Šílený/á...

Dobrý den milé bloggerky a milí blogeři!
V Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze jsem navštívila výstavu Šílený hedvábník.

Nikdy dříve jsem neslyšela jméno Zika Ascher. A přitom se jedná o pražského obchodníka s látkami, který během svého života vybudoval v Anglii velmi úspěšnou firmu, která spolupracovala s nejvěhlasnějšími módními domy, její látky nosila nejen princezna Diana či královna Alžběta. Výstava o něm už byla i v londýnském Victoria and Albert Museum. Tak teď konečně v Praze:

 

 

Zikmund Asher (1910-1992) se narodil v Praze v rodině bohatých obchodníků s textilem. V roce 1939 se oženil s Ludmilou Tydlitátovou a protože se na něj vztahovaly norimberské zákony, mladý pár se ze svatební cesty z Norska nevrátil domů, ale usídlil se v Londýně. Přezdívka Šílený hedvábník se váže na jeho zálibu v lyžování, byl dokonce předválečným mistrem republiky v lyžařské trojkombinaci. Dokázal vybudovat úspěšnou firmu, která spolupracovala s mnoha věhlasnými umělci a návrháři. V krásných prostorách muzea je vystaveno mnoho vzorníků, modelů, které jsou doplněny fotografiemi a filmovými záznamy. Z takových látek by se to šilo!

Halenku se vzorem velkých teček "Ascher Classic" si vybrala princezna Diana na oficiální cestu na Nový Zéland v dubnu 1983.

Hedvábné látky z kolekce Geralda Wildea a Erica Staplera si vybral Edward Molyneus na denní formální oděvy princezny Alžběty.

 

V názvu příspěvku je ale také "á", jako šílená.... Jako šílená jsem si připadala já v přízemí muzea, kde je ještě jedna pro mne zajímavá výstava - je na ni volný vstup, a je to jen několik exponátů. Žiju na severu Čech, do Kamenického Šenova od nás není až tak daleko. Kamenický Šenov je synonymem pro lustrařské řemeslo. A právě v Kamenickém Šenově chátrá secesní továrna firmy Elias Palme, která od roku 1849 vyráběla ověsové lustry.
Jako šílená jsem si připadala proto, že u vstupu do expozice jsem objevila tuhle ceduli.

A tak jsem si hned na místě aplikaci stáhla, zvědavá, jaké interaktivní informace dostanu. Pominu-li to, že v muzeu není Wi-Fi připojení, takže holt za "svoje" placená data... po spuštění aplikace jsem chodila jako šílená předsálím a snažila se namířit mobil na půdorys továrny nalepený páskou na zemi - nic, nic, nic... paní ve vestibulu nevěděla také nic-nic-nic. Pak jsem zkusila mobilem zabrat obrázek z prospektu a ejhle, z plochých obrázků začaly vyrůstat 3D modely původní továrny. Dobrý nápad, který zabily špatné instrukce i propagace - škoda. Stačilo by málo, na stránkách muzea napsat, že je možné si stáhnout aplikaci před návštěvou a trochu lépe popsat, jak to funguje.

 

 

mířila jsem objektivem mobilu jak šílená, ale chtělo to zaměřit jen leták

60. výročí firmy

 

170. výročí firmy

 

Celkový pocit - zmar. Je mi líto Eliášky... je tady u nás v tom pohraničí spousta původně krásných secesních budov, které marně hledají investora. Jablonecké lázně už jste viděli tady …


Co mne ale potěšilo, byl tenhle nábytek pro panenky na polici v pokladně muzea

úplně stejný totiž mám! I s lampou! a s domečkem....

Krásný týden, Vaše (ještě trošku šílená) Eva