všechno nejlepší k Tvým významným narozeninám. Protože stále musíme dodržovat ten zpropadený sociální odstup, používám tenhle prostor k tomu, abych Ti popřála hodně zdraví, štěstí, spokojenosti a všechno pěkné, co by sis sama přála. Hned jak to bude možné, tak Tě poobjímáme... Tenhle blogový příspěvek je vysvětlením toho, co máš zabalené v krabici
Oči a milý úsměv ti zůstal i po 64 letech ;-) Starší fotku, kde bys byla jako miminko jsem neobjevila


Milá oslavenkyně, milé bloggerky a milí blogeři, pojďme na ten košilový (ne košilatý) příběh:
Mívali jsme spoustu tet a strýčků, jak by ne, když naše maminky byly ze sedmi dětí. Často myslívám na babičku Emilku, jak to všechno mohla zvládnout.
Jak šel čas, zůstávají vzpomínky. A když jsem vymýšlela dárek pro Alenku, napadlo mne, že mi před časem přivezla košile po svém tátovi. Strejda Olda, jak jsem mu říkala, měl moc rád zahradu. Nejdřív obhospodařoval babiččinu a později jezdil až skoro do svých posledních dnů k Turnovu. A pěstoval jahody.
Deka, kterou jsem ušila se jmenuje Oldova jahodová pole (reminiscence s písničkou Beatles Strawberry field forever není čistě náhodná). Vzor je z knížky Bonnie Hunter, která dvě své knížky právě věnovala quiltům z košil - její verze je zeleno červená a jmenuje se Apple sauce.

A tak jsem v době koronavirové na naší zahradě rozstříhala strejdovy košile, přidala jsem k nim také košili mého muže, kterou měl na sobě, když jsme se prvně potkali a také košili mého syna, kterého jsi Alenko chodila koupávat, když nás pustili před třiceti lety z porodnice....

Začala jsem šít a rovnat čtverce vedle sebe


začátkem května už jsem čtverce rovnala na improvizovaném design wall v ložnici


Zespodu je myšatá a signovka nesmí chybět 

Myšlenka, že se Olda vrátí na zahradu k jahodovým polím, mne těšila na duši. Deka je sešitá za pomoci poctivých starých nití po tetě Maruně, tetě švadlence, Oldově ženě. Ájo, představuju si, že si na zahrádce sedneš, zachumláš se do deky a budeš odpočívat a třeba číst, nebo jen tak přehlížet lány ;-)
Tak všechno nejlepší, hezké narozeniny!
Tvoje sestřenice Eva - a taky Vladimír, Tomáš, Eva st. a Reshmi ;-)


sobota 2. května 2020

Pořád divnej film - tentokrát na sentimentální notu

Dobrý den moji milí blogeři a bloggerky! Jakpak se Vám daří? Šest nejprapodivnějších týdnů  mého života mi splývá... Mám vlastně štěstí, že až na pár dnů dovolené, jsem pořád mohla pracovat, chvilku z domu,  ale víc v kanceláři... Roušky jsem přestala počítat někde u čísla 300, ale teď už  šiju něco jiného, a je to  zatím tajné... Oproti předsevzetím jsem ještě nezačala s jógou ani s italštinou, ale videa i učebnici  už mám!
Můj muž je od 17. března doma, stal se z něj odborník na pečení kváskového chleba. A Reshmi je celá  šťastná,  že má pána smečky nadosah. Když nakrátko odjedeme, málem boří plot.

Těsně před tím, než vypukla tahle koronokrize, chtěla jsem psát příspěvek na blog. Jako vzpomínku na březen a duben před 30 lety. I tenkrát jsem se nacházela ve zvláštním stavu duše. Myslím, že z těch vzpomínek pramení moje momentální sentimentální naladění.

Před třiceti lety se mi život obrátil vzhůru nohama a zase zpátky. Ztratila jsem náhle tátu a pět týdnů na to porodila syna. Emoce dolů, nahoru, znovu  a znovu. Babička tátu přežila o 10 dní.  Dva pohřby, na které  mi nedovolili jít. Pobyt v porodnici s tlakem 240/120 a těhotenskou gestozou.

Nemohli  jsme ty 30. narozeniny oslavit v pondělí a tak jsem je přeložili na 1. květen.


V pátek 17. měl můj muž narozeniny, jediný dárek, který jsem uměla v době, kdy je zavřená většina obchodů, byly knížky.
kokosové těsto,  kávový  krém

dojeli jsme si do Turnova do našeho oblíbeného Puku Bistro pro jídlo a pro kávu do libereckého Jedno kafe, a příští týden to ještě zopakujeme

před Vánocemi jsem na hithitu přispěla jedné nadějné cukrářce a teď si začínáme vybírat předplatné - Small piece of Sara


i naše sousedka má narozeniny 17. dubna, jeno 30 let víc, než  můj muž - přála si tašku na kolíkčy

Na sobotu 18. dubna jsme měli lístky do Lucerny na jeden z posledních koncertů Spirituál kvintetu. Všechny kulturní hromadné akce jsou zrušené, koncert byl přeložený na září. Ale už nikdy na něj nepřijde Dušan Vančura, který  od  16. března zpívá s Karlem Zichem a Oldou Ortinským ty své nádherné texty už tam, odkud není návratu. Naposledy jsme ho viděli před rokem v Liberci  s Dagmar Peckovou a Hradišťanem a před tím jsme byli na jeho koncertě v Lucerně. A před tím nepočítaně krát na mnoha místech.

Po velikonocích rozkvetly obě naše magnolie (a dneska je očesaly kroupy)


Čarodějnice se povedly, vatra sice nebyla veliká, ale první buřty byly a stromeček jsme tradičně  taky spálili.


Je tu taky pár vtipů ze sociálních sítí, které stojí  za uložení


Zkraje jsem sledovala většinu  zpráv a tiskových konferencí,  teď se většinou podívám na rychlý přehled. Konečně jsme skoukli celou trilogii Zahradnictví. Příběhy rodiny, které předcházely Pelíškům. Viděli jste? Nám v kině utekly... A teď nám udělaly dobře na duši...

Zdá se,že se věci okolo nás začnou pomalu vracet do starých kolejí, od pondělí 27. dubna otevřely obchody mimo velká centra, roušky jsou stále povinné. Kadeřníci by měli otevřít po 11. květnu, to bude asi pořádný nával. Pokud nebudou přírůstky nově nakažených vyšší než 400 denně, tak se život nebude omezovat. Uvidíme, v dalších dílech divného filmu. Faktem je, že celosvětově mrtvých je v tuto chvíli už více, než zkraje predikovali, kolik se celkově nakazí (odhadovali 200 tisíc nakažených po celém světě, někdy v lednu jsem si  to číslo zapamatovala)


V květnu máme tradičně audit, letos na dálku. Mám přidělenou kapacitu 6 pracovních dnů na čtrnáctidenní audit, zbytek na 60 %. Květen bude složitý, ale pokusím se v tom najít i nějaké plusy a hned jak je  najdu, tak Vám o nich napíšu
Zatím se  opatrujte, už  chvíli sentimentální  Eva