Liběna a Jan

 Dobrý den, milé bloggerky a milí bloggeři!

Máte  chuť jít do muzea? Uměleckoprůmyslového? V Brně? 

Tak pojďte ;-)

Nevím proč si moje hlava stále myslela, že jdu na Beatu Rajskou... UPM v Brně pořádá ke čtvrtstoletí výstavu LIBĚNY ROCHOVÉ! A věru stojí za to! Už samotná instalace na bílých podlahách, kdy dostanete návleky, abyste neudělali šmouhy na bílém linu... A pak materiály, střihy, řasení... Šaty jako umělecké objekty, spojení se šperkem, sklem, kovem, obrazy. Šaty jako umělecké instalace... Náčrty, fotografie... ještě máte čas přijet, výstava končí až příští rok o letních prázdninách

Tohle jsou fotografie Antonína Kratochvíla, byl to náš firemní kalendář, šaty byly z papíru…a když se vracely z focení z NY, letadlo havarovalo a všechny modely skončily v moři u pobřeží Kanady

A druhý textilní počin je výstava Jana Černého, ano, toho, který dělal olympijskou kolekci pro Paříž. Ve vestibulu muzea je obří kyvadlo pokryté 60 kily deadstockových zelených kamenů od mého zaměstnavatele. a nad ním se na lávkách dívají figuríny oblečené do volnočasové módy

I Jan Černý s námi spolupracuje

A v závěru si můžete dát muzejní kavárně kávu či džus připravené robotem. Ale doba robotická se moc nepředvedla, nejdřív si nechal zaplatit dvakrát (paní u poklady mi jednu platbu vrátila cash) a pak se zasekl při přípravě druhého nápoje.... prý mají špatnou wifi ;-) Prostě technologie v plenkách ;-)

Muzeum je krásné samo o sobě - ve dvoraně mají Kintěrovy míče.... a pokud půjdete na výstavu, tak IKEA karta vám přinese 50% slevu - to je příjemné.

Tak hezký víkend, opatrujte se, Vaše Eva - co by tak ráda šila

Podzemní katedrály

 Dobrý den, milé čtenářky a čtenáři! 

Nejdřív jsem si myslela, že nikam nepojedu. Pak jsem přišla na to, že ničemu nepomůže, když zůstanu doma. A tak jsme na naplánovaný prodloužený víkend v Brně, spojený s Brno patchwork meeting, odjeli. Teda moje tělo odjelo fyzicky, ale hlava zůstala ze dvou třetin u maminky.

Kromě spousty setkání a patchworku, který vám ukážu v některém z následujících příspěvků, jsme stihli navštívit také výstavu a  unikátní technickou památku.

V roce 2024 se Brně otevřela památka, kterou už málem čekala zkáza. Na jejím místě měla stát garážová stání. Tři podzemní katedrály z let 1874, 1894 a 1917 prý nemají v Evropě obdoby. Dva cihlové a jeden betonový vodojem se nacházejí na Žlutém kopci, jednoduše se tam dostanete trolejbusem. Vstupenky jsme měli koupené měsíc dopředu přes rezervační systému turistického centra. Uvolňují je na měsíc dopředu.

Nikdy jsem na vlastní oči nic takového neviděla. Při slově vodojem se mi jen před oči vracela scéna z filmu Inferno s Tomem Hanksem podle Dana Browna. To byl vodojem někde v Istanbulu.

Koupili jsme si komentovanou prohlídku a stálo to za to. Jak říkala průvodkyně a je to i na internetu stavba vodojemů souvisela s prudkým rozvojem Brna ve druhé polovině 19. století, kdy se prudce zvýšil počet obyvatel a bylo potřeba zajistit nový nezávadný zdroj pitné vody. Vybudovali tak pisárecký vodovod, který čerpal vodu z řeky Svratky. Areál byl vytvořený po vzoru britského systému a je za ním schovaný anglický podnikatel Thomas Docwry.

Zajímavé na tom všem je, že vodojemy sloužily až do roku 1997 a můj muž, který studoval na VUT vodu, a umí tedy takovou věc naprojektovat, o nich během studia ani nezaslechl. Nabádala jsem ho k tomu, že pojedeme na děkanát podat písemnou stížnost, ale nechtěl ;-)

Přístupné jsou všechny 3 vodojemy. Ten nejstarší (postaven 1874) má 45 × 45 metrů, klenba dosahuje výšky 6,5 metru a jeho objem je více než 9,5 milionu litrů. Nosný systém z mohutných cihelných zdí je odlehčen tzv. tlamovými okny, nerovnou podlahu tvoří protiklenby a díky přesné konstrukci působí vodojem dojmem nekonečného a stále se vzdalujícího prostoru.

Druhý vodojem byl dostavěn v roce 1894 a ve své době šlo o největší podzemní stavbu v Brně. Velký je 35 × 55 metrů, vysoký 6,5 metru a jeho objem je 8,5 milionu litrů. S lesem 70 pilířů, který vyrůstá z podlahy, vysokými arkádami a fragmenty armatur působí jako ohromná cihlová katedrála.

Nejmladší vodojem z roku 1917 tvoří dvě nádrže z monolitického betonu, které podpírá 87 betonových pilířů. Objem obou nádrží je 15 milionů litrů, velké jsou 35 × 30 metrů a 45 × 30 metrů. Dochovaly se v perfektním technickém stavu a dnes ohromují i ohromně dlouhou ozvěnou.

Určitě doporučujeme návštěvu, jen pozor pouze od středy do neděle. Uvnitř je docela chladno a na zemi jsou sem-tam kaluže.

Opatrujte se, Vaše Eva, trávící celá odpoledne ve špitálu 🤔☹️

Horem pádem od Velikonoc do máje

 Dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři!

Už zase pauzíruju. Je toho všeho nějak moc. Duben je tradičně závěrkový účetní měsíc, letos neuzavírám účetnictví dvěma firmám, ale třem. A jeden by neřekl, jak to dá zabrat. Ale nebudu vás zdržovat účetnictvím, v telefonu mám jinačejší fotky.

Velikonoce jako obvykle doma, jako obvykle s nádivkou, s jehněčím, s mrkvovým dortem a mazancem.

Novinkou byl chleba ve formě zajíčka

Recept byl samozřejmě z internetu, ale raději si ho uložím sem, občas některé stránky už nemůžu najít.

375 g pšeničné hladké mouky

10 g instatní droždí sušené

375 ml světlého piva

1 čajová lžička soli

1 čajová lžička krupicového cukru

Smíchat mouku, droždí a pivo - hnětač asi 2minuty, pak přidat sůl a cukr a míchat dalších 10 minut. Kynutí asi půl hodiny. Doba pečení 220 stupňů asi 45 minut dozlatova

První dubnový týden rozkvetly magnolie - každý rok je to trochu napětí, zda je mráz spálí. Letos jsme si užili týden krásných květů a pak přišel mráz, mínus 7. Pár rán za sebou a místo krásného stromu nám stojí v zahradě chudinka hnědá, přišla i o nové listy a zatím se moc nezdá, že by chtěla vyrazit. 

Už třetí rok za sebou je největší tuzemská patchworková výstava v Brně. A protože se syn uvolil od čtvrtka do neděle k hlídání babičky i čtyřnohé sestry, mohli jsme odjet.

Djó Brno, to jsou lukulské hody

miniPavlova z Liselotte

čokoládová koule naplněná kokosovým krémem a ananasem také v Liselotte

dort Medvídek Pú v Sorry pečeme jinak, návštěvě nelze odolat

, 

Końaková špička v podání Sorry Pečeme jinak

degustační plato z Bistro Oceán

objevem měsíce je vietnamská restaurace Bonjour Vietnam na Oltecu

Už minule jsem toužila jet se na vlastní oči podívat kousíček pod Brno, do Dolních Kounic, na klášter Rosa Coelli. Je to magické místo. Jde o nejstarší ženský klášter na Moravě, jehož stavba započala v roce 1181. Vypálen byl husity v roce 1423. Byl znovu opraven a pak zase vyhořel. Chátrá v podstatě od začátku 19. století. Prošli jsme si ho vlastním tempem s audioprůvodcem.

A když už jsme byli na cestě, nesměli jsme minout klášter v Rajhradě. To je totiž SANTINI.

Další víkend byla zahájena sezona narozeninových dortů. Mami, nic neměň, jako vždycky - dolní korpus ořechový, horní kávový, máslovo-pudinkový krém.

Na čarodějnice fičelo, takže na pálení na zahradě pro jistotu nedošlo. A je tady květen. A první květnový pátek byla zahájen výstava patchworku v Kutné Hoře. Práce jsem už viděla, jeli jsme, protože jsme se chtěli znovu potkat se Santiniho stavbou. Máte-li to blízko, zajeďte se podívat. Quilty na téma baroko jsou vystaveny v katedrále v Sedlici a jako bonus se budete moci podívat na Santiniho klenby svrchu, protože  výstava je v podkroví katedrály.

Vernisáž byla úžasná, varhanní hudba se nám dostávala pod kůži, doteď mám mrazení. 

A jako bonbonek navrch skvělá večeře v restauraci Dačický.

to není moje porce, to je pro tři lidi! ale ty perníkové knedlíky s kančím gulášem, to je signature dish

Tak jsem to na vás vychrlila a zase pádím k číslům, máme poslední týden před auditem.

Opatrujte se, Vaše Eva, s chutí zase šít a cestovat