Signál

Milí bloggeři a bloggerky, hezkou neděli. Dnes jsme si trochu přispali, protože jsme se v noci vrátili pozdě.
Byli jsme se podívat na festivalu světla Signál, který se konal v Praze. A bylo na co koukat... Těsně přes sedmou večerní jsme došli k Národnímu divadlu na nábřeží. Tam jsme u Holara měli vyhlídnutou první instalaci a tak  jsme čekali na sedmou, kdy všechno mělo začít. Před námi bylo krásně osvětlené panoráma Hradčan a na nábřeží a na mostě Legií byla spousta lidí, kteří čekali. Pravda, někteří nevěděli, co  se děje, zůstávali stát jen proto, že viděli davy. Dohadovali se, co bude. A myslím, že mnoho z nich čekalo, že bude něco na Vltavě. A nedělo se jakoby nic.Trvalo asi  deset minut, než nás napadlo vejít do galerie Holar a tam UVNIŘ (milí tvůrci průvodce, prosím příště přesnější informace) jsme nalezli první svítící objekt Maják. 

Maják v Holaru

Doplněno zvukem, blikající jako majáky na moři.... koukli jsme a vyrazili vzhůru do noční Prahy vstříc dalším svítícím objektům. Na Střeleckém ostrově byla instalace Light Barrier - žbluňkavé a houkavé zvuky doplněné postupným rozsvěcováním reflektorů - proč ne.... Na Kampě v parku na trávníku byla spousta svítících terčů, americký výtvarník díla The Pool vytvořil plochu, po které  by bývalo bylo možno chodit a terče měnily barvu, ale bylo mnoho lidí a tak, kdo urval terč, ten si na něm podupával sám... 

nával na Kampě

Ale za rohem, na  Michnově paláci už na nás čekala první projekce videomapingu. Zatím jsem  ta promítání obrazů na fasády vždycky viděla jen v televizi nebo na netu. Na vlastní oči a taky kůži, protože  zvuk vibruje, se  mi to líbilo ještě víc.
Cesta přes Karlův most zpátky na staroměstskou stranu byla obtížná. Na mostě byla u sochy sv. Kajetána další světelná instalace, přes sochu promítali jemné proužky, jako, když se vlní voda. Proto byla část světel na mostě vypnutá a k tomu  davy lidí procházející oběma směry a shluk lidí sledující instalaci. Prostě lidí jak na pražským mostě! Uf! Přituhovalo. Na Staroměstské mostecké věži promítali Francouzi paprsky obrázky, neagresivní, milé... Pak jsme se přes Křížovnické náměstí prodrali ucpanou Křížovnickou ulicí  na nábřeží k hotelu Four Season, kde byla instalace Kraken. Obrovský nával, lidi se tlačili a lezli na zábradlí. A když  jsem se protlačila, abych taky  něco viděla, tak pod vodou bylo několik svítících kabelů, které mi nepřipomněly bájnou příšeru, ale vánočních osvětlení našich sousedů. Pokud si ještě pořídí sirénu,  můžou taky pořádat představení.
K Rudolfinu už  to byl jen kousek, rámy pana Bejvla ml. byly pěkně osvětlené, průchodem se tlačily davy lidí, nadšených, že si mohou pověsit svůj ověs do rámu. Tedy  - ne všichni věšeli - někteří si odnášeli ;-( A pak ještě dva videomapingy - jeden na Městské knihovně, který vytvořili vtipně australani a pro nás druhý na Staroměstském náměstí na paláci Kinských, velmi  barevná maďarská projekce.
Zkoušela jsem během večera fotografovat, ale nic moc z toho není, tak vám nabízím i pár fotek mého syna a možná, že během dne přidám pár Vladimírových fotek (ty jsem ještě neviděla)
Pokud nemáte do  Prahy  daleko, tak dnes večer festival ještě běží - můžu doporučit.

Crystallation u Rudolfina

a ještě jednou Crystallation

a pokus o video ze Staroměstkého náměstí

 

Tak pěknou neděli, Vaše  Eva

Čtvrtek v Praze

.... dnešek nezačal nijak dobře. Ráno na dálnici hodně pršelo, vypadalo to na ubrečený den, pak jsem uvízli v koloně a přijeli do Prahy se skoro hodinovým zpožděním... ale.. pak už to bylo jen lepší.

Milí bloggeři a bloggerky, občas jedu do Prahy na školení, protože se naše zákony mění často a musím se udržovat v obraze. A když už tam jsem, tak se odpoledne ještě trochu zdržím...
Dnes jsme si se synátorem zašli na oběd do Valentinské ulice

Můžeme doporučit, ale jen pokud vám nebude vadit, že se jí rukama ;-)

V Praze se dnes rozbíhá festival světla Signál, tak jsme šli okouknout jeden projekt, ke kterému máme blízko, je od nás... Je to Crystallation a už dnes se krásně na sluníčku blyštěl, co teprve večer až se setmí !

A pak jsme šli na už asvizovanou výstavu. Ke stému výročí narození Jiřího Koláře je v Muzeu Kampa výstava jeho koláží, muchláží, roláží. V muzeu uvntř se bohužel nesmí fotit, ale před muzeem se fotit mohlo a tam v kavárně seděla paní Meda Mládková! Obrázek jsem udělala jenom zdálky, bývala bych jí ráda řekla, jak moc si vážím, toho, co dělá, ale připadalo mi to v tu chvíli nevhodné. Jen tak si tam seděla a užívala. Minulý týden jsem dočetla knížku o jejím životě, je to úžasná dáma

Na Kampě mám ještě jedno oblíbené místo, je jím Lennonova zeď.Chodila jsem tam často, když ještě studenti hráli hry s policíí, Občas nám ji čistě přetřeli, občas nás tam legitimovali, už je to víc než čtvrt století. John měl narozeniny  tak jsem se tam chtěla podívat. Překvapilo mne, že zeď žije novými tématy, hlavně podporou Hong Kongu. Pro mne milé zjištění

a pak jsme ještě Na Újezdě stihli malou kávu a dýňovo skořicový zákusek

a byl čas jít na autobus, Ale do Prahy mám v úmyslu se tento týden ještě vrátit. Lákají mne videomapingy a další světelné instalace festivalu Signál . A tak čekám na Signál... a chystám se tu o něm podat zprávu.

Mějte se hezky, Vaše uchozená, ale spokojená, Eva

Háčkovaná

Milí bloggeři a bloggerky, nejdříve jsem začátkem léta narazila na blog s háčkovaným plédem a pak, uprostřed léta na klubíčko, které v obchodě nešlo nechat

postupně jsem začala háčkoat kytičky, napojovat,, pozašívat a dnes, dnes mám hotovo!

Příze: Alize Angora Gold Simli, odstín 1986

Spotřeba: 2 necelá klubka

Háček 3,5

Tak teď ještě vymyslet nějakou sponu a podzime, můžeš přijít....

Hezkou sobotu, od klubíček Vaše Eva

Už se blíží den,

kdy budeme bez lešení!
Milé bloggerky a bloggeři, po více než dvou měsících vidíme doma z okna něco jiného než plachtu. Překvapilo mne, jak moc nám to vadilo. Asi úplně nejhorší byl začátek stavební akce, kdy jsme měli okna zakrytá deskami a svítili jsme celý den, později nám výhled zakrývala plachta přes lešení, což bylo sice fajn, aby se sousedům tolik neprášilo (a také jsem podezřívala zedníky, že se za ni schovávají) ale pro nás domácí to bylo velké omezení. Byla jsem jak lev v kleci, nebyla jsem schopná sednout k mému milovanému šití. Díky lešení  jsem také  ztratila přístup k vodě na zahradě, takže ani plánované barvení a tisknutí na látky se nekonalo.
Lešení pomalu mizí, a náš dům vykukuje v novém kabátku... Zajímalo by mne, co by na to řekl jeho původní stavitel.


Před a po

Jsem ráda, že je to téměř za námi, teď jen pořádně uklidím a budu to už považovat za úklid předvánoční... Tak se opatrujte, jdu na ta okna!

Od kbelíku Vaše Eva

Písek

Hezké pondělí milé bloggerky a bloggeři,

mám tu pro vás poslední díl z našeho dovolenkového putování. Musím se přiznat, miluju město Písek! Nevím, jestli  je to  kvůli starému kamennému mostu, hrající zvonkohře na radnici nebo něčemu jinému, ale v Písku je mi prostě fajn. Město, v jehož centru fungují  ještě normální obchody, služby, kde se žije.
Protože počasí vypadalo, že každou chvíli začne pršet, spěchali jsme nejdřív na kamenný most prověřit, co je letošním tématem pískových soch - bylo to mocnářství, tedy Písek za časů císaře pána...Kromě císaře a dvojhlavé orlice, také velocipedisté, starosta Šobr a hostinský Petr Reiner (1819-1884)

Pak už byl čas  na oběd, kde jinde, než v restauraci U Reinerů , kam chodíval i Adolf Heyduk, který si vzal Reinerovu dceru. Budete-li váhat nad jídelním lístkem, koleno to jistí - mí chlapi ho milují. Ale já doporučuji cokoli ze  zvěřiny, tentokrát jsem si dala kance na houbách a jeřabinách.

Po obědě byl čas na trochu kultury, v Prácheňském muzeu probíhá právě výstava koláží Jiřího Koláře, na to se můžu koukat stále

A protože by Jiřímu Kolářovi letos bylo 100 let, další výstava začne koncem září v pražském Muzeu Kampa, tak se tam jistě vypravím.
A ještě před odjezdem domů musí být káva a něco  k tomu ;-), a kde jinde než v Park Café 67 , tady už fotku nemám, ale na zákusek určitě zajděte, pokud budete blízko.
Přeju vám hezký start do nového týdne, vaše Eva, stále ještě v dovolenkových vzpomínkách

 

 

Šumavský gastronomický trojboj

Milé  bloggerky (a  bloggeři),
včera jsem slíbila další zpravodajství z našeho rodinného výletu na Šumavu. Přiznám bez mučení, že jedním z impulsů, proč jsme  si vybrali právě tuhle oblast, byl jeden z dílů pořadu Ano, šéfe! Byl to ten díl, kde se objevil chovatel býků Štěpán, který v malebné hospůdce ve Vojeticích provozuje restauraci.

Pověst nelhala, jídlo bylo skvostné, maso výborné. Ovšem celkový dojem byl pokažený tím, že jsme byli usazeni v místnosti s velmi špatným osvětlením, jídelní  lístek  na ručním papíře byl jistě výtvarně pěkný, ale při světle, které bylo u stolu, se velmi lesknul. Co bych v tak špičkovém podniku nečekala, že předkrmy nebudou servírovány ke stolu najednou. Na svoji paštiku s brusinkami jsem čekala tak dlouho, že  moji spolustolovníci své předkrmy už snědli. Ale i přesto můžu  podnik doporučit a zároveň doporučuji také udělat rezervaci na internetu, bylo docela plno.

Zleva doprava po směru hodinových ručiček:
STEAK Z HOVĚZÍHO PUPKU, na fazolkách a cuketě,
Sklenička domácí játrové paštiky s brusinkami a čerstvě rozpečeným chlebem
POMALU PEČENÁ HOVĚZÍ ŽEBÍRKA v černém pivu Merlin s tymiánem, šalotkou a česnekem podávaná s hořčicí, křenem a čerstvě rozpečeným chlebem
HOVĚZÍ STEAK ZE ZADNÍHO na salátku z červené čočky připravovaný metodou sous vide, kořenová zelenina, omáčka z hrubozrnné hořčice


Na čtvrteční kávu jsme si zajeli do Srní, kde provozuje kavárnu paní Blanka Milfajtová. Moje očekávání byla veliká, marketing prohnaný ženskými magazíny sliboval mnohé. A odstupem pár  dnů mohu říci, že káva Ily, kterou vaří, byla standartní. Výběr zákusků nebyl špatný. Bohužel světoznámé zavařeniny k mání nebyly... a samoobslužný provoz mne trochu překvapil.

Takže nakonec se naší srdeční záležitostí stal Nebespán v Kašperských Horách. Milý podnik, příjemná hudba, báječné zákusky a bezkonkurenčně dobré presso

O kulajdě se mi  ještě asi bude zdát! I malý zádrhel s velmi tuhými noky (jako broky) byl vyřešen s elegancí, koneckonců, taky nemám v kuchyni každý den dobrý...
Sem bych se rozhodně ještě někdy ráda vrátila. Doufám, že se majitelům bude dařit a domě, který má duši, budou ještě dlouho spokojeně podnikat!

Na  zpáteční cestě jsme se ještě zastavili v Písku, ale to si nechám na příště.
Hezký zbytek neděle, Vaše "sytá" Eva

Šumavské trojhradí

Milé bloggerky,
půlku minulého týdne jsme strávili na Šumavě. Jednou, či dvakrát ročně, vyjedeme do nějakého kouta naší země a snažíme se prohlédnout, co je tam zajímavého. Už zjara jsme si koupili pobyt na "sleveru" do penzionu Klášterský mlýn v Rejštejně, kousek od Kašperských Hor.

Asi jsem nedávala o zeměpisu dostatečný pozor, protože mne překvapilo, že Kašperské Hory jsou  město, nikoli hory jako Jizerské  či  Lužické. Krajina mne okouzlila, kopcovitá jako u nás, ale na loukách spousta oveček, koz a krav. Je  vidět, že se  lidé o svou půdu starají. Měla jsem z toho radost.
Dneska vám ukážu tři obrovské  české hrady, které jsme  prošli.
Kašperk - nejvýše položený český hrad, založený Karlem IV. Cesta lesem od parkoviště něco přes kilometr do kopce, věže vykukovaly už zdáli:

Velhartice - hrad a renesanční  zámek. Tady na nás vykouklo i sluníčko. Oblíbené místo  pana Wericha na rybaření v podhradí.

 a nakonec hrad Rábí, o kterém jsem jen předtím věděla, že tam přišel Jan Žižka o oko. Je  to nejrozsáhlejší hradní komplex u nás.

Všechny tři hrady stály za viděnou, je úžasné, jak před tolika lety dokázali postavit tak obrovské a dodnes stojící zdi. Hodně informací,  včetně vstupného a otvírací doby, při přípravě cesty jsem našla TADY
Náš výlet nebyl jen o hradech. V mém poznámkovém bločku se postupně nakupily adresy zajímavých restaurací a kaváren a tam vás pozvu příště....

Pro dnešek se s vámi  loučím,  Vaše hrady okouzlená Eva