Velikonoční lockdown vol. 2

Dobrý den, milé bloggerky a milí bloggeři! 

Vracím se svými deníkovými zápisy o téměř dva týdny zpět, abych zachytila letošní velikonoční svátky u nás doma. Jak jsem jen byla loni bláhová, když ve velikonočním příspěvku píšu o světýlku na konci tunelu. V pořadí druhé Velikonoce jsme museli strávit rozděleni, letošní uzávěra byla vylepšená o zákaz pohybu mezi okresy. 

My se velmi pozvolna zotavujeme a tak jsme nic moc nepřeháněli, vytáhla jsem jen poskrovnu ozdoby a kraslice, snažili jsem se zachovat aspoň nějaké rituály. Bez koledníků, ale vajíčka jsem nabarvila a to jedno jsme rozkrojili na 6 dílků a pojedli dohromady, abychom se za rok shledali okolo stolu. Dva dílky čekají v mrazáku, až přijede synek.

Na Zelený čtvrtek špenátová polévka a jidáš, letos kupovaný

zátiší s kraslicemi a dezinfekcí, letošní realita

Na Bílou sobotu nádivka - i kopřivy byly

Místo dortu, který jsem většinou dělala mrkvový, byly letos muffiny z těsta na mechový dort

Už to vypadalo, že díky uzamčeným okresům neseženeme jehněčí, ale zachránil nás rohlik.cz

Můj muž peče úžasné mazance

Tohle si sem ještě musím schovat, až jednou budeme třeba vzpomínat, jaké to bylo. Na Staroměstském náměstí v Praze se 25. 3. , v den ročního výročí prvního úmrtí na covid, objevilo 25 tisíc křídových křížů. Jako memento...

Fotografie Jana Šibíka mne rozbrečely. Letošní velikonoce nepřinášely radost, spíš rozjímání a přemýšlení.

Stále musím myslet na kolegyni a spolužačku ze střední Romanu, které v pátek zemřel tatínek, v pondělí maminka a ona šla ve středu 25. března za nimi. V pouhých 56 letech. Měla si tu užívat vnoučat a těšit se ze světa!

A špatným zprávám pořád není konec, tuto sobotu zemřela kolegovi žena, těšili se na vnouče, které přijde za měsíc.

Všechny ty příběhy se mne moc dotýkají, neumím takové zprávy přijímat a nechat jít. 

Opatrujte se a dávejte na sebe pozor, Vaše Eva se staženým hrdlem