pondělí 16. října 2017

Jako na houpačce

je můj letošní začátek podzimu.... Dobrý den milí bloggeři a milé bloggerky! Slibovala  jsem vám zážitky ze šumavského putování, ale místo toho se se mnou svět houpe nahoru a dolů...
Jeden zážitek střídá další. Nejdřív bylo krásné setkání po strašlivě dlouhé době, moje spolužačka z vejšky přijela do lázní Libverda a strávily jsme spolu dva úžasné dny. Tahle osoba je se mnou tak stejná, že to až není možné.

Sotva Dáša odjela a my si užili další Tatrhy v Liberci , hup, a starost na krku. Naše chlupatá princezna se nepostavila na zadní nohy. Veterinář - injekce - léky - malá naděje - rozhodněte se sami, šance je malá...

tohle už jedeme z veteriny domů, ještě že mají pro transport pacientů takový šikovný vozík
Ale bojovnice je to veliká, takže veterinář na uspání odvolán, jaterní dieta nasazena, nervy trochu uklidněny a krásný prodloužený víkend se státním svátkem

Moc pěkná výstava v libereckém muzeu o starých mapách a další o historii cyklistiky (a na poslední chvíli jsme stihli i Picassa v libereckých lázních)


pány na starých kolech jsme potkali před muzeem, ale fotku jsem si vypůjčila z muzejního facebooku


a zase dolů, stres v práci - během tří měsíců jsme museli propustit dvoje ruce a ty chybí

a nahoru - tašky pro sdružení Kašpar, tvoření po dlouhé době
benefice se chystá na 25/11 v liberecké galerii

a pak zase dolů a nahoru - to byly dva pracovní dny v Praze. Neustálé změny ve zdaňování - to bylo to dolů, odpolední procházka Prahou byla jako terapie
Lennon by měl 9/10 narozeniny, čekala jsem spoustu svíček, ale už asi byly uklizené a u zdi pozovaly asijské turistky




seděla jsem na Kampě dlouho, vpravo most, vlevo divadlo, myslela jsem i na Jana Třisku - měl to snad v osudu napsané?

a druhý den konference o  budoucnosti financí - samý robot, cloud, tabulka, budoucí ztráta práce?. Moc zajímavé, ale vlastně nevím jestli je to plus či mínus.

Rozhodně velkým plusem byl páteční koncert Tomáše Kluse v jabloneckém klubu Woko. Nabila jsem se spoustou energie, jen mi vrtá v hlavě, kdy se věk mých hudebních idolů změnil z věku mých rodičů či mého do věku mého syna ;-) Každopádně ten mladý muž je úkaz, chytré texty, pořádná nálož hudby a energie na rozdávání. Díky, díky, díky....

A v sobotu zase veterina, nasadili jsme další  léky, není to lehké...
Tak se opatrujte, Vaše Eva, co už se nechce houpat nahoru a dolů

P.S. Příště snad už o našem putování Šumavou

2 komentáře:

  1. Ach Evo, to je pořádně velká houpačka co s tebou cvičí nahoru a dolů. Já mám pocit, že letos je opravdu houpací rok, neboť i u nás panují okamžiky štěstí, střídající se se smutkem a obavami. Nu, tak to život píše...
    Ať se už ti jenom daří pohodově.
    Ála

    OdpovědětVymazat
  2. To je život zrychlený...... Přeji klidnè období:)
    Už jsem Evi absolvovala botky M. B. i výstavu K. K. V Rudolfinu. Velké nadšeni. Už jsi byla ?

    OdpovědětVymazat