Hezký dobrý den milé bloggerky a milí bloggeři! Velikonoční volno jsme na Zelený čtvrtek nezahájili nákupem potravin ani úklidem, jak by se dalo čekat. Jakmile jsem došila poslední steh na výstavním quiltu, rozhodla jsem se, že vyrazíme za kulturou!
Liberecká Oblastní galerie má každý čtvrtek otevřeno do 19 hodin a vstup je ve čtvtek volný. Abychom si rozuměli, nejsem vůbec sportovní fanda, nenarodila jsem se s lyžemi na nohou a už vůbec jsem nikdy nepomyslela na to, že bych jela Jizerskou padesátku. Ale když je o ní výstava, tak proč ji nevidět. A myslím, že je to výstava povedená - je pestrá - sochy, grafiky, fotografie, oleje, akvarely, linoryty... každý si vybere, co je jeho očím příjemné. Mám tu pár kousků
výstava končí 29. dubna, tak kdyby vás to zajímalo, ještě ji stihnete.
A když už jsme v galerii byli, prošli jsme ještě dvě instalace. Midasův dotek je multimediální výstava. Myslím, že mám schopnost abstrakce, že jsem docela kreativní, ale tahle instalace mi neřekla vůbec nic. Dlouhé klipy na různě pověšených, či na zemi položených monitorech, celková neuspořádanost. Nějak jsme si nesedli. Oficiální popis ze stránek galerie je zde:
Midas byl podle řeckých bájí král, jehož dotyk proměňoval vše ve zlato. Výstavu současného umění s názvem Midasův dotyk, připravil kurátor Viktor Čech a představí se na ní např. Natália Trejbalová (Itálie), Milan Mazúr, Zuzana Žabková (oba Slovensko), Andrea Mikysová nebo Ivana Pavlíčková (obě Česká republika).
Virtuální extenze našich těl jsou dnes nevyhnutelnou součástí naší každodenní reality. Ať již se jedná o interface mobilních telefonů, sociálních sítí či počítačových her. Performativita, se kterou se vztahujeme k reálnému prostoru věcí kolem nás, pronikla prostřednictvím vizuálních interface i na druhou stranu zrcadla, do světa, jenž byl dřív jen obrazovou reprezentací toho našeho. Kdysi byl obraz iluzí nebo autonomní formou, dnes je heterotopní zónou, která je pro nás zde i tam. Fetiše, jimiž se v konzumní kultuře staly její produkty, a libidózní hra s potěšením z fyzického kontaktu s nimi, se přenesly i do virtuálního prostoru. Naše tužby jsou nám stejně tak blízké i vždy se vzdalující. Tato estetická past dnes fascinuje i celou řadu umělců mladší generace, kteří se k ní často vyjadřují právě vizuální řečí, jež je s ní provázaná. Tento projekt představí výběr současné tvorby, která se zaměřuje právě na onu dvojznačnou roli dnešního lidského těla, kterou v této „hře“ zaujímá.
... no nevím, možná jsem měla jít na komentovanou prohlídku. A v hlavní sále - tedy v úrovni bývalého bazénu a na ochozu je výstava o kolektivním bydlení - přišlo mi zajímavé se podívat, jak se už v třicátých letech minulého století projektovaly domy pro hromadné bydlení, jaká byla jejich vybavenost, jak byly přizpůsobené potřebám lidí. A jak to všechno skončilo paneláky bez příslušenství.
A protože byl Zelený čtvrtek, nesměly u nás chybět jidášky.
Tolik pro dnešek, Vaše Eva
Evo, výstava o Jizerské padesátce by se mi také líbila, ač lyžařka nejsem :o).
OdpovědětVymazatPřeji krásné dny.
Ála