Jako v divným filnu

Dobrý večer mí  milí blogeři a bloggerky! Vůbec mi nezbývá čas napsat tady pár řádků... a bohužel není to tím, že bych finišovala s exponáty do mé galeriie na Prague Patchwork Meeting... Takže normálně bych šila, až by se mi od  stroje prášilo.  Minulý týden byly tady jarní prázdniny a tak jsme se rozhodli pro volnější režim 3-3-3, tj. 3 dny volna, 3 práce a 3 volna. S vysněnými prodlouženými víkendy na dokončení exponátů. Tak jo, pondělí bylo ještě fajn, opravdu jsme si užili prodloužený  víkend, dali oběd venku... a v úterý šli do práce - už to bylo jasné, výstava je zrušená.... a pak už to letí jak na horské dráze... Ta wuhanská mrcha se tu rozšiřuje a s  ní přicházejí obavy a strach...Vrací se mi vzpomínky na moje cestovatelské období, byla jsem několikrát v Hong Kongu a vždycky nějaká potíž, počínaje ptačí chřipkou, přes horečku Dengue až po SARS. Měření teploty na ulicích, všude roušky ….. de ja vu …. a já od pátku  šiju roušky...

V pondělí jsme v práci rozhodli o tom, že raději necháme lidi doma, takže já jsem na home office od včera, plynule přecházím od počítače k  šicímu stroji. K tomu sleduju televizi. Mísí se ve mně vztek, nejistota, obavy, ale i dojetí, odhodlání a já nevím co ještě... K dnešku  jsem ušila 60 roušek, rychleji mi  to nejde...

 

 

 

Film s Dustinem Hofmanem s názvem Smrtící epidemie jsem měla až do předminulého týdne ráda, teď ho tady žiju... a přemýšlím, že bych na protest spálila lyže... a poprvé v životě si říkám, že ten můj koníček je v tuhle chvíli nad všechny sporty... Takže přátelé, hlavně že jste si polyžovali, i když už bylo jasné, co se chystá

Opatrujte se, jdu vyměnit jehlu ve stroji a být užitečná

Vaše Eva, se sevřeným hrdlem