Dovolenkový mód 2022

 Hezký den milé bloggerky a milí bloggeři!

Na začátku srpna jsem se konečně dočkala času, kdy byly všechny závěrky podepsány, uloženy a já si mohla vzít dovolenou. Závěrkový kvapík mne vyčerpal a tak jsem chtěla jen spát - snít - žít... 

Na dva týdny jsme si nastavili opravdu odpočinkový režim s digitálním detoxem. Oči si odpočaly, hlava se taky vyčistila - a hrozně to uteklo... Počasí bylo celou první polovinu srpna víc než teplé, hořelo v Hřensku a závany kouře byly cítit prý až u Hradce a v Praze.

Hned první dovolenkovou sobotu jsme jeli do pražských Holešovic na výstavu. Mám ráda tenhle typ umění, kdy se recyklují staré věci - František Matoušek (alias Francis de Nim) úžasným způsobem využívá džínovinu. Dokonce ji používá i jako sítotisk, poté, co vytahá nitě a vytvoří tak síto v požadovaném vzoru. Bonusem navíc byl výstavní prostor Galerie Trafo, přímo uprostřed pražské holešovické tržnice - krásný, světlý a byli jsme v něm sami, jen s obrazy...

Druhý víkend jsme putovali do Kadaně. Marcela Vassová tam už tradičně pořádala odpoledne s patchworkem a protože jsem jí v Brně na mezinárodní výstavě přislíbila účast, nabalili jsme auto dekami a troškou "umění" a ve výletním režimu se zastávkami vyjeli na západ. V sobotu, cestou, jsme se zastavili v Oseku, kde je nově zrekonstruovaný cisterciácký klášter. Kdy já jsme naposledy byla na nějaké prohlídce? Už ani nepamatuju! Průvodce byl velmi horlivý vědec, škoda, že neubral na faktech a datumech, které lovil ze zápisníku a nepřidal více příběhů, ale i tak jsme si hodinu a čtvrt dlouhou prohlídku užili.

Uvnitř se nesmělo fotit a tak jsem si vypůjčila fotografie z oficiálních stránek kláštera.

Do Kadaně jsme dorazili pozdě odpoledne a chtěli jsme se najíst. To se zprvu zdálo jako problém, až po chvíli jsme objevili restauraci Bílý Beránek. Vchod z ulice nic moc, ale uvnitř pěkná zahrádka a výtečné jídlo, takže jsme tak kromě brzké sobotní večeře zašli ještě na pozdní nedělní oběd. Bílý Beránek

Ubytovali jsme s v hotelu Split na břehu řeky Ohře a užili si teplý letní večer promenádou po nábřeží Maxipsa Fíka. Hotel doporučuju, lákalo by mne tam strávit wellness víkend - čisto, voňavo.

A náš klášterní víkend v neděli pokračoval v areálu Františkánského kláštera Čtrnácti pomocníků. V jeho zahradách jsme rozprostřeli na trávu quilty, přijela paní s kolovrátkem, která prý umí upříst i psí srst, na prodej byly rukodělné výrobky šité, pletené, háčkované, malované hedvábí... a v druhé části areálu byly medové slavnosti, takže jsme zakoupili med na zimu. Hrála country hudba naživo, pro děti pohádka...Milá akce, které se zúčastnilo asi 500 lidí. Po více než třech letech jsem se viděla se známými spřízněnými dušičkami a bylo nám pěkně. 

Přes poledne jsme se vydali na prohlídku kláštera, která stojí za vidění. O 14 pomocnících jsem slyšela prvně:

a to jsou oni, pomocníci ;-)

Nebyli bychom to my, abychom cestou nevyzkoušeli nějaké kavárny:

první hned v Oseku

pak bistro v Kadani

a cestou domů i slavnou Kavárnu s párou v Litoměřicích. Tady se nám zase ukázal fakt, že když nemáte tvář Lukáše Hejlíka, který kavárně udělal ve své Gastromapě pěkné promo, tak není servis, jaký očekáváte. Já vím, že byl horký den a v šest večer už je možná se těžké i na hosta usmát, ale na obsluhu jsme čekali asi 25 minut, bez pozdravu, bez úsměvu a nakonec i to moje kafe nepřinesla najednou se  zbytkem objednávky. Škoda, přeškoda....

Měla jsem v plánu také číst a šít a být hodně venku... Přečetla jsem, ostuda, jen jedinou knížku: Životice. Přesmutný válečný příběh. Studie lidského chování, ze které mrazí. 

A pak už jsem jen listovala magazíny a Burdami, abych také něco ušila. Ale o tom až příště.

Zatím se opatrujte, užívejte léto, Vaše Eva s hlavou ještě plnou dovolené

P.S. Dlužím výsledky losování narozeninové giveaway - byly jste čtyři, moje milé čtenářky, takže vás ráda podaruju maličkostí všechny. Adresu na  Helenu už mám, Evinu jsem někam založila a tak ji, Jitku a Lezart prosím, zda mi ji pošlou na evajn@centrum.cz.