Leporelo

 Hezký dobrý den, milé bloggerky a milí blogeři!

Jedním z projektů, které mají letos premiéru v Brně je leporelo Cesta nejen kolem světa. Členky Bohemia patchwork klubu budou vystavovat dlouhé pruhy kolážových obrázků. A já jsem moc zvědavá, co, kdo vymyslel.

Dlouho jsem přemýšlela, jak to své leporelo pojmout. Přece jen dvanáct obrázků cca 15x15 cm. Dvanáct mi evokovalo měsíce v roce, ale to byla slepá ulička. Pak jsem začala počítat hlavní města, ve kterých jsem byla - a ejhle, ono to do sebe zapadlo. Nechala jsem se vést vzpomínkami, některé byly opravdu dávné. Některé města vzdorovala, nedařilo se mi přijít na to, co je pro ně typické - to byl třeba Madrid. Přiletěla jsem do něj v roce 1987, pamatuju si, že jsem tam viděla poprvé výškové budovy, pamatuju si obrovskou načančanou poštu, rozlehlý královský palác, parky a muzeum Prado - ale nic z toho se mi nedařilo dostat pod jehlu.

Tady mám obrázky  z procesu

Řím mne ohromil, tiše jsem stále u Piety, v Koloseu, na Palatinu, u Andělského Hradu,  v Sixtině, jednou se tam vrátím

Moskva - byla jsem tam dvakrát, jednou jako studentská delegace, bydleli jsme v úplně novém hotelu Olympičeskaja a alkoholu bylo něúrekom, podruhé během vysokoškolského studia na výměně, tam jsme bydleli na kolejích a naučili se slovo tarakan

Od mala ji miluju, těžko říci, která místa nejvíc - asi pohled z hradní rampy, nebo Lennonovu zeď? Ale tady jsem zvolila fotku stověžaté s kombinací vyšitého metra - to je jedna z mých starých vzpomínek - v roce 1975 jsme s tátou projeli všechny stanice, všude vystoupili a podívali se kde jsme

Lisabon - město, od kterého jsem nic nečekala a už vůbec ne most jako v San Francisku

Vídeň - to byl oříšek, protože radnici ušít neumím, natož Štěpánský dóm a pak jsem si vzpoměla na Hundertwasserhouse a nápad byl tu

Blava - tady nejsem spokojená, ale ten hrad líp neumím a kromě mostu si víc nepamatuju - asi by to chtělo další návštěvu, naposledy jsem tam byla v roce 89 manželovi na vojenské přísaze

Berlín - to je pro mne zeď a taky televizní věž, ale ta se mi tam nevešla

Hong Kong - dvoupatrové tramvaje na ostrově, pondělní světelná show a loď, která jezdí mezi pevninou a ostrovem, tohle byly hodně pracovní dlouhé pobyty, jednou jsme tam byli i přes Velikonoce, mezi mrakodrapy pobíhali růžoví králíci

Madrid - původně jsem chtěla využít motivy z Guerniky, ale pak jsem si vzpomněla, jak v každém městě byla aréna na koridu a vějíře a kastaněty

Dubaj - palmový ostrov bylo to poslední, co jsem po startu letadla při cestě domů viděla a hotel Burdž Dubaj byl tenkrát nejhonosnější, já se šla po práci vykoupat na veřejnou pláž a zážitky z ní mám na celý život, jen si představte bílou "velkou" Evropanku v dvoudílných plavkách samotnou, mohla jsem mít spoustu nových přátel - naštěstí neuměli plavat, a tak jsem se houpala ve vlnách s výhledem na ten hotel....

Paříž - před 29 lety jsme tam vzali moji maminku, která si vždycky přála vidět Petrodvorce, vzali jsme ji na originál, moc nás překvapilo, jak je to město bílé ze shora z Eifelky a moc nás bavila nová čtvrť La Defance a ty dva oblouky, nový a starý v řadě

Londýn - co dodat, snad jen, že jsem se nikdy nedostala do katedrály sv. Pavla, to se bude muset napravit

a takhle to celé dopadlo:

Vaše Eva, už z Brna a s otázkou - napadlo vás někdy proč západní jazyky nazývají hlavní město podle hlavy - capitol, a východní část našeho světa podle trůnu, či židle - stoliční? ;-)