Exploding heart

 Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři!

Poslední tři týdny jsem se zašila u šicího stroje a měla před sebou jediný cíl: stihnout sobotní oslavu.

Jak jsem se tak povalovala u moře, vymyslela jsem si projekt. Sestřenice a její muž měli v říjnu sedmdesátiny a také třicáté výročí svatby. Před deseti lety jsem jim ušila přehoz přes postel. Byl takový jarní, žlutozelený, z látky na které byly tulipány a narcisy. A Radka mi každé jaro hlásí, že už si udělala jaro v ložnici. A tak mne napadlo, že by mohla dostat přehoz nový, laděný do studenějších tónů, který by mohla mít na zimu. Tak jsem přímo od bazénu objednala látky a těšila, že až přijedu domů, zasednu a budu mít celý měsíc na tvoření.

Ale pak se tyhle sny trošku sesypaly - že nám kleknul kotel, jste už četli. Dva týdny jsme měli doma 15 stupňů a bylo velké štěstí, že jsme natrefili na firmu, která uměla nainstalovat nový kotel, sehnat montéry, kominíky i další profese a výměnu pak zvládli za jeden den. Místo objednané látky dorazila jiná, na můj projekt nepoužitelná. A tak jsem si vzpomněla na deku, kterou jsem zahlédla na internetu a rozhodla se, že ji ušiju podle fotky. Zanořila jsem se do sysliště a vytahala šedé a růžové látky. S tužkou a kalkulačkou jsem zvolila velikost bloků, aby výsledná deka byla přes dvoupostel.

Dokoupila jsem 3,5 metru bílé a začala řezat pruhy, čtverce, trojúhelníky. To bylo 1. října.

A pak je skládat.

A pak jsem zjistila, že 3,5 metru bílé nestačí a na poslední chvíli jsem musela na internetu doobjednat, protože v Liberci už byla vyprodaná.

týden do oslavy, vrchní strana je sešitá, ale chybí látka na lem

Čím víc se blížila sobota 15/10, na kterou byla plánovaná oslava, tím větší stress jsem si vyráběla. Poslední pátek jsem šila dlooooho do noci a poslední nitě odstřihla v sobotu přesně v poledne.

prošívání sešpendleného sendviče je vždycky dřina

skoro 10 metrů lemu, to jsou prostě dva americké filmy

zvítězila jsem! sobota poledne!

Pak už mi zbývaly tři hodiny, abych se uvedla do použitelného stavu, umyla si hlavu, namalovala si obličej, oblékla šaty a mohli jsme vyrazit na oslavu. Užili jsme si ji, po více než dvou letech se moje maminka (86) viděla se svou sestrou (90)a bylo to dojemné.... A oslavencům se dárek líbil a tak jsem měla taky radost...

Jen jsem po tom šicím maratonu trochu převálcovaná. Ono totiž doma máme ještě trochu rozestavěno a čekáme na řemeslníky, takže částečně máme obývák v krabicích a bude hůř, finále této změny bude ještě malování.

V mezičase jsem pro své milé čtenářky, které komentovaly narozeninový příspěvek, ušila dýničky. Teda měly to být dýničky, ale vzala jsem si střih na pořádné melouny ;-) Jsem ráda, že se vám líbily, děkuju za komentáře a přeju krásné podzimní dny.

Opatrujte se, Vaše Eva, mezi krabicemi a šicárnou